Kancelář Yukikageho.

First topic message reminder :

Zde sídlí Yukikage.


Nejmodernější budova v Yukigakure.Před vstupem do budovy je 1 strážný ninja a před kanceláří sekretářka.

To jméno neznám nic mi ani neříká.Asi máte špatné informace určitě bych o takto cenných informacích slyšel."Opět jsem si sedl na židli a podepřel si ruku hlavou."Výborně Hebimaru-chan a pozdravujte jí ode mě a víte co by pomohlo?Ženy jsou strašné citlivky.Hoďte jí obrázek jejího syna ve špatném stavu,třeba když nejedl zkopán nebo cokoliv je mi to jedno.Jen ˇat nabídne co největší cenu.
(Příštím topicem ho zabiju xDD)

Nukenin

Trochu se zamračil.A zase jsem na konci..."To jsem šel až sem zbytečně? Jdi te do háje...tady nikdo nic neví..." Zavrčel a otočil se k odchodu.

Akihiro Kazuki!? "To jméno je mi povědomé." a Určitě by se mi hodil. otočil jsem se.
"Ano, ukážu ji to v genjutsu." zasmál jsem se a odešel.

Takhle se mnou mluvit nebudeš"Lehce jsem se pousmál a jeho tělo začalo mrznout.Po konci této fáze byl zmrznutý na kost a celý od sněhu.Stiskl jsem tlačítko na stole a přišla má sekretářka."Prosím zbav se tohoto těla."Sekretářka jen kývla a odešla.

Nukenin

Než stačil cokoli udělat, zmrzl a to byl jeho konec. Fotka, co držel v ruce se pomalu rozpadla.
(Tak a je po něm )

( takhle bych nechtěla umřít )

(Njn xDDD...co se dá dělat....chudák...takovou malou roli si zahrál :D)

Pomalu jsem došla k nejvyspělejší budově vesnici. Zde přebýval vůdce Yukigakure a já s ním musela, co nejdřív mluvit. Vešla jsem dovnitř a začala hleda kancelář. Po chvíli jsem jí našla. Silně jsem zabouchala na dveře a hned na to vstoupila, aniž by mě někdo zval dovnitř. Rozhlédla jsem se po místnosti a pohled se zastavil na Bělovlasém muži, který seděl za stolem."Zdravím...vy jste zdejší vůdce že?" Zeptala jsem se uspěchaným tonem.

Prišiel som do tej budovy a hľadal kanceláriu. Našiel som ju a videl tam nejaké pekné dievča pristúpil k nej a povedal "Ahoj kto si? Si fakt nádherná" povedal som jej a usmial sa na ňu.

(Ak maš skype daj, ja som na skype rado2123 tak najdes)

Otočila jsem se na nově příchozího."Ty si nějak troufáš..." Otočila jsem se na něj a chytila ho za bradu. Moje dlouhé nechty se mu trochu zaryli do kůže. Naklonila jsem se a pošeptala mu do ucha."Taky nejsi špatný..." Potom jsem se hned otočila zpátky a moje dlouhé vlasy mu přejeli přes tvář."Amaterasu....Surashi..." Potom jsem se už soustředila jen na toho bělovlasého muže.

(Chvilinku moment...musím vykopat bráchu ať jde na svůj Pc hrát za mého brášku xDDDD)

"Pekne ty voňajú vlasy" povedal a pousmial sa "Som Souta Endo, pre teba Sou" povedal a postavil sa pred ňu "Môžem vedieť odkiaľ si?" opýtal som sa jej a pozeral jej rovno do očí

(Takže můj skype už zase nefunguje, protože si nemůžu vzpomenout na heslo...dám ti bráchův a zítra ti napíšu svůj...brácha je na mojem Pc přihlášený a u sebe taky, tak v pohodě ...Mayestro691)

Jen jsem si povzdychla. Nebyla jsem moc na mluvení a hlavně jsem si chtěla udržovat pořád svůj drsný vizáž."Díky...taky o ně pečuji...a jsem odtud..." Řekla jsem takovým chladným tonem.

(jdes do snezny petky?? a v real ses kluk nebo holka??) "Si chladná. Zraňuješ moje city" povedal som jej a urobil pečate "Toriatsukai no Chakra" a urobil som z chakry ružu "To je pre teba. Vydrží pokiaľ sa mi niečo nestane" povedal som jej a podal jej. "Je tvrdá a nepresekne ju nič" usmial som sa znova na ňu.

Došla jsem k němu a naklonila se těsně nad jeho obličej."Ano...jsem chladná...buď si zvykneš a nebo máš prostě smůlu..." Vzala jsem si růži a pak ho odstrčila jednou ranou do hrudníku. Potom jsem se posadila na křeslo a čekala až se tam ten vzpamatuje. Přejela jsem prstem po růži."Je chladná...hm...děkuji..." Tentokrát už jsem to řekla takovým normálním hlasem.

"Budem si musieť zvyknúť" povedal som a usmial sa na ňu posadil som sa na operadlo kresla chytil okolo krku "Si fakt pekná, a máš pekné oči" povedal som zosadol som a pozrel som sa jej do očí "Zaujímavá farba"

Jen jsem se mu taky zadívala do jeho červených očí."Ale podívejme se...nejdeš na to nějak z hurta?" Ušklíbla jsem se."I když..." Naklonila jsme se zase k jeho uchu."Neříkám, že mě to vadí..." Potom jsem se odtáhl a trochu pohodila vlasy. Dotýkali se až země a byli rozprostřené po celém křesle."Taky nemáš špatné oči..." Prohodila jsem mezi tím, co jsem vytáhla jeden kunai a začala si s ním točit v ruce. Přitom jsem druhou rukou poklepávala na hůl vedle sebe.

"Vieš koho mi pripomínaš? Moju budúcu." povedal som jej a pousmial. Dotkol som sa jej tváre a pomaly som sa približoval k jej hlave. Nebál som sa kunaia lebo viem že sa my rany hoja veľmi rýchlo"

Nastavila jsem mu kunai ke krku a tím ho zastavila."Ale zas tak nespěchej...všechno má svůj čas a tady před tím chlapem bych to radši nedělala a navíc...nejprve si musím zjisti, co jsi zač. Jestli jsi nějaký hodňoučký klučina, který by hned každému pomohl tak ti říkám na rovinu...odpal!" Podívala jsem se na něj velice nepřátelským pohledem.

"Tak ja tu ostanem" povedal som jej dal som si kunai od krku preč zobral jej ho z ruky a položil na zem pre istotu. Potom som si sadol vedľa nej a zas ju chytil okolo krku.

Usmála jsem se."Neměl by si mi brát moje věci..." Zmáčkla jsem hůl a zvedl se slabší poryv větru, který mi nadzvedl vlasy a jemu taky. Potom vyletěl oknem ven.

"Takže palica hmmm. Na tu si budem dávať pozor." povedal som jej a zasmial sa. Postavil som sa za to kreslo, vytiahol kunai a dal jej pusu na hlavu a čakal reakciu a pri tom som sa smial. Ten kunai som mal pre istotu že by na mňa chcela zaútočiť palicou. "Čo tak to tu nechať a ísť do onsenov? Vykúpať sa a relaxovať." povedal som jej a pousmial sa.

Jen jsem se tak pousmála. Jedním ladným pohybem jsem vyskočila a saltem dozadu ho přeletěla. Hůl jsem jednou protočila, což rozvířilo moje dlouhé vlasy, které se kolem něj obmotaly. Potom jsem se k němu naklonila."Na dámu se kunaie nevytahují..." Potom jsem ho pustila a zamířila si to ke dveřím."Tak jdeš? Já myslela, že se chceš vykoupat..." Podíval jsem se na něj takovým nechápavým výrazem, který jsem samozřejmě hrála.

Prešiel som ku dverám, otvoril ich, držal a povedal "Dámy majú presnosť" povedal som pousmial a čakal do kým vyjde