Kancelář Yukikageho.

First topic message reminder :

Zde sídlí Yukikage.


Nejmodernější budova v Yukigakure.Před vstupem do budovy je 1 strážný ninja a před kanceláří sekretářka.

založila jsem pečetě a po hrudník byl zkrystalizován včetně rukou. přišla jsem k němu a jednu mu natáhla
"to byla špatná odpověď, mělo to být: Ano madam, hned to bude..."

Krystal ze mě spadl, protože jsem byl obalen sněžným štítem, ale facku jsem si nechat dal. " Moc si o sobě myslíte ne? Vy má paní nejste. Můj pán není nikdo kromě mé maličkosti a boha." Lehce jsem se na ní pousmál a v ruce se mi udělali ze sněhu kopí, jelikož v Yuki je zima, tak automaticky to kopí zledovělo.

(tvůj štít je ignorován nikde si nenapsal že ho máš na sobě nebo že jsi ho udělal, navíc sníh oproti krystalu nemá sílu a krystal ze se be schodíš jen nahromaděním chakry na těle. Stále jsi v krystalu)

"Tak je čas věřit v nového Boha a to mě. Máš pět vteřin na odpověď, jinak jsi mj vězeň a Yukigakure srovnám se zemí."

(Jenže ty si mi nebala možnost sebeobrany a napsala si to rovnou, takže tvoje by mělo být také ignorováno )

Yuki se nenechá zotročit nekým jako jsi ty. Sice tu dnes nejspíš zemřu. Už dlouho to tak cítím, ale víš co mě utěšuje? Jsou tu o mnoho silnější lidi jak ty a ty tě budou tak dlouho nahánět dokud se nezblázníš. Navíc tvoje moc tě jednou zaslepí. Jen jsem se pousmál a otevřelo se okno. Venku sněželo a tak se spousta sněhu dostala do kanceláře.Sníh kolem mě se začal bouřit do tornáda.

"hm to byla slova muže......ty se nehodíš na vedení vesnice, když se takhle rychle odsuzuješ." odhrnula jsem rinnegan a natáhla proti oknu ruku a okni se ppomocí tlakové vlny zavřelo.
"Poslední slova?"

Když vyrůstáš sílíš, když stárneš tak naopak slábneš. " Jen jsem se lehce pousmál " Dej si pozor kolik ti času zbývá nejsi nejmladší a ani už nejhezčí " Jen jsem se tam začal smát.

pootevřela jsem pusu v nečekané překvapení to mě tak nehorázně dopálilo že jsem zatla ruku v pěst a krystal i s ním v hlasitý výbuch puknul a s ním i stěny celé místnosti, byla jsem v tu chvíli jsem byla tak dopálená že jsem byla rozhodnutá celou Yukigakure vyvyraždit. Panenka v mém oku se zúžila v malou tenkou čárku, žilky mi tepali ve spáncích ruce jsem měla v pěst a napjaté celé tělo. poryv větru který výbuch způsobil se opíral do mého pláště a vlasů, takhle mě nikdo ještě nenaštval co naštval rozzuřil celá budova se začala pomalu a jistě obklopovat černým krystale stejně jako ostatní domy poblíž hlavní budovy
Tos vážně přehnal...... kurai shoton se mou zlostí stupňoval na celou vesnici a já musela někoho zabít, ten feudální pán mi rozhodně nestačil byla jsem rozhodnuta zničit celou vesnici.... v tu chvíli jsem nepomyslela na nic jinýho než na sílu zničit to a všechny vyvraždit

do toho víru všeho přiletěl Dag, houkla jsem na něj: "Odveď celou jednu včetně Faita k branám tady z toho bude pustina." Dag se zhrozil tohle zažil už mockrát ničení vesnic našel všechny a odvedl je k bráně. Já se shotonovým shunshinem přesunula k bráně (přesun)