First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

V duchu jsem si nadával. Můj plán s jedem speciálně vyvinutým proti rostlinám nevyšel. Dále jsem ztrácel krev, ale horko těžko se mi povedlo převalit se v pavučině tak, abych mohl ruku přiložit na své zranění. Začal jsem se léčit. Můj stav se přinejmenším nezhoršoval, ale do tance mi nebude ještě dlouho. Druhou rukou jsem vytáhl injekční stříkačku a cosi si pustil do žíly. Měl jsem tak jistotu, že bolestí neomdlím, a nepřestanu se léčit.

Byla chyba, že jsem Shi s ostatními poslala domů.
Zamračila jsem se nad svou vlastní hloupostí. Už jsem se nemohla hýbat, brnění Opět jsem ležela, tentokrát na zádech. Zvrátila jsem hlavu do zadu, z hrdla se mi ozval přidušený bolestný výkřik.
Pomalu jsem přestávala cítit končetiny.

Slyšel jsem, její křik. Trochu ve mě hrklo. Měl bych pohnout, než se jed opravdu rozšíří. Ale kdyby mě tak nepřepůlila, měl bych to mnohem jednodušší. Jediné na co jsem se zmohl, bylo spustit k ní jednoho ze svých pavouků, který se jí zakousl do zápěstí. Přes toto vlákno jsem ji dokázal alespoň částečně léčit. Zaklel jsem a ztěžka se posadil. Poté jsem si vrazil do žíly další svinstvo, tentokrát na utlumení bolesti. Díky tomu jsem se dokázal jakž takž hýbat. Pavučina mě jemně spustila k zemi, blíže k Ayame.
"Zkomplikovala jsi to nám oběma. Kvůli tobě teď vypadám jak špatně sešitej míč! Nezapomenu ti to..." zavrčel jsem a bez sebenšího náznaku citu jsem jí vrazil jehlu s protijedem do ruky.
"Teď se trochu prospíš, a zaručuju ti, že peklo by proti tomu co uvidíš až přijdeš k sobě, bylo rajskou zahradou." řekl jsem, mezitím, co jsem připravoval další injekci, tentokrát se silným oblbovákem, který ji měl odeslat do říše snů, aby se cestou necukala. Mezitím její tělo obalili menší, či větší pavoučci a začali ji opatrně balit do jemné ale pevné pavučiny, jako vzácný porcelán.

Tiše jsem se zasmála. ,,Pak si s tebou zahraju...baseball.'' Přerývavě jsem dýchala.
Trochu jsem sebou cukla, když do mě vrazil jehlu.
Nesnáším...pavouky. Byla jedna z myšlenek, která mi proletěla hlavou před tím, než mi píchl další injekci a já se začala propadat do tmy.

Chvilenku jsem tam jen tak seděl na místě jako pecka. Léčil jsem své zranění a kontroloval stav Ayame... Sasori by nebyl rád, kdybych ji přivedl mrtvou. Za chvíli byla obalená pavučinou a já byl jakž takž schopný cesty. Věděl jsem, že až přestanou mé léky účinkovat, bude mi nehorázně blbě. Ale bylo to nutné. Amanda přilezla a pomohla mi vysadit Ayame, a také mou chromou maličkost na svá záda. Poté jsme mířili domů, do loutkařské akademie.

Přesun.

(přesun)

Došla jsem k potoku a po dlouhé cestě se zastavila,protáhla jsem se s blaženým výrazem a koukala se na vodu.
Byla tak čistá a poměrně klidná že jsem jí ten klid až záviděla.Od doby co jsem utekla z vesnice jsem neměla moc možností se zastavit na místě jako bylo toto.
Chvíli bych se tu mohla zdržet... stoupla jsem si do vody jen po kotníky a nevnímala to, že voda byla poměrně studená.

Seděl jsem na jedné větvi u té samé vody a sledoval jsem noční oblohu plnou hvězd, na tváři jsem měl nepřítomný výraz, který ani nenaznačoval to, že bych si jí všiml
''čekal jsem, že dorazíš dříve''
Hlesl jsem klidným tónem

Otočila jsem hlavu směrem,odkud jsem uslyšela nějaký hlas a letmo si ho prohlédla.Nezdálo se že by tam byl ještě někdo jiný,koukla jsem se opět na průzračnou vodu.
"Zdá se že trpíte samomluvou,nebo je tu ještě někdo koho jsem si nevšimla?"
Promluvila jsem a přešlápla ve studené vodě.

''Arisu Mai Uchiha, věk 21 let, schopnosti na úrovni jounina, nukenin, povaha nevypočitelná a inteligentní, historie přísně tajná''
Řekl jsem pomalým a klidným tedy spíše ospalím tónem
''Již delší dobu tě sleduji, typuji, že jsi si mne párkrát všimla, ale nevěnovala jsi mi nikdy dostatek pozornosti, jelikož jsi byla zaujata tvou vlastní cestou, vím také, že tě sleduje několik shinobi z konohy, a také to že tě při tvé další chybě chytnou, tedy spíše zabijou, podle toho kolik v sobě neseš tajemství''

"Hm...jistě koukám že je tady někdo informovaný,a důvod proč mě sleduješ?"
Ukončila jsem mé stání ve vodě a došla na trávu kde jsem si nazula botky a protáhla se.
To že za mě sledovali z Konohy pro mě nebyla žádná novinka,celý život jdou po mě.
Ale byla pravda že jemu jsem pozornost nevěnovala.

''Mám pro tebe novou životní cestu, kterou se můžeš vydat, existuje zde člověk, který se s tebou chce setkat''
Založil jsem si ruce na hrudníku
''Prozatím jsi jej zaujala, ale pokud tomu tak nebude při skutečném setkání nejspíše tě zabije. Výhodou toho, však je, že tě již nikdo nebude sledovat

Ušklíbla jsem se a potichu se uchechtla.
"Proč bych se měla chtít s tím člověkem setkat?Když místo sebe posílá jiné.A ještě k tomu když ve větě použiješ to že mě zabije"
Zasmála jsem se znova ale hlasitěji.
"To už bych se radši nechala zabít těmi z Konohy,i když ty by se mě pokoušeli nejdřív dostat zpět"
Upravila jsem si šaty a vzala si do ruky dalo by se říct deštník.

Nadále jsem se díval nepřítomně na oblohu
''Nepřikázal mi k tobě být nijak slušný ani nic, pouze řekl že tě mám zkontaktovat, být tebou jeho nabídku neodmítnu, mimo jiné je to také nejbohatší člověk tohoto světa, nedělalo by mu problém tě kdykoli odstranit, zejména po tom co by jsi jej odmítla a on sám přijít nemůže, jelikož jsi pro něj prozatím bezcená osoba, to jsme vlastně všichni''
Na tváři se mi objevil ironický úsměv a trochu jsem se uchechtl
''Nebudu tě do ničeho nutit, buď se s ním zítra setkáš, nebo tvůj život bude ještě horší, mnohem horší''

"To je vtipné,myslíš že výhrůžek se bojím?" Zasmála jsem se.
"Prostě si jen tak přijdeš a začneš mi tu vykládat o nejbohatším člověku světa který mě může kdykoliv odstranit a myslíš si že padnu na zadek?"
Odmlčela jsem se a na tváři měla opovrhující úsměv.
"Už celkem dlouho mě pronásledují a hodně lidí se mě snaží zabít,myslím že jeden člověk navíc mi nějak nevadí,ostatně ten člověk o kterém mluvíš se mě bude snažit využít takže to nebude o nic lepší než v Konoze...nevidím důvod proč bych se s ním měla vidět,je stejný jako ostatní"
Složila jsem deštník a s lehkým úsměvem jsem se koukla do lesa.

''nevím jestli se bojíš, nezajímá mě to, ani mě nezajímá to jestli padneš na zadek''
seskočil jsem z větve a pomalým krokem jsem kráčel k ní, při mé chůzí chrastily mé boty, které vypadali jako část zbroje rytíře
''nevím co s tebou chce dělat, ale zneužívat tě nebude, to by bylo pod jeho úroveň''

Další člověk který je na pěst,proč se tyhle lidi motají okolo mě?...
Sladce jsem se usmála.
"Jistě...pod jeho úroveň.Divné že neni pod jeho úroveň zabít někoho kdo ho odmítne,asi se s tim těžko vyrovnává že?"
Dloubla jsem špičkou deštníku do země a částečně se o něj opřela.

''Ne, je to z toho důvodu, jelikož už jsem ti o něm něco prozradil, jakmile by jsi pátrala dál, mohla by jsi příjit na to kdo to byl, což on nechce, zachovává se v anonymitě''
Vytáhl jsem z kapsy papírek, který jsem jí podal
''přijď zítra do tohoto města pokud máš zájem je jedno kam, žádný shinobi tě do toho města sledovat, nebude jelikož se každý bojí se k němu jenom přiblížit''

"Nemám čas,ani zájem po někom pátrat"
Ušklíbla jsem se a vzala si papírek,letmo jsem se na něj koukla a pak si ho zastrčila složený za čelenku tak, aby nebyl vidět.
"Uvidím,třeba budu mít na práci jiné věci"
Prohodila jsem a přestala se opírat o deštník.

S úsměvem jsem se na ní konečně koukl a prohlédl jsem si jí
''Jediné co můžeš mít na práci je prchání před shinobi a lovci odměn, kteří jsou po dnešní vyhlášce, o které typuji ty zatím nevíš ještě agresivnější, roztrhané šaty, ušpiněný obličej, v kapse žádné peníze... opravdu tě takto baví žít děvče ?''
Naklonil jsem hlavu na stranu

"Taky trochu slepý že?"
Ušklíbla jsem se jelikož jediné co bylo pravdivé bylo to, že jsem neměla peníze.
"To jak žiju je moje věc, a kupodivu mě to baví.Nikdy se nenudím"
Nadzvedla jsem obočí a s úsměvem který nedával naprosto znát jak mě štve jsem se na něj dívala.

''Jak říkám, nutit tě nebudu, buď přijdeš nebo nepřijdeš, je na tobě jakou životní cestu si zvolíš, mimochodem ta vyhláška, která byla ustanovena dnes se týká nukeninů, můžou se bezpodmínečně zabijet, bez jakéhokoli trestu a všechny odměny na ně se mnohem zvětšily, takže typuji, že nyní už nebudeš moct vstoupit ani do žádného města krom, toho, které je napsáno na papírku''
Stále jsem před ní a s úsměvem jsem se jí koukal do očí

"Už po několikáté ti řikám že po mě jdou od doby co jsem utekla takže mi to nijak nevadí."
S úsměvem jsem se mu tvrdě koukala do očí.
"Pár lidí na víc...jednoho dne stejně všichni umřeme"
Přendala jsem si deštník do druhé ruky a otočila se k němu zády.
"No takže já už půjdu,možná že se tam zítra stavím"
Utrousila jsem a vydala se pryč,při chůzi jsem houpala deštníkem na ruce sem a tam a u toho si pobrukovala písničku kterou jsem nedávno někde zaslechla.
"Sbohem"
Zmizela jsem v lese.
-přesun

Chvíli jsem se na ní díval jak odchází a po té jsem se otočil a vydal jsem se opačným směrem
- přesun

Shirayuki-hime

Dorazili jsme na místo. Stopovali jsme až od místa, kde jsme se rozešli a došli jsme se. Chvíli jsme zkoumali okolí, než jsem spatřila prostranství, které vypadalo jako po boji. S čumákem u země jsem došla doprostřed. Nade mnou se klenuly větve stromů pokryté pavučinami. Na zemi byly skvrny od krve a aby toho nebylo málo, v okruhu kolem mě byly velké množství nějakého rozmačkané hmyzu...nebo pavouků.
Tohle mohl udělat jeden jí známý člověk. Zvedla jsem hlavu k nebi a pronikavě žařvala. Nešťastný řev se pomalu blížil k nenávistnému.
Neváhala jsem. Sebrala jsem se, velitelkým zavrčením svolala ostatní a vydali jsme pryč rychlým během. (přesun)