First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

Ja pokračujem ďalej v tréningu. Ale keď stále stojím na tom istom bode, tak sa poberiem o trochu ďalej. Len tak som rozmýšľal. Potom som sa vrátil naspäť. Sadol si vedľa Kushiny a znova rozmýšľal.

Zobudila som sa.Čopak sa deje? zívnem si a pretriem oči

"Nič. Ja sa dávam krátku pauzu a ty si zaspala. Mám otázku. To akože budeme tu žiť?"spýtam sa zvedavo.

"Nie,jasne že nie,musíme nájsť Madaru,on je jediný človek ktorý nám môže pomôcť usmejem sa a postrapatím ti vlasy

Len spokojne pozerám a potom poviem:"A s čím pomôcť? Ak sa môžem spýtať?"popritom hľadím Kushine do očí.

"Chlapče vieš kto je Madara Uchiha nie?Povedzme že nie som moc silná a preto chcem aby sme sa s ním spojili,chcem nejaké nové jutsu...ak ho nájdeme tak ho budem sledovať popri tom si musíme zájsť aj do konohy pre nejaké svitky,čo tak zakázaný svitok... usmejem sa.

"Viem no lepšie počul som kto to je. A čo sa týka práce. Samozrejme. Teraz som s tebou a neupustím ťa."poviem a usmejem sa.

"Aký je tvoj sen?" usmejem sa.

"Já?"zostal som zarazený otázkou."Ja nemám sen. Žijem z dňa na deň. Prežívam. Chcem ochraňovať ľudí, ktorý ma majú radi. Takže to si ty."poviem a usmejem sa, potom sa pritlačím k nej.

Pripomínaš mi môjho syna,bohužel já som ho nemohla vychovať pretože hneď jeho narodený som zomrela" usmejem sa

"To muselo byť hrozné. Videla si ho niekedy?"spýtam sa zaujate.

"áno ale on si to nepamätá,dala som mu pečať pod pásku a vďaka si to nepamätá,nebolo to hrozné pretože som ho ochránila.. pohladím ho po tvári

"Tak to je hrozné."poviem a začnem si ju prezerať."Takže teraz vôbec nevieš, kde sa nachádza."

Nie Naruto je už dospelý a môže si robiť čo chce,já mám sen...chcem nastoliť mier a ak by to bolo možné chcela by som aby sa Minato vrátil alena to potrebujem vedieť Edo tensei a ak to nepôjde...tak chcem aby som šla za ním ja... postavím sa"mali by sme vyraziť.Ako prvé pôjdeme pre nejaké svitky a potom pôjdeme nájsť Madaru"

"Dobre. Tak veď ma."poviem a postavím sa, popritom sa stále usmievam.

(presun Konoha 15:40-15:55)

(presun)

Došla jsem k vodě,ve tmě jsem nějak nebyla schopná určit jestli je to potok nebo řeka.Popravdě mě to ani nějak moc nezajímalo.
Sedla jsem si na břehu do trávy a poslouchala vodu jak uhání pryč.
Necítila jsem v okolí žádnou chakru ani přítomnost někoho jiného. Když jsem nepočítala tu vteřinku v hostinci tak jsem sharingan už dlouho nepoužila.
Zavřela jsem oči a když jsem je otevřela ve tmě zazářil v celé své kráse.
Bez těch bojů je to nějaká nuda
Začínala jsem skoro litovat že už nemusím utíkat.

Jak jsem pozorovala vodu objevil se narušitel mé spokojenosti.
Ani chvíle klidu...co má zas tohle bejt?
Zvedla jsem se a stoupla si po kotníky do vody.
Tělo? oči mi zajiskřili radostí.
Skvěle.. v hlavě se mi začal rodit plán na experiment.
I na mě byla voda dost ledová, šla jsem dál až jsem měla vodu po kolena.Proud nebyl nějak silný takže ani tělo na větvi neunášel nějak extra rychle.
Zastavila jsem větev a dopravila jí spolu s nákladem ke břehu.Natěšeně jsem tělo vytáhla napůl z vody a klekla jsem si u něj.
Živej...
Zklamaně jsem sklopila hlavu.

S povzdechem jsem zvedla hlavu a stoupla jsem si,koukla jsem se na něj ze shora a otočila se.Šourala jsem se pryč ale pak jsem se zastavila, s ďábelským úsměvem jsem hlavu otočila zpět k němu.
Došla jsem zpět a úsměv na mé tváři nevěstil nic dobrého.
Klekal jsem si a všimla si že krvácí z rány na noze, neměla jsem po ruce nic jiného než moje kimono. Utrhla jsem z něj pruh látky a zaškrtila jsem mu ji aby krev přestala téct.
Jelikož jsem měla jen základy léčení které byly hodně chabé nepředpokládala jsem že by mu to pomohlo ale natáhla jsem nad něj ruku a začala ho léčit.

Koukla jsem se mu na chvíli do obličeje a pak jsem se dál věnovala léčení.
Po chvíli už mě nebavilo držet ruce natažený a přestala jsem,sedla jsem si vedle něj a pozorovala vodu.Sharingan jsem měla pořád aktivovaný, nějak jsem se nebyla ve své kůži.
Pak jsem si vzpomněla a ďábelský úsměv se mi vrátil, naklonila jsem se nad něj a prohledala ho.Peníze jsem nenašla tak jsem zvolila plán B. Vytáhla jsem kunai a mířila s nim k jeho hlavě.
Stačila chvilka a vedle jeho hlavy ležely dlouhé vlasy. Koukla jsem se na svůj výtvor a usoudila jsem, že bych klidně mohla jít dělat kadeřnici.