Hlavní brána

Zastal som pred bránou a otočil sa na Hitomiho. "Kto z nás bude hovoriť?" Radšej by mohol on.

Přišla jsem k bráně i se zbytkem výpravy. Pozdravila jsem strážce a pokračovala dál.
"Tsukikage-sama, pojďte prosím se mnou, zavedu vás přímo do kanceláře Hokage. Týme, vy máte pro dnešek volno, takže můžete trénovat, nebo odpočívat, nechám to na vás." zamávala jsem svým studentům a vydala se hlouběji do ulic.

Přišel jsem jako poslední , ale to co říkala Mikomi-sensei jsem slyšel.*Joo...volnej den....takže začneme s tréninkem* pomyslel jsem si a vydal jsem se nejprve domů.
(Přesun)

Pokračovali jsme dále za Mikomi. (přesun)

Bez slova som odišiel na cvičisko.
(presun)

Prešiel som cez bránu na ulicu
(presun)

Došiel som z Tsukigakure a namieril si to rovno na cvičisko
(presun)

Aj s Akihirom sme došli až k bráne.. nemienila som sa tu dlhšie zdržovať.. Gomenne Shijin-chan, že som sa nezastavila.. ale.. situácia je trocha iná než som dúfala.. nemôžem si to dovoliť.. pomyslela som si a len som vyrazila do Kirigakure.
(presun)

Bol som u hlavnej brány .
Rozmášľal som či odídem .
Naozaj chceš ísť ?
Vieš že keď pôjdeš už sa sem asi vrátiť nebudeš môcť ?
Som si toho vedomí .
Lenže ... aj tak ... tu skoro nikoho nemám .
Ako chceš ...

Zmizol som z dediny .

Přišel jsem ke strážím a vysvětlil jsem jim proč jsme tady.
Odebrali nám zbraně a my jsme mohli projít branou do této vesnice.
''No architektura na ten pořádek v Suně nemá ale je to tady celkem líbivé''šeptnul jsem směrem k Rokkuovi a Carmackovi tak aby to slyšeli jen oni.
Zdálo se mi že se jeden ze strážných otočil,protože to slyšel,radši jsme všichni přidali do kroku.

Doběhla jsem k bráně a začala se vydýchávat. Tohle bychom měli. Díky svým očím jsem našla spoustu lidí, kteří měli být informováni. Ale na maratony nikdy nebudu. Opřela jsem se o zeď a pozorovala hvězdnou oblohu. Proč se vždycky musí něco pokazit, když je dlouho klid?

Doběhl jsem k bráně a postavil se kousek od Mikomi. Na sucho jsem polkl a pozoroval okolí. Musím být ve střehu. Nevíme o něm nic. Jak bude třeba mocný, ale musíme ho zastavit.

Muhahaha. Noční krajinou se rozléhal tichý smích.
Objevil jsem se za hlídkou a oba je nemilosrdně zabil. Vytáhl jsem z jednoho kunai a olízl ho.
"Mikomi, Seito, přece neublížíte svému Hokagemu, příteli a bratrovi."

Zavřel jsem oči a nechtěl tomu pořád věřit. Pomalu jsem však oči otevřel, ale nedíval jsem se mu do očí. ,,Hokage, bratr by udělal to nejlepší pro vesnici. A to musíme udělat teď i my." Pomalu jsem tasil Masaru.

"Není čas na psychologii a hru na city. Udělám co je třeba." pravila jsem i když jsem se na to necítila.

"Opravdu?" vyplázl jsem jazyk a olízl si jazyk.
"Líbila se vám spíše tahle tvář?" zvedl jsem ruku a změnil se na Assasina. (zvláštní xD)
"Mikomi, Seito, pusťtě mě prosím." řekl jsem jeho hlasem.

Zakroutil jsem hlavou, ale nic neodpovídal. Proč se to stalo nám? Místo toho jsem vytáhl rychle 2shurikeny a hodil je po něm.

Sakra... teď ani nevím jestli mluví on, nebo ta hadí stvůra... Je tam někde náš Hokage? Slyší vnímá? Využila jsem Seitova útoku a vyrazila za shurikeny.

"Hakke Hyaku Nijuuhachi Sho."
Měla jsem v plánu dokončit všech 128 úderů.

Shurikenům jsem se jednoduše vyhnul, problém však bude Hyuuga.
Talentovaná...Síla jejich očí je velká. Ještě se bude hodit.
"Mokuton: Daijuurin no jutsu!" Dřevem jsem mířil na Mikomi a snažil se uskakovat jeho dosahu.

Nečekal jsem a složil pečetě. Aktivoval jsem Mizu no jikuukan a hned jsem vyskočil do vzduchu a poskládal pečetě. ,,Suiton: Suiryuudan no jutsu." Vodní drak na něho ale letěl ze vzduchu.

Uskakovala jsem mokutonu. Pravda, skoro bych na to zapomněla. Když jsem byla mimo dosah techniky, skončila jsem pěkně daleko. Hm. Nenechá mě přiblížit. Ale Seitův útok mi dává možnost zaútočit přímo.
"Hakke Kusho."



Namířila jsem proti zdi, aby se měl o co rozbít. Tím pádem poněkud pocuchám hradby, ale nemůžu se držet zpátky.

Jakmile Seito zaútočil, hodil jsem kunai za Mikomi. Teleportoval jsem se za něj a vyhnul jsem se tím drakovi i její technice .
"Juuin jutsu." kousl jsem jí do krku.

Mikomi?! Dopadl jsem kousek od nich, ale teď jsem neútočil, protože bych mohl ohrozit i Mikomi.

Byakuganem jsem si všimla pohybu za sebou. Zažila jsem něco jako de ja vu. Tentokrát to bylo mnohem horší. Ostrá bolest se mi od krku začala šířit do ramene až přes lopatky. Dopadla jsem na kolena a držela se za bolavé místo.
"Co to do h***lu..."
Chtěla jsem zaútočit ale momentálně jsem měla co dělat se sebou. Cítila jsem, jak mi prudce vzrostla teplota a bušilo mi ve spáncích. Klela jsem a z mých úst vycházela velmi ošklivá slova ale nejspíš jim nebylo vůbec rozumět.