Hlavní brána

"Pro mě, jsi velice cenná. Máš velkou sílu v očích. Tohle je můj dar, dar pro tebe." odstranil jsem masku. Klekl jsem si za ní a pohladil ji na tváři.
"Jednoho dne si pro tebe přijdu, tak mě nezklam." postavil jsem se a pohlédl na Seita.
"Dnes mě Konoha hodně pobavila, ale teď je načase jít." otočil jsem se k bráně a pohlédl na Seita.
"Ještě se uvidíme."

Sakra. Něco udělat musím. Vyhrnul jsem si čelenku. A poskládal pečetě. ,,Suiton: Mizu no oshikake." Na prstech se mi vytvořily malé kapky vody. Rozběhl jsem se proti němu a začal na něho útočit z blízka. Snažil jsem se ho jakkoliv dotknout a při jednom úderu se mi to dokonce snad i povedlo.

Kdyby mi horečka nestoupla závratnou rychlostí tak vysoko, asi by mě z jeho slov roztřásla zimnice. Jeho síla je těžce nefér... To se dalo od Hokage čekat. Vlastně... od toho slizkého hada? Křeče mi prostoupily celou páteř.
"Na takový dar já...." nedokončila jsem myšlenku a milosrdně omdlela.

"Nemám o tebe zájem, jsi bezcenný..Pouhá napodobenina." zasmál jsem se skřípavým hlasem.
Iwagakure no jutsu Začal jsem se spojovat se zemí, i když mě několikrát zasáhl..

Jen jsem se pousmál, protože moje voda už byla v něm. ,,Běž kam chceš, dělej co chceš, ale jedno by jsi měl vědět. Budu o tom všem vědět. Budu vědět kde jsi, nebo co zrovna budeš dělat. A zrušit to můžu jen já." Ještě jednou jsem se pousmál. ,,Najdu si tě kdykoliv."

"Muhahahaha." Zasmál jsem se svým oblíbeným smíchem.
"Zapomínáš na to, kdo jsem, co jsem.." má poslední slova doplněná smíchem a rozeběhl jsem se cestou pryč.

,,Jen abys nebyl překvapený, že budu o tobě všechno vědět." Řekl jsem spíš už jen do tmy. Pak jsem si zatáhl čelenku na své místo a padl na kolena. Nedokázali jsme to. Nedokázali!. Otočil jsem hlavu a uviděl tam ležet bezvládně Mikomi. Okamžitě jsem vstal a přiběhl k ní. Viděl jsem tu značku na jejím krku. Co ti to dop*dele udělal? Vzal jsem ji do náruče a odešel rychle do nemocnice.(přesun)

Přiběhl jsem ke strážím a ohledal je.
Jsou mrtvý. Mikomi tady není. Co mám dělat..Musím je svolat a zastavit ho.

byl jsem ve věži která byla poblíž vedlejší brány, kde se většinou jounini střetávají při takových to nebezpečích, nikdo zde nebyl pouze já ''kde jsou všichni ?'' otázal jsem se sám sebe

"To bych taky rád věděl, půjdeš hledat Oro, teda Hebimara. Vše ti vysvětlím později, teď jdi." ukázal jsem na bránu.

''takže už se to stalo ?'' zapálil jsem si cigaretu nikdo ani nic neřekne vyskočil jsem oknem na zeď brány a ocitl jsem se vy výšce 20 metrů... přeběhl jsem nakonec zdi za jejíž stranou byla tráva a po té les a seskočil jsem dolů a rozeběhl jsem se do lesa
- přesun

"Ano stalo." otočil jsem se, podepřel dva mrtvé hlídače a odnesl je do nemocnice.

"Zafino, Katashi." řekl jsem dvoum geninům, kteří šli před náma, aby se zastavili.

(Šel jsem jak poslední , ale to je jedno )

Zastavil jsem se." Hai..Hokage-sama?Potřebujete ještě s něčím pomoct?"

Zastavila jsem se. Hmmm? zamrmlala jsem trochu unaveně.

"Vezmete si dneska službu, prosím?" zeptal jsem se. "Jak vidíte, dneska je potřeba držet hlídku, než seženu další lidi." Hokagem jsem opravdu chvíli, sakra.

No, ráda bych, ale já mám dítě, víte? Ale má hlídání.. No dobrá..
Povzdechla jsem si a sedla si k levé straně brány. Podívala jsem se na toho kluka, co tam byl se mnou. Tak ty jsi Katashi, ano? Já jsem Zafina.

*Tak to si ze mně dělá srandu...já mám problém udržet se na nohou a on chce abych měl službu..*
" Ehm...Hokage-sama...myslím že to není dobrý nápad...vydržel bych vzhůru tak maximálně hodinu pokud ne méně a jak vidím tak Zafina taky nevypadá že by byla plná energie na službu , ale pro mně za mně...já to vezmu"
" Hai...jsem...Katashi" odpověděl jsem jí.*Dítě...v tomhle věku a v téhle době....blázen*

"Tohle je mimořádna situace, tady." hodil jsem jim mé vojenské pilulky.
"Ano, ale jsi také Shinobi Konohy." otočil jsem se a pomalým krokem se vydal do "nové" kanceláře. Je toho na mě moc. Radši bych byl v Akatsuki nebo mrtvý.

přišel jsem blíže k shromáždění a vyskočil jsem na větev stromu, z této větve jsem sledoval dav

" No...to je taky pravda...a jak jsem viděl...ti dva strážní co tady byli nedopadli zrovna nejlíp..." a při zmínce těch dvou jsem se ušklíbl.*No...tohle bude dlouhá noc...Kso...zajímá mě...jak si vede Mikomi-sensei...snad se brzy uzdraví* a z oka mi ukápla slza.Sedl jsem si na židli a nohama jsem se zapřel.Zavřel jsem oči a začal jsem vzpomínat na naše první tréninky , avšak jsem pořád poslouchal okolí.

Smutně jsem se dívala do země a přemýšlela. Hmm, tak na tohle já síly nemám. Zvedla jsem se a ze zad mi vylétl ten ptáček a jemu ze zad kniha. Pták vletěl zpět a já začala knihu pročítat. Za chvíli už tam místo mně stála "strážkyně" . Já jsem zatím kráčela do ulic.

tohle neuhlídá ani mrtvolu díval jsem se na falešnou strážkyni

*Co to zase vyvádí....je vážně nemožná...* pomyslel jsem si a zavrtěl jsem hlavou.*No..ale myslím že vzpomínka na ní...mě udrží bdělého.* a pořád jsem nechal zavřené oči a projížděl jsem si všechny ty okamžiky.*Tohle nesmí skončit...určitě to neskončí dnes ani zítra!Skončí to...až se ze mně stane Jounin* pomyslel jsem si a usmál jsem se do prázdna.

Než se Azuma nadál, Anna po něm vrhla obrovský Fuuma Shuriken. Vážně? Řekla chamtivým tónem.