Ulice, uličky a Žluté náměstí

Otočil jsem se na toho chlápka.
Zatrénovat? Velice rád
Usměju se a díval se na něj.
Bát se?! Tak teď budu trénovat velice rád.
Stále jsem se na něj díval a přitom jsem se na něj usmíval.

Za pomoci Shunshinu jsem se objevil zanim. Vice mene mmohl zaregistrovat pouze zaklepani na rameno. Kde jsem stal za nim tvarici se porad stejne." Tak Jdeme ne?" A pmalu zamiril k pousti.(presun)

Jasně!
Šel jsem za ním.
Hm. To nebude lehké (přesun)

Z ruksakom a mečom na chrbte som míňal uličky, ulice a temné zákutia. Môj krok bol vyrovnaní a pokojný no Nao na ramene pôsobil nepokojne. "Vieš že to musím urobiť...presne tak inak to nejde" prehovoril pokojne na Naa. Ted prikývol a po zakývaní urobil "puf" a už ho nebolo. Tak zase na inom mieste môj priateľu... pomyslel som si spokojne a našiel som si prázdnu ulicu na ktorej bolo dostatok miesta. Postavil som sa do pevného postoja zložil pár pečatí a v okolí začal poletovať malé úlomky kryštálu. Ešte raz som si poriadne obzrel toto miesto a a vydýchol. Sayonara Sunagakure no sato, nech sa tvojmu ľudu darí, piesok zostáva horký a nepodajný ako jeho shinobi...". Následne dokončil sériu pečatí a jeho telo začal obalovať kryštal. Keď ho celý obalil začal pomaly pukať. Segra toto mam od teba...jedna z mála vecí ktoré si mi dala...chlapom a pravým shinobi som však ja...a sám... dokončil si myšlienku v hlave, zatvoril oči až kryštál pukol a on zmizol. Večerný púštny vietor rozfúkal kryštáliky po Sune.


(Presun)

Takhle mrtvou Sunu jsem snad ještě nezažila. Nikde ani človíčka, zrnka písku zůstávala nehybně přilepená k zemi a vítr byste v tváři taky nepocítili. Zdá se, že je čas se vypravit pro inspiraci někam jinam.
Lenivě jsem se protáhla a rozhlížela se, kam bych asi šla. nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než se někde vytratit ze Suny. Snad to nikomu nebude vadit.

Přesun

Prechádzal som sa uličkou s úsmevom na tvári a rozmýšľal som kde ďalej pôjdem z ulice. Po chvíľke chôdze som sa zastavil pri obchodíku a kúpil som si dango, pretože mi už vyhladlo...
Sadol som si na lavičku pozoroval som ľudí, ktorý chodili okolo a popri tom som si odkúsol z danga. Po pár minútach som paličku vyhodil postavil som sa a vydal som sa ďalej po uliciach kde ma zavedú.
(presun)

Z hôr som prešiel rovno do ulíc kde som sa obzeral akokeby som tu bol prvy krát. Prešiel som pár metrov a zahľadel som môj cieľ vyskočil som na jednu z budov, porozhliadol som sa a začal skákať po budovách až k budove Kazekageho.
(presun)

Když jsem doskočila na další střechu podklouzlo mi to a "užívala" si pád do ulice.
Stihla bych se přetočit a normálně dopadnout ale v tu chvíli mi to nějak nedocvaklo.
Srazila jsem někoho a tím dopadla do měkkého. Auč..
Když mi došlo, že jsem na někoho dopadla zděšeně jsem otevřela oči a zasekla se.
Bylo to jako zastavení se v čase, divný a zároveň příjemný pocit.
Trochu jsem nevědomky pootevřela rty a pak si je překvapeně zakryla rukou.
Zírala jsem na něj jako bych viděla ducha.
To není možný.
Najednou jsem vyskočila na nohy a chvíli přemýšlela kam uteču nerozhodně jsme se rozhlížela a nakonec mu jen mlčky pomohla na nohy.
Sklopila jsem oči, protože jsem se na něj nemohla kouknout.
Omlouvám se.
Zahuhlala jsem.

Když promluvil cukla jsem sebou a strčila ruce rychle do kapes.
Srdce jsem měla až v krku.
Tak takové to je? To je teda pěkně na nic.
Pohledem jsem bloudila po zemi.
"No..jo, jsem tak blíž k nebi."
Zamumlala jsem potichu a udělala pár kroků dozadu.
"Um, nebudu zdržovat...stejně jsem si.."
Zarazila jsme se a rychle se rozhlídla s nadějí že mě něco napadne.
"..um chtěla koupit další Dango."
Ukázala jsem na stánek.
Už jsem nic neřekla a rychle se nahrnula ke stánku, celá ruda jsem horečně objednala jedno Dango a přešlapoval na místě.

Když odešel oddechla jsem si a už uvolněnější si vzala Dango.
Zaplatila jsem a otočila se na patě, chtěla jsem jít dál ale zahlédla jsem v písku něco co odráželo sluneční paprsky.
Když jsem se pro to sehnula zjistila jsem, že je to prstýnek.
Jeho?
Uplně mě zlil pot když jsem si uvědomila, že za ním budu muset jít znova!
Chjo...tak mu ho někde nenápadně nechám.
Narvala jsem do sebe Dango a vdala se směrem kterým šel.
Zahlédla jsem ho u stánku se zmrzlinou a schovala se za roh, zády jsem se přitiskla ke zdi a hrála si s prstýnkem.
Připadám si jako stalker...
Povzdechla jsem si a opatrně vykoukla, šel dál.
Počkala jsem si až bude dál a pomalu šla za ním.