Rekreační oblast

First topic message reminder :

Rekreační oblast pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...

Zde naleznete horké prameny, parky, zahrady, lázně, bary, restaurace, zkrátka všechno možné pro odpočinek.

Jen tak. Zajímá mě to. Usmála jsem se.
Vy jste všichni stejní. Povzdechla jsem si s náznakem pobavení v hlase.
Potom končíte v nemocnici.
Nemohla jsem si pomoct, ale připomínal mi Naruta. Chovali se velice podobně.
Při té představě jsem se musela usmát.

" My jsme všichni stejní??Kdo my?? " zeptal jsem se docela nadšeně..* Jáááj..zase nemocnice.....fuj...jak nerad já tam chodím... * pomyslel jsem si.
" Sakuro...víš že když tě člověk pozná blíže...tak že jsi strašně milá dívka? " pousmál jsem se.

Vy kluci. Všeobecně. Snažíte se udělat nemožné. Zakroutila jsem hlavou.
Při jeho poznámce jsem lehce zčervenala. Sklonila jsem hlavu a zakryla tak výhled na mou tvář vlasy.
Děkuju. Pípla jsem nesměle.

" Ale my to děláme kvůli naším přátelům...a vesnici...abychom je mohli ochránit , víš? " pousmál jsem se a ještě jsem zaregistroval že mírně zčervenala." Však nemáš vůbec zač... " pousmál jsem se.

To je...dobrý důvod. Upřela jsem na něj oči a následně zvedla hlavu, doufajíc, že po červené není na mých tvářích sni stopy.
Pousmála jsem se na něj a začala lehce nervózně přejíždět prsty po skle skleničky, nevědíc, co říct.

" Hmmm....já vím...a proto to dělám...chci je ochránit za každou cenu.... " řekl jsem a zase se pousmál." Sakuro...nemusíš být taková....nesvá....nebo jsem snad řekl něco špatného?? " řekl jsem docela nechápavě a napil se ze skleničky.

Ne...jsem v pořádku, opravdu. Usmála jsem se na něj.
Já jen...že už je to docela dlouho, co jsem byla někde...s někým.
Věnovala jsem mu ještě jeden nesmělý úsměv, než jsem opět sklopila pohled, doufajíc, že jsem neřekla něco špatně.

" Joo...jak to tak vidím tak jsme na tom docela podobně....myslím...v tomhle směru... " pousmál jsem se." A prosím...nesklápěj tu hlavu pořád...brání mi to ve výhledu do tvých nádherných očí... " pousmál jsem se.

Zvedla jsem oči. Byla jsem si jistá, že jsem zase rudá jako rajče...nebo ještě lépe. Že má pokožka perfektně ladí s mými vlasy.
Raději jsem se napila vody, a snažila se tím alespoň trochu schovat své rudé tváře.

" Víš o tom že jsi ještě krásnější když se červenáš?? " pousmál jsem se.Má ruka se začala skoro třepat.Měla nutkání něco udělat , ale já se pořád držel protože kdybych to udělal , asi by mně už zabila.Druhou rukou jsem jí podal i mou sklenici vody." Tady máš...kdyby ti nestačilo... " pousmál jsem se.

Byla jsem si jistá, že teď už se barva mých dozajista tváří podobá zralému rajčeti.
A jak vypadám, když jsem naštvaná? Zeptala jsem se se zájmem, nacházejíc, alespoň na chvíli, svojí ztracenou rovnováhu.

" No.....taky docela hezky.....pokud nemáš v plánu někoho zabít tak jsi pořád krásná... " sám jsem nevěděl kde se tahle slova v mých ústech brala , a ani jsem na ně nebylo moc hrdý , avšak zastavit jsem to nemohl.Jako by mně někdo ovládal.

Neměla bych nutkání někoho zabít, kdyby mě k tomu pořád někdo nenutil.
Podotkla jsem a mezi tu množinu, kdo mě nutí být naštvaná, jsem mnohdy počítala i jeho...tedy...když přišel do nemocnice po tom, co jsem mu řekla, ať kouká odpočívat.

" No jo...já vím..je to částečně i moje chyba..... " řekl jsem sklesle a udělal jsem to co ona nedávno.Sklopil jsem hlavu dolů a tím mi do tváře spadly vlasy takže mi nešly vidět oči ani půlka tváře , avšak hlavu jsem měl pořád dole , takže nešlo vidět skoro nic.

Sám děláš to, co jsi mi před chvíli vyčetl.
Naklonila jsem hlavu na stranu, pak jsem se natáhla přes stůl, opatrně, abych nic nepřevrhla, a lehce jsem mu zespodu zatlačila na bradu, čímž byl přinucen zvednout hlavu.
Následně jsem mu lehce odhrnula vlasy z čela, abych mu viděla do očí.
Hned je to lepší. Usmála jsem se na něj.

" Jo...protože mám proč....je v nás velký rozdíl...ty tím zakrýváš svou krásu...zatímco já jen skleslou tvář... " pravil jsem docela normálním tónem.
" Lepší říkáš??A co je na tom tak lepšího? " při těchto větách jsem se usmíval.

Vidím na tebe. Odpověděla jsem mu na otázku, než jsem se znovu stáhla a opřela se.
To neříkej. Nemáš proč skrývat se za masku...ačkoliv ji nosit musíš.
Podívala jsem se na ANBU masku, která ležela na stole.

" No...kdybych jí nenosil..vystavil bych se velkému nebezpečí.....nemám ani své oči..a neovládám je..takže se kdykoliv může stát jedna věc a oni po mně můžou jít...takže je to i bezpečnější...pro mně i pro všechny ostatní... " řekl jsem a rukou jsem se opřel o zadní část křesla.
" A to že na mně vidíš je tak dobré? "

Nemáš své oči? Jak to myslíš? Zamračila jsem se.
Chtěla jsem vědět, co to znamená.
Samozřejmě, že je to dobré. Zamračená tvář se změnila v usměvavou. Chci na tebe vidět.

" Je to složité....a nerad bych to probíral teď....zítra ti to řeknu , ano??Nechtěl bych si kazit krásné chvíle... " nejdříve jsem mluvil vážně a při poslední větě jsem se pousmál." A pročpak chceš na ně vidět , co? " zatvářil jsem se velice zvědavě.

Dobře... Spokojila jsem se s jeho příslibem.
No...třeba ze stejného důvodu, jako ty chceš vidět na mě. Rty se mi roztáhly do širokého úsměvu.
Vzala jsem jeho sklenici a napila se, s pohledem stále upřeným na něj.

" Heh...pochybuju.... " vydal jsem ze sebe a na víc se nezmohl.* Co když...to myslí vážně??? * zamyslel jsem se a svůj pohled odvrátil od ní na noční nebe stahující se nad touto oblastí a pořád jsem o tom přemýšlel.

Otočila jsem se za jeho pohledem a rovněž se zadívala na nebe.
V očích mi zajiskřilo ve tváři na okamžik mihlo okouzlení.
Padá hvězda. S úsměvem jsem fascinovaně přihlížela světlu na nočním nebi.
Přej si něco.

Na chvíli jsem se dostal ze světa myšlenek protože začala něco mluvit.Přál jsem si jen jednu věc (ne nenapíšu jí sem XD).Pak jsem pohled otočil znova na ní." A myslíš že se to přání vyplní? " pousmál jsem se.

Usmála jsem se a sama si přála jednu věc (taky ji sem nenapíšu ).
Když budeš chtít.
Otočila jsem se zpátky na něj, stále s trochu okouzleným výrazem.