Rekreační oblast

First topic message reminder :

Rekreační oblast pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...

Zde naleznete horké prameny, parky, zahrady, lázně, bary, restaurace, zkrátka všechno možné pro odpočinek.

" Kdybych nechtěl aby se stala tak bych si jí nepřál , nemyslíš? " pousmál jsem se.* Ten její výraz se docela změnil...co si asi přála? * pomyslel jsem si a pousmál se.

To je taky pravda. Musíš prostě věřit, že v tom je trochu kouzla.
Vesele jsem se zasmála.
Pak se to třeba splní.
Stále jsem se lehce usmívala.

" Jasně že věřím... " pousmál jsem se.
" A co ty....přála sis taky něco? " znova jsem se pousmál a rukama jsem se opřel o stůl.

Ano, přála. Opřela jsem se stejně jako on.
Ale co...to je tajemství. Hravě jsem se usmála a trochu přimhouřila oči.

" Já neřekl že chci vědět co to je..jen jsem se ptal jestli sis něco přála... " pousmál jsem se.* Ach..ty její oči....to je...takový..divný pocit! * pomyslel jsem si a zasněně se na ní díval.

Pak říkám ano, něco jsem si přála.
Zasmála jsem se.
Začala jsem si pohrávat s pramínkem mých růžových vlasů a s pohledem stále upřeným na Katashiho jsem pozorně zkoumala každý rys jeho tváře.

" A asi chceš aby se to vyplnilo , že když sis to přála?? " zasmál jsem se.
Pak jsem si všiml že se na mně dívá jako by mne zkoumala." A mám jednu takovou...trochu osobní otázku..... " řekl jsem a chvíli jsem odmlčel." Máš nějakého..ehm...přítele? "

To jistě chci. Kdo by nechtěl, aby se mu splnilo to, co si přál.
Následně jsem zvedla obočí. Jeho otázka mě dosti překvapila.
No...nemám.
Pokrčila jsem rameny na krutou realitou.

" Vážně....docela překvapivé....divím se že někdo jako ty nemá žádného přítele... " řekl jsem docela zamyšleně a podíval se zase ven z okna.Teď už žádná hvězda nespadla." A nechtěla by sis dát nějaké jídlo??A nemáš se čeho bát...dej si co chceš...platím já " pousmál jsem se.

Není to zase tak překvapivé...ty máš nějakou přítelkyni? Zeptala jsem se relativně zvědavě.
Já...nerada jím sama. Když si dáš něco ty, ráda se přidám. Usmála jsem se.

" Já??Kdeže....prosím tě...kde bych jí asi tak sehnal? " pokrčil jsem rameny.
" Nemusíš se bát...sama bys určitě nejedla...já jen nejsem rozhodnutý co si vlastně dám " zasmál jsem se a zahleděl se do lístku.

Kde asi...ve vesnici je spousta dívek. Pokrčila jsem rameny.
Nápodobně. Také jsem se sklonila nad lístkem a pročítala si nabízená jídla, ale nemohla jsem si vybrat.

" Heh...a myslíš si že mě některá chce jo?? " zavrtěl jsem hlavou a zastavil jsem u jednoho jídla.* Zase skončím tam kde vždy... * pomyslel jsem si a lístek jsem zavřel a poté pozvedl hlavu na Sakuru.Číšník zde ještě nebyl , zřejmě čekal až si vybere i ona.

Po chvíli jsem odložila lístek, jako že i já mám vybráno.
Proč by tě některá nechtěla? Pobaveně jsem se na něj usmála. To si tolik nevěříš?
Tázavě jsem zvedla obočí a trochu naklonila hlavu na stranu.

" Myslíš že jsem to nezkoušel....2x odešla v polovině...ani jsme si nestihli promluvit.... " promluvil jsem sklesle a sklopil hlavu dolů.Po chvíli jsem jí zvedl a kývl na číšníka. , který po chvíli přišel." Tak co to bude? " promluvil a já jen ukázal na Sakuru ať si vybere jako první.

Povzdechla jsem si. Zase skončím u rámenu...asi postrádám kreativitu. Ušklíbla jsem se, ale následně jsem se usmála na číšníka, zopakovala svůj požadavek a přidala kouzelné slovíčko ,prosím'.
Pak jsem se obrátila ke Katashimu, očekávajíc, co si objedná.

" A já si dám......dango prosím... " řekl jsem a podal mu lístek.Pak jsem se naklonil trochu blíže k Sakuře." Nedáme si třeba...víno? " pousmál jsem se.

Klidně. Opětovala jsem mu úsměv.
Vyber nějaké. Pohodlně jsem se opřela. Na troše vína přece není nic špatného...ani to nikomu nikdy neublížilo.

" Dobře " znova jsem se pousmál a posadil se už normálně." A k tomu ještě láhev nějakého...dobrého vína... " řekl jsem a pak na něj kývl jakože to už je vše.On poté odešel." Hmmm...já se tě chtěl na něco zeptat...ale teď si za boha nemůžu vzpomenout! " zasmál jsem se.

Rozesmála jsem se. Tvá paměť má výpadky. S úsměvem jsem zakroutila hlavou, až se mi vlasy lehce rozlétly kolem tváře.
Zkus si vzpomenout...možná bys měl kromě tréninku těla trénovat i svou paměť.
Dodala jsem stále s pobaveným výrazem ve tváři.

" Jo...a někdy docela velké! " také jsem se zasmál.
" No....v podstatě jsem paměť už trénoval...hlavně když si musím zapamatovat tolik svalů....vždyť víš když jsem si půjčil zápisky Godaime...do teď si to pamatuju... " řekl jsem a zamyslel se.
" Heureka! " zakřičel jsem." Vzpomněl jsem si.... " zakřičel jsem , ale už tišeji." Hledáš ty vůbec nějaký vztah?? " řekl jsem raději tiše aby to neslyšeli ostatní.

Jistě, pamatuji si to. Bylo to na jednu techniku, že?
Jeho otázka mě dosti zarazila...No...nevím, jestli teď, ale jednou určitě...
Řekla jsem opatrně.
A ty?

" Hai...dokonce nedávno jsem přemýšlel na zlepšení této techniky.....takže doufám že se mi to nějak povede... " řekl jsem a pořád jí sledoval.Toho že jí to zarazilo si nešlo nevšimnout." Jistěže.....ale tuším že asi za dlouho... "

Sklopila jsem pohled a čekala na jídlo. Tichem jsem se vyhýbala konverzaci, protože jsem nevěděla, co říct.
Namotala jsem si na prst pramínek vlasů a pozorovala odlesky světel, které se od něj odrážely.

" Heeeeh...jednou jsem ti to řekl...tys mi to řekla taky...tak proč pořád sklápíš ten pohled??Vždyť i když nevíš co říct , můžu se na tebe alespoň dívat, ne? " pousmál jsem se a trpělivě vyčkával na jídlo.