Nemocnice Aliance

First topic message reminder :

Alianční nemocnice pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků z Aliance.

Primhouřila jsem oči. Dobře, půjdeme.
Nezněla jsem moc spokojeně.
Otočila jsem se, počkala až výjde, pak jsem zamkla kancelář a zamířila pryč. (přesun)

" Jistě jistě.... " přikývl jsem , ale ten její výraz se mi vůbec nelíbil.
* Co jsem udělal tak hrozného že je ke mně taková? * pomyslel jsem si a vyšel jsem z kanceláře.Pak jsem na ní počkal a vyrazil za ní.

Přesun

Shi jsem neoperovala, chtěla jsem jí mít jen pod dohldem a na pokoji jsem si nebyla tak jistá. Tady jsem jí mohla v klidu odebrat vzorky krve a zjistila jsem, že nějak celá hoří. Až po několika hodinách mi vzorky krve potvrdily pár věcí a zahnaly veškeré obavy a pochyby!
Žádný zákeřný vir, Shizune vážně stárneš.. Pousmála jsem se a pak vytáhla z pár vitrín palety prášků. Pár jsem jich rozpustila do vody a nechala to Shi vypít, ačkoliv byla stále mimo, tímhle by měla ustoupit horečka i bolest. Pak jsem j ídala jen kapačku, kterou bude mít do chvíle než se probere, aby měla dostatečný přísun tekutin.
Pokynula jsem pár pomocníkům, aby jí odvezli na pokoj č. 83 a pak jsem vyšla na chodbu. Na rtech jsem měla už ten vyrovnaný poloúsměv.
Zahlédla jsem na chodbě postávat mladíka a došla jsem k němu. "Vy jste tu s ní, že? Pokud chcete je na pokoji, ale teď to potřebuje jen klid. Mohu vás, ale ujistit, že to není tak vážné, dostane se z toho, i když jsem nikdy neměla co dočinění se zvířaty, myslím, že si můžu dovolit tohle tvrdit" Musela jsem se aspoň trochu usmát, protože nekoloval jí v krvi žádný zákeřný jed ani nic podobného, čímž jsem ulevila i sobě, že jsem nemusela Haruno-san povolávat.

Shi otevřela oči, malátně zamrkala a pak se rozhlédla kolem sebe.
Stále se ještě se jí točila hlava.
Zdálo se jí, jako by se stíny v místnosti rozrůstaly, sápaly se na ní...
Něco měla zabodnuté v přední noze. Vyskočila na nohy a vyškubla si kapačku, avšak hadička se odtrhla od jehly, a ta zůstala tygřici v noze a ohla se v ní díky tomu prudkému pohybu.
Shi vyděšeně zakňučela. Připadala si, jako by jí někdo omámil. Nikdy jí nikdo nepodal žádné léky a zdálo se, že pomocné látky se jejímu organismu vůbec nelíbí.
Seskočila z postele, držela se na vratkých nohách a vyděšeně se rozhlížela kolem sebe.
Stíny se teď plazily k ní.
Zacouvala do kouta a přitiskla se ke stěně. Jako šelmě jí instinkt přikazoval být lovec, ne lovnou zvěří.
Vycenila zuby a frustovaně, bezradně zařvala tak, že to museli slyšet lidé snad v celé nemocnici.

Ariga... chtěl jsem odpovědět Shizune, když v tom jsem uslyšel mohutný řev. Moc dobře jsem věděl, kdo ho vydal. Okamžitě jsem vystartoval, co mi nohy stačili za zvukem a za chakrou Shirayuki-hime. O chviličku později jsem už stál ve dveřích. Choulila se u stěny. Opatrně jsem vešel dovnitř.
No tak, Shirayuki-hime, uklidni se, teď jsem tu jenom já. Nic se po tobě nechce, jen si lehni na postel a odpočívej.
Znal jsem tu tygřici a pochyboval, že to zabere. Musel jsem to ale zkusit.

Shi sebou trhla, když uslyšela Exův hlas. Neviděla ho, mysl jí zahalila mlha děsu a touhy utéct.
U stěny se schoulila do klubíčka, kňučela a v myšlenkách ,vysílala' nesrozumitelná slova beze smyslu.
Ať dostala cokoliv za léky, nemělo to na ní ten správný účinek.

...

Vběhla jsem do nemocnice. Jako první mě do nosu udeřil silný zápach dezinfekce. Rychle jsem se zeptala na recepci, kde najdu tygřici.
Čím blíže jsem byla jejímu pokoji, tím větší jsem v hlavě měla guláš, který způsobovaly Shiiny myšlenky, pocity, ale i instinkty. Cítila jsem, jak moc chce utéct a jak se cítí bezbranná.
Došla jsem k otevřeným očím jejího pokoje. Vešla jsem dovnitř a v tu chvíli jsem ztrnula. Ex stál přede mnou a snažil se uchlácholit tygřici, která se choulila ke stěně, tvářila se strašně vyděšeně a její stav byl horší, než když jsem jí viděla naposled.
,,Proboha...'' Vydechla jsem tiše.

Vůbec to nezabíralo. Byl jsem úplně bezradný a netušil jsem, co bych měl dělat. Motýl mě neustále informoval o všem možném, co se dělo kolem, ale já ho vůbec nevnímal, protože jsem se soustředil na tygřici. Proto jsem si nevšiml ani hlášení o blížící se čakře Tsukikage, ani jejích kroků. Zaregistroval jsem jí teprve, když promluvila. Obrátil jsem se na ní.
Tsukikage-sama, nic víc jsem neřekl, ale můj výraz vypovídal dostatečně jasně o tom, jak moc se mi ulevilo. Jestli s ní někdo něco svede, tak to bude právě ona.

,,Shi...''
Zašeptala jsem s pohledem upřaným na tygřici. Ona se však jenom otřásla a slopila hlavu.
Shi...
Zopakovala jsem znovu, tentokrát v myšlenkách. Došla jsem až k ní, dřepla jsem si a chvíli zaváhala, než jsem ji jemně pohladila po přední noze.
Nečekala jsem, že zavrčí a vrhne se mi po ruce. Neuhnula jsem včas, takže se mi její zuby zabořily do masa.
Překvapením se mi rozšířily oči a instinktivně jsem trhla rukou. Než mě stihla pustit, mým trhnutím se rána jen prohloubila a krev mi teď stékala po ruce a kapala na zem.
Ustoupila jsem o krok a do očí se mi nahrnuly slzy. Něco, co jsem nezažila už opravdu velice dlouho. Nebylo to bolestí, ale tím, co jsem viděla.
Už jsem byla pokousaná od Tenshiho i od Taiya, ale to bylo součást tréninku.
Nezmohla jsem se na to, abych si rénu nějak ošetřila, jen jsem ji spustila podél těla a připravovala se na to, co asi budu muset udělat.

Když Shi vyjela Tsukikage po ruce vystartoval jsem jak papírový čertík.
Tsukikage-sama! tentokrát to byla výrazně jiná intonace. Chtěl jsem jí nějak pomoct. Ošetřit ruku, nebo něco podobného ale se zklamáním jsem došel k závěru, že momentálně nijak nepomůžu. Zůstal jsem tedy stát asi dva kroky za ní a dával pozor, abych mohl kdyžtak pomoct.

Víš, jak nerada to dělám...
Na chvíli jsem zavřela oči.
,,Exi, ustup.'' Řekla jsem pevným, velitelským hlasem.
Pak jsem složila ruce k sobě a koncentrovala chakru ze svého samotného nitra. Vypadalo to, jako by mě ovával lehký větřík, protože vlasy mi povlávaly kolem hlavy a plášť se mi vlnil.
Otevřela jsem oči a ponořila jsem prsty levé ruky do rány na pravé paži. Pak jsem začala skládat pečetě. Vypadalo to jako obyčejné pečetě na Kuchiyose, a taky že byly, ale tvářila jsem se u toho mnohem soustředěněji.
Po složení poslední pečetě jsem se sklonila k zemi a udělala palci na zemi dvě krvavé čáry.
Nakonec jsem dlaně položila na zem a v tu chvíli celou místnost zahalil kouř.
Když se rozplynul, před Shi stála jiná velká tygřice. Vyzařoval z ní nadpozemský klid a ačkoliv se na ní nedal poznat pravý věk, stará moudrost v očích ho alespoň trochu přiblížila.
Neměla pruhy, jako jiní tygři a nad ušima se jí formovalo něco, co připomínalo korunu.

Přitiskla jsem si pravou pěst na srdce a sklonila hlavu ve starodávném pozdravu a doufala jsem, že Ex udělá to samé.

Když mě Tsukikage vyzvala, malinko jsem ustoupil. Pak přivolala další tygřici. Ikdyž tahle byla k mému zklamání bez vzorů. Stejně jsem od ní ale z nějakého důvodu nemohl odtrhnout pohled. Když jsem ho po chvíli přece jen odtrhl všiml jsem si, že má Tsukikage skloněnou hlavu a ruku na srdci. Z rovnice - Tsukikage se klaní+ tygřice dokáží být zatraceně nepříjemné, vygeneroval můj mozek pokyn taky se uklonit. Rychle jsem zopakoval pozdrav po Tsukikage. Byl ale dost opožděný a nepřiměřeně rychlý. Vypadalo to tak trochu, jako by m náhle selhala krční páteř.

Došla jsem až k pokoji, otevřela dveře, no pak zírala nehnutě na další tygřici v jedné místnosti, pak jsem zbystřila i Tsukikage, no i já dokázala poznat, že teď nebude vhodné mluvit.
Ačkoliv jsem byla medik, zvířata jsem nikdy neléčila, a proto jsem to tedy nechala na Tsukikage, doufala jsem, že ona ví, co dělá s co je zapotřebí.

,,Vítej.'' Pozdravila jsem tygřici s pohlem stále upřeným k zemi.
Vítej i ty. Promluvila tygřice zřetelně a pak se podívala na Shi krčící se v rohu. Ta se na ní teď dívala zmatenýma očima, ve kterých se ale zračilo poznání. Mě se snažila vyhnout pohledem.
Kōsetsu se pak znovu podívala na mě.
Chápu, proč jsi mě přivolala, mladá vůdkyně.
Musela jsem se usmát nad tím oslovením.
Odvedu svou vnučku domů. Naše těla vždy špatně reagovaly na medikamenty. Pamatuji si, když se něco takového stalo poprvé.
Vypadalo to, jako že se přívětivě usmívá. Vypadala teď opravdu jako starostlivá babička.
Děkuji ti, drahá. Postoupila ke mě a čumákem se dotkla pěsti, kterou jsem měla stále přitisknutou k srdci.
Ještě jednou se usmála a pak se obrátila k Exovi.
Netvař se tak zklamaně, mladý muži. Jsem možná stará a srst mi už vybledla, ale tak hrozné to snad není. Srdečně se zasmála.
Otočila se i k Shizune. Děkuji, za péči o Shirayuki-hime. Je mi líto, že jste to nevěděla.
Pak se otočila a došla k Shi, která se k ní přitulila jako malá holčička v babiččiném náručí.
Měla bys nás navštívit v našem světě, dcero.
Použila výraz pro ,dceru', což mi na tváři vykouzlilo další úsměv a znovu jsem se uklonila, než obě zmizely v obláčku kouře.

Překvapeně jsem to sledovala a jen jsem přikývla, byl to hlas té tygřice v mé hlavě nebo v okolí, nedalo se to poznat, ale jen jsem se pousmála. Byla jsem ráda, že tento příběh dopadne dobře, no doufala jsem v to.
"Tsukikage-sama.." Uklonila jsem se lehce výše postavené osobě, čímž jsem se i rozloučila se všemi přítomnými, pak jsem opustila místnost, šla jsem zkontrolovat ostatní pacienty, vytřídit kartotéky, pomoct paní recepční nebo jí spíš uklidnit, ale doufala jsem, že tenhle večer by už mohl zůstat klidný..

Chtěl jsem té tygřici něco rychle odpovědět, ale už byla pryč. Podíval jsem se na Tsukikage a pozdechl si.
No, to jsem zase něco vymňouk, že?
Tahle mise byla opravdu naprosto nepovedená. A taky mi bylo ještě víc líto Shirayuki-hime.

Chtěla jsem se narovnat, ale když jsem se pravou rukou opřela a koleno, paží mi projela ostrá bolest.
Zvláštně jsem se podívala na ruku, protože jsem úplně zapomněla, že se mi něco stalo.
Podívala jsem se na Exe.
,,Udělal jsi, oč jsem tě žádala.'' Usmála jsem se na něj.

Nó... podrbal jsem se na hlavě. Byla jo pravda, ale stejně jsem si připadal divně. Pak jsem pohledem zabloudil k její ruce.
Ale vy by jste potřebovala ošetřit!
Ta rána vypadala pěkně ošklivě.

Podívala jsem se na svojí ruku a ušklíbla jsem se.
,,To nic není.''
Luskla jsem prsty a během okamžiku mi ránu překryly lístky irisu a splynuly s pokožkou, takže po zranění nezůstaly žádné viditelné stopy.
Zamířila jsem ke dveřím. Když jsem prošla kolem Exe, položila jsem mu ruku na rameno a usmála se na něj.
Potom jsem vyšla ven na chodbu.
V hlavě se mi stále omýlala věta, kterou řekla Kōsetsu.
Měla bys nás navštívit v našem světě, dcero.

Když okolo mě prošla jen jsem si tiše pozdechl. Chvíli jsem tam tak zůstal stát. Pak jsem se otočil a došel k ní. Vylovil jsem měšec s penězy, které mi dala, oddělil menší část a podal jí zbytek.
Jestli už mě nepotřebujete, šel bych na cvičiště, řekl jsem to takovým tišším hlasem a jen tak do vzduchu si přitom črtal novou pečeť.

Beze slova jsem přijala měšec. Pak jsem přikývla.
,,Jistě, můžeš jít.''

Malinko jsem se uklonil, nebo jsem spíš úklonu naznačil a pak jsem odešel z nemocnice směrem na cvičiště.
(přesun)

Vyšla jsem ve spěchu z nemocnice, vytvořila draka a zamířila do Tsuki. (přesun)

Příjdu a ruku mi začnou léčit a zašijí ji.

Prišiel som do nemocnice zo všetkými tromi, zdravotníci si ich zobrali do svojej opatery a postarali sa o nich a uložili ich na lôžko...ja som si sadol do čakárne a čakal som kedy sa niekto z nich zobudí.....

Výjdu z ordinace s rukou v obvaze a všimnu si Shimona.Ahoj co tu děláš?