Nemocnice Aliance

Alianční nemocnice pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků z Aliance.

Dvě vrány přistáli u vchodu do nemocnice. Z jedné jsem vyskočil já. Rozevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Došel jsem až k recepci.
"Venku je mrtvé tělo Assasina Senju a Sasukeho Sarutobiho. Postarejte se o ně."
"O můj bože, to snad?!"
Vykřikla sestřička a běžela pro posily.
Já se otočil a šel pryč.

Po několika minutách sem Akio doběhl a ten týpek by měl být na jeho zádech pokud se někde po cestě nevytratil.Akio přišel k recepci a všechny sestřičky a doktoři se rozběhli pryč od Akia." Nebojte se...nesu jeho...On...výbušná pečeť...vybouchla a on neslyší " řekl hrubším hlasem a naznačil týpkovi ať si sleze na zem.Až si ho doktoři převzali , tak Akio odběhl zase pryč.

Seskočil jsem dolů a ten pes odběhl. Hned jak zmizel ze dveří obsypal mě personál. Tedy, lépe řečeno tři sestřičky. Překřikovali se jedna přes druhou.
Je pravda, co ten pes říkal? ... [b]A jak se vám to stalo? ... Ukažte, já se na něj podívám.
Taktně jsem jim naznačil, že neslyším. Nemusel jsem slyšet, abych věděl, že nastala minuta trapného ticha. Nakonec jedna z nich přinesla papír.

Vyšetřil mě nějaký doktor. Napsal mi, že to ohluchnutí je jen dočasné, ale že si mě nechají přes noc v nemocnici na pozorování. Značně se mi ulevilo.

-- o den později --
Probudil jsem se ráno na nemocničním lůžku a ... slyšel jsem! Dost tlumeně, ale přece. Doktor měl pravdu.
A taky že se za nedlouho objevil ve dveřích mého pokoje. Udělal prohlídku a pak mi řekl, že můžu odejít. Poděkoval jsem mu a s úsměvem na rtech jsem znovu zamířil na cvičiště.
(přesun)

k Sakuře do "kanceláře" přiletěla vrána, která se změnila ve svitek.

Uklízela jsem prázdné ampulky a chystala se posadit, když v tom se z otevřeného okna přiřítila vrána. Přečetla jsem si vzkaz, zmačkala ho a ihned vyskočila ven se svým týmem.
přesun

Vešla jsem do nemocnice spolu se Salamandrem a Katashim. Jako první jsem zamířila do místní "knihovny". Byla tu spousta svitků, zaměřených na lékařské techniky a anatomii lidského těla. Nakonec jsem našla potřebný regál.
"Víš Katashi, uvažovala jsem o tom dlouho a teď při naší misi mě to trklo do očí. Ty máš v podstatě svůj vlastní "juuken"." mumlala jsem, zatímco jsem vytáhla jeden ze svitků. Byla na něm silueta lidského těla a na něm vyznačena nervová soustava.
"Jednou z vlastností juukenu je i to, že nepřítele zpomaluje, způsobuje necitlivost, ale zdaleka ne tolik, jako samotný Raiton. Pokud se naučíš na které důležité body na těle zaútočit, můžeš nepřítele značně znehybnit." podala jsem mu pár svitků, některé dokonce opravdu rozměrné.
"Taky by stálo za to zaměřit se na svaly, kterým Raiton působí nepříjemné křeče, inu, nudná teorie, máš ode mne naplánované samostudium Katashi." dodala jsem se sladkým úsměvem.
"Kdyby ti něco nebylo jasné, Sakura ti to jistě ráda vysvětlí." dodala jsem a otočila se k Hanzovi
"Chtěla bych s vámi ještě něco probrat..."

"Opravdu skvělý nápad, abych pravdu řekl, také mě to napadlo," pousmál jsem se.
Je opravdu chytrá...
"Raiton, Suiton a Fuuton..musíme vymyslet taky nějakou společnou techniku," dodal jsem jen tak mezi řečí a otočil se na Mikomi.
"Ano?"

Šel jsem celou dobu za Mikomi , ale ještě jsem se stavil na recepci a požádal o nějaké léky na bolest.Po nudném přesvědčování mi je nakonec dala.Já si je schoval do kapsy a pak rychle doběhl Mikomi." Vlastní juuken? " zopakoval jsme nechápavě a pak jí dál poslouchal.V některých chvílích toho dlouhého proslovu jsem měl nutkání zavřít oči , a usnout , ale nechtěl jsem vidět , a už vůbec ne pocítit její reakci , tak jsem raději dával pozor.No.Na konci jsem sám zjistil že to nebyl nudný a nepotřebný proslov , protože mě to docela i zaujalo.
" Jo...to že zpomaluje a způsobuje necitlivost jsem už pocítil " zamumlal jsem s pohledem sklopeným dolů , ale pak jsem zvedl hlavu a podíval se na ní a pobral jsem všechny ty svitky.* Samostudium tak na 2 týdny....ale...když nemůžu normálně trénovat tak alespoň tohle...bude se mi to hodit...doufám * pomyslel jsem si a povzdechl si.
" Sakura??Doufám že to není ta...co nás šla navštívit na misi , že ne? " optal jsem se a moje hlava zase sjela dolů.* Jí už vážně nechci potkat...nikdy... * pomyslel jsem si.
" Raiton se Suitonem jsou dobrá dvojice...a ten Fuuton...mohl by ještě zesílit tu vodu...a možná jí i zrychlit " zašeptal jsem.

Sadisticky jsem se usmála.
"Ano, ta milá dívka s růžovými vlasy. Ten hotový anděl. Budu jen ráda, když nastuduješ tohle a teprve pak a ZOTAVENÝ začneš s tréninkem. Hodně štěstí. Potkáme se na tréninkových prostorách." dodala jsem a spolu se Salamandrem vyhledala klidnější místo a nechala Katashimu klid.
"Jak se cítíte? To oko už asi dohromady nedali, jak.... vidím? Jinak žádné vážné zranění?"

"Bylo to už lepší. Ne bohužel, oko je propíchnuté, mám štěstí, že jenom oko...Ne, jinak nic, co by nezvládl odpočinek, ty jsi v pořádku?" zeptal jsem se pak.
Katashi bude mít docela problém, ale mladí se musí učit a trénovat..A já se nenechám zahanbit..

" Moc milé představení teda neměla...hlavně když takhle házela se zraněným...a neboj se...nemám v plánu tak týden trénovat.. " řekl jsem uraženě ale pak už normálním hlasem.Našel jsem si nějaký růžek se stolem a křeslem , kde jsem se usadil , nohy dal na stůl.Jeden ze svitků jsem si vzal a zbytek dal na stůl.Byla to docela pěkná hromádka.Svitek jsem otevřel a okamžitě jsem se do něj začetl , ale hned u první věty jsem se ušklíbl.* Etoo...chtělo by abych se naučil i ty medické pojmy...jinak z toho budu mít velké nic... * pomyslel jsem si a vstal jsem.Přešel jsem ke knihovně a začal hledat svitek s pojmy , které užívají medici.Když jsem ho našel tak jsem si vzal ten svitek a přešel zpět na své místo.Teď jsem měl otevřené 2 svitky.1 s pojmy a druhý s anatomií lidského těla.

Povzdechla jsem si.
"Jsem v pořádku. Párkrát vyražený dech, ale naštěstí nic vážného. Skoro se stydím... Chtěla bych vám ještě jednou poděkovat, protože bez vás bych... to tam pěkně zvorala." vyblekotala jsem ze sebe nakonec celou větu. Mezitím jsem v ruce vytvořila chakrovou jehlu, kterou jsem se píchla do prstu.
"Jsem vám zavázaná a je tu jedna věc, kterou bych vám chtěla dát." poskládala jsem pečetě na kuchiyose a v bílém obláčku se objevilo cosi, co připomínalo orla.

"Hlídal jsi ho?"
"Jako oko v hlavě Mikomi-san." pravil orel. Převzala jsem od něj malou lahvičku a nechala ho zmizet.

"Kdysi dávno úžasná kunoichi z našeho klanu přišla o své oči. Nějakou náhodou se ke mě dostaly. Byla bych ráda, kdyby někdo využil alespoň malou část jejího úžasného potenciálu. Prosím." pravila jsem a lahvičku s byakuganem mu podala.

"Já..nevím..co říct.." ohromeně jsem tam stál a zíral na byakugan v lahvičce.
"Zachránil jsem vám život, ale to bylo bez nároku na honorář." roztřesenou rukou lahvičku pomalu uchopil.
"Bude mi ctí, strážit takové tajemství klanu Hyuuga, které je střeženo tolik staletí...Teď jsem zavázán já vám, slibuji, že pro tuto Kunoichi dnes začíná nový život. Bude mým světlem.."

"Zachránil jste jeden pár očí, takže tohle je to nejmenší, čím vám to můžu vynahradit." pousmála jsem se s nostalgickým výrazem ve tváři. Sayuri, třeba se budeš moci zase podívat na náš svět...
"Věřím vám, že je u vás v bezpečí a najde správné využití. Ale, už je pozdě. Musím jít. Takže přeji hezký zbytek večera. A děkuju vám. Jsem ráda, že její utrpení nebylo zase tak zbytečné." dodala jsem a zmizela ve večerním šeru.

Přesun

Téměř dojat jsem zůstal stát a sledoval tu lahvičku.
Hyuuga a daroval mi byakugan...Svět se opravdu změnil, můžu být rád, že jsem tady. Možná, jsem našel tu správnou cestu ke splnění mého snu.
Přesun

Další den , docela pozdě večer jsem se dostal z mého stavu hlubokého učení se.Svitků jsem měl 2 hromady.Jedna byla větší a druhá naštěstí menší.Jedna byla s přečtenými svitky a druhá s nepřečtenými.Za ten den a noc jsem přečetl snad velkou většinu těch svitků.Na stole mi zůstaly 2 , ale oba dva byly hodně velké.Ušklíbl jsem se nad tím.S těží jsem si je oba dva dal do kapsy a vstal jsem.Docela mi ztuhly kosti tak jsem se pořádně protáhl.Bývalá rána znova trochu zabolela tak jsem si na to vzal ty prášky co mi včera dali.Chvíli to trvalo , ale pak bolest naštěstí ustala.Pohlédl jsem ven z okna a uviděl že už je večer.* Hmmm....učil jsem se celou noc a celý den...něco bych měl alespoň zkusit... * pomyslel jsem si a vydal jsem se ven.

Přesun.

Nerad jsem dorazil do nemocnice , hlavně když šlo o setkání s někým jako je ONA.Pomalu jsem vstoupil dovnitř a rozhlédl jsem se.Chtě nechtě jsem se rozešel k recepci." Dobrý den...jen se chci zeptat..nevíte kde je....Sakura-san?Potřeboval bych si s ní o něčem...promluvit... " řekl jsem recepční a opřel se o "pult".

Procházela jsem se uličkami nemocnice, párkrát jsem zašla za nějakým pacientem, protože Sakura-san měla práce až nad hlavu, zvlášť, když se jí na stole hromadily papíry o předběžných propouštěních. Došla jsem k recepci a všimla jsem si chudáka paní recepční, která sotva stíhala mladíkovi odpovídat, jak byla pomatená. Byla tu nová.
"Aki-san, co tento mladík potřebuje?" Zeptala jsem se, no otázka byla spíš směřovaná na chlapce. Usmála jsem se mile a doufala, že budu umět pomoct!

" Dobrý den " prohodil jsem směrem k ženě která teď přišla a podíval se znova na tu recepční.* Etoo...asi toho na ní bylo trochu moc...myslím že bych to mohl vyřídit i s ní * pomyslel jsem si a omluvně se usmál na tu recepční." Gomene " řekl jsem a pak jsem se otočil na tu ženu." Popravdě hledám Sakuru-san...je to prý žákyně Godaime-sama tak bych se jí na něco potřeboval zeptat....vyvíjím teď novou techniku a....a potřebuji dobře znát lidské tělo...a je známé že Godaime-sama byla lékařská mistryně , takže i lidské tělo znala dobře...teď když už není mezi námi , tak jsem doufal , že alespoň její žákyně mi bude schopná pomoci....pak je tu prý ještě jedna žena...Shizune , myslím...Hokage-sama se o ní zmiňoval , ale...nevím kde bych jí mohl najít " řekl jsem.* Sakra...jsem nějak moc výmluvný...ani se nedivím že byla tak zmatená.... * pomyslel jsem si.

Pousmála jsem se. "Myslím, že v tomhle bych ti dokázala pomoci. Sakura-san je dnes nějak.. Zaměstnaná, můžu ti jí klidně pomoct najít, no netuším, jestli bude mít čas. A těší mě, já jsem Shizune. Ach Tsunade-sama jsem znala dobře, a anatomii lidského těla znám dá se říct obstojně, ráda ti pomůžu, když mi řekneš přesně s čím.. Chceš se snad stát medikem?" Zeptala jsem se celkem zvědavě, no když jsem si ho změřila pohledem, nevypadal na chlapce, co by v budoucnu chtěl medikem být, i když nemohla jsem tušit, co se mu honí hlavou. "A omluv prosím paní recepční, je toho poslední dobou hodně, už jen z toho, kolik lidí chce podepsat žádost o prupuštění a tak dále.."

Došel jsem sem. Byl jsem už dost znavený. Shi jsem stále nesl za pomoci motýlů, stejně to bylo ale dost vysilující. Musel na mě být poměrně bizardní pohled. Mladík nesoucí tygřici obklopený motýli. S takovým vzezřením jsem došel k recepci a zaostřil na lidi, co tu byly.
Pro-promiňte, nevíte, kde bych našel Shizune? vyrazil jsem ze sebe zadýchaně.

Tentokrát jsem znovu zaslechla své jméno. Dnes je tu poněkud rušněji než obvykle.. Pozornost jsem obrátila na chlapce, kterého obklopovali motýli, stejně jako tygřici, teda myslela jsem si, že to byla tygřice.
"Ano, tady jsem, Shizune. Potřebujete něco?" Klasická otázka, prohlížela jsem si tygřici, něco se mi nelíbilo, něco tady rozhodně nebylo v pořádku. Zamračila jsem se a čekala na odpovědi.

Trochu mě překvapilo to co řekla." Ah...Gomene...těší mně...Katashi Aokawa " řekl jsem a mírně se uklonil." No...pokud byste mi pomohla tak bych vám byl velice vděčný....hlavně když teď Sakura-san nemůže...no....jde o to že vyvíjím techniku , která je podobná technice klanu Hyuuga....jde o 64 úderů , do svalů a nervových zakončení na vrchní části těla.....sice jsem již přečetl snad všechny svitky co jsou v nemocniční knihovně , ale myslím že se toho naučím víc od pravého medika než z knížek a svitků....a to s tím medikem...no...možná bych se v budoucnu naučit alespoň nějakou základní lékařskou techniku...tam kam to chci dotáhnout tak mi bude potřebná... " řekl jsem , nadechl se a pak pokračoval." Jistě...chápu jí..a ani se jí nedivím...mluvil jsem docela hodně...a vlastně i teď mluvím strašně moc..což mi není podobné " dodal jsem a čekal na její reakci.Poté přišel zase ten kluk a taky hledal Shizune.* Hmmm....má docela hodně práce... * pomyslel jsem si.

Shi zachroptěla a pak se rozkašlala. Protočila oči, takže bylo vidět bělmo podlité krví.
Hrudník se jí rychle zvedal, jak se snažila popadnout dech a pod kůží se jí jasně rýsovala žebra.