Nemocnice Aliance

First topic message reminder :

Alianční nemocnice pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků z Aliance.

súhlasím položil som dievča na schody a utrel jej slzy z tváre a spítal sa jej Prečo ste sa stali banditmi myslel som to samozrejme v ženskom rode no banditky sa mi zdalo trochu divne

Ja som sa jej nepýtal vlastne nič .
Nechal som to všetko na ňom a nemal som v pláne sa zapájať .

Mitsuko

Nechala jsem se od lékařů vyšetřit. Ale nějak jsem je nevnímala, nevnímala jsem nic a ani nechtěla. Pokusila jsem se postavit, zavrávorala jsem, neposlouchali mě nohy dostatečně, no pak se s pomocí ostatních dostala na schody. že bych z toho jejich nošení byla nějak nadšená se říct nedalo. Už dávno jsem brečet přestala, nemělo to cenu, slzy mi sestru nevrátí.
Pohledem jsem šlehla po Takasimovi. Neměla jsem náladu rozebírat minulost, byla jsem naštvaná a zlomená. Nakonec jsem přece jen odsekla.
"Proč?" Bylo to už tak dávno.. "Jednoduše, musely jsme. Jinak bychom se neuživily a kdybychom nezesílily snadno bychom se staly kořistí jiných. Platí jednoduché pravidlo. Radši dřív sám, než později jiní" Odpověděla jsem příkře a pokrčila rameny. Vzpomínky se hrnuly jedna za druhou a já se je snažila ignorovat.

Pristúpil som k nej bližšie ja .
"Môžem ja ? "
Opýtal som sa jej a potom som spustil .
"Možno je to tak ako hovoríš .... a braly ste tieto práce na uživenie a tak ale vyzeráš ešte mlado ... a nechcem aby si skončila vo vezení bolo by to dlho lenže sa bojím žeby si šla po pomste predsa len zabil ti sestru aj keď to určite nebolo tak mierené aj keď senseiia nepoznám dlho zdalo sam i že aj jeho to dostalo ...a preto by som chcel vedieť keby sme ta pustili čo by si tak mala v pláne ďalej ... "

sakra predbehol ma to som sa mal spítať ja nuž nevadí tak sa aspoň pousmejem

Mitsuko

Jen jsem němě přikývla a poslouchala. Jak nevědomky ve mě zase rozdmýchával zlost.
"Víš, ano prahnu po pomstě. Ale divíte se? Kdyby vám někdo zabil nejbližšího člověka, jak by vám bylo? Nemám už nikoho. Vím, možná, byl to boj, ale.. Nemůžu to nechat jen tak, i když možná bych měla zapomenout.." Dodala jsem a v duchu si to přebírala. Nevěděla jsem, co by neechan chtěla. Bez ní jsem byla bezradná.
"Je mi jedno, co se mnou bude. I kdybych skončila ve vězení, můj trest by to byl. Zřejmě bych dělala to samé na svobodě, co doteď, snažila bych se zesílit, aby si mě nevyčíhali jiní, ale bez ní to půjde těžce, moc těžce. Děkuji za vaši nabídku, ale váš Raikage by nebyl moc rád.." Podotkla jsem a ušklíbla se. Byla jsem zmatená, prahla jsem po pomstě, ale teď jsem nevěděla, jestli nechci svobodu.

pozorne som ju počúval no myslím že raikage by si znás urobil praženicu Aj mne zabili rodinu sice neviem kdo to urobil ale tiež by som sa pomstil preto si myslím že vykonáš pomstu ale ked tak bude tak najskôr príd za Kazumou v duchu som sa zasmial a pozrel som na na nebo

Mitsuko

Pozorně jsem ho poslouchala.
"Pokusím se. Ale neumím nic jiného, než být Shinobi. Kdo ví, jestli se změním, jen ti slíbím, že se vynasnažím" Ušklíbla jsem se. "Dobře, souhlasím. A až tě porazím, najdu si tvého sensee.." Podotkla jsem a přikývla. Pak jsem se postavila. Chakra zase proudila tělem normálně, ti medici uměli zázraky.
"No, snad z vás Raikage neudělá pět malejch do školky" Dodala jsem a rozešla se kus dopředu. "Vrátím se do Kumo, jednou.. A pak tě najdu, Kazumo.. a abych nezapomněla.." Otočila jsem se na ně. "Díky.." S těmihle slovy jsem poskládala pečetě, a hned nato se probleskla na jiné místo. Musela jsem se osamostatnit, ne být na všech závislá. Dali mi svobodu, novou šanci, a já jí hodlala využít.
(Přesun)

Nazdar pozrel som sa na kazumu a povedal Dúfam že to stálo zato a teraz pome za raikagem hlasite som sa zasmial

Pozeral som ako zmizla .
No potom som si len povzdychol a pousmial sa .
"Tak ja teda tiež idem a maj sa ... "
Povedal som a zmizol aj aj .
Za raikagem som mal v pláne ísť sám a potom .

vytratil sa a ja som išiel za ním (presun)

Priniesla som sem Hidea. Priznávam, je trochu ťažký, ale...Vošla som do budovy, chvíľu som bludila po rôznych chodbách až som sa objavila v tej, v ktorej som chcela. Jednému lekárovi som vysvetlila čo sa stalo. Neskôr prišli aj ďalší, tí Hidea vzali a odniesli ho do jednej izby. Ja som sa otočila a vytratila som sa z nemocnice. Išla som do Hyuuga štvrte (presun)

Dovlekla jsem Takeshiho do nemocnice a předala ho jednomu z mediků který si ho odvedl do jedné místnosti kde ho začal léčit.
Opřela jsem se o stěnu na chodbě a promnula si spánky. Opět mi třeštila hlava, sesunula jsem se na zem do dřepu a držela se za hlavu.

''Je to v poho jen mám málo chakry'',štěkl jsem po doktorovi a v půlce vyšetření jsem si vzal zpět své šaty mávnul a zmizel ve dveřích.Procházel jsem chodbou a všiml si Koroki.Co jsem to zase udělal?Stiskl jsem ruku v pěst a přiskočil k ní.''Omlouvám se...Nechci zmizet..Ne od tebe bylo to jen v afektu..Pomiň'',dřepl jsem si před ní a sledoval její reakci.

Cítila jsem jakoby se mi měla rozskočit hlava. Jakýkoliv hluk mi momentálně způsoboval bolesti.
Když promluvil sevřela jsem si hlavu ještě víc a zatnula zuby.
"Byla to moje chyba že jsem jí neuhlídala"
Nemluv! bude to bolet víc

Lekári ma vzali do izby a pustili sa do môjho liečenia. Nebol som na tom až tak vážne, ale nebolo to dobré. Pľúca som mal poškodené, tak isto aj cievku pri srdci a s čakrou som bol na dne. Po hodine som mal všetko vyliečené až na tú čakru. Nechali ma na izbe odpočívať.

''Hmm..Teď hlavně potřebuješ klid..Pojď sem'',řekl jsem polohlasně a přitáhl si ji k sobě,počemž jsem ji objal.''Nevím jak to bolí..Ale nemluv,aby to nebylo tak hrozné'',usmál jsem se a vytáhl se s Koroki na nohy,počemž jsem ji vzal kolem ramen a sledoval co se bude dít dál.''Mám ještě pokoj v hotelu..Půjdeme tam je kousek odtud..Alespoň si odpočineš'',usmál jsem se a chvíli stl na místě,jelikož se mi zase začala točit hlava,ale pak jsem spolu s ní vyrazil.(přesun).

Precitol som a otvoril oči. Posledné čo som si pamätal bol náraz do stromu. Ako som sa dostal tu? spýtal som sa, načo sa ozval lekár, ktorý mi všetko pekne poporiadku vysvetlil. Nato odišiel.
Nepotrebujem oddych.. zakričal som na doktora, ale bolo to ako kričať do vetru. Zatvoril dvere a podľa všetkého ich zamkol.
Takto ma tu neudržíte. zašomral som si a vyskočil cez okno. Dopadol som dosť ťažko a vykašľal trochu krvi. Au... A to som chcel dneska trénovať... povzdychol som si a opatrným krokom som sa vydal k jazeru.