Byt Raikage

Zvonivě jsem se rozesmála.
"Je to vidět." posadila jsem se na zem vedle něj.

"ale vážně já nespím" promnul jsem si oči a posadil se

Přikývla jsem a pohodlněji se posadila.
"V tom případě se ale můžeme připravit na dnešek.
Hned jak mi uschnou vlasy, musím si najít další Jutsu, které bych se mohla naučit." zářivě jsem se usmívala a natáčela si na prst pramen rudých, momentálně mokrých, vlasů.

!Dobrou" lehnul jsem si a dělal že spím.....radši

Přivřela jsem oči.
"Nedělej, že spíš..." naklonila jsem se nad něj a mé vlasy ho lechtaly na obličeji a na hrudi. To vtipné bylo, že z nich pořád stékala voda.

"notááák"

"Děje se něco?"zeptala jsem se naoko starostlivě a naschvál se k němu trochu přiblížila.

"nechci pracovat je to....namáhave" objal jsem jí a přitiskl k sobě tak že byla nucena ležet na mě "a teď tě nepustím"

"Ale já jsem Rai..." ani jsem to nedořekla, když jsem ležela na něm.
Moje vlasy ho musely pořádně studit.
"Donutím tě." zavrněla jsem. Prsty jsem mu kreslila po hrudi a rty mapovala krk.
Není nad ženské zbraně...

"je o příjemné...víc mě to utvrzuje v tom že tě nepustím" vyplázl jsem jazyk

"Tse..." odtáhla jsem se a jen ho sledovala. Nehodlala jsem se ani hnout.

"Je to celkem příjemné nemyslíš ?"

"Myslíš, že tohle by měl dělat Raikage, sensei? " ušklíbla jsem se a snažila se mu připomenout jeho studenta.
"Dneska se určitě doučil techniku, na kterou jsem mu dala svitek, takže by to chtělo najít nějakou další."

"je to uplně v pořádku" jemě jsem jí políbil

Odtáhla jsem se s provinilým výrazem.
"Ale já bych vážně chtěla pracovat. Nehodlám svůj úřad zanedbávat."

pustil jsem jí "tak jo no"

"Arigato." postavila jsem se, urovnala oblečení a sepnula vlasy.
"A pomůžeš mi nebo budeš ještě spát?"

"nevím spíš to první"

"Arigatogozajmas." věnovala jsem mu jemný polibek a nadsvětelnou rychlostí vystřelila z bytu. Nálada se mi právě obrátila o 360 stupňů k lepšímu.

vylezl jsem na postel zavřel oči a snažil se ještě na pár minut schrupnout

Ohlédla jsem se a tiše ušklíbla.
Pak už jsem opravdu zmizela.

(Přesun)

Zuko mě donesl domů a položil na postel.
Čekala jsem, až si lehne vedle mě. Potřebovala jsem vedle sebe někoho cítit, i když jsem měla dojem, že si to nezasloužím.
"Dobrou noc..." zašeptala jsem téměř bezbarvým hlasem.
Trvalo mi ten den opravdu dlouho než jsem usnula.

Probudila jsem se, vstala a bez jakýchkoli mocí, ale pevně rozhodnutá udělat ve svém životě zásadní změnu, jsem se vydala pryč.

(Přesun)

Došli jsme o patro níž do prostor, kde jsem bydlela.
Ukázala jsem Yukie pokoj, kde může být.
"Není to příliš útulné, sama doma příliš času netrávím." pousmála jsem se.
"Ale snad vám to bude stačit."
Popřála jsem jí dobrou noc, nechala uvnitř dva ANBU na hlídce a sama za nimi občas celou noc chodila. Mezi tím jsem pospávala. Nevydržela jsem ještě dlouho vzhůru. Pořád na mne působily vedlejší účinky rychle nabyté síly Třetího Raikage.

Ráno som sa prebudila a sledovala som dvoch ANBU.
Dúfam že sa Mounthovi nič nestane
[i]Mala by som trénovať ale zrejme to nebude možné kedže ma strážia[/i
Odvrátila som svoj pohlad na stenu kde som smutne pozerala.