Byt Raikage

"To je skvělý nápad." zavrněla jsem a pohledem těkala mezi jeho rty a očima.

"Dáme si súboj ako včera?"

"Proč ne." pousmála jsem se.

Vyskočil som z postele a prešiel som na balkomn a zoskočilk som na záhradu.
"Tentoraz ti ukážem ešte niečo iné."

Seskočila jsem za ním.
"Ale na mé zahradě ne." zavrčela jsem.

"Tak podme tam kde sme boli včera...pri ten vodopád."
USmial som sa a čakal kým pojdeme preč.

"Hai." kývla jsem a vzala si klíče.
Čekala jsem, až projde, abych mohla zamknout.

(presun)

Zamkla jsem a vydala se za ním.

(Přesun)

Vybrala jsem si cestu přes zahradu.
Zaprvé byla blíž, zadruhé jsem chtěla, aby se mu tu líbilo.
Přešla jsem po kamenech úzký potok a otevřela dveře.
"Vítej v mém domě." pousmála jsem se.

"Máš to tu nádherné....chtěl jsem sice hotel ale...tohle je lepší " usmál jsem se "A teď hybaj do postele !"

Zatvářila jsem se nespokojeně.
"Ale jen na chvíli..." shodila jsem ze sebe většinu věcí, ale pořád na sobě měla plášť, takže viděl jen, jak spadá na zem nejdřív tričko a pak kalhoty. Rozpustila jsem si vlasy, věci přehodila přes opěradlo a posadila se na peřiny. Při tom jsem si plášť přitiskla víc k tělu.

"když jsem myslel do postele myslel jsem ležet a odpočívat"

"Ležím... Odpočívám." šibalsky jsem na něj mrkla.
"Ale ne v tom, v čem jsem strávila dva dny a ještě to bylo celé od krve." sarkasticky jsem se pousmála, ale i když jsem o tom mluvila, lehnout si mě ani nenapadlo. Jen jsem se opřela o stěnu a seděla. Stačilo mi to.

"tak já to jdu teda zkontrolovat jo ?" pomalu jsem vešel k ní do pokoje

Rty mi zvlnil jemný úsměv.
"Když chceš..." pokrčila jsem rameny, ale tváře mi přesto znovu zčervenaly.
Přece jen jsem pod pláštěm měla jen spodní prádlo.

"hele neřekla si že ležíš ?" přišel jsem blíž k ní "Lehni si a honem"

Blesklo mi v očích.
"Nebo...?" naklonila jsem se směrem k němu.
"Vždycky říkali, že jsem tvrdohlavá." zvonivě jsem se rozesmála.

"nebo tě přivážu k posteli" usmál jsem se upřímě

Ne, to by mi neudělal.
"To by bylo velice... Nepraktické." ušklíbla jsem se a naklonila hlavu na stranu.
"A jak mě chceš donutit si lehnout, abys mě mohl přivázat?" pohodlněji jsem se opřela, ale šibalské jiskry mi z očí nezmizely.

"skusím to takhle" naklonil jsem se k ní a jemně ji políbil když bylav "tranzu" z překvapení prostě jsme jí přitlačil na postel

Zalapala jsem po dechu a sledovala ho překvapeným pohledem.
Dlouze jsem vydechla.
Na můj vkus ten polibek zaplnil příliš krátký časový úsek.
Měla jsem pocit, že se mi podezřele zrychlil tep.

"eh...jsi v pořádku ?"

"Tys mě... Políbil..." nějak jsem tomu nemohla uvěřit.
Pak mi rty cukly v náhlém úsměvu.
"Musím ještě zůstat ležet? Mám totiž v plánu něco, co vyžaduje, abych se posadila."

"Jo musíš ležet....áá mám ti nějak pomoct s tou věcí ? jsem tu od toho" netušil jsem co by to tak molo být