First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Překvapeně jsem zamrkala a pak jsem se na chvíli zamyslela.
Tohle je vlastně sídlo klanu Yamada, že? Ty jsi ze stejného klanu, jako mizukage?'

"Ne to nejsem .. jsem takový .. příživník" zasmál jsem se
"můj bratr je snoubenec Mizukage, a už od akademie jsme spolu v týmu, byli jsme i ve stejném ANBU týmu, ale Hitomi se zadařilo a dostala post Mizukage"

Aha, zní to jako zajímavý příběh, usmála jsem se a začala se zvedat.
'Ale možná by jsme se měli pustit do toho tréninku.'

"téééď ? v noci ? na to nejsem stavěnej !" povzdechl jsem si
"jestli se ti tedy opravdu chce, tak můžem, ale v noci toho moc nesvedu"

' No tak ne, no,' zasmála jsem se. ' Já jen, že mám blbý pocit, když celý den vlastně nic nedělám.
Vytáhla jsem plazmový míček a začala jsem si s ním pohazovat.

"právě jsi jedla, tak jaképak nicnedělání" zasmál jsem se "neboj se, zítra už snad s tréninkem začnem" pousmál jsem se
ikdyž bych nejradši spal, nebo se bavil ..

Tak teda dobře, zývla jsem. To abych se na zítřek dobře vyspala, začala jsem se rozhlížet kolem.

"tvůj pokoj je v prvním patře, 3. dveře nalevo, první dveře na pravo za schodištěm .. to je koupelna, wc je hned vedle. Kuchyň už si postřehla, v lednici je něco k jídlu, mléko a tak podobně, kdyby si hledala mě, budu tady v obýváku na gauči" pousmál jsem se

Snažila jsem se v rychlosti pobrat všechny informace. Nakonec jsem přikývla.
' Dobře, takže já jdu spát, dobrou noc a pěkné sny.
Vydala jsem se do svého pokoje, kde jsem za chvíli taky usnula.

"spi sladce" natáhl jsem se na gauč a pozoroval temnotu kolem.
Spát jsem jako obvykle nemohl.

Probudila jsem se a zamžourala na strop. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpoměla, kde to vlastně spím. Když mi to došlo, vstala jsem a vydala se do koupelny. Umyla jsem se a snažila se nějak upravit. Pak jsem došla dolů. Vypadalo to, že Daisuke ještě spí a tak jsem se vydala na průzkum kuchyně.
Stejně, nechápu, proč spí na pohovce.
Sklenice a vodovod jsem našla velmi rychle. Natočila jsem si vodu a opřela se o dřez. Pomalu jsem upíjela a přemýšlela jsem o všem možném. Poté, co jsem vypila třetí sklenici jsem se vydala nahoru do svého pokoje, kde jsem si včera nechala věci. Snesla jsem dolů na stůl několik svitků, které jsem si půjčila v knihovně a začala jsem si je na přeskáčku pročítat, za chvíli byly rozečtené svitky roztahané po celém stole, jen vedle mě ležel jeden na poznámky.
(gomene, minimálně do 4. září to s mojí přítomností bude trochu divoké, ale pokusím se s tím něco dělat xD)

(já jsem tu dnes jen do 12 hodin a mam dost práce, takže tu budu asi tak až od 20:00 ^^)

(Hmm, hmm, tak to se asi moc nepotkáme, no nic, nevadí xD)

Jak jsem tam tak seděla a mordovala se s učením rozhodla jsem se, že se půjdu na chvíli projít. Zvedla jsem se a svitky jsem nechala na stole, hodlala jsem se za chvíli vrátit.
Nemůžu pořád jenom studovat, za chvíli by se mi zavařil mozek.
Potichu jsem za sebou zavřela dveře a vyšla do ulic ranní Kirigakure.
(přesun)

Probudil jsem se a zhrozil jsem se, když v okně byla tma.
já už zase prospal celej den ... já si snad nenajdu čas na trénink s Rokou...
Vydal jsem se do koupelny se trochu opláchnout

Přišla jsem sem a otevřela jsem dveře.
Daisuke-sensei?
Zavolala jsem do domu a čekala, jestli někdo odpoví.

Vyběhl jsem ze schodů dolu a namířil si to ke dvěřím
Usnout ve sprše můžu jen já ..
Hned jsem zahlédl svou studentku
"ahoj Roko" poté jsem si všiml, že jsem jen obalen v ručníku
"etto ... moment" odběhl jsem do jednoho z pokojů

Musela jsem se smát. Po tom, co se všechno stalo byl můj mistr pobíhající po domě v ručníku tak příjemě normální a všední.
Vsadím se, že to celé prospal.
Samozřejmě.

Nakráčela jsem si to domů. Roce jsem věnovala menší úsměv a nakráčela do ložnice. Díky bohu..Jsou oba v pořádku.., oddychla jsem si při pohledu na Daie s Niji, jak spí. Vzala jsem si župan a odešla do koupelny, kde jsem si dala dlouhou horkou sprchu.

Přiběhl jsem už oblečen k Roce
"tak .. jsem připraven na cokoliv .. snad"
zdá se, že se něco stalo ..

Dorazil jsem až do sídla klanu Yamada a trochu zaklepal na dveře. Ta delší cesta s berlou mě docela unavila. Tss...i chůze je pro mě něco jako týrání... Čekal jsem, jestli někdo otevře a jestli tu Hitomi-san už je.

V županu jsem přešla zpátky do ložnice, kde jsem se potichu převlékla. V obýváku jsem se kousla do prstu a vyvolala kosu, kterou jsem si upevnila na záda, stejně tak jsem si tam upevnila katanu. Brašničku se zbraněmi jsem u sebe měla též. Taštičku, kterou mi dala Reinina prababička, jsem uklidila. O té nikdo zatím vědět nemusí.
,,Roko? Řekni tomu tvému kamarádovi s plazmou, aby se k vesnici nepřibližoval. Je to nebezpečné jak pro nás, tak pro něj." poradila jsem bez úsměvu a dům opustila. Venku jsem však narazila na Akihira.
,,Akihiro? Co tuděláš? Nemáš být v nemocnici?" zamračila jsem se.

Jen jsem se malinko usmál a podal ji papír."Zdravím...tady je soupis všech věcí, co se stalo za tvé nepřítomnosti a i ze včerejší noci." Můj úsměv zmizel."Papíry jsou zatím vyřízeny a seřazeny, tak snad to bude v pohodě. No a doktoři mě pustili, ale musím se jít pak ukázat. Potřeboval jsem ti to předat." Z těžka jsem se posadil na schody. Ale myslím, že to byl blbý nápad...

,,Děkuji, že jste to zvládli za mě." kývla jsem hlavou. Sehnula jsem se k němu a objala ho kolem ramen, abych mu pomohla na nohy. ,,Takhle tu ale zůstat nemůžeš." s kamennou tváří jsem se s ním otočila, abychom zašli dovnitř do domu.

(Omlouvám se, musím asi na hodinku pryč^^")