First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Vešla jsem do tichého domu a povzdechla si. To ticho jen podporovalo mojí depresivní náladu.
Všichni jsou pryč, všichni odešli a já to tu teď musím zvládnout, řekla jsem si polohlasem sama pro sebe a zamířila jsem do svého pokoje, kam jsem hodlala uložit meče.

Došla jsem domů a během chvíle se dostala do tajné místnosti rodiny Yamada. Co se dalo jsem zničila. Musela jsem, nesmělo tu nic zbýt. To, co jsem měla, mi stačilo. Jedy a tak podobně jsem vylila. Svitky zničila. Meče jsem nechala být. Přívěsek jsem pohodila k nim. Gomene.. Poté jsem místnost opustila a vrátila se k Daiovi a Niji. Postavila jsem se před něj.
,,Tak?.." čekala jsem na odpověď a Niji si od něj vzala do rukou. Pohupovala jsem s ní v náručí a ona usínala.

"Já... to nechápu! Víš, že tě miluju a můžeš se mnou ve všem počítat, ale... co se děje?!" trhrl jsem rameny a odfoukl si vlasy z čela. "Prosím, co se děje?!"

,,Můžeš to brát, jakože jsem se zbláznila, ale..Chci sílit, být silná. Kvůli Reině a kvůli..." podívala jsem se mu do očí a doufala, že pochopí. ,,Nechci ale bez vás.." pousmála jsem se. ,,Jen je to teď už trochu hektické."zvětšila jsem úsměv.

"Hmmm fajn..." kývl jsem hlavou. "Mám najít kufr?!" pousmál jsem se věcně.

Usmála jsem se. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Pak jsem zavrtěla hlavou.
,,Ne..Jen kdybys mohl vzít nějaké věci pro Niji..Jen to základní. Já se ještě musím o něco postarat." podívala jsem se směrem k tajné místnosti a pohladila spící holčičku po vláskách a na Daie se usmála.

"Jasně!" kývl jsem a rozeběhl jsme do patra, kde jsem začal ze skříněk vyndalat věci, zásypy a podobné věci a pak ještě začal po místnosti hledat dceřina nejoblíbenějšího medvídka.

Hned jak odběhl, položila jsem princeznu na gauč. Vrátila jsem se do chodby a z jedné přihrádky, kve které by nikdo nehledal, jsem vytáhla taštičku, kterou mi dala Reinina prababička. Vytáhla jsem z ní lahvičku a i s ní zamířila k Niji. Trochu z té tekutiny jsem natáhla do injekční stříkačky, kterou jsem malé zapíchla do prstíku. Několik kapek se jí dostalo do těla a okamžitě začalo dělat svou práci. Z prstíku vytekla kapička krve a Niji se probudila a začala plakat. Nejprve jsem taštičku opět uklidila a potom princeznu utěšovala.
,,Ššš, Niji..neplakej, to bude dobrý..." pofoukala jsem jí bolístku. Posadila jsem si ji na klín a houpala ji, dokud už jen nepofňukávala. Snažila jsem se ji znovu uspat. Bolelo mě, co jsem udělala. Miluji tě, Niji...jsi moje vše, ale...jestli se to má stát, pak tě tu nemohu nechat.. kousla jsem se do rtu. Připadala jsem si jako psychopat.

"Táák mám všechno!" seběhl jsem dolů s úsměvem a plnou tašku. "Koukej co mám beruško!" zamával jsme na ni medvídkem a vložil jí ho do náruče. "Takže.. jdeme krásky moje?!" usmál jsem se a políbil je obě na tváře.

,,Niji, podívej." ukázala jsem na medvídka? Rozzářila se jí očka. Do tašky jsem si přibalila Kage plášť a kapuccci si opět stáhla skoro do obličeje. Niji jsem si víc přitáhla k tělu. ,,Můžem.." přikývla jsem s úsměvem a vyšla ven, přičemž jsme se vydali před bránu.

Zamkl jsem dům a následoval ji.

Odemkla jsem dveře a pustila je dovnitř, domě bylo trochu tíživé ticho.
Tak prosím, pojďte dál.
Počkala jsem, až vejdou a pak jsem jim začala ukazovat kde co je.
Kuchyň je tady v přízemí, ukázala jsem na jedny dveře.
Kde je koupelna, to vím jen v prvním patře - první dveře vlevo, v ostatních jí holt musíte najít. Obsazení pokojů už nechám na vás. Dobrou noc. Popřála jsem jim a odešla jsem do svého pokoje v prvním patřeg

Já si jen pomalu došel sednou do kuchyně. Byl jsem už dost zničený. Věděl jsem, kde co je a potřeboval jsem si odpočinout. Předtím jsem se ještě rozloučil z Roko a pak už s velkou radostí si užíval ten pocit, že konečně sedím.

Poděkoval jsem za ubytovaní a popral ji dobrou noc... Šel jsem za Akim do kuchyně a vyndal se z batohu lahev Saké... Dáš si skleničku Aki??? A podal mu jeden malitý panák...Vlastně o tobě skoro nic nevím, máš nějakou rodinu, nebo tak??? mile jsem se usmál...

Jen jsem se na něj pousmál."Málo lidí si mi dovolilo říct Aki..." Znělo to trochu děsivě a tak jsem hned raději dodal."Ne, že by mě to vadilo..". Řekl jsem a vzal si od něj panáka."Mám...teda měl jsem...je to sranda, když ti zákáží vrátit se do svého vlastního klanu...členovi hlavní rodiny...princovi rod..." Ironii jsem jen oplýval a stále jsem sledoval jedno místo na zdi."Člověk se pro ně stane hledaným zločincem a oni se mu dají takový nádherný dáreček..." Toto už byl do sarkastický tón. Pořád jsem na to myslel.

Dorazili jsme do velkého domu. Jen jsem se nechal provádět a vše bedlivě sledoval a poslouchal. Potom jsem jen dal dobrou Roko a šel se posadit z Tascherem-kun do kuchyně, kde jsem si sedl hned vedle něho a mlčky naslouchal.

No jestli ti to ode mě tak moc vadí, tak ti budu říkat celým jménem... No to je mi lito... Já se už narodil do Hlavní rodiny klanu Osferatu, ale když jsem byl ještě malý celý klan vyvraždili a já zůstal sám... Zdědil jsem velký majetek a taky odpovědnost... No musel jsem se buď naučit plavat mezi žraloky, nebo utonout v hlubinách... řekl jsem zamyšleně...

Konečně jsem se na něj otočil a hodil do sebe přitom sklenku sakého."Neřekl jsem, že mi to vadí..." Usmál jsem se. Potom jsem je chápavě pokýval hlavou.To je mi taky líto...a chápu jak ti asi bylo...já to měl trochu jinak, ale taky jsem se připadal jako kdyby už byli mrtvý...není to lehké, ale člověk se s tím naučí žít...no...někdy ti ten příběh možná povím..." Znovu jsem se pousmál.

Rád si ho někdy poslechnu... usmál jsem se a dolil mu... Co se ti vlastně stalo, že jsi tak zraněny??? podíval jsem se zvídavě...

Jen jsem se tak na sebe podíval."No...ettoo..věřil bys mi, kdybych ti řekl, že jsem se nepohodl se svou přítelkyní?" Zeptal jsem se ho takovým zvídavým tónem.

No, věřil bych ti to... usmál jsem se... To musela být pořádná dračice, že tě tak zřídila... Rád bych slyšel víc... řekl jsem zaujatě a usmál se na něj...

Jen jsem se při slovu dračice, uchechtl, ale hned trochu zesmutněl a vzpomněl si na poslední okamžiky s ní."Je to trošičku složitější...nemůžu ti toho moc říct, protože...no postě nemůžu, ale něco přeci...to by si se dozvěděl tak i tak...je to bývalý zástupce Mizukage a moje přítelkyně, Lizzy, která díky jistým okolnostem utekla a stala se z ní velmi hledaná nukeninka...já ji chtěl při té události pomoc, no a...a takte to dopadlo..." Jen jsem tak na sebe ukázal a pozvedl jednu berlu. Potom jsem do sebe jen hodil další skleničku.

Už zase jsem nemohla spát. Bylo to tak vždycky, když jsem někomu vysála Samehadou čakru. Prostě jsem si jen lehla na postel a přemýšlela. Ze začátku se v domě ozýval ruch, jak si tam ti dva povídali, ale postupně nastávalo ticho. Hodiny míjeli a do okna se začali pomalu vkrádat první paprsky slunce. Dál jsem ležala a poslouchala jsem ticho panující v domě. Když slunce vystoupilo o dost víš vstala jsem a došla jsem se vysprchovat. Pak jsem si přidělala Samehadu na záda a sešla do kuchyně. Našla jsem je spát u stolu, na kterém stáli skleničky a láhev se saké. Byla z půlky vypitá. Maličko jsem se pousmála.
Taky způsob.
Obrátila jsem se a došla ke dřezu. Natočila jsem si do sklenice a opřela jsem se zády o dřez, tak jak jsem to dělala skoro každé ráno, které jsem strávila v domě. Pozorovala jsem přitom ty tři a přemýšlela, co dnešek asi přinese.

Jen jsem pomalu zvedl hlavu a chytil se za ni. Nebyl jsem člověk, co by často pil a nebo to vůbec potřeboval, a proto pro mě toto ráno nebylo zrovna příjemné. Jen jsem se porozhlédl kolem. Na stole ještě spaly ti dva a...a potom jsem si všiml Roky, která stála opřená o zeď a v ruce držela sklenku z vodou."D-dobré ráno Roko...au..." Jen jsem se trochu protáhl a otřel oči."Bože...pití je ďáblovo náčiní..." Jen jsem se zamračil na polo vypitou láhev Saké.

Usmála jsem se na něj.
Dobré ráno, otočila jsem se ke dřezu a poslouchala to jeho lamentování, mezi tím, co jsem napouštěla vodu do další sklenice. Obrátila jsem se a položila plnou sklenici před něj.
Pití je naopak většinou zdraví prospěšné, musíš ale vědět co pít.