First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Jen jsem se pousmál."Děkuji..." Vzal jsem si sklenici a obsah její naráz nalil do sebe. Bylo mi hned lépe a ten alkohol jsem nechtěl už ani vidět. Podíval jsem se znovu na Roko."Vyspala si se dobře?" Zase jsem se usmál.

Po pravdě vůbec, pokrčila jsem rameny.
Ale neboj, cítím se jak rybička, usmála jsem se na něj.

Taky jsem se usmál."Tak jo..." Jen jsem se zkusil postavit bez berlí a hle, ono se to podařilo."Měli bychom se asi někam přemístit, než se vzbudí, co říkáš?"

Naklonila jsem hlavu na stranu.No, když myslíš, pokrčila jsem nakonec rameny.
A kam chceš jít?

Jen jsem pokrčil rameny."Nevím, co třeba k jezeru? Tam by ti to vyhovovalo ne?"

Zcela bez jakýchkoli příznaků po tom včerejším saké, jsem se probudil a všiml si Roky u dřezu a Akiho, který lamentoval... Fu stále spal na vedlejší židli... Dobré ráno ve spolek... A musím říct, že je to opravdu krásné ráno... usmál jsem se... potom jsem se podíval na Akiho... Proč si mi včera neřekl, že ti neděla alkohol dobře??? Já se taky napiji jen občas, ale jsem vycvičen proti různým toxinům, tak mi to nic nedělá... usmal jsem se na něj... potom jsem se otočil na Roku... Mohl bych také dostat sklenku té tvé lahodné vody??? mile jsem se na ni usmál

Jen jsem se otočil na Taschera."Dobré ráno a alkohol mi nedělá zle, ale moc ho nepiju..." Jen jsem se znovu usmál a pak se zase otočil na Roko.

Dobré, kývla jsem na Tashera a taky mu natočila vodu.Prosím, podala jsem mu skleničku. Pak jsem se otočila na Akihira.
U jezera je to fajn, kývla jsem na jeho dotaz.

"No vidíš..tak hned si tam můžeme zajít. Fua bych nechal ještě spát a možná ho někam uložil. Přeci asi on na to nebyl vůbec zvyklý..." Podíval se na stále spícího chlapce.

Přikývla jsem a podívala jsem na Fua.
Nevypadá, že by se hned tak probudil.
Pak jsem naklonila hlavu na stranu.
A co tam vlastně budeme dělat? Trénovat?

Jen jsem se pousmál."No...pokud budeš chtít...z někým bych tě rád seznámil a myslím, že by ti hodně pomohl..." Potom jsem se otočil na Taschera."Postaral by ses o něj, prosím tě?" Také jsem se na něj usmál.

Zvědavě jsem zamrkala.
Vážně? začala jsem přemýšlet, koho mi tak může chtít představit, ale nakonec jsem se na něj jen usmála.
Jasně, že souhlasím!

Jo proč ne... usmál jsem se... A Fujina nechal vzlétnout, tak jsem ho chtěl přemístit do postele...

Znova jsem se jen tak pousmál."Tak můžeme vyrazit..." Potom jsem jen děkovně pohlédl na Taschera a pro jistotu z berlemi pod paží se vydal i z Rokou ven a přímým směrem k jezeru.
(Přesun oba - Klidně napiš první, musím napsat za Fujina : ) )

Probudil jsem se z hroznou bolestí hlavy a bylo mě dosti zle. Všiml jsem si, že se vznáším a to mě moc vstavu nepomohlo."J-je m-mi špatně..." Vykoktal jsem ze sebe.

Příjemnou zábavu u jezera... mrknul jsem na ně a usmál se

Jé tak ty už jsi vzhůru??? hned jsem ho dal dolů, tak aby mohl sám stát... Dobré ráno... Chceš vodu nebo něco jiného??? usmál jsem na něj...

Jen jsem se postavil a opřel o zeď."Radši bych do sebe nic nerval, ale něco na uklidnění žaludku by se hodilo." Chytil jsem se za břicho a šlo vidět, že jsem bílí jako stěna.

Nic na žaludek sebou nemám, tak to půjdu sehnat do Kiri... Ty si zatím jdi lehnout, ať mi tu ještě nezkolabuješ... usmál jsem se a odešel do Kiri...

Jen jsem přikývl a pomalu se došoupal k postely, kde jsem sebou žuchl a snažil se, abych všechno ihned ze sebe nevyházel.

Vrátil jsem se do domu a přinesl sebou léky. Natočil jsem skleničku vody a i s léky to zanesl Fujinovi... Tohle si zapij, hned ti bude lepe... Usmál jsem se na něj...

Já se jen tak dost malátně podzvedl a vzal si skleničku i léky a hodil to do sebe a následně zapil. Jen ta blbá voda mi dělala zle a já myslel, že to nai nepolknu."Fuj...to je h-hrůza...c-co na tom o-otci ch-chutná...na tom a-alkoholu..." A jen jsem položil obličej do polštáře a ještě něco zamručel.

Jemu to nechutná Fu, je v něm hledá unik před krutou pravdou svých hříchů... řekl jsem povzbudivě... Snad to opravdu zabere tak rychle, jak tvrdil prodavač...

Jen jsem začal tak bušit do peřiny."Ale to neznamená, že ho musí stále pit...není to fér...nic není fér..." Díyk tomu, jak mi bylo zle se mi jazyk rozvázal mnohem víc, než když jsem byl napitý. Prostě mě už všechno štvalo.

Život bohužel není nikdy fér Fu a zvláště pak svět nenávisti nás shinobi... položil jsem mu ruku na rameno, aby se uklidnil...