First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Svraštila jsem obočí.
To se časem určitě spraví, řekla jsem jistým tónem, ikdyž jsem si tím po tom, co mi včera Mizukage-sama řekla nebyla vůbec jistá.
Co když půjde za Tsukiko? Mizukage říkala, že to tak je v podstatě vždycky.

Pak jsem se obrátila na Daisukeho.
"Ovládat podzemní vodu? To zní opravdu zajímavě," usmála jsem se.

Povzdychl jsem si."Možná jo..." Přestal jsem se opírat o zeď a šel si do kuchyně udělat čaj. Tam jsem se opřel o kuchyňskou desku a nad něčím přemýšlel zatím, co si mi vařila voda.

Dívala jsem se jak odchází a jen jsem si pro sebe zavrtěla hlavou. Pak jsem se obrátila na Daisukeho.
"No, takže už mám program," pousmála jsem se a čekala, jestli mi hodlá vrátit ty svitky.

Lizzy /gomeen moja chyba xD

Bola som hore.. už nejaký čas.. vlastne som sa zobudila ešte skôr ako Akihiro ale stále som mala zavreté oči a snažila som sa premôcť ten záchvat bolesti ktorý ma zase chytil.. keď to ako tak poľavilo tak som len vstala.. obliekla som si nejaké veci, vzala som Kiby a zišla som dole.. takým úplne ľahostajným pohľadom som prešla po všetkých čo sú tam.. s výnimkou Akihira na ktorého som sa ani nepozrela.. takto to.. bude lepšie.. pomyslela som si a stále bez slova som odišla do ulíc Kirigakure.
(presun)

"pokusíme se tedy ovládnout podzemní prameny. .. ty jsou i v poušti .. tímto nastává první část našeho tréninku" pousmál jsem se a díval se na Roku

Pomalu jsem se napil teplého čaje. Když jsem uviděl Lizz, potěšilo mě, že už je vzhůru a tak asi, že ji je líp. Na všechny kolem se podívala až na mě. Její pohled se mě vyhl a já věděl, že to nebyla jen náhoda, protože si mě musela všimnout. Sklopil jsem hlavu a silně v ruce stiskl hrnek, který pod tlakem praskl. Ucítil jsem pálivou řezavou bolest. Podíval jsem se na ruku, ve které byli zabodány střepy. Díval jsme se jak se krev misí s horkou vodou a v malých potůčcích stéká dolů a pak na zem. Lizzy... Vůbec jsem se nehýbal, jen tam tak stál. Byl jsem naštvaný na sebe, na ty, co jí to udělali, ale asi stejně nejvíc sám na sebe.

(nedělej tu bordel, pak to budu muset uklízet )

Dívala jsem se jak Lizzy odchází.
Cože?
Lizzy, počkej!
Daisukeho už jsem nevnímala. Vyběhla jsem za ní.
(přesun)

Díval jsem se na okolní dění.
hm.. už ani respekt ze senseie ta dnešní mládež nemá povzdechl jsem si a odporoučel se ven na terasu

(Já si to uklidím )
Chvíli jsem tam ještě jen tak stál. Potom jsem si druhou rukou vytahal střepy a naházel je do koše. Obvázal jsem si ruku obvazem, kterým jsem našel v lékarničce. Nakonec jsem vzal hadr a smetáček a vše po sobě uklidil. Pak jsem se zašel oblést a vrátil jsem se zpátky. Musel jsem něco probrat z Daisukem a tak jsem zašel za ním na terasu."Ehm...Daisuke-sensei? Něco bych pak od vás potřeboval, tak když tak až budete mít čas a skončíte z Roko dojděte za mnou do okolních lesů Kiri. Budu tam někde na mýtině. Děkuji..." Potom jsem se otočil a odešel z domu.
(přesun)

Jen jsem kývl a rozhlížel se kolem.
kampak se všichni ztrácí ?

Přišla jsem do domu a bezmyšlenkovitě jsem zamířila na verandu. Už jsem nebrečela, ale to byla tak asi jediná změna, která na mě byla zřejmá. Vyšla jsem na verandu a zaregistrovala jsem, že už tam někdo sedí. Nevěnovala jsem tomu pozornost, sedla si a dívala se do blba.

Otočil jsem se na nově příchozí. Ihned jsem si všiml jejich ubrečených očí, nemohl jsem si nevšimnout.
"co se stalo ? ty jsi plakala ?" sedl jsem si blíž k ní

pomalu jsem otevřel oči "ehm..kd..kde jsem ?" zmateně jsem řekl

Dál jsem koukala někam do dálky, ale podle hlasu jsem ho poznala.
Aha, takže sensei.
Zavřela jsem oči.
Já... Bylo to úplně stejné jako tenkrát. Jenže, tentokrát jsem nic zlého neudělala, říkala jsem si to spíš pro sebe.
Vůbec nevím, co mám dělat, aby se to příště nestalo.

"o čem mluvíš ? co se stalo ?" nechápavě jsem se vyptával

Zakroutila jsem hlavou a podívala jsem se do země.
Dala mi příkaz, řekla jsem, jako by to byla vše říkající odpověď.
Obrátila se ke mě zády, dodala jsem polohlasně. Byla jsem ztracená ve svých myšlenkách.

Noc jsem strávila někde na zahradě. Nespala jsem, pouze přemýšlela. Štvaly mě všechny informace, které jsem se za poslední dny dozvěděla. Zvedla jsem se a došla k domu. Na verandě seděla Roka s Daisukem. Kývla jsem jim na pozdrav, ale šla jsem dovnitř. Zamířila jsem rovnou za Kisukem. Zrovna se probouzel, jak jsem si všimla.
,,Jak ti je?" zeptala jsem se a přišla k němu blíže. Vedle sebe měl položený senbon, vzala jsem si ho k sobě a uklidila. ,,Omlouvám se, ale musela jsem ho použít."

"kdo ti dal příkaz ?" zamyslel jsem se a vzpoměl si kam šla.
"Lizzy ? to kvůli ní ty slzy ?" optal jsem se

Hai, zašeptala jsem.
To není možné, přece by to neudělala jen tak. Musela jsem jí něco udělat. Ale co? Zatraceně co?

"neboj se, ona ti jen nechce ublížit ... nechce na tebe být, není naštvaná n tebe, bojí se, že přátelům ublíží ... uvidíš, že to bude brzo v pořádku" objal jsem jí
"netrap se tím ... věř, že to bude brzy v pořádku" usmál jsem se

v tu chvíli jsem si vzboměl "já...gomenasai" ruku jsem měl na pečeti..opět bolela

Katanu i kosu jsem is na zádech upravila tak, aby mi nepřekážela a posadila jsem se k němu na postel. ,,Neomlouvej se, nemůžeš za to." odhrnula jsem mu ruku, abych se na pečeť podívala. Přejela jsem přes ni dvěma prsty a přivřela oči.
,,Dala ti ji Tsukiko?" zeptala jsem se, i když jsem věděla odpověď.

"ano...já...chci se jí naučit ovládat...musím pomoct Pilice...Mizukage-sama...určit jí umíte ovládat...prosím naučtě mě to"