First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Polkla jsem.
Myslíš? Ale, to je přece hloupost, nemůže před všemi utíkat.
Potřásla jsem hlavou. Stále se mi to nechtělo úplně věřit.

Aha, takže si ji vzal dobrovolně..Baka! Nechápeš, co to je mít pečeť. Je to přesně tak, jak jsem včera řekla. Obyčejná loutka, která je schopná udělat pro moc cokoliv, ať už za jakýmkoliv účelem.. Povzdychla jsem si, ale chladný výraz jsem neměnila.
,,Tak zaprvé jsem ti už několikrát řekla, že mi máš tykat..A zadruhé..Uvědomuješ si, co jsi přijetím pečetě udělal?" sundala jsem ruku z jeho krku a podívala se mu do očí.

"zaprodám duši i ďáblovy abych zesílil.....už nedopustím aby Pilice někdo ubližoval" uhnul jsem pohledem "nemyslím si že mě můžeš pochopit"

"ona má strach .. neuvědomuje si co je správné a co ne .. Himi jí určitě pomůže .. uvídíš, pak bude všechno v pořádku, Himi má skvělý vliv na lidi a Lizzy je jako její dcera ... určitě jí poslechne" usmíval jsem se, načež jsem ucítil tu odpornou chakru za včerejška
"ona ho sem přitáhla ?!"

Přikývla jsem.
Snad máš pravdu.
Pak jsem uslyšela jeho poznámku. Chvíli jsem musela přemýšlet, nežli mi došlo, koho myslí.
Hai, zablokovala mu senbonem čakru a donesla ho sem. Což mi připomíná, vytáhla jsem klíče, které jsem měla u sebe,[b] že mám u sebe ještě pořád klíče od kanceláře.[/

Zvedla jsem koutek úst do pokřiveného úsměvu. Chytila jsem ho za ramena a donutila ho lehnout si. Obkročmo jsem si na něj sedla a rukama ho stále špendlila k posteli. Nakrčila jsem obočí, ale škleb z mé tváře nezmizel.
,,Myslíš si, že tímhle jí pomůžeš? Že když se přidáš na stranu zla, tak jí pomůžeš?! Ztratí v tebe důvěru, protože budeš MUSET za Tsukiko, aby tě ji naučila ovládat. Dávají nám pečetě, protože vědí, že za nimi přijdeme. Naučí nás ji ovládat, ale na oplátku po nás budou něco chtít. Stanou se z nás nedobrovolně nukenini, jejichž osud je..smrt. Jen málo takových zůstali zachráněni. Už chápeš, proč se tomu říká Prokletá pečeť?" uchichtla jsem se. ,,A jestli si myslíš, že já tě nemůžu pochopit, jsi na omylu. Ztratila jsem toho tolik, že se to nedá ani spočítat. Zažila jsem toho o moc víc, než si kdokoli z vás myslí!" zvětšila jsem škleb a pečeť nechala aktivovat. Nechtěla jsem mu ublížit, ale prostě jsem ji aktivovala. Nechala jsem si ji rozlést po pravé půlce těla. Jeho krev mi proudí tělem..K vzteku..Kolik Uchihů je stejných jako ty, Kisuke..A klan Yamada se tím nechal pošpinit..Nepřípustný..

"jak jsem řekl...udělám cokoli abych jí ochránil"

"já ho za.. etto ... počkej tu chvilku, jen si na chvíli odskočím" vytrhl jsem jí klíče z rukou a rozeběhl se do pokoje pro tentokrát 'nezváné' hosty.
Když jsem tam vkročil uviděl jsem je spolu na posteli
"ehm ... ehm ..... jdu asi nevhod, že mizukage-sama ?!"

Běžela jsem za ním.
Co sakra hodlá dělat?
Ani jsem si nevšimla, že ve dveřích zastavil a narazila jsem do něj.

Otočila jsem se na Daisukeho s vražedným pohledem. Pak jsem jen pohodila vlasama a ušklíbla se.
,,Ne, nejdeš nevhod." slezla jsem z Kisukeho a nechala pečeť vrátit do původního stavu. Znovu jsem se zahleděla na Kisukeho.
,,Tímhle jí přiděláš akorát starosti. Mohu to zmírnit alespoň tím, že tě naučím, jak ji deaktivovat v dané situaci, abys někomu neublížil. Stejně je více než jisté, že z tebe bude nukenin." otočila jsem se ke dveřím. ,,Odpočiň si a snaž se být v klidu. Ani za nic se nenech rozčílit a dneska nepoužívej žádné ninjutsu a nepouštěj se do žádného sporu. Zítra se na to podíváme spolčně s Lizzy." podívala jsem se Daisukemu do očí. ,,S tebou chci mluvit, pojď za mnou." olízla jsem si rty a rozešla jsem se z pokoje.

ani v nejmenším jsem jí nehodlal poslechnout posadil jsem se na postel a koukal na toho blbce ve dceřích

"promiň Roko" řekl jsem, když jsem ucítil, že do mě narazila
Poté jsem ještě ve dveřích chytil Hitomi za ruku "proč ho sakra nezabiješ hned, když víš, že z něj bude nukenin suny ?! je naše povinnost zabíjet nukeniny ! ještě, když to mají být nukenini spojenců!"

Zastavila jsem se, ale nepodívala se na něj. Proč? Protože ho chápu! ,,Stále je to Sunagakure no Shinobi. O jeho smrti nemohu rozhodovat jen já, ale i Kazekage. Smrt je povolená v nejvyšší nutnosti a to i přesto, že jsme Oinini, Daisuke."

"jak chceš .. řekni mi cos chtěla .. hned teď a tady, potom odejdu a necham tě tady s tvým nukeninem" sundal jsem si čelenku kiri uvázanou na krku a podíval se na ní

Překvapeně jsem po něm šlehla pohledem, hned jsem však vrátila zpět do své nálady. Ušklíbla jsem se.
,,Chceš odejít? Tvá volba, v tom případě ti nemám, co říct. Není to můj nukenin. Nechápeš prokletí těch, co tu pečeť dostanou. Nepochopí to nikdo z vás a nezáleží na tom, jestli ji máme dobrovolně nebo ne..Je mi líto, že to dopadlo takhle, Daisuke." odešla jsem z pokoje někam pryč.

Nevěřícně jsem se na ty dva dívala.
To snad není možné, to se mi určitě jen zdá. Víc mě nepřekvapilo ani setkání s Madarou.

"Roko .. jestli chceš, můžeš jít se mnou a trénovat na zkoušky .. je to na tobě, ale ode dneška jsem nukenin .. nemám už v téhle vesnici co dělat .." obrátil jsem se na ní a čelenku upustil na zem

Nevěřícně jsem se na něj podívala.
Sensei...já... chci aby jste mě učil jenže...
Proč, proč se tohle muselo stát.
Dívala jsem se na něj a byla z toho vážně zoufalá.

"jenže co ? chceš abych sloužil nadále Mizukage, která kvůli svému zaslepení city .. kvůli soucitu a kvůli tomu, že si myslí, že když má pečeť jsou oba stejní, nechá uprchnout nukenina ... to opravdu nehodlám tolerovat .. nebudu v dědině, která pomáhá nukeninům zesílit !" podíval jsem se opovrženíhodně na Kisukeho "ale ať si to vyřeší mizukage sama .. je to její věc"

jeho kecy mě sraly nervoval jsem se pomalu se ze mě začala zase uvolňovat fialová chakra

Zaměřil jsem se na něj pohledem a složil pečetě
"chceš dopadnout jako včera ? tentokrát Himi neřekne dost"

Podívala jsem se na Daisukeho a povzdechla si.
Ale když půjdu s tebou, stane se ze mě taky nukenin, ne?
Pak jsem si všimla té fialové čakry.
Už se mu zase aktivuje pečeť!

"nejspíš ano, ale to je tvé rozhodnutí ... a neboj se .. mam to pod kontrolou, jen se schovej za mě" postavil jsem se do dvěří a sledoval Kisukeho

Schovala jsem se za něj a připravila jsem si pečetě.
Poslední záchrana, kdyby něco.

snažil jsem se přemoct...nechtěl jsem jí rozmlátit dům...ale štvolao mě to....pral jsem se s pečetí