First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

"mno myslel jsem, že bych tě jí naučil .. ale Himi říkala, že by si jí nezvládla, takže z toho sešlo" zamyslel jsem se
"možná tě ho naučím, když uspěješ ve zkouškách, jestli budu stále tvým senseiem"

Hmm, chápu, pokývala jsem hlavou a zasmála se. Je zvláštní, kolik lidí mě přeceňuje. Tohle mám například od Lizzy, vytáhla jsem svitek s klanovou technikou a ukázala mu ho.

"já tě nepřeceňuju" prohlédl jsem si svitek a pak jí ho vrátil "jen věřím v to, že jsi lepší než ostatní"

Zasmála jsem se.
Pak tedy děkuji za důvěru.
Rozhlédla jsem se kolem.
Hmm, neříkala Mizukage něco o tom, že tě chce v kanceláři?

"ajo noo .. tak .. půjdeš se mnou ? můžem se po cestě zpět stavit na rámen"
Podíval jsem se na ní

Klidně, zazubila jsem se.
Teplé jídlo by bylo vážně fajn a po těhlech dvou dnech obzvlášť.
Pomalu jsem se rozešla směrem do Kiri.

Zamkl jsem dveře a vyrazil do kanceláře.

(přesun)

Pomalu jsem se zase posadil. Už jsem byl zase trochu v pohodě a tak jsem se rozhodl jít někam projít. Vstal jsem a berlu vzal do ruky, ale nepoužil ji. Pomalu jsem se vydal pryč.
(přesun)

Za nějaký čas jsme dorazili až do sídla. Byl jsem už z toho dněšního namáhání těla strašně unavený a Lizz taky nevypadal kdo ví jak dobře. Dovedli jsem ji do pokoje, do kterého mě před tím dovedla Hitomi-san. Shodil jsem ze sebe těžce triko a kraťasy a Lizz také pomohl do spodního prádla. Potom jsem oba zalehli a já nás přikryl duchnou. Nato jsem se k ní, co nejvíce přitiskl a ještě pošeptal."Miluji tě..." Než jsem upadl do hlubokého a tvrdého spánku.

Když jsme došli domů, jak jsem teď, když mi Daisuke nabídl, že zde můžu bydlet říkala domu klanu Yamada a ti dva zapadli do pokoje, tak jsem schovala klíče od kanceláře k plazmovému míčku a šla jsem se trochu opláchnout. Pak jsem zamířila do svého pokoje v prvním patře, kde jsem po chvíli usnula.

Probudila jsem se do ticha.
Zdá se, že všichni ještě spí.
Posadila jsem se a přehodila nohy přes kraj postele.
Asi bych měla zapomenout na nějaké naděje na normální den.
Povzdechla jsem si, upravila se a vydala se do kuchyně.
Hmm, zajímalo by mě, co dělá sensei, zdá se, že včera vůbec nepřišel domů.[/b]

Došel jsem do sídla a odemkl si dveře.
Vešel jsem do obýváku a všiml si Roky v kuchyni
Doufám, že je Hitomi v pořádku .. snad se nikomu nic nestalo..

Všimla jsem si Daisukeho vcházejícího dovnitř a musela jsem se pousmát.
Chvála bohu, je v pořádku.
Dobré ráno, sensei, kde jsi byl? podívala jsem se na něj a naklonila hlavu na stranu.

"ahoj .. etto .. nazval bych to místem přemýšlení" pousmál jsem se
"dneska už by jsme konečně měli začít s nějakým tréninkem .. umíš chodit po vodě ?"

Přikývla jsem.
" Po vodě, po domech, po stromech. To mě učila Shi, musela jsem se pousmát při vzpomínce na tu temperamentní "kočičku".
"V Suně," dodala jsem polohlasem spíše pro sebe, protože jsem byla zabraná do vzpomínek.

"já raději v jeskyni .." podotkl jsem a když jsem zaslechl 'Suna', ponořil jsem se do vzpomínek na dny strávené s Yoko.

Vrátila jsem se zpátky a usmála se na něj.
"Takže, co budeme dělat?" vyndala jsem kelímek a upila z něj.

"tak to vůbec netuším .. přines tvé svitky, podívám se co se učíš"

Probudil jsem se docela pozdě. Lizz ještě spala a já ji nechtěl budit. Dal jsem jí jemný polibek a pomalu vstal. Cítil jsem se už mnohem lépe a dokonce jsem už ani nepotřeboval berlu. Hodil jsem na sebe jen triko a zamířil si to do kuchyně. Když jsem vešel do obyváku všiml jsem si Daisukeho a Roko."Dobré ráno..." Řekl jsem a chytil se za trochu rozlámaný krk.

Přinesla jsem svitky, které byly stále ještě rozházené po stole.
Momentálně se neučím nic, jen se snažím přijít na to, jak bych mohla sebou pořád nosit vodu v dostatečném množství.
Pokrčila jsem rameny. Pak jsem si všimla Akihira.
Dobré, už je ti líp?

Usmál jsem se."Ano...je to mnohem lepší. Už můžu i normálně chodit..." Trochu jsem se protáhl. Vůbec jsem nevěřil, že bych dokázal vůbec na takhle dlouho usnout.

Usmála jsem se.
"To je dobře a jak je Lizzy?"
Podala jsem svitky, které mi pomalu začali vypadávat z náručí Daisukemu.

"Vypadá, že je na tom lépe, ale nejsem si jistý. Včera byla trochu mimo...moc si mě nevšímala a taky dělala jako kdybych tu nebyl...fakt nevím." Trochu mě to trápilo, ale chápal jsem ji.

"možná by taková technika mohla lehce vzniknout, stačí jen ovládat vodu podzemní .. to by ti jako Hoozuki nemělo dělat problém" pousmál jsem se