First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

He..? nad tvárou mi preletelo niekoľko anime bodiek.. len som mala mierne vystretú ruku a v nej som mala kľúčiky.. bola som trocha mimo.. nedalo sa povedať že sa mi bohvie ako chcelo celých niekoľko dní stráviť v papieroch a tak som len skalopevne dúfala že ich tam moc nebude.. po tom som len hrdo vypela hruď.. Neeeesklamem ťa Hiiimi ! povedala som rozhodne a takým krokom alá USA army som sa vydala do jej pracovne.. na tvári som mala až taký prehnane prísny a vážny pohľad že to niekomu muselo prísť aj smiešne.. (presun)

"Jasně!" vešel jsem do domu a přezul Niji do jiných botiček. Potom jsem ji uložil do nosítka, které jsem si pověsil na záda jako batoh. Nakonec jsem vzal ještě jeden batoh a i ten jsem vzal. "Můžeme jít!" políbil jsem ji na tvář.

,,Hai." přikývla jsem.
,,Pá-ťan taty." ukázala malá na čtyřnohé stvoření.
,,Ksoo, zapomněla jsem na Pá-chan." povzdychla jsem si. Mysli, Himi, mysli...Mám to.. Sedla jsem si do kuchyně a napsala vzkaz, který jsem připevnila magnetkem na ledničku.

Daisukemu:

Vrátila jsem se opět k těm dvěma. ,,Pá-chan, ty tu počkáš." poodrbala jsem psa za uchem a kývla na Daie.
,,Teď už můžem." pousmála jsem se a dala se do kroku.

"Čauky potvoro!" mávl jsem na Pá-chan a vyšel za Himi. "Takže... drž se Třešničko!" usmál jsem se na Niji a vydal se za Himi. (Přesun)

Pribehla som k sídlu klanu Yamada a svojimi kľúčami som si otvorila.. v momente mi do náruče skočila Pá-chan a ja som sa len usmiala pri čom som ju pohladila.. zobrala som ju von na prechádzku a len so maj s ňou zamierila k sebe domov.. sídlo som pred tým znova zamkla aby sa tu nikto nezvaný nedostal..

(presun)

Přišla jsem k domu a zaklepala.
Doufám, že tu bude.
Podívala jsem se nahoru k oknům.
A že nebude naštvaný.

Přišel jsem k domu a zahlédl Roku
"promiň, jestli jsem tě nechal čekat .. musel jsem si něco zařídit"
Řekl jsem a tašku, kterou jsem nesl na zádech hodil za dveře

Obrátila jsem se za hlasem a usmála se.
' To je v pořádku, všichni mají právo na volný čas.'

"mnoo .. všichni .. to zas ne" pousmál jsem se
"potřebovala si něco specifického, nebo jdeš kvůli dnešnímu tréninku ?" optal jsem se

'Kvůli tréninku,' pokrčila jsem rameny. ' Včera jste říkal, že budeme trénovat a já nevěděla, kde vás hledat, tak jsem to zkusila tady.'

"hm .. potřebuju znát všechny techniky, které ovládáš, abych tě mohl učit nějaké nové" posadil jsem se na verandu "tak povídej"

No, naučila jsem se Mizu bunshin, Suiro no jutsu, Kirigakure no jutsu, Kuchyiose a Suiton: Mizzu rappa,' odpočítávala jsem na prstech.
' No a pak umím ještě Gyaku suiro no jutsu a Seisei.

"jelikož ovládám spíše suiton a tak nemám moc na výběr co tě učit, začneme s technikou Suiton: Suigadan" přemýšlel jsem "jestli chceš můžeme jít hned cvičit, nebo tě můžu pozvat dál a udělat ti večeři, jelikož je už dost pozdě" Vztal jsem se a čekal na reakci.

' No, je pravda, že něco k jídlu by bodlo,' zamyšleně jsem se podrbala na hlavě.
' Takže, pokud vám to nebude vadit, jsem pro druhou možnost,' usmála jsem se.

"jasně, že nebude"
otevřel jsem dveře a čekal až vejde, když se tak stalo odkráčel jsem do kuchyně a začal něco kuchtit
"mimochodem, můžeš mi tykat, necejtim se tak starej na to aby jsi mi vykala .. vím vím je to slušnost, ale nedá se to poslouchat" ozval se hlas z kuchyně

Posluchala jsem zvuky vaření z kuchyně a z nějakého důvodu se mi to zdálo uklidňující.
Co to asi bude?
Pak jsem uslyšela jeho poznámku o tykání.
' Uhm, dobře.'
Když nad tím tak přemýšlím, Narutovi jsem taky tykala.
Z kuchyně to začalo celkem vonět.

Po nějaké době jsem se vrátil s talířem Danga
"domácí dango se nese !" pousmál jsem se a talíř postavil před ní

Dívala jsem se fascinovaně na Dango.
'Teda, to vypadá úžasně! Domácí dango jsem ještě nikdy nejdla.'
Z toho nadšení jsem dokonce zapoměla na svojí obvyklou dávku vody.
' Itadakimas!'

"říká se, že dívky po Dangu získávají krásné oblé tvary ... Anko Mitarashi toho byla důkazem, moje oblíbenkyně" usmál jsem se a vzpoměl jsem si, že jsem na něco zapoměl
"jsem to ale hostitel"
došel jsem do kuchyně pro vodu a přinesl jí na stůl "dobrou chuť"

'Díky,' usmála jsem se, když přinesl vodu, ale stejně jsem se první pustila do Danga. Potom co jsem dojedla jsem se opřela a spokojeně jsem se usmála.
' Bylo to opravdu tak dobré, jak to vypadalo.'

"nemáš zač .. opravdu ? Učil jsem se vařit na cestách, nějak jsem se sám uživit musel. Nebyl jsem tu dva roky, tak se nediv, když nebudu pobírat co se kde děje, ještě jsem se nerozkoukal" pousmál jsem se
"máš nějaké speciální přání, které bych mohl splnit teď ? nějak tě zabavit ?"

Zavrtěla jsem hlavou. 'Nic mě nenapadá,' podrbala jsem se na hlavě a narazila jsem na sponku, kterou mi koupil Naruto.
Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu.
' A co jsi ty dva roky dělal?'
Vzala jsem vodu a hodila jí do sebe na ex.

"trénoval jsem a pročistil si hlavu .. měl jsem toho hodně k přemýšlení a konečně jsem spokojen .. už se nikdy nehodlám trápit, tím co bylo .. musím se dívat do budoucna a nikdy zpět, svou šanci jsem promarnil."
Pousmál jsem se.
"copak ty a tvůj osobní život ? .. jestli se tedy mohu zeptat"

Pokrčila jsem rameny. ' Od té doby co jsem se vrátila do vesnice se můj volný čas skládal v podstatě jen z tréninku a poflakování se po okolí,'
ušklíbla jsem se. ' Za to před tím to bylo opravdu zajímavé. I přesto, že jsem strávila málem půlku času v kancelářích Kage.'

"jo slyšel jsem, že jste s Narutem pomáhali, kde bylo potřeba ... já vlastně celé dny nedělám nic, alespoň s tebou se nějak zabavím, když tě budu trénovat .. a občas tě zvád na jídlo" pousmál jsem se "mimochodem, jelikož jsi má studentka, tak můžeš bydlet tady v sídle, je dost velké pro několik rodin .. alespoň budeme moct trénovat déle a v pohodlí domova" opět jsem se usmál