First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

Opatrně jsem upila z nádherně vonícího čaje a podívala se na Lizzy.
,,Ano, jsem si tím jistá." usmála jsem se. Sebrala jsem jí piškot z ruky a sama jí ho vložila do úst. ,,Uvidíš sama." usmála jsem se prorocky a znovu upila z čaje a potají dala Pá-chan další piškot.

Len som pootvorila ústa aby mi ho tam mohla vložiť po čom som len trocha pochrúmala a následne som aj prehltla.. takmer v momente si môj žalúdok začal žiadať ďalšie a tiež začal vydávať také hladné zvuky.. kto by nevydával však som ho po pomaly viac ako dvoch dňoch znova prebudila..Uhm.. asi.. snáď.. sa mi z toho nespraví zle.. šepla som po čom som sa pozrela na Himi a asi prvý krát som sa len tak mierne pousmiala.. bol to však len taký náznak páč mi do smiechu naozaj nebolo.. stále som musela myslieť len na to "jedno" a len Himi ma od tých myšlienok aspoň na chvíľu odpútala.. následne som si usrkla z čaju a opatrne som začala chrúmať druhý.. tento som si už zobrala sama..

,,Jez pomalu a po menších douškách upíjej z čaje. Žaludek si postupně začne zvykat a pak budeš moci jíst normálně." pousmála jsem se. Nedodala jsem, že tím mám zkušenosti a dost častý. Já si piškot vzala taky a zapila ho čajem.

uhm.. arigato.. povedala som potichu a tak mierne systematicky som si začala z piškôr uberať a jesť ich.. neskôr som si však len povzdychla.. čaj som mala dopití a ďalśie sústosom už nechcela riskovať.. znova sa mi mierne začali zatvárať oči.. síce to tak nevyzeralo ale už som bola hodnú chvíľu dole len som bola v takom kvázi tranze takže som sa až tak moc nevyspala.. uhm.. Himi?.. viem asi.. blbá prosba ale.. nešla by si so mnou? aspoň kým..kým zaspím.. šepla som pri čom som si len začala pretierať oči..

,,Mám jít s tebou?" dopila jsem čaj a hnírčky odnesla. ,,Počkej." vzala jsem štěně do náručí adonesla k Daiovi. Zachumlalo se hezky u něj. Vzhůru určitě byl, protože oblečení měl jinde, než ráno. Pousmála jsem se. Vrátila jsem se k Lizzy a vzala ji za ruku. Odvedla jsem ji do pokoje a posadila na postel. Odběhla jsem pryč a během chvíle se vrátila s jednou z mých nočních košil. Moje košilky jsou..no trochu lehké, ale to by jí mohlo postačit na tu noc. Počkala jsem, až se převlékne do košile a musela se usmát, když jsem viděla, jak jí je velká.
,,Jednou ti bude přesně akorát akorát." zazubila jsem se a uložila ji do postele a přikryla dekou. Posadila jsem se k ní a hladila ji ve vlasech.
,,Oyasumi, Liizy." políbila jsem ji ve vlasech a čekala než usne.

Mierne som sa v jej košeli strácala.. bola však pohodlná a po jej uistení že mi raz bude akurát som len prikývla.. po tom ma len uložila do postele a ja som si už v nej mierne zívla.. uhm..Oyasumi Himi.. povedalasom potichu po čom som len tak pomaly zavrela oči a znova som sa k nej tak pritúlila.. bolo mi príjemne, v jej blízkosti.. jedna z mála osôb ktoré ma aj teraz vedeli ako tak utešiť.. po chvíľke som zaspala s mierne pootvorenými ústami a takým až spokojnejším výrazom na tvári..

Po celou dobu jsem ji hladila ve vlasech a když jsem si všimla, že usnula, pomalu jsem se zvedla. Poskládala jsem její oblečení do komínku a položila na židli. Než jsem odešla z pokoje, podívala jsem se na ni. Takhle vypadá strašně roztomile. Usmála jsem se a nakonec její pokoj opustila. Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a sedla si na to samé místo jako před chvílí. Hodnou chvíli jsem se zase dívala nepřítomně před sebe. Opřela jsem si lokty o stůl a hlavu jimi podepřela, až tak nakonec i usnula.

Už som bola nejakú chvíľu hore.. momentálne som však stála pred zrkadlom a snažila som si ako tak upraviť vlasy.. keď som bola spokojná zo svojim výtvorom tak som si len obliekla nejaké oblečenie.. pohodlné no zároveň sa v ňom dalo aj bojovať.. po tom som len prišla dole do kuchyne kde som si znova všimla Himi.. Podišla som až k nej a jemne som ju pohladila po tvári v domienke že sa zobudí..

Pohlazení mě probudilo. Trhla jsem sebou a rozhlížela se kolem sebe. Když jsem spatřila Lizzy, ulevilo se mi.
,,Ummm kolik je?" optala jsem se jí rozespale. Moc jsem se nevyspala. Chtělo by to měkkčí sedadlo a polštářky na stůl.. Byla jsem polámaná, otlačená, nevyspalá.
,,A jak se cítíš?" pokusila jsem se o úsměv, ale vyšlo z toho bolestné zívnutí.

Koľko je?.. uhm. .veľa.. za chvíľu bude znova večer.. povedala som a na chvíľku som sa zamyslela.. ja sa už cítim dobre len.. potrebujem nejakú akciu alebo podobne.. proste.. prestať.. aspoň na chvíľu myslieť na.. neho... odpovedala som jej potichu a už som do rúk brala nejaké piškoty páč mi včera nejak moc zachutili.. posadila som sa k nej a tak prosebne som sa na ňu zahľadela.. nenapadá ťa niečo? spýtala som sa.

Oznámení, kolik je hodin mě probralo. ,,Večer? Proboha, byla Pá-chan venku?" křikla jsem starostlivě a zase se ztišila. Promnula jsem si spánky.
,,Neměj strach, určitě je v pořádku, Lizzy." pousmála jsem se. Vím, že je to k ničemu, mě by tahle slova taky nestačila být na jejím místě. ,,Nějakou akci...Hmm, jaký typ akce?" zahleděla jsem se na ni.

Hm.. aký typ, niečo pri čom by som musela rozmýšľať len na danú vec.. už som celkom dlho neprevetrala Kiby ak nerátam tréning.. teda.. ak vieš ako to myslím.. odpovedala som jej a do úst som si len strčila ďalšiu piškotu pri čom som ju tak systematicky začala prežúvať..

Pri tom čo som čakala na jej odpoveď som si do úst chcela zobrať ďalšiu piškotu.. zrazu som však pocítila dosť.. divný pocit.. piškota mi z úst vypadla a mne sa na tvári vyhodil taký vystrašený výraz pri čom som sama nevedela prečo.. nikdy som sa tak necítila.. ako keby ma niečo bolelo, chytila som si rukou hruď pri čom som len troška rýchlejšie začala dýchať.. asi po desiatich sekundách ma však všetko prešlo no ja som stále ostala v kvázi "šoku"..

,,Takže misi?" usmála jsem se a podívala se na ni. Docela jsem se lekla, když jsem ji viděla tak strnulou.
,,Lizzy, co se děje?! Jsi v pořádku?! Lizzy, posloucháš mě?!" třásla jsem s ní, ale ona neodpovídala. ,,Kso.." svraštila jsem čelo. Vzala jsem ji do náruče a opatrně položila na postel v jejím pokoji. Z brašničky, kterou nosím u sebe, jsem vytáhla jeden senbon a pod správným úhlem jemně zarazila do jejího krku. Upadla do bezvědomí. ,,Gomene, ale takhle bys mi toho moc nepověděla, až se probudíš, třeba to bude lepší." pohladila jsem ji po vlasech a senbon z jejího krku vytáhla. Zůstala spát a já už mohla jen čekat na její probuzení. S povzdychem jsem se šla osprchovat, převlékla se do čistého a vyšla ven na terasu a přemýšlela.

Prebudila som sa znova v posteli.. trocha ma bolelo celé telo a mne chvíľu trvalo kým som sa zmohla na nejaký pohyb.. nakoniec som sa pomaly vystrčila z postele a rukou som si pošúchala miesto kde mi Himi zabodla ihlice.. stále som však v hlave mala ten divný až priam strašný pocit.. ako keby sa niečo hrozného stalo.. skúsila som to zahnať aj keď to moc nešlo a radšej som sa rozhodla ísť pohľadať Himi.. Keď som ju našla na terase len som si povzdychla a na chvíľu som zaváhala.. Eh.. Ohayo? spýtala som sa hlasom ktorý bol troška vyvedený z rovnováhy a ja som sa pozerala na zapadajúce/vychádzajúce slnko

Otočila jsem se ua hlasem, který na mě promluvil.
,,Ohayo? Je večer, beruško, prospinkala jsi celé odpoledne." usmála jsem se na ni a houkla na Pá.chan, kterou jsem mezitím vzala ven, aby neběhala tak daleko. Našla si novou zábavu.štěkat na lidi,co jdou kolem.
,,Jak se cítíš? A co se stalo?" zadívala jsem se jí do studánkových očí.

Uhm.. j..ja .. ehm už je to lepšie.. a .. neviem bol to taký divný pocit.. a..ako keby sa niečo stalo.. možno len výplod mojej fantázie.. Povedala som potichu po čom som sa len oprela o zábradlie.. hmm... večer.. asi som bola naozaj nejaká.. mimo.. dodala som mierne smutným tónom hlasu po čom som však na tvár hodila taký chladnejší výraz..

Dvakrát za sebou jsem zamrkala. ,,Snad to byl opravdu jen pocit." zahleděla jsem se na štěně, které si začlo hrát s dvěma dětma. ,,Občas si člověk zaslouží vypnout, nic si z toho nedělej." pousmála jsem se s pohledem na oranžový kotouč, který se pomalu ztrácel za obzor.

Hai.. asi máš pravdu.. šepla som pri čom mi oči spočinuli na posledných lúčoch zapadajúceho slnka.. len som si jednou rukou pomaly dala pramienok vlasov ktorý mi zrovna padal do tváre za ucho.. Uhm.. čo hovoríš na Kiri?.. páči sa ti? teraz? po renovácii? spýtala som sa jej po chvíľke no stále som na tvári mala taký neutrálny až chladnejší výraz.. nemala som moc chuť usmievať sa.. nie teraz.

Je pryč..nastal večer...
,,Nová Kiri? No, zatím je to nezvyk, ale je to skvělé. Vedla sis opravdu výborně, Lizzy. Jsem ti moc vděčná, honto! Arogatou gozaimasu." usmála jsem se na ni.

Uhm.. nemáš zač.. chcela som ťa prekvapiť.. milo. odpovedala som jej pri čom som sa jej pozerala do tváre keď sa na mňa usmiala.. chcela som sa aj ja.. opätovať jej ten úsmev ale.. nejak to nešlo.. len som to vzdala a pohľad som tento krát hodila na už nočnú oblohu.. na hviezdy.. a tak..

,,Mám za co..Překvapení to bylo velké." pousmála jsem se. Mrzelo mě, že ji nedokáži rozveselit. Bolel mě ten její chladný pohled a bolest v očích. Vypadá jako zraněná Anbu bojovnice...jako já, když jsem ztratila otce, matku, Yuuki...Kirigakure...
,,Jsi mi hrozně podobná, Lizzy.." zašeptala jsem do ticha. Ulice byly vylidněné, protože nastávala tma. Pá-chan mi seděla u nohou a dívala se kamsi před sebe. Na oloze se rozsvěcovaly hvězdy a k vrcholu se šplhal měsíc.

Nič som nehovorila.. len som svoj pohľad sklonila znova na ňu a na chvíľu som sa jej len pozerala do očí.. aj keby som chcela niečo povedať.. nemala som ani tušenie čo.. len som sklopila pohľad ešte nižšie, do zeme a ostala som v takom tom tichu.. stále v podstate v takej istej nálade..

,,A právě proto ti chci poradit jednu věc...Ať se stane cokoli, nenech si vzít city, pocity, emoce..Někdy se to hodí, to ano, ale nedovol to..Věř mi." usmála jsem se. Naznačila jsem Pá-chan, ať mě následuje a odešla jsem dovnitř. Netušila jsem, jestli Lizzy půjde taky. Možná bude chtít být sama, možná ne. To záleží na ní. Posadila jsem se v obýváku, skrčila nohy a štěně si vylezlo ke mě na klín. Stočilo se do klubíčka a spokojeně chrupkalo. Já zaklonila hlavu a na chvíli zavřela oči.

Chvíľku som tam ešte mlčky stála a rozmýšľala som nad jej slovami.. po tom som však pomalším krokom vstúpila do vnútra a zamierila som si to až k nej.. videla som ako má zatvorená oči, zaklonenú hlavu a ako sedí na kresle.. len som prišla až k nej.. objala som ju a dala som jej jemnú pusu na čelo.. arigato Himi.. povedala som potichu a nejak sa mi podarilo pousmiať.. aj keď to bolo len naozaj jemne.. sotva zreteľne.. možno tak smutne..