First topic message reminder :

hlava udělala boing boing najednu stranu a části těla žuch a prásk na zem


(poznámka uživatelky: to si děláte prču ne? chudák Reinička jako )

No dobře..bylo to mylné přání.. Vrátila jsem se s povzdechem do obýváku a sesbírala ze země všechny hračky, abych je mohla ukldit.
,,Kde jsi vůbec celou dobu byl?" zeptala jsem se černovláska.

"daleko .. trénoval jsem .. potřeboval jsem si vyčístit hlavu a to se taky podařilo" pousmál jsem se
"a copak se tady dělo zajímavého, kromě toho, že Niji je na světě a už umí pár slov ?" optal jsem se

,,Ach..Tak alespoň, že to mělo nějaký úspěch." pousmála jsem se.
,,A tady se toho dělo dost za poslední dva roky. A Niji, ale jo, slovíček umí dost. Velmi ráda opakuje, co slyší. Její oblíbená slova jsou ale Shan-shan." zasmála jsem se a konečně se na chvíli posadila.

"jak originální" pousmál jsem se
"stalo se něco hodně důležitého ? všiml jsem si, že dědina už je opravená a můžu prohlásit, že vypadá lépe než dřív !" podotkl jsem

Pohodlněji jsem se v křesle usadila.
,,Hai, souhlasím. Pěvně doufám, že nic takového už se nestane..." tváří mi mihl mirný úsměv. ,,A důležitého? Až na jeden meč, máme v Kiri meče legendárních šermířů. Podařilo se nám je najít a nashromáždit...A ty se staneš senseiem, zítra ti sdělím tvůj tým." oznámila jsem mu a hlavu si podepřela rukou.

"cooože ?! já se sotva vrátím, ještě k tomu bez ohlášení a ty už pro mě máš tým ?!"
udiveně jsem jí sledoval
hm .. takže meče jsou opět naše ..

,,Hai." přikývla jsem. ,,Říkejme tomu intuice.. Bude ale pouze dvoučlenný, věřím ale, že to zvládneš." zvedla jsem koutky úst v úsměv.

"jako by mi snad zbejvalo něco jinýho .. bude mít výcvik i nějaký speciální účel" naslouchal jsem odpovědi.
krvaví výcvik mlžné se vrací !!! pomyslel jsem si v duchu přičemž jsem nahodil úsměv

Přikývla jsem. ,,Roka Hoozuki..Členka slavného klanu Kirigakure..Chci, abys ji dostatečně připravil na blížící se chuuninské zkoušky. Letošní budou tvrdé. Budou silní soupeři a já chci, aby uspěla." odpověděla jsem bez známky úsměvu, s kamennou tváří. ,,Druhý člen je Chuunin. Bývalý Nukenin z Yukigakure. Nyní je v Kirigakure začleněný, není nebezpečný. Jeho dostatečně připrav, aby zvládl přestup na Jounina. Tvrdě s nimi trénuj." nakázala jsem a teprve teď se pousmála.

"jistě ! .. Krev, pot a slzy ! jako za starých časů" pousmál jsem se opět.
"tak Hoozuki ...Mangetsu ! ... umí zacházet z meči svých předků ?" zvědavě jsem se otázal

,,Slzy a pot klidně, ale s tou krví to tolik nepřeháněj jo." usmála jsem se a zamyslela se. ,,To nevím..Dlouhou dobu trénovala s Naruten Uzumakim, Rokudaime Hokagem. V akci jsem ji vlastně ještě neviěla. A jestli umí zacházet s meči, to nevím. Můžeš si ji otestovat." napadlo mě. ,,Dej jí zkušební boj s Akihirem. To je ten tvůj chuunin. Alespoň uvidíš, jak je na tom teď a co všechno potřebuje dopilovat. Pokud to zvládnu, ráda se na ten boj podívám." protáhla jsem se a zaklonila hlavu, čímž jsem se opřela o křeslo.

"všechno řádně prověřím a s tréninkem začnem hned zítra" soustředil jsem se chvíli na cosi
"mimochodem, Dai určitě kouřil v posledních 2 hodinách, cejtim to, nemyslim smrad, ale to jeho uspokojení z cigarety, věř mi !"

,,Skvělé." pousmála jsem se a naklonila hlavu na stranu.
,,Je mi jasné, že kouří." povzdychla jsem si. ,,Ale je alespoň ohleduplný ke mně i Niji. Jde si zapálit ven." zadívala jsem se směrem k ložnici a zaposlouchala se, jestli neuslyším pláč. Naštěstí spinká.

"jenom aby brzy Niji nepřišla o otce, kvůli rakovině plic ! kolik a co kouří .. to je velká zátěž pro plíce" ušklíbl jsem se a natáhl se na gauči

,,Jsi pesimista, Daisuke." vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Zmírnil se v cigaretách. Nevykouří jich už tolik, co předtím." postavila jsem se a znovu se protáhla.
,,Půjdu si lehnout..Nechceš něco? Najíst se nebo tak?" optala jsem se ho ještě.

"ani ne, děkuju, a dobrou noc" zavřel jsem oči
tak uvidíme .. moji studenti .. zítra !
pomalu jsem usínal

Pousmála jsem se. ,,Oyasumi.." odebrala jsem se do ložnice, svlékla si župan a lehla si k Niji. Přitáhla jsem si ji blíž a poslouchala, jak oddechuje, dokud jsem i já neusnula. Moc dlouho jsem však nespala. Za noc jsem se probudila ještě dvakrát, když malá vzlykala. Jednou chtěla jíst, potom potřebovala přebalit. Kolem půl páté jsem konečně usnula pořádně.

Došel jsem až před dům Hitomi-san. Nevěděl jsem, jestli ještě spí a nebo je vzhůru, proto jsem neklepal. Posadil jsem se na schody u dveří a opřel se o dřevěné zábradlí. V hlavě se mi honilo spoustu myšlenek, ale ani jedna srozumitelná.

,,Máma, máma, máma!" vzlykala malá. Rozespale jsem se otočila k ní.
,,Niji, maminka se nebije!" otevřela jsem líně obě oči.
,,Papat." zakňourala. Setřela jsem jí maličké slzy stékající po její tváři.
,,Počkej, maminka už vstává." posadila jsem se a protáhla se. Oblékla jsem si na sebe noční košilku a potom župan. Vzala jsem malou na ruce a s napůl zalepenýma očima jsem došla potichu do kuchyně. Daisuke ještě spal, nechtěla jsem ho budit. Posadila jsem dcerku do židličky a připravovala lahvičku sunaru. Vyzkoušela teplotu mléka na kůži a když byla přijatelná, vzala jsem si ji opět na ruce a krmila ji. Niji už se snažila si láhev držet sama, sem tam jsem jí ale pomáhala.
,,Pá-chan!" zavolala jsem na našeho čtyřnohého miláčka. Hned na to se ozvalo cinkání rolniček. Otevřela jsem dveře a ona vyběhla spokojeně do trávy. Naklonila jsem hlavu na stranu, když jsem zahlédla černovlasého kluka na zápraží.
,,Ohayo, Akihiro." usmála jsem se s dítětem na ruce.

Bloumala jsem s Chikako na rameni ulicemi. Právě jsme procházeli okolo domu klanu Yamada a já si všimla, že už je někdo venku. Po lepším prozkoumání jsem poznala Mizukage-sama a Akihira. Zamávala jsem na ně.
'Dobrý den,Mizukage-sama. Zdravím, Akihiro.'

Uzmula jsem Niji z ručiček dopitou lahvičku sunaru a položila ji na stolek, který na zápraží máme. Houpavým pohybem a lehkým poplácávání na zádičkách jsem se snažila, aby si malá odkrkla. Úsměvem jsem Roku pozdravila.
,,Ohayo.." Tak a máme tu oba, stačí už jen probudit Daisukeho..A pomalu bych se měla připravovat do Suny.

(Byl jsem ve škole kvůli zkouškám : )...)

Uslyšel jsem nějaký šramot a najednou kolem mě proběhla nějaká chlupatá věc. Byla to Pá-chan. Usmál jsem se a otočil se na Hitomi."Zdravím Hitomi-san. Doufám, že neruším..." Potom se tu objevila Roka."Ahoj Roko..." Pěkně jsem se na ni usmál. Pak jsem se zase otočil na Hitomi."Jak se má Niji?" Podíval jsem se na ni a příjemně se usmál.

Jen jsem stála a usmívala jsem se. Dneska bude nejspíš pěkný den. Pak jsem se podívala na Akihira.
Jak se má Lizzy?

Podíval jsem se na Roku."Lizzy? Ještě spí, ale myslím, že dobře...Jen byla trochu rozlámaná včera z...ehm...no...tak se ji nechtělo nic dělat..." Rychle jsem to zamluvil, protože rozebírat to, že byla zničená z jejich večerního dovádění se mu fakt nechtělo. Nabral trochu červené barvy a tak přiblble se usmíval a škrábal na temeni hlavy. Uvažuj, než začneš vůbec mluvit...

Zrudla jsem a trochu se zasmála. Pak jsem přejela pohledem všechny přítomné a zastavila se znovu u Akihira.
' Hmm a proč ty tu vlastně zevluješ na schodech a nejsi s ní?'