Ulice Amegakure

First topic message reminder :

Ulice Amegakure

"Já procházím svět a hledám... hledám nové společníky..." řekl jsem...

(Já jsem si říkal:"Proč tam nedal uvozovky?" ale co... nechcme to tak být)

Chvíľu som si ho prezeral, ale napokon som pristúpil.
"Tak teda dobre. Ale my tu cudzincov veľmi v láske nemáme, preto budeš pod dohľadom."
Ako som pomaly odchádzal, jednému zo zvedavých ninjov tvoriacich kruh okolo nás som niečo pošepkal. Bol však iný, než tí ostatní. Nenosil njikde dokonca ani čelenku a ostatní shinobi sa ho stranili. Napokon som zmizol.

Kandachi (viz. podpis):

Podišiel som so založenými rukami k Smortnovi.
"Odteraz ti budem za pätami až kým nenasadneš na loď a nezmizneš, hádam všetko jasné."

Ninjovia, ktorí už odchádzali tiež, si medzi sebou začali niečo pošuškávať. Občas sa niečo donieslo aj k ušiam Smortna.
"Prečo on ? Čo to všetko znamená ?"
"Nie je to náhodou nukenin ?"
"Celé sa mi to nezdá."
"Počuli ste, nás sa to netýka."
Napokon sa všetci rozišli.

"Soka..." řekl jsem a obrátil jsem se k jedné hospůdce,která vypadala,že je nejvíce zdejší a zašel jsem do ní... Sundal jsem si plášť pověsil ho na háček,poté jsem se posadil k jednomu stolu...

Kandachi:

Samozrejme som vošiel dovnútra s ním. Za stôl som si však nesadol. Stál som pri okne a nad niečim som uvažoval.
Myslím si, že lepšia príležitosť sa už ani nenaskytne.

Když nikdo nepřicházel,tak jsem se zvedl,přišel jsem k barmanovi a tak jsem si obědnal... pak jsem si šel sednout zase zpátky ke stolu,ale tak abych viděl na všechny co jsou v místnosti...

K Smortnovi si prisadla akási žena. Na to, že bol Smortn cudzinec a spoločne s nukeninom sa delil o miesto najsledovanejšieho človeka v podniku, ona sa mu zdvorilo prihovorila.
"Tá dnešná pohostinnosť... A ich si nevšímajte, málokedy sa tu deje niečo zaujímavé, takže návšteva cudzinca im vždy pozdvihne zvedavosť."

Prohlédl jsem si ženu (prosím popis)...
A řekl jsem: "Zdravím slečno,Dovolte abych se představil..." ..zvedl jsem se ze židle.. "... jmenuji se Shiki Tooya Smortn." uklonil jsem se.

(Samozrejme.)
Dala som si dole kapucňu a usmiala som sa.
"Volám sa Ayumi Chizuko, rada vás poznávam."

"Jsem rád,že mně ráda poznáváte,prosím,přisedněte si..." ukázal jsem na židli...

Ayumi

"Naozaj prepáčte, ale ponáhľam sa. Vlastne som sem prišla iba kvôli istej záležitosti, ktorú si musím ísť vybaviť. Majte sa pekne."
Šla som do dverí výhradne pre zamestnancov.

Kandachi:

Podišiel som k Smortnovi.
"Stmieva sa. Odchádzame."

"No počkat... já nikam v noci nebudu chodit,..."Tohle se mi nelíbí... jestli půjdem v noci ven,zjstí,že mi v noci svítí moje oči...

Kandachi:

Vzdychol som si.
"Tak dobre. Poznám jedno miesto, kde by si mohol prenocovať. Ale ráno pôjdeš okamžite domov."

Kandachi:

"Poď za mnou."
Vyšiel som von a smeroval som k hrádzi.
(Presun - Jezero)

šel jsem za ním,ale preventivně jsem si vzal do rukou jehlice... (4x4)

Ayumi

"Prestáva sa mi to páčiť."
Šla som za nimi. (Presun.)

Procházel jsem se vesnicí a vešel jsem do jednoho hostince a viděl si dva povídající muže.
"Jo, taky jsem slyšel. Je úžasný." Řekl jeden z nich.
"Co by jsi očekával od vůdce naší vesnice!" Odpověděl druhý.
"Vůdce? Není to Hiruko?" Řekl jsem si pro sebe a vydal se za mužema.
"Dobrý den, nechcete si nakoupit nejlevnější výzbroj ve městě? Mám ji v pokoji v hotelu." Řekl jsem jim a muži kývli a šli zamnou. Spatřil jsem nějaký hotel tak jsem do něj šel spolu s chlapi a prošli jsme recepcí až do chodby.
Položil jsem ruce na zem.
"Kuchiyose: Gamaguchi Shibari!" Vykřikl jsem a kolem nás se objevila růžová kůže, která pokryla celou chodbu. Mužům zarostly nohy v kůži a přilepilo jim to ruce ke stěně.
"Řekněte mi vše o Hirukovi a pustím vás." Řeknu a podívám se jim na čelenku. Oba muži začnou šílet.
"Uklidněte se a nic se vám nestane!" Řeknu nahlas a oba muži přestanou šílet a podívají se na mě.
"Dobře dobře a co se nám stane, když ti nic neřeknem?!" Zeptá se jeden z nich.
"Budu vás muset.." Nedokončím větu a přeruší mě jeden z mužů.
"Dobře, dobře hlavně klídek!" Zakřičí a hned na to pokračuje.
"Hiruko-sama je vůdce vesnice. Nic o něm nevíme, vážně! Jen že bydlí v kanceláři. To je kousek odsud. Když se vydáte do prava a pak rovně a doleva. Nikdy jsme ho neviděli jen víme, že má sekretářku nebo tak. A teď mě pusťte už jsem vám řekl vše!" Vykřikl muž a druhý na to zakřičel.
"Mě taky!"
Kůže zmizela a já odešel. Muži utíkali pryč z hotelu. Vydal jsem se do kanceláře.