Brána Amegakure

Brána Amegakure, která slouží pro vstup nebo výstup z vesnice.

došla jsem po dlouhé době do vesnice kapucu jsem si narazila víc do čela, aby namě nepršelo a přes hustý déšť postupovala dál vesnicíc až k našemu sídlu (přesun)

Objevila jsem se u brány. Rudé vlasy, skryté pod černou kapucí, se lepili na mou tvář, protože bičující déšť už mě stihl promočit na kost. Přesto jsem si nestěžovala, brala jsem to tak nějak sporadicky.
Pohledem jsem zabloudila ke Kasumi a věnovala jí mírný úsměv. "Brzy tam budeme.." informovala jsem ji, prošla branou a pokračovala směrem ke skrýši. Ne, že by se mi tam nějak chtělo, ale práce je práce.

Ah.. milujem dážď.. zabrblala som už pred hodnou chvíľou, a aj pred tým a pred tým. Z môjho slova bolo jasne cítiť že sa mi protiví v každom kútiku môjho tela. Pôvodne mi nevadil ale, čoho je moc, toho je proste moc. Keď som si predstavila že sa budem v tomto prostredí nachádzať dlhšiu dobu, nevedela som či sa mám smiať alebo plakať od zúfalstva, eufórie či len tak z haluze. Vlasy som mala pre zmenu rozpustené no podobne ako Tsukiko, aj mne sa dosť lepili na tvár. Narozdiel od nej som nebola oblečená v plášti, mala som proste úplne obyčajné tričko s nohavicami. Rozpustené vlasy som po chvíľke radšej chytila do rúk a trocha som si ich vyžmíkala. Štvalo ma, že sú v takomto stave až po zem, preto som si ich obmotala okolo krku a spravila som si z nich viac menej provizórny šál. Keď Tsukiko spomenula že tam už budeme, len som trocha zbystrela pozornosť. Až teraz som si všimla že sa nachádzame pri nejakej bráne.. no niekam. Trocha ma striaslo, štruktúra a architektúra budov pripomínala pre mňa, jeden nepríjemný "úkryt". Radšej som na to nemyslela a len som prikývla, na čo som moju kvázi "patrónku" následovala hlbšie do dediny.

Cestou sem ma stihol pekný lejak a tak nečudo že som sa pošmykol a spadol do blata. Našťastie to schytal iba plášť ktorý som chtiac nechtiac doslova stratil v blate. Teraz som ľutoval že som si ho nenechal. Počasie sa tu dalo očakávať také aké bolo. chladné a upršané. Hoci teraz sa mi zdalo že je tu chladnejšie ako tu bývalo. Zrejme to bolo z toho že som bol prehriaty z teplého počasia v Sune. Moje potlačovanie chakry bolo preč a teraz som sa sústredil iba na jedinú. Cítil som tri výrazné na jednom mieste. Tak som sa tam teda vybral a po ceste som si kúpil plášť hoc som bol dosť premoknutý nemienil som pokračovať bez neho. (Presun)

Zastavila jsem se u brány s kapucí naraženou do obličeje a koukla jsem se na Jane která ladně kráčela vedle mě. Jako jediná snesla vodu a proto byla pro tuto chvíli dokonalou společnicí.
"Takže, řekneš mi důvod proč tu mokneme?" Vydala se pomalu dál.
"Potřebuji se na pár věcí zeptat, i když je mi jasné co se po mě asi tak chce. Ale zároveň bych se tu ráda porozhlídla" Šla jsem dál a natáhla jsem před sebe ruku dlaní otočenou k nebi. Nechala jsem aby mi na ní dopadaly studené kapky a pousmála jsem se."Takže důvod proč se sem trmácíme je že se tu chceš porozhlídnout? a jako zástěrku k tomu použiješ nutnost se na něco zeptat..." Koukla se na mě tázavě a olízla se."Dalo by se to tak říct"Potvrdila jsem jí to a mířila dál.

-Přesun-

Jane:

Už s plášťom s označením Ame som prešiel cez bránu a na chvíľu sa zahľadel na najvyššiu budovu, sídlo Boha.
Asi ho moc nepoteším. Zasmial som sa vlastnému vtipu a vydal sa do stredu dediny.

(Presun.)