Jezero v horách u Kumo

Tohle chování jsem od něj nečekala, ale líbilo se mi.
Líbilo se mi tím víc, že jsem netušila, kdy ho znovu spatřím. Vášnivě jsem opětovala polibek a tentokrát zapojila i jazyk. Trochu víc jsem se k němu přitiskla a obtočila mu ruce kolem krku. Nemusela jsem nic říkat, všechny myšlenky na realitu byly dávno pryč. Chtěla jsem tu jen zůstat co nejdéle.

To by už stačilo nemám žiadne zlé úmysly...
Fuuton: Renkuudan (Živel vítr: Stlačená vzduchová koule)
Obrovský tlak vzduchu som vystrelil na žraloka ale nepočítal som zo silou môjho jutsu a tak nastal obrovský výbuch...

Našťastie som tomu unikol pomocou Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí)

(Ale ja vážne nemám zlé úmysli )

Výbuch byl daleko od nás, takže mi jen trochu rozcuchal vlasy a já mu nevěnovala pozornost XD

(Já chci bejt zkrvavená xDDD)

Mou nejmocnější techniku odrazil nějakým stlačeným vzduchem a navíc to způsobilo pekelný výbuch. Nestihla jsem uniknout a tlaková vlna mě odmrštila pryč. Narazila jsem zády do stromu a složila se na zem. Utřela jsem krev z pusy a křečovitě se snažila zvednout. Když se to konečně povedlo, tak jsem začala skládat pečetě.Věděla jsem, že nejsi vyjímečný případ! Suiton: Daibakufu no Jutsu (Voda: Technika vodní exploze) obrovská "vodní exploze" se na něj řítila.

Ako som začul ten velký výbuch tak som sa odtrhol od Rin ksoia!! zrovna teraz.
"Myslím že by sme sa tam mali isť pozrieť čo sa deje".
Postavil som sa a načiahol ruku na nu a by som jej pomohol postaviť sa.

Odevzdaně jsem povzdechla, postavila se a zaostřila. Vydala jsem se k nim a dala si pozor, abych se vyhnula vodní vlně.
"Dost, oba." zavrčela jsem mezi nimi a neznámého propalovala pohledem.

Pomocou bleskového preblesknutia som podišiel k danej sobe čo použila posledná techniku.
"Ale ved ved ja ta pozná".
Pozeral som sa jej priamo do očí kedže som videl na nej že už má toho dosť bol som pripravený ju zachitiť.

To to čomu som venoval pozornosť bola Raikage-sama...
Prepáčte Raikage-sama stalo sa tu menšie nedorozumenie moje meno je chvíľka premýšlania Rai
Nevšímal som si jej jutsu ktoré sa rútilo priamo na mna...

Nevím, co se stalo s mou technikou, ale přiběhla Raikage-sama a ten chlapec, co se s ním líbala. Raikage-sama! Tento muž je nějaký potulný ninja, co se snaží dostat do Kumogakure no Sato! Snažila jsem se ho zastavit, protože jsem ho nechtěla pustit k Vám, když jste byla... ehm,... Zaneprázdněná.. Řekla jsem a klekla si na zem, protože už jsem byla dost zesláblá.

Videl som že je takmer bez energie a ako padla jemne som ju podchytil.
"nevyzerá zranená no potrebuje lekárske ošetrenie"jemne som ju zobral na ruky a pomali kráčal k nemocnici.
(presun)

Za chrbtom som počul veľký hluk a tak som sa otočil a zistil som že je to jej jutsu...
Sakra už nestihnem použiť pečať...!

Jej útok do mna vrazil poriadnou silou odletel som dosť daleko a hlavou som narazil priamo o skalu...
Henge sa zrušilo a pred všetkými ležal na zemi Everest.
(Musím off zatial ahojte Ps: Rin už vie čo robiť dalej)

Otřesená jsem hleděla na Raikageho tvář.
"Raikage.... Sama..." měla jsem pocit, že mne někdo pořádně uhodil do hlavy, i když to byl spíš jeho případ. Vzpamatovala jsem se a přešla k němu připravená na boj, i když to vypadalo, že se jen tak neprobudí.
Nezbylo mi než se posadit vedle něj na zem a čekat.

Prišiel som na miesto kde sa všetko dohralo.
Ked som prišiel k ním bližšie neveri lsom vlastným očiam na zemi ležal Raiakge sama hned som pribehol a klakol si k nemu.
"Sensei!!!!!"

Zvedla jsem k Isasovi smutné oči.
"Není mrtvý." mluvila jsem takovým zvláštním, nevýrazným hlasem.
"Ale až se vzbudí, zabiju ho."

Pozeral som sa na Raikageho ktorý ležal predomonu z ust mi višiel usmev.
Pozrel som na Rin a nevedomky čo hovorím som prehovoril.
"Ale ale ja ti to nedovolím".

Zorničky se mi rozšířily.
"On ti... Ublížil. A mě ublížil. A vesnici." zadívala jsem se na něj mírně vyčítavým pohledem, ale po chvíli jsem zase upadla do stavu naprosté flegmatie. Dívala jsem se prázdným pohledem před sebe a čekala až se pohne.

Pozrel som na Raikage a vedel že niečo neni v poriadku a sám som sa nevedel ovládať.
Bez rozmýšlania ako keby predomnou stál nejaký super som urobil pečať a do ruky sa mi spravil blesk moje najsilnejšie jutsu.
"Nerád by som ti ublížil"a pozeral som sa na nu takým vražedím pohladom.

Z očí mi stékaly slzy.
Bylo toho příliš. Nejdřív mi řekl, že se rozhodne odejít a teď se ke mě chová jako k nepříteli. Vyvodila jsem z toho jasnou věc.
"Ty... Ty někoho... Někoho máš?"
Jinak by se ke mě takhle nechoval...

Opať som počul buchanie srdc bolo to bývaleho Raikage ktoré pomaly ale pravidelne buchalo a potm Rin ktoré velmi slno prepadala mnou paika ako keby som nevedel ovládať.Uvedomil som si čo týmto všetko sposobujem uvolnil techniku a strašne ma rozbolela hlava.
"Vezmem Raikageho do tvojho bytu a nehnevaj sa neviem čo sa deje".

Do mých očí se vrátil prázdný pohled.
"Neodpověděl jsi mi.."
Takže ano...
Beze slova jsem se postavila a pomalu kráčela směrem ke svému bytu.
Ještě jsem nebyla daleko.
"Takže ano..."

Kráčal som spolu s Rin do jej bytu pri znova položenej otázke som len anu otočil hlavu.
"Nie neni to tak a ani nebude otočil som sa napsať a kráčal s ním dalej.
(presun)

Otočila jsem se na něj, byla jsem naprosto zmatená.
Nechala jsem ho jít prvního, protože jsem měla pocit, že i při této cestě bych byla schopná zabloudit.

(Přesun)

Doběhla jsem k jezeru , ale nikdo tu nebyl. Co to ta pomatená zdravotnice vykládala? Řekla jsem si v duchu a zvedla oči v sloup. Chvíli jsem koukala do neznáma a pak jsem radši znovu šla zpět do Kumogakure. (Přesun)

Prišiel som opať k jazeru a sadol si a pozeral sa na zabadajuce slnko bolo to nádnerné nemal som ponatia kedy ho zase tak to uvdím.
Sedel som a trhal som trávu čo bola na zemi.
Zdalo sa mi všetko ako jeden sen celích 7 rokov nič a potom sa to tu zbehne za pár dní stretnem perlu a nakoniec sa vráti sensei ktorý nevie čo je všetko bolo zvláštne no nehccel som to teraz rozoberať kedže som vedel že na to bude ešte času dosť.
Pozeral som sa pred sbea a vychutnával si vonu a krásu Kumi.

Konečně jsem našla nějakou vodu. Hned jak jsem viděla jezero jsem nadšeně vyjekla a po hlavě jsem do něj skočila, teprve potom jsem si všimla, že jsem postříkala vodou shinobiho sedícího opodál. Bylo mi vážně trapně. ' Eh, gomene, já jsem nechtěla, ' rozpačitě jsem se drbala na hlavě.