Jezero v horách u Kumo

(Musím jít, doděláme to zítra)
První kunai jsem hodil do stromu poblíž a další kunai s drátkem na druhou stranu. Tak jsem se přitáhl a rychle dostal dál od plamenů, ovšem, ten strom byl stál v okruh plamenů, poskládal jsem pečetě a zbytek zvládl s mou rychlostí a s Shunshin no Jutsu. Sice jsem schytal pár popálenin, a že to nic příjemného nebylo. Dostal jsem se až k jezeru a tam chvíli počkal.
Tahle technika?! Aby jí uměl pouhý Genin? Zamračil jsem se, no pak se rozhodl, to brát trochu vážně. Poskládal jsem pečetě.
"Raiton: Jibashi" Ruka mě pálela jako čert, ale stejně jsem na něj vyslal blesky, nebylo lehké se jim vyhnout.

(oki tak zajtra čau )
tím že som si pred tím pripravil pečate bolo to lachke použil som običajne kawarimi no jutsu takže blesk udrel akurát do dreva ja som sa objavil na stromu pribeho lsom ku nemu urobil pečate Katon:Evoke vyvolal som lietajuce stvorenie z ohna ktore vizeralo ako fenix vzlietlo a letelo nanho velkou rýchlostou keby ho fenix netrafil na prvý krát skúsil by to ešte 3 krát a potom by sa viparil ja som si zatial pripravil pečate keby niečo použil aby som sa tomu vihol

ohnivé stvorenie :

Orel znovu zakroužil na obloze a pomalu se snesl do větví, přímo Shoovi na rameno. Na nožičce měl připevněný svitek.

Spoiler:

Trochu jsem se lekl, no už to nebylo tak akutní. Vzal jsem si zprávu a pozorně si ji přečetl. Hmmmm, tak to bude něco velkýho! Pousmál jsem, byl jsem nedočkavý a nervózní jako malé dítě! Sroloval jsem svitek a zvedl oči. "STOP!"

hned jak som použil jutsu tak som prestal a pozrel sa na Shoa

Jakmile se na mě řítily Fénixové, koncentroval jsem chakru do nohou a několikrát se probleskoval z místa na místo, byl jsem přece Yotsuki, nemohl jsem své rodině udělat ostudu. Po chvíli ze mě byla jen rozmazané mouha, co se vyhýbala spárům Fénixe. Sice jsem měl popálené rameno, ale ušklíbl jsem se, když už jsem potřetí uhnul jeho technice. Tak a teď se do toho opřu i já.
Stáhl jsem si ze zad všech sedm mečů a připravil si je k sobě. Pouhé Taijutsu. Ušklíbl jsem sea podíval se na něj. "Nana Tachi no Mai"

Hned nato jsem se prudce roztočil, má rychlost byla obrovská, zabralo mi šíleně dlouho se tuhle techniku naučit, ale stála za to a ještě na nikom jsem ji nepraktikoval. Najednou jsem se objevil těsně před ním, má rychlost nebyla postřehnutelná ani Sharinganem, to byla výhoda tohoto Taijutsu.
No, zastavil mě Shoův hlas, abych z něj nenadělal sekanou. Jeden z mých mečů ho lehce škrábnul do tváře a já se ušklíbnul a meče stáhnul, abych si je pak nasadil zpátky na záda.
"S ohněm teda zacházet umíš.." Podotkl jsem, mohl to brát jako uznání a taky ne. "Ale pozor, ať se nespálíš.." Neodpustil jsem si a sklidil zbytek mečů.

posmial som sa a povedal Dakujem ty si tiež nebol zlí pozrel som sa na Shoa a povedalTak čo ?

Díval jsem se na Toshiho jako blázen. Kdy se tu techniku naučil?! No.. rozhodně jsem byl pevně rozhodnutý vyptat se na všechny detaily, ale ne teď, te´d jsem měl jiný, závažnější úkol. "Je mi líto, pánové, že musím rušit vaše dostaveníčko, ale máme misi!" zamával jsem svitkem nad hlavou. "Asi to bude něco sakra hustýho, když je to urgentní, takže Takasimo jdeme, a´t nemusí Raikage-sama čekat!" zazubil jsem se a otočil se k odchodu. "Díky za ramen nii-chan, až přijdu s plnou kapsou peněz, tak tě pozvu!" zasmál jsem se a rozešel se dolů z hory.

Hai uvidíme sa neskôr Toshio následoval som Shoa (presun)

Ještě hodnou chvíli potom, co odešli jsem začal trénovat, dál cvičit teorii těch svitků, co jsem našel v knihovně a vyzkoušel si také v praxi postavit zeď, no nějak se mi to nedařilo, tak jsem to po několika hodinách odložil s tím, že akutně potřebuju sprchu. Protáhl jsem se, porozhlédl se kolem a pak už zamířil pryč.
(Přesun)

prišiel som k jazeru do hôr a začal som trénovať

po tvrdom treningu odišiel (presun)

Přišlo mi, že cesta k jezeru mé sensei je hojně používaná.
Že by si ho v Kumo tolik oblíbili? V té chvíli pro mě místo ztrácelo trochu kouzla.
Sensei...
Přišlo mi, že o něm neměla nikomu říkat. Bylo to přece původně její místo.
Její a moje místo. Ta cesta měla zůstat ukrytá. To jezero mělo být jen naše.
Přejela jsem dlaněmi po ušlapané trávě.
Někdo to tu téměř celé zničil... Tak nádherné místo...
Nanadaime tu hledala bylinky pro své pokusy. Většina rostlin teď byla opravdu v bídném stavu. Do očí se mi vkrádali hněvivé jiskry.
Jak mohlo nějakého hňupa napadnout tu trénovat, aniž by to dal do pořádku? Jako mohla někoho napadnout to tu tímhle způsobem zničit...
Byla jsem z toho všeho zoufalá. Posadila jsem se na hladinu jezera. Už ani ta mi nepřipadala tak krásná. Vzhledem k ušlapané trávě, spáleným okrajům stromů a rozdrolené skále, jejíž úlomky stále spadávaly do vody ztratilo i jezero to kouzlo nedotknutelnosti.
Praštila jsem pěstí do hladiny a snažila jsem se uklidnit, přičemž jsem se zároveň přesvědčovala, abych nezabila kohokoli, kdo by se opovážil sem přijít. Hodlala jsem čekat, kdo se objeví.

Nedalo se nic dělat, musela jsem jít.
"Kuchyiose no Jutsu!" na zemi před mnou se objevil šavlozubý tygr. Jantarovýma očima barvou podobnýma těm, které jsem měla já, přejel místo pohledem. Věděl, že to tu má strážit, dokud se nevrátím.
Přejela jsem dlaní po jeho hebké srsti a pak už jsem se rozběhla pryč.

(Přesun)