Písečná nemocnice

"Ty budeš doma počítat mandarinky!" ušklíbla jsem se na Rukiho a rozcuchala jsem mu vlasy. "A ty budeš do té doby ležet a ani se nehneš, abys byla v pořádku!" kývla jsme na Yoko.

"Hai.." Odvětila jsem a pak jsem si povzdechla. Hádat se s PiliKKou? Bez úspěchu.

"Nejsi trochu malý, na takový fakta co?" pozvedla jsem obočí. "Vezmu vás s sebou, oba! Mám o vás strach... radši vás tu nenechám... A ty Yoko.. říkala jsem si, že bychom se potom mohli stavit v Konoze!" usmála jsem se na ni.

"V Konoze? Potřebuješ tam něco?" Zeptala jsem se a překvapeně zamrkala.

"Nevěř si tak zlato!" cvrnkla jsem ho do čela. "Budeš s Amayo čekat venku, kdo ví, jestli Hitomi uvidíš!" ušklíbla jsem se.

Yoko Ayme napsal:"V Konoze? Potřebuješ tam něco?" Zeptala jsem se a překvapeně zamrkala.

"Ano.. chtěla bych si půjčit nějaké svitky... a myslím, že i ty by sis tam vybrala.." mrkla jsem na ni.

"Ano.." Pousmála jsem se a pak jsem si na něco vzpomněla.
"Etto.. Chtěla jsem se na to zeptat už dávno, ale mohla bych si nechat v Konoze zhotovit katanu?"

"Pili? Ty znáš všechny Kage osobně, že? Jací..Jací jsou?" Zeptala jsem se zvědavě.

Nejprve jsem Rukimu vlepila pohlavek. "Na to máš dost času! Jsou ti ČTYŘI!" zavrčela jsem. "A jistě že můžeš... zajdeme do Konohy a všechno to vyřídíme. A bohužel všechny Kage osobně neznám... jen Hitomi a Tsunade.. a vlatsně ještě Tonyho, ale s tím jsme neměli moc dobrý vztah!" ušklbíla jsem se.

Akasuna no Ruki napsal:AuAu!Vždyť jsem nic neřekl!

"Odedneška si spolu budeme my dva povídat leda o autíčkách!!" zahrozila jsme prstem.

H-Hai.
Zlekl jsem se.

Bez klepání jsem vešla do místnosti. "Dobré odpoledne pacientko!" zasmála jsem se a hodila na její postel tašku. "Hola hola z postele! Sjezd kage se posunul, musíem vyrazit hned do země Železa!" usmála jsem se. "Přinesla jsem ti oblečení!"

"Ahoj teto!" vešla jsem do místnosti s batůžkem na zádech a sladce se zazubila. "Já jdu taky!!" pochlubila jsem se nadšeně.

"Ahoj PiliKKo, Amayo a Ruki." Pozdravila jsem, ale pak jsem prudce vstala z postele.. "U-urychlil?" Koukala jsem na ní černovlásku a její dvě děti překvapeně.
"Neměla jsem čas se připravit ani a.. a.." V hlavě se mi míchalo tolik myšlenek, že jsem nevěděla co říct dřív. Tak jsem nakonec jen zběsile pochodovala po místnosti a snažila se přijít na to co si vezmu sebou.

Yoko Ayme napsal:"Ahoj PiliKKo, Amayo a Ruki." Pozdravila jsem, ale pak jsem prudce vstala z postele.. "U-urychlil?" Koukala jsem na ní černovlásku a její dvě děti překvapeně.
"Neměla jsem čas se připravit ani a.. a.." V hlavě se mi míchalo tolik myšlenek, že jsem nevěděla co říct dřív. Tak jsem nakonec jen zběsile pochodovala po místnosti a snažila se přijít na to co si vezmu sebou.

Zasmála jsem se. "Klídek! Vezmi si akorát nějaké zbraně a oblečení, ta noční košile ti sice sluší, ale v zemi Železa je poněkud chladněji!" zahihńala jsem se. "Tak šup šup!! Už takhel máme zpoždění!" usmála jsem se a s taškou s oblečením jsem ji vyhanal do koupelny.

"Hai, hai.." Pousmála jsem se a rychle se v koupelně převlékla. Na sebe jsem hodila černý plášť a kolem pasu si připevnila taštičku s kunaii a shurikeny a i jedovými jehlami.
"Tak můžeme jít.." Usmála jsem se.

"Hai tak vyrážíme!" vzala jsem obě děti za ruku a rozešla se z vesnice. /Přesun 19:08/

Vešla jsem do recepce. Postavila jsem se k pultíku a vysypala na mladou slečnu za ním všechny informace. Chvíli trvalo, než to ta chudinka pobrala, ale pak přikývla a poslala nás na pokoj číslo 16. Rozešla jsem se dovnitř a uložila Amayo na postel. Pak přišla doktorka a vyšetřila ji. Obě jsme věděli, že se nedá nic dělat, jen čekat, což mi smutně potvrdila. Napojili ji na přístroj měřící její srdeční rytmus a odešli. Zůstali jsem s Taikim v místnosti sami. Sedla jsem si na postel a klepla na židli vedle sebe.

podíval jsem se na malou holčičku a po té jsem si z druhé strany sedl k ní
a koukl jsem se na Pillikku
''i když je člověk mimo vnímá co se děje kolem něj''
pověděl jsem jí a usmál jsem se
''to že tu jste s ní ji pomáhá''

Usmála jsem se a vzala ji za ruku, propíchanou hadičkami. "Vypadá tak klidně... jako kdyby spala... nechceš si jít taky někam odpočinout?" zvedla jsem k němu oči.