Písečná nemocnice

''víte''
podíval jsem se na Pilikku
''i kdyby to že tady s ní budu celé dny znamenalo že se jí navýší šance o půl procenta tak tu s ní budu, sice se neznáme navzájem ale... něco uvnitř mě... popohání k tomuto''

"Děkuji.. kdybych tu teď byla sama... asi... asi bych se zbláznila a vím, že jí to také pomáhá! Děkuji za obě." pousmála jsem se. "A ocenila bych, kdybys zapomněl, že jsem Kazekage a oslovoval mě zase stejně!" dodala jsem.

''není zač... a pokusím se o to tedy ti... tykat''
usmál jsem se
''Kdyby jsi něco potřebovala pověz''

"Hai hai!" kývla jsem. "To samozřejmě platí i pro tebe." uculila jsem se. "Nezdržuji tě tímhle od něčeho?" naklonila jsem hlavu na stranu.

''není nic důležitějšího než dětský život''
usmál jsem se

"Souhlasím...! Já jen, aby tě někde někdo nečekal.." upravila jsem přikrývku.

''pochybuji''
začal jsem si prohlížet tvář holčičky
''i anděl má oproti téhle tvářičce hříšnou tvář''
pověděl jsem s úsměvem

Pousmála jsem se. "To bys viděl, jak to dokáže zlobit!.. Běhat, křičet, neustále brebentit.. ale dám cokoliv za to, že to udělá znovu!" vzdychla jsem.

''neboj, brzy bude zase běhat, křičet a brebentit'' pověděl jsem jí do očí

"Hmmm.." přikývla jsem lehce. "Předpokládám, že ty děti asi ještě děti nemáš..?"

''zatím ne, ani není s kým''
potichu jsem se zasmál

"To nevadí... jednou budeš jistě skvělý otec!" pousmála jsem se.

''skvělý otec ?''
zamyšleně jsem se na ní podíval
''no nevím...'' řekl jsem trochu nevěřícně ale ta představa se mi celkem líbila

"Jistěže! Nepochybuji o tom!" zazubila jsem se. "Řekl jsi, že není nic důležitějšího než dětský život.. tak přemýšlí jen milující rodiče!" pokývala jsem hlavou.

lehl jsem si vedle holčičky a vzdychl jsem si
''nejdřív bych ale musel mít s kým je mít''

Zasmála jsem se sama pro sebe. "Věř, že to přijde v tu nejmíň čekanou chvíli! Nebo alespoń u mě to tak bylo! Ale jsem ráda za všechno, co se kolem toho stalo!"

jen jsem se usmál
''potkalo vás štěstí''

"To ano! V dost nízkém věku jsem našla všechno, co jsem od života chtěla.. vlastně už můžu klidně umřít!" ušklíbla jsem se.

''to neříkejte''
pověděl jsem
''co by tu bez vás dělala''
poukázal jsem na holčičku

Vešel jsem do pokoje a viděl ležet Amayo.
Co se stalo?

zůstal jsem ležet vedle Amayo a zíral jsem na nově příchozího člověka ale nijak jsem nereagoval

Chtěla jsem odpovědět, ale všimla jsem si Neura. Zvedla jsem se a prudce ho objala. "Jsem ráda, že jsi tady..." zašeptala jsem tiše. "Ten chlap, jak jí unesl... něco-něco jí píchl... nějakou drogu.. nedokázala jsem tomu zabránit... už jí nejde pomoct, můžeme jen čekat, co se stane..." čím déle jsem mluvila, tím víc jsem hlas ztlumovala. Nechtěla jsem si tu hořkou pravdu přiznat.

C-Co?Droga?Únos?Bože to je moje vina.
Položil jsem se na kolena a držel jsem se za hlavu.

Klekla jsem si před něj a vzala jeho tvář do svých dlaní. "Nemůžeš za to, unesli ji z vesnice... kromě toho.. sebeobviňováním už jí nepomůžeme... musíš věřit, že to zvládne... tak jako tomu věřím já!" pousmála jsem se. "Zvládne to... musí... musí to zvládnout...!" začínali se mi lesknout oči.

Objal jsem Piliku a zašeptal jí do ucha.
Ona to zvládne a ten chlap žije?