Písečná nemocnice

,,Můžeme vyrazit." usmála jsem se na Yo a ještě jednou stiskla Lizzinu ruku a pustila ji. ,,Děkuji, Yo..opravdu moc." usmála jsem se a objala ji. ,,Kdykoliv něco, tak dej vědět. A prosím, podávej mi zrpávy o Rukim, Pilice a Amayo.." šeptla jsem, zatímco jsem ji objímala.

Také jsem jí pořádně objala. Vlastně až teď jsem si uvědomila, že zase budu sama. Ale tak už to prostě chodí.
"Jak já nesnáším loučení.." Řekla jsem a pak dodala.
"Hai, budu tě o všem informovat. Po Daisukem pak pošli zpátky tu smlouvu a Himi?" Odtáhla jsem se a podívala se jí do očí. "Dávej na sebe pozor prosím.. A vlastně.. I na to malé, co v sobě nosíš.." Pousmála jsem se a pak zamířila ke dveřím teď již skoro prázdného pokoje.

Přiletí ptáček a dá dopis:

Dopis

Spoiler:

Přikývla jsem. ,,Brzy..bude svatba, budeš na seznamu hostů. PiliKKa taky, když už bude zpátky.." pousmála jsem se. ,,Dám pozor na oba a Daisukeho pošlu zpět...Dej na sebe pozor. VVěřím, že to zvládneš, musíme obě, kvůli nim." pousmála jsem se. Mávla jí a pomalým krokem se vydala k bráně vesnice. Běhat jsem nemohla, na to jsem se ještě necítila.

Přikývla jsem a pak si povzdechla. Pomalým krokem jsem se vydala pryč, rozjímajíc nad svou budoucí činností. Nakonec jsem se rozhodla pro trénink, abych tak zahnala ty nepříjemné myšlenky, drající se mi na mysl. Do kanceláře stejně teď pravděpodobně nikdo nepřijde. Pokrčila jsem rameny a s rukama zabořými do kapes jsem vyšla ven. Sluneční paprsky mě pohladí po tváři a já hleděla na to pomalu zapadjící slunce a na rtech mi pohrával letmý úsměv.
Kvůli tobě Pili, mám důvod se neustále zlepšovat, abych jednou ochránila to, co je mi nejdražší. Ale teď, teď se na mě můžeš spolehnout. Ať jsi kdekoliv!
Zrak jsem odlepila od oblohy a vykročila pryč.
(Přesun)

Už dávno jsem byl převlečený a ozbrojený. V posteli mě ležet nebavilo a můj stav byl skvělý. Měli mne dnes propustit, ale sestřička jaksi vězela někde mimo.
Otevřel jsem dveře do chodby a viděl tam spoustu Shinobi, pobíhajících sestřiček a jezdících pacientů. To je shonu, to je shonu.. Okamžitě mě jedna sestřička uvědomila o situaci a já se ušklíbnul. Vojna? Dost jsi toho prolenošil Daiki. Je na čase jít před bránu a něco dělat. Konečně trocha zábavy do toho nudného stereotypu.. Další škleb a pak jsem se protáhnul. Vyšel jsem na chodbu a rozhlížel se, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Nepotřebovali, už to měli skoro hotové, tak jsem zarazil ruce do kapes a vyšel z nemocnice.
(Přesun)

Anbu
Objevil jsem se v nemocnici a se stručnými instrukcemi předal Ayme-sama doktorům, kteří jí hned převezli na pokoj. Pak jsem se vypařil na centrálu.

Donesla jsem Kisukeho do nemocnice a doufala, že jeho stav není tak vážný, jak to vypadalo. Předala jsem jej doktorům, aspoň na lheké vyšetření a pak odešla rychle do kanceláře.
(Přesun)

hned jak mě dozkoumaly utekl jsem

Prileteli jsme do nemocnice... Divka prvni usmal jsem se a opatrne polozil Yoko z5 na zem a uvolnil i jeji pisek s holkama. No asi jeste pujdem kousek spolecne... a znovu jsem se na ni usmal...

Jen jsem přikývla, a předala dívky doktorům. Když mě ujistily, že do zítřka budou dívky v pořádku, jen jsem se pousmála. "Arigato.." Poděkovala jsem doktorům, a pak jejich pokoj, kam dívky převezli, opustila.
"No, Taschere, já jdu. Nech si to ošetřit, a pak si odpočiň, kdyžtak vás čeká zítra trénink, v hale. Měj se.." Kývla jsem na něj a rozloučila se. Pak jsem opustila nemocnici.
(Přesun)

Nechal jsem se osetrit.... a po zakroku jsem se prez nesouhlas doktoru vydal domu... (presun)