Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Vešel jsem za PiliKKou do kanceláře, ale zasekl jsem se, když jsem spatřil neznámou osobu.
"Tak.. Já počkám venku, až to budete mít vyřízení.. Zavolej.." Usmál jsem se, zastrčil ruce do kapes a opřel se zády o zeď před kanceláří.

"Achh.." přikývla jsem. "Akasuna no Pilikka, těší mě!" pousmála jsem se. "Gratuluji k postu, smím se zeptat, co tu děláte?"

"Prichádzam prejednať diplomaciu našich dedín. Včera som bol v Kiri, takže som sa zastavil aj u Vás, keď už som na cestách."

"Aha..." opřela jsem se rukama o stůl. "Doufám, že Suna a Iwa budou v dobrém vztahu, naše vesnice jistě nepotřebují další problémy. Vždy jsme byli spíše.." na chvíli jsme zmlkla a přemýšlela. "-řekněmě k sobě neutrální, nebyli jsme ani spojenci, ani nepřátele."

"Áno. Predchádzajúci Tsuchikage nechceli, aby bola Iwa závislá na inej dedine. Verím, že dnes už je iná doba a spojenectvo sa berie vážnejšie." Zamyslel som sa.

"Ano, já si také myslím!" pokývala jsem hlavou. "Přece jen už to není jen o boji, ale také o vzájemné důvěře a pomoci. Jako Kazekage si myslím, že taková spojenectví jsou výhodná pro obě země." pousmála jsem se.

"Znamená to teda, že by naše dediny mohli uzavrieť spojenectvo?" Mal by som sa ešte spýtať na Sasoriho.

Přikývla jsem. "Ano... byla bych vlastně docela ráda!" pousmála jsem se.

"Nechám vypracovať mierovú dohodu a za pár dní sa vrátim na jej podpísanie." Usmial som sa. "Môžem sa vás na niečo ešte spýtať?"

"Výborně!!" pousmála jsem se, že jí nemusím dělat já! "Jistě, co máte na srdci?" opřela jsme se do křesla a pozorovala jej.

"Etto..." trochu jsem se ošila. "Je to můj děda..., ale moc o něm nevím, od jeho údajné smrti jsem ho neviděla. Smím vědět, proč vás zajímá?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Prečo všetci nakláňajú hlavu? Naklonil som sa na opačnú stranu. "Naskytla sa mi príležitosť spolupracovať s jeho akadémiou. Páči sa mi bábkarské umenie, takže by som to rád prijal."

"Ano." přikývla jsem s úsměvem. "Mě se ta nabídka také naskytla a také se mi líbí ta nabídka a chtěla bych ji přijmout."

"Asi máme obaja podobné názory." Milo som sa usmial. "To by malo byť asi všetko. Vrátim sa teda do Iwy a za pár dní podpíšeme mierovú dohodu." Postavil som sa, pozdravil Kazekage a odišiel.
(Presun.)

Pokývala jsem, jako že souhlasím a sledovala jak odchází. Uf.. to by bylo! Opřela jsem se do křesla a hodila na stůl svitky a vydechla. "Daiki!" křikla jsem ke dveřím. "Můžeš dál!!"

Zaslechl jsem vrzání dveří a zahlédl odcházející postavu. Odlepil jsem se od stěny a zívl. Protáhl jsem si ztuhlé paže, ale hned jsem je zabořil zpátky do kapes. Se znuděným výrazem jsem došel zpátky do kanceláře za PiliKKou.
"Fajn, jsem Vám plně k dispozici, Kazekage-sama.." Pousmál jsem se a zabořil se do křesla naproti Pilice. Kupodivu bylo mnohem pohodlnější než to její.

Vešla jsem před kancelář. Zastavila jsem se, když jsem uslyšela hlasy. Chvilku jsem tam nerozhodně stála, než jsem stiskla ruku v pěst a pomalu zaklepala na dveře. Usmála jsem se. Vážně jsem se nemohla dočkat!

Pousmála jsem se. "Takže k té misi..." opřela jsem se o stůl. "Jsou dvě!" ukázala jsem prsty dvě. "Dále?" reagovala jsem na klepání.

Zaslechla jsem vyzvání, tak jsem pevně sevřela kliku a následně dveře otevřela. Pohledem jsem prozkoumala celou místnost. Uviděla jsem PiliKKu a úsměv na tváři se mi ješt rozšířil. Zjistila jsem, že v mínosti není sama. Pohled mi padl na vysokého blonďáčka. Někoho mi připomínal, tak strašně moc. Ale nevěděla jsem koho. Znovu jsem se obrátila k Pilice a špitla. "Pili-chii.."

Přetočil jsem svůj pohled z PiliKKy na nově příchozího. Ona mi ty mise snad nikdy neřekne..
Zaraženě jsem si prohlédl příchozí blondýnku. To nemůže být! Ne.. Zakroutil jsem hlavou. Určitě to bude jen nějaká obyčejná kunochi z vesnice..

"Yo-chiii!!!" vykřikla jsem nadšeně a rozeběhla se k ní. Rozpřáhla jsem ruce a skryla ji ve svém obětí. Byla jsem tak š´tastná, tak dlouho jsme ji neviděla. "Můj bože, co tu děláš? Vůbec jsem tě nečekala, nepsala jsi... ach tak ráda tě vidím!!" tiskla jsme ji k sobě a š´tastně se zubila. Na Daikiho a jeho misi jsem zcela sobecky zapomněla xD.

Stejně jako ona jsem natáhla ruce a pořádně ji objala. Byla jsem šťastná. "Pili-chii.." Pornesla jsem znovu potichu její jméno. Její blízkost mě uklidňovala. Vždy byla něco jako má starší sestřička, která mi pomohla kdykoliv jsem potřebovala.
"V Konoze to v posledních týdnech nebylo moc lehké. Všechny mé věci zmizeli při zničení vesnice a tak jsem neměla čas ani napsat a stejně to nebylo už potřebné, protože.." Odmlčela jsem se. Teď už mě ten odchod tolik nebolel. Věděla jsem, že jsem se rozhodla správně. Suna je mým domovem!
"Jsem tady. A zůstanu tu už napořád!" Řekla jsem a znovu jsem se usmála.

Odtáhla jsem ji dál od sebe, ale pořád ji držela za štíhlé paže. "To jako... myslíš vážně? Zůstaneš už tady? Se mnou? S námi? Jsi si tím jistá? Já.. já.. Yoko moje, jsem tak šťastná!!!" přitáhla jsem si ji k sobě téměř se rozplakala štěstím.

Vešla jsem po schodech a uviděla jsem dveře kde jsem slyšela Kazekage a zaklepala jsem.