Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Jakmile jsem zaslechl její jméno, byl jsem tak trošku mimo. Já to věděl!
Vítězně jsem se zazubil i přesto, že jsem byl silně ignorován.
"Yo-Yoko?" Zeptal jsem se stále ještě opatrně. To je, ale náhoda. Jako za starých časů..
Ušklíbl jsem se a stále tomu nemohl uvěřit. Od těch dob, kdy jedna sotva udržela kunai v ruce a druhá se marně pokoušela vylézt na strom se hodně změnili..
Radši jsem ještě chvilku počkal a poslouchal jejich rozhovor, protože jsem jejich chvilku nechtěl rušit. Někdy je lepší nechat je v takovéhle chvíli v klidu. To už jsem si osobně vyzkoušel.

"Hai zůstanu tady! Stydím se, příliš dlouho jsem tě tady nechala, že? Ale teď to napravím, ano?" Usmála jsem se a polkla slzy. Neustále jsem se usmívala, byla jsem opravdu ráda za to, že všechno bude zase jako dřív. Pak jsem zaslechla, jak na mě někdo promluvil. Zaměřila jsem se na blonďáčka. "Umm?" Byl mi povědomí a jak! Ale jméno jsem si nemohla ani za mák vybavit!
"Máš tu celkem narváno koukám.." Podotkla jsme po chvilce, když jsem zaslechla klepot na dveře.

S nelibostí, vepsanou mi do tváře jsem Yo pustila z náruče. "Dále!" zavolala jsem ke dveřím a setřela si zbloudilé slzy na tváři. "Yo zlato posaď se tady, rychle to vyřídím! Zatím se můžeš seznámit s tímhle blon´dákem! Kdybys náhodou nevěděla..." zahihńala jsem se. "To je malý Daiki!" pousmála jsem se na ni.

Když jsem vstoupila tak jsem si sama pro sebe povedala.Já se asi zabijí to co tady mají .... pak jsem jen pozdravila.Dobrý den Kazekage .... a člověk který byl za mnou dodal ...- sama.Vždy svou loutky nechávám v Lutské podobě a tak byla i nyní.

Očima jsem se zaměřila na dívku. "Dobrý... poj´dte dál." pousmála jsem se na ni. "Vy dva, nechcete jít ke mě domů a počkat tam?" obrátila jsem se na Daikiho a Yo. Dneska je tu vážně nějak narváno!

Poslouchala jsem PiliKKu s úsměvem a jakmile to dořekla nemohla jsem uvěřit svým uším a vlastně i očím. Prudce jsem se na blonďáka otočila.
"Malý.. Daiki?" Nedokázala jsem tu informaci vstřebat. Až když jsem si ho prohlédla od shora dolů, všechno mi to došlo. Ale tak strašně se změnil. Vždyť byl předtím menší než já s PiliKkou a teď?
"Daiki?!" Vykřikla jsem hlasitěji, než jsem měla v plánu a rychle k němu došla. "Co tady děláš a vlastně.. Kde jsi... Kde jsi ty roky trčel?! Víš jaký jsme o tebe měli strach? Baka!" Zahučela jsem a nejradši bych mu teď za to nafackovala, ale místo toho jsem ho objala. Pak jsem se znovu otočila na PiliKKu. "Fajn, stejně mi tady mladý pán má co vyprávět.." Usmála jsem se zatahala Daikiho za triko a vyplula z kanceláře ven. Zase jsem si připadala jako tehdy před 7 lety, když jsme se s PiliKkou o Daikiho prali a hádali se, kdo si s ním první pořídí domeček na pláži. Ty dětské sny.. Usmála jsem se a jen nad těmi vzpomínkami zakroutila hlavou.
(Přesun)

Skoro jsem vybuchla smíchy a bylo to vidět ale raději jsem se zadržela a to také stálo hodně síly. Promiňte že ruším ... Kazekage ... znovu dodala osoba za mnou...-sama.

Chtěl jsem jí na něco odpovědět, ale všechno se seběhlo tak rychle, nechal jsem se vytáhnout z kanceláře a zamával Pilice. "Doraž brzo.." Ušklíbl jsem se a stejně jako před chvilkou Yoko, tak i já jsem odešel z kanceláře.

Zamávala jsem Daikimu a sedla jsem si za stůl. Zkušenýma očima kunoichi jsem si ji prohlédla. Loutkařka..? Zajímavé..."Posaďte se prosím... co pro vás mohu udělat?" opřela jsem si bradu o stůl.

"Přišla jsem asi před dvěma dny ale nějak jsem se pozapomněla u nějakého Genina." Usmála jsem se. "Mé jméno je Akasuna no Ai a jsem z malé vesnice mimo Sunagakure, přišla jsem abych se něco víc naučila."

Přimhouřila jsme oči a podezřívavě si ji prohlédla. "Říkáte... Akasuna...?"

Nechápavě jsem koukala "Ano Akasuna. Salo se něco Kazekage "... a znovu osoba za mnou dodala. "-sama." to mě už trochu rozzlobilo a pohnula jsem rukou a loutka odešla za dveře....

"Kdo jsou vaši rodiče?" hledala jsem všechny delaily... podobnosti...

"Promiňte ale na tuto otázku vám nemohu odpovědět protože to sama nevím. Když jsem byla malá ještě miminko rodiče mě dali pryč to mi říkala moje nevlastní matka. "odpověděla jsem. "Stalo se něco?"

Dlouho jsem si jí prohlížela, ale mlčela. "Nevím zda znáte moje jméno, ale zní stejně jako to vaše!" pátravě jsem přejela po jejím obličeji.

začala jsem se smát. "Promiňte? to bude určitě jen náhoda." usmála jsem se

pomalu jsem došel ke kanceláři,zaklepal a pak večel "Zdravím...konečně si tady PiliKKo"

Postavila jsem se. "Obávám se, že náhoda to nebude.. viděla jsem, že jste loutkařka, pocházíte ze Suny,... moc společných rysů..." došla jsem k oknu a vyhlédla ven. "Jste tedy nejspíš má příbuzná..." poznamenala jsem. "Kisu?" pohlédla jsem na chlapce. "Ráda tě zase vidím!" usmála jsem se na něj.

"Jop..já tebe taky.... hele něco mi vysvětli...kde si sakra byla ?..výš jaká tu byla nuda ?" znuděně jsem sebou šlehnul o křeslo (máš tu nějaké vůbec ?)

"Byla jsem v Kiri... hledala jsme Neura..." zamumlal jsem trochu divně, tiše, možná smutně a neklidně si poposedla. (Jasně, koženou soupravu! xD)

Pouze jsem koukala vyplašeně a nic jsem neříkala.

"Slibuji ti že ti ho donesu klidně i v zubech"

"Jistě, tomu věřím..." pousmála jsem se. "Ale je to vážnější... našel toho co unesl Amayo, bojoval s ním a pak.... prý ztratil paměť..." zamumlala jsem. "Jenže jsem ho nenašla.. bohužel... ale to je jedno, proč jsi přišel?" pak jsem stočila oči na Ai. "Ach pardon, jsem neslušná... takhle to na vás vybalit, mno... takže... vítám vás do rodiny." posumála jsem se na ni.

"Pro misi..a vidím že už nějakou mám......do dvou týdnů jsem zpět...a Neura ti dovedu.....to přísahám" než stačila zareagovat vyběhl jsem z kanceláře a potom běžel pryč z vesnice (přesun)

"Eh...." zírala jsem na místo, kde ještě před chvilkou byl. "Uchiha..." zavrtěla jsem hlavou.