Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

"Vidíme se poprvé a ty mi nabízíš post Kazekage? Fajn, zahřeju ti židli, šéfko.." Zašklebil jsem se na ni znovu a vrhnul jsem se do pohodlného křesla a prohlédnul jsem si celou kancelář. "Tohle jsem chtěl vždycky udělat.."

Já to vím... Pousmála jsem se. Moc dobře jsme si pamatovala naše dětské hádky... on byl totiž předmětem většiny! Buď jsem se totiž hádali - Já, Yo a on kdo bude Kazekage a nebo jsme se já a Yoko hádali, která si ho vezmeme... musela jsem se znovu usmát. Jak moc jsme se změnili od našich dětských let! A to jsme všichni pořád jen hodně mladí lidé.. co bude za deset let...? "Nerada ti to říkám, ale m to na ní sluší víc!" vyplázla jsem na něj jazyk. "Ale potřebuju to... musím nutně odejít, na vesnici pořád někdo útočí a můj skoromanžel někde honí skorovraha mé dcery... ale to je složité!" zazubila jsem se. "Vrátím se asi za týden... prosím postarej se mi o vesnici..." popošla jsem k němu a políbila ho na tvář. "Jsem moc ráda, že jsi zpět Daiki-chaaan!" použila jsem přezdívku z dětství.. kterou nesnášel!

"Sluší víc? Já bych se klidně o to hádal.." Zazubil jsem se a pak jen překvapeně poslouchal. "Manžel? Dcera? Počkat, počkat. To mi jako chceš říct, že za těch 7 let jsi tohle všechno stihla?" Fajn vypadá to, že PiliKKa trhla rekord.
"Hai, budu se snažit.." Dodal jsem a při tom, jak mě líbla na tvář jsem mírně zčervenal.
Dětství je něco jiného než součastnost..
Pomyslel jsem si a usmíval jsem se, pak jsem se zamračil. "Ty si koleduješ, Pili-chan"

"Skoro manžel!" zazubila jsem se. "Plus dvojčata! A post Kazekage... to víš, odešel jsi a já se neměla s kým hádat!" zasmála jsem se. "Docela mi vadilo, jak na mě byli všichni milý a hodní... už dlouho mi nikod neřekl, že si koleduji Daiki-chan!" zakřenila jsem se. Pak jsem mrkla na hodinky. "Ježiškote! Kisu mě zabije!!" vyjekla jsem. "Ehmmmm musím padat! Takže všechno je v papírech, kdyby někdo přišel a chtěl zničit vesncii můžeš ho zabít a kdyby chtěl někdo zabít tebe... tak hlas, že patříš ke mě! Jsi zlato, užij si to a měj se... až se vrátím, tak mě pozveš na ramen!" vyplázla jsem jazyk. "Ahoj!" a zmizela mezi dveřimi.

"Fajn, ale nejdřív si to tady patřičně užiji.." Zasmál jsem se, ale to už zmizela. Prohlížel jsem si kancelář a pohled mi utkvěl na okně. S úsměvem ve tváři jsem vzpomínal na léta, když jsme spolu mi tři pobíhali v ulicích Konohy a snažili se uniknout zákeřným starcům s holí, kterým jsme omylem shodili košíček s jablkama. Tohle se prostě nezapomíná..
Pohled mi znovu padl na kup papírů přede mnou.
A pak kdo je tady ten nepořádný..
Zakroutil jsem hlavou a pár papírů si prošel, než jsem se znovu uvelebil v křeslu, dal ruce za hlavu a zase se ztratil v myšlenkách.

S nesouhlasným zamumláním jsem otevřel oči.
Já usnul v kanclu, Skvělé..
Ironicky jsem se ušklíbnul. A pak, že práce Kazekageho je zábavná. Vždycky jsem si myslel, že se tady pořád něco děje a tady jako po vymření. Zakroutil jsem hlavou, ale v tom mě chytla křeč. Mnul jsem si krk. Už nikdy více neusnu v tomhle křesle!
Vysypal jsem ze sebe malou vlnu nadávek na tuto nepohodlnou věc, říkající si křeslo a snažil se ignorovat fakt, že jsem v kanceláři sám a nejspíš trpím i samomluvou. Lepší už to být nemohlo.
"Že já souhlasil.. Ksó!" Promnul jsem si zamračeně spánky a protáhnul si ztuhlé končetiny, než jsem se vstal. Došel jsem k jedné polici a začal hledat různé svitky s technikami. Aspoń nějak zabiju čas a zadusím nudu!

Zastal som pred dverami kancelárie. Kazekage... Čelenku Konohy, dediny, ktorá ma zradila som pevne zovrel v ruke. Zaklopal som na dvere a čakal.

Z mírného zamyšlení, co u mě nebylo obvyklé, mě vyrušilo až zaklepání na dveře. Energeticky jsem vyskočil ze židle, div jsem neshodil ze stolu všechny ty neuspořádané papíry. Ano, potřebuji si svou energii někde rychle vybít, nebo se z toho zblázním..
Znovu jsem se posadil, protože mi došlo, že jako zástupce Kazekage bych asi neměl lidem otevírat dveře. Pěkně ať si přijdou sami.
"Dále.." Řekl jsem. Tohle se mi začalao zamlouvat. Pohodlně jsem se znovu uvelebil v křesle a čekal, kdo mě vytrhne z té nekonečné nudy!

Otvoril som dvere, stál som medzi nimi. "Smiem?"

"Jistě.." Dodal jsem a podezřivavě jsem si nově příchozího prohlédl. Obezřetnosti mě u ANBU nenaučili jen tak pro nic.
"Co potřebuješ-te?" Rychle jsem se opravil. Do háje Daiki měl by ses teď aspoň chovat slušně, že já se nechal ukecat..
Aby nevznikli komplikace rychle jsem dodal.
"Jsem Daiki Yatoshi - zástupce Kazekage-sama, protože ta je teď na týden mimo vesnici.."

"Kazekage je teraz mimo dediny?!" Sakra... nejako mi nič nevychádza. Zhlboka som si vydýchol. "Som Hyuuga Futoshi... jounin z Konohagakure no Sato, mal som na kazekage prosbu, ale keď tu nie je... zrejme budem musieť prísť neskôr." Do miestnosti som ani nevstúpil.

Jounin z Konohy? Zajímavé..
"Mám Kazekage-sama něco vyřídit?" Zeptal jsem se, když jsem si všiml, že se chystá k odchodu.

"Nie, ďakujem... ešte prídem." Otočil som sa a pomaly som odišiel od dvier. "Dovidenia!" Pomaly som odišiel.
(Presun)

"Dobře, zatím.." Pronesl jsem k němu, ale to už se dveře zavřeli.
Fajn, co teď? Ušklíbnul jsem se. Odhrnul jsem papíry na kraj stolu. Zkřížil jsem ruce za hlavou a dal nohy na stůl.
Kdyby mě tak viděla PiliKKa..
Při té myšlence jsem se ušklíbnul. Určitě by zuřila.
Sám jsem se při té představě zasmál a upřímně mi potom to ticho v té kanceláři lezlo na nervy.

Už mě to vážně, ale vážně začínalo nudit! Vstal jsem z toho otravného a nepohodlného křesla a všiml jsem si zavřených šuplíků ve stole. Zajímalo by mě co tady PiliKka schovává. Jeden jsem otevřel, když v tom jsem něco zaslechl. Něco ve stole bouchlo. "Co to do p*dele mělo znamenat?!" Vykřikl jsem, když jsem uskočil dál. Naštěstí se stolem skoro nic nebylo, spíš jsem aktivoval nějakou past.
A že by jsi mě na to třeba upozornila?!
Kouř, který byl v kanceláři jsem ignoroval. Šel jsem k oknu a pořádně ho otevřel a tak i vyvětral. Pak jsem sesbíral poházené papíry. Skvělé, větší nepořádek už tady být nemůže!
Prohrábl jsem si s povzdechem vlasy a znovu sebou plácnul "opatrně" na křeslo a v dostatečné vzdálenosti od nebezpečných šuplíků!
Porozhlédl jsem se. Kouř pomalu zmizel a papíry byli jakž takž upravené. Kakncelář konečně vypadala "vcelku" normálně.

Přišla jsem ke kanceláři Kazekage a zaklepala jsem.

Slyšel jsem tiché zaklepání, tak jsem vstal a šel zavřít to okno. Kouř mezitím úplně vymizel. Sedl jsem si zpátky na křeslo a čekal, kdo další mě potěší svou návštěvou.
Rychle jsem přelétl očima stůl a dal papíry trochu na stranu. Bradu jsem si mezitím podepřel rukou a řekl. "Dále.."

Vešla jsem do kanceláře. ,,Dobrý den Kazekage...ale vy nejste Kazekage.'' Zarazila jsem se při pohledu na cizího muže sedícího za stolem. ,,Ehm...Mám pro Kazekage vzkaz, ale jak vidím, není tady. Kdy asi tak příjde, mohu-li se zeptat.''

"Kazekage nejsem a po těchto zkušenostech radši ani být nechci.." Ušklíbnul jsem se. "Jsem zástupce Kazekage-sama a vzkaz?" Nakrčil jsem podezřívavě obočí. "Samozřejmě, že vám sdělím, kdy Kazekage přijde. Měla by se vrátit do dvou - do tří dnů. A mohu se zeptat z jaké jste vesnice? Víte jak se říká, opatrnost nikdy neuškodí." Pousmál jsem se a stále dívku ostražitě pozoroval. Pokud mě u ANBU něco naučili, tak nedůvěřovat všem lidem na potkání a vše si ověřit.

Mile jsem se usmála. ,,Jsem z Tsukigakure.'' Vytáhla jsem čelenku vesnice. ,,Tsukikage má pro Kazekage vzkaz, ale je určený pouze pro její uši.'' Řekla jsem. ,,Takže se omlouvám, že Vám ho nezdělím. Budu tedy muset počkat, než se vrátí.''

Hmm.. Tsukigakure? Od kdy udržuje Suna s Tsukigakure přátelské vztahy? Hodně se toho změnilo..
Poslouchal jsem ji a přitom jsem si prohlížel čelenku.. Nakonec jsem jen pokrčil rameny a rezignovaně přikývnul.
"Dobrá. Do věcí Kage mi nic není. Pokud chcete zde zůstat, Suna je Vám k službám. Pokud budete něco potřebovat obraťte se na mne, Kazekage se již brzy vrátí.." Ušklíbnul jsem se a protáhl se v křesle.
Od kdy já se chovám tak slušně? Napadá mě jediné řešení. Z tohohle kanclu jsem se dočista pomátl.
Zahnal jsem tyhle otravné a nudné myšlenky někam stranou a dál si prohlížel dívku před sebou.

,,Děkuji. Porozhlédnu se po Suně. Dlouho jsem tady nebyla. Zatím nashledanou.'' Vesele jsem se usmála a přešla jsem ke dveřím. (přesun)

"Nashle.." Odpovím celkem znuděně. Zase žádná zábava..
Ani zatrénovat si tady člověk jít nemůže. K čertu s tím Piličiným kanclem. Všechno je tady zabezpečené. Mám strach udělat jakýkoliv krok, abych se nemusel vyhýbat všem těm pastím. A kdybych odešel musel bych to zabezpečit a já nemám páru jak.
Povzdechl jsem si. Tímto tempem si budu moct začít říkat lenoch první třídy..
Podíval jsem se ven z okna. Začalo se připozdívat a pohled na to, jak se slunce odráží od písku a on tak vypadá jako zlatý. Ano, tohle mi opravdu chybělo. Začíná na mě jít nostlagie..
Zasmál jsem se sám sobě., Zkřížil jsem ruce za hlavou a přemýšlel.

Bez klepání jsem vrazila do kanceláře. "Kdo mi to sedí na mé židli?!" vykřikla jsem rozverně.

Akorát jsem se jako vždy, houpal na křesle s rukama zkříženýma za hlavou a nohama na stole, když mě vyrušilo prásknutí dveří. Leknutím jsem nadskočil, stačil jsem zahlédnout jen záplavu černých vlasů a už jsem si to mířil k zemi.
"Tse, au.. " Mnul jsem si bolavý krk a pokoušel se ze země zvednout. Papíry se při pádu rozházeli po celé kanceláři a pár svitků z poliček spadlo na podlahu. Rychle jsem vstal na nohy a začal jsem se nenápadně sunout k oknu.
"Jéé, Pili-chan! Tak, když jsi tu tak.. Já mizím.." Řekl jsem, ale pozapomněl jsem na fakt, že jsem okno přibouchl a tak jediná úniková cesta vedla kolem PiliKky.