Ruiny starého hradu - zámek klanu Takahashi

First topic message reminder :


Hrad obýval klan Takahashi, než na něj zaútočili shinobi, zpustošili toto místo a vyvraždili všechny členy klanu, kromě tehdy malé Ayame. Hrad, lesy a hory kolem něj jsou v jejím vlastnictví. Pod zříceninou se táhne velké množství tajných chodeb. Hrad jde špatně najít, lesy ho zakrývají.



Na troskách zničeného hradu byl postaven nový zámek.
Z původního hradu zůstaly podzemní chodby a některé skryté místnosti. Součástí zámku jsou i některé ze stěn, které nebyly zničeny.
Kolem zámku neustále poletují lístky Irisu, které Ayame upozorňují, kdyby se chtěl někdo dostat na území jejího klanu.

(Nějaký pohádky nebo tak něco.A najít to místo jsem našla mám něco jako baykugan .Jen aby se vědělo.Muže být?)

(Vzhledem k tomu, že není specificky určeno, jak je tohle místo chráněno, tak budiž)

Došla jsem do kuchyně a vzala si jablko.
Toť k dnešnímu jídlu. Ušklíbla jsem se.
Stále jsem cítila přítomnost i pohyb někoho cizího, ale nevypadalo to, že by mínil zaútočit, když se takhle prochází.
Posadila jsem se, zkřížila nohy pod sebe a se zavřenýma očima jedla svou snídani-oběd-večeři.
Navíc...když bude něco chtít, příjde.

Dál jsem procházela.Byla jsem překvapena množstvím stromu keré se zde nacházely.
Chvíli jsem se tu ještě rozhlížela pak jsem se dala na cestu spátky.
(presun)

Zobudil som sa v nejakej izbe sám som nevedel kde som.
Postavil som sa postele a vyšiel som von a zamieril som si to niekam preč.
(presun)

Vytáhla jsem zpátky za prací xD (přesun)

Shirayuki-hime

Doběhli jsme domů. Hledala jsem nějaké známky Ayaminy přítomnosti, ale nic jsem nenašla. Vběhla jsem do zámku. Šelmy se rozeběhly do všech koutů velkého sídla.
Přede mě přišla Kinjiki. Dívala se na mě zmatenýma očima. Kdo by taky nebyl zmatený, když k němu domů vběhne smečka koček a začnou mu pobíhat po domě.
Je tady Ayame? Sklonila jsem se k ní. Dlouze a táhle zamňoukala. Ne! Svěsila jsem hlavu. Doufala jsem...
Doběhli k nám ostatní. Budeme ji stopovat. Rozhodla jsem. Už jsem se otážela k odchodu, když Kinjiki znovu dlouze zamňoukala. Zavrčela jsem a vyběhla z domu, s ostatními v závěsu. (přesun)

Jakmile jsem se dostala domů, okamžitě jsem zamířila do koupelny. Napustila jsem si vanu, přidala bublinky a ponořila jsem se do ní.
Nechala jsem bolavé svaly, aby se uvolnily.
Po hodně dlouhé době, kdy jsem stihla dokonce usnout a voda vychladla, jsem opustila vanu, omotala kolem sebe ručník a začala si vysoušet vlasy.
Celou tu dobu mi v hlavě míhaly myšlenky. Vzpomínky, mé argumenty, proč bych měla být naštvaná, ale také Hokageho důvody, proč to udělal.
Povzdechla jsem se a opřela se rukama o umyvadlo. Zvedla jsem oči ke svému odrazu v zrcadle. Byla jsem svá a přece jsem to nebyla já. Známá cizinka.
Povzdechla jsem si a ze vzteku jsem po zrcadlu hodila několik kapek vody, kterou jsem nabrala z vypouštějící se vany.
Nakonec jsem zamířila do pokoje, vzala na sebe tílko a volné kalhoty.
Všechno služebnictvo už bylo zřejmě ve svých komnatách v pravém jižním křídle.
Kromě jednoho muže.
Sešla jsem dolů do kuchyně. Už tam ležely všechny kočky, které si pochutnávaly na večeři, každá u své misky.
,,Zdravím, Wilsone.'' Usmála jsem se na starého pána.
Dobrý večer, slečno. Čaj? Usmál se a zvedl konvici.
,,Jistě, děkuji.'' Posadila jsem se a nechala si nalít.

doletěla jsem na nádvoří s Dagem kapuci stále v obličei. přišli ke mě nějací lidé domyslela jsem si že služebnictvo
"POstarejte se o něj a ohlašte mě Ay.....Tsukikage."

Projekcia


Ahoj Reina dlho som ťa nevidela!" usmejem sa

Kolem Reiny ihned začaly kroužit lístky irisu. Nemuseli mi ani říkat, že někdo přiletěl.
Vzhlédla jsem od čaje. Celou noc jsem nespala. Vlastně to dopadlo tak, že jsem seděla v křesle s Kinjiki na klíně, pila čaj a dívala se do ohně v krbu.
Kývla jsem na Wilsona, který se objevil ve dveřích.
Rozevřel se hlavní vchod a postarší muž vyšel ven.
,,Dobré odpoledne, slečno. Tsukikage Vás už očekává.'' Pokynul jí, ať jde dovnitř.

"jistě, jen momentík MUsím tu něco vyřešit." otočila jsem se naprojekci
"Taky tě ráda vidím, drahá, co potřebuješ, že si dovoluješ použít můj prste?"

Projekcia


"Nehovor so mnou ako keby si ma nenávidela inak sa môže tvojej drahej Atsuko niečo stať!" Ďiabolsky som sa na ňu pozrela. "Malá jashinistka je tu so mnou"

zamračila jsem se
"K věci, co po mě chceš za Atsuku?"

Projekcia


"čo tak sa znova spojiť ?! A chcem aby si ma učila nejaké tie tvoje jutsu! Pre všetkých som mŕtva,žila som niekoľko rokov v ústraní myslím že by si ma mohla potrebovať alebo tvojej malej vymažem pamäť mojím jutsu a už ju neuvidíš" usmejem sa

"Kdy a kde?" odpověděla jsem chladně

Projekcia

Miesto a čas nechám na teba!" zachichotám sa

"Za dva dny .... na vrcholku diamantových skal, i s Atsukou ve večerních hodinách." řekla jsem

Projekcia

Ale ak porušíš dohodu tak Atsuko bude moja navždy!" povedala som vážne a pak projekcia zmizla

Pojďte prosím se mnou, slečno.
Komorník ji znovu pokynul a zavedl ji do vstupní síně.

"no super ....další problémy mi tak scházeli." šla jsem dovnitř a následovala muže za Ayame počkala jsem před salonkem než mě uvede k ní a pak jsem šla dovnitř teprve u ní jsem si dala kapuci dolů
"Ahoj," řekla jsem poněkud zničeně

,,Ahoj.'' Zamíchala jsem čaj lžičkou, než jsem upila a znovu hrníček odložila na stolek.
Prsty jsem si chvíli kroužila po spáncích. ,,Čaj? Nebo něco ostřejšího?'' Zeptala jsem se, když jsem viděla, jak je přepadlá.
Sama jsem na tom nebyla nejlíp.

"čaj a i to ostřejší." řekla jsem nakrknutě ne kvůli ní ale kvůli tomu co se děje. šla jsem k ní a sedla si naproti a také jsem si promnula spánky

Kývla jsem na Wilsona a na tváři vykouzlila malý úsměv. Komorník se lehce uklonil a odešel.
Kinjiki se na mém klíně zavrtěla a pak hlasitě mňoukla. Rozhlédla se kolem a pohledem zůstala videt na Reině.
,,Ššš...'' Pohladila jsem ji po srsti.
,,Tak co se stalo?'' Zeptala jsem se.

"Hmm....ale nic jen Atsuku drží v zajetí KUshina Uzumaki, já držím v zajetí genina z Kumogakure a do toho ještě Everesta, jeden genin odešl z vesnice a tím pádem se dostal na bingo knihu a Ruki šel do Suny zažádat o post KAzekageho což se mu nevydařilo." opřel ajsem se o ruku a zadívala se taky na to kotě

,,To odešel docela brzo...myslela jsem, že ještě chvíli počká. Takhle bylo skoro jasné, že se mu to nepodaří.'' Ušklíbla jsem se a napila se čaje.
Do salonku vstoupil Wilson a na stolek vedle Reiny položil tácek s čajem a dvěma sklenkami s ledem, napůl naplněných zlatavou tekutitou.
,,Děkuji.'' Usmála jsem se na něj.
,,Kdyby si dámy ještě něco přáli, stačí zavolat.'' Lehce se uklonil a odešel.