Ruiny starého hradu - zámek klanu Takahashi

First topic message reminder :


Hrad obýval klan Takahashi, než na něj zaútočili shinobi, zpustošili toto místo a vyvraždili všechny členy klanu, kromě tehdy malé Ayame. Hrad, lesy a hory kolem něj jsou v jejím vlastnictví. Pod zříceninou se táhne velké množství tajných chodeb. Hrad jde špatně najít, lesy ho zakrývají.



Na troskách zničeného hradu byl postaven nový zámek.
Z původního hradu zůstaly podzemní chodby a některé skryté místnosti. Součástí zámku jsou i některé ze stěn, které nebyly zničeny.
Kolem zámku neustále poletují lístky Irisu, které Ayame upozorňují, kdyby se chtěl někdo dostat na území jejího klanu.

Shirayuki-hime

Zavrčela jsem a postavila. Doufám, že mluvíš pravdu.
S těmito slovi jsem vyběhla pryč. (přesun)

Mladý kocour seděl na schodech a olizoval si zkrvavenou packu.
Tiše kňučel bolestí.
Náhle se za ním objevil Tenshi.
Následovala krátká kočičí výměna názorů, než Tenshi zvedl kocoura do výšky chycením zuby za kůži za krkem a rozeběhl se pryč. (přesun)

Zaklapl jsem poslední knihu a spokojeně jsem se usmál. Zadíval jsem se z okna. Už byla tma. Krátkým výpočtem, zahrnujícím kolikrát jsem musel rozsvítit a zhasnout lampu jsem si spočítal, kolikátého dnes je. V celku mě tu udivilo. Takový den by měl člověk slavit s jinými lidmi. Problesklo mi hlavou nějaký citát z knihy a nějakými tajemnými cestami jsem z toho došel k závěru, že by nebylo od věci navštívit nějaký dobrý podnik, kde člověk sežene dobré pití a možná i něco k jídlu. Před třemi lety, když jsem byl ještě na volné noze jsem na jeden takový narazil, celkem náhodou. Teď se mi to ale hodilo. Vysvětlil jsem majordomovi, co a jak a vydal se na cestu.
(přesun)

Vyšla jsem dlouhé schody k vstupním dveřím obklopená šelmami a s kocourkem v náručí. Jeho noha už vypadala mnohem lépe. Sotva jsem došla k hlavnímu vchodu, velké dvoukřídlé dveře se celé otevřely a okolí zalité měsíčním světlem ozářily měkké odstíny z luceren.
Vešla jsem dovnitř a hned se kolem mne seskupila skupinka několika služebných. Sundaly mi plášť a jedné jsem předala kočku, jenž jsem držela.
,,Děkuji,'' usmála jsem se a lehkým pokynem ruky jim dala najevo, že mohou odejít. Po dalších dlouhých schodech, které se vinuly po obou stranách místnosti (šla jsem po schodech vpravo, po levých se scházelo dolů - utvářelo to jistý kruh) jsem vyšla do druhého patra, kde jsem potkala Wilsona, jako vždy pečlivě upraveného a ustrojeného.
,,Dobrý večer,'' pozdravila jsem a mou tvář znovu ozdobil úsměv.
,,Dobrý večer, slečno. Jaký byl den?'' Nabídl mi rámě a odvedl mě do mého pokoje.
,,Pracovní. Ostatně jako vždy,'' tiše jsem se zasmála a kývla na znamení díků, když jsme došli k mému pokoji.
Lehce se uklonil. ,,Kdybyste něco potřebovala, stačí říct.''
Počkala jsem až vejdou všechny kočky, potom jsem zavřela dveře a zamířila do koupelny.
Po chvílce jsem se konečně mohla ponořit do horké vody plné bublinek, kterou pro mne připravili, jakmile jsem vešla do domu.
Zadržela jsem dech a ponořila se pod hladinu. Když jsem se opět vynořila, z vlasů mi crčela voda a byly plné bublinek.
Ponořila jsem se ještě jednou, když něco ,spadlo' do vody s hlasitým ,žbluňk', chvíli to tam zabublalo a hned zase zmizelo.
,,Shi!'' podrážděně jsem zavrčela. ,,Bež pryč!'' Odstrčila jsem její mokrou hlavu a voda okamžitě zmáčela podlahu.
,,Lakomče,'' odfrkla si a z čumáku se jí vyřinul proud bublinek.
Rozesmála jsem se. ,,Vypadáš opravdu krásně,'' okomentovala jsem její vzhled.
,,A ty si myslíš, že vypadáš jinak?'' posměšně si odfrkla a švihla ocasem. Vyplázla jsem na ni jazyk a cákla na ní trochu vody. ,,Jdi!''
Po krátkém zavrčení se Shi konečně odebrala do vedlejší místnosti a nechala mne si naplno užít koupel.
O několik desítek minut později jsem došla do pokoje v krátkém saténovém županu a pohodlně se usadila na měkký koberec před krbem.
Zavřela jsem oči a tak jako téměř každý večer jsem se ponořila do sebe. Chvíli jsem se probírala vzpomínkami, jak dávnými, tak z poměrně blízké minulosti a chvíli jsem se nad každou pozastavila. Popřemýšlela, co jsem udělala, jak jsem to udělala a jak by se to dalo udělat lépe. Poučit se ze svých chyb.
Z nějakého důvodu se mi do hlavy pořád vkrádala myšlenka na to, co se stalo v Údolí konce. Bylo to tím, že jsem ztratila člena vesnice? Nebo někoho, o němž jsem si myslela, že je to můj přítel?
Bylo to vždy tak složité? povzdechla jsem si.
,,Podle toho, co myslíš,'' ozval se mi v hlavě hlas. Ten, jenž jsem příliš nevítala. Ten, který se vždy objevil, když jsem ho nejmíň potřebovala.
,,Hmm? Co myslím? Bylo někdy tak těžké mít někoho, komu se dá věřit? Kdo by byl můj přítel?''
Zbláznila jsem se, že dokonce i s ní mluvím normálně. Jsme fakt přetažená. Avšak neucukla jsem a zůstala jsem ponořena do hloubky svojí mysli.
,,Přátele? Měla jsi někdy přátele?'' rozesmála se tvrdým, řezavým smíchem.
Zamračila jsem se. Zamezovala mi se soustředit. ,,Nechceš třeba zase chvíli spát? To ti šlo dobře,'' ušklíbla jsem se. Nečekala jsem, že poslechne a také že ne.
,,Jsem odpočatá. Mám chuť někoho trochu...'' ,,Trochu co? Otravovat?''
Zavrčela. Hluboce a rozzlobeně. Asi bych se lekla, kdybych na to nebyla zvyklá. ,,Nezahrávej si.''
Zasmála jsem se. ,,Myslíš si, že mě tím zastrašíš? Vyrůstala jsem mezi kočkami. Vím jak myslí, jak se chovají ve všech situacích na které si jen vzpomeneš. Jsem jedna z nich. A nikdo jako ty nezmění ani mě, ani mou povahu, ani můj názor na nic,'' ,promluvila' jsem naprosto klidně.
,,Nedokážeš se mnou naprosto nic. Hádám, že všichni Jinchuuriki se se svými bijuu už alespoň trochu sžili. Jsi pořád na nule,'' rozesmála se. Nahlas a krutě. ,,Jo, to jsem. Protože ty jsi nadbytek, který se mnou pouze sdílí část mého těla. Ale jak chceš. Začneme s tím něco dělat.''
Znovu zavrčela. Asi si nemyslela, že její řeč bude mít takový účinek.
,,Víš, já shledávám náš dnešní rozhovor za velice konstruktivní. Měli bychom si to někdy zopakovat,'' zvonivě jsem se v mysli zasmála.
Kdyby mohla, asi by mě teď sežrala zaživa. Ale nemohla. S nepřátelským vrčením ještě chvíli oxidovala v mé hlavě, než se stáhla a jsem po chvíli opět měla klid.
S úsměvem jsem otevřela oči. Ještě chvíli jsem se dívala do plamenů plápolajících v krbu. Nakonec jsem se zvedla, oheň uhasila, převlékla do noční košilky, zhasla a lehla si do postele.
,,Dobrou noc.''
Odpovědělo mi sborové zamručení polospících koček.
Položila jsem hlavu na polštář, překulila se na pravý bok a levou rukou jsem objala Shi, která ležela naproti mě.
,,Dobrou noc, maličká...'' ozvalo se mi láskyplně v hlavě a já na chvíli pocítila náhlý příval štěstí, se kterým jsem usnula společně s úsměvem na rtech.

S úsměvem na rtech jsem se potulovala rozlehlými chodbami.
Asi bych...mohla zajít do kanceláře.
Pokrčila jsem rameny, odložila jsem knihu, kterou jsem při svých ,pochůzkách' měla jako společnici.
Jenom...rychlá návštěva.
Rozpadla jsem se na lístky a zmizela. (přesun)

Draci přistáli na nádvoří. Sotva jsme seskočili, rozpadli se na lístky irisu a ty opět splynuly se mnou.
Vydala jsem se po schodech k velkým vstupním dveřím následovaná kočkami. Ještě než jsem k ní došla, otevřely se.
V nich stál majordom a přívětivě se usmál.
„Dobrý večer, lady. Ach, vidím, že máte pánskou návštěvu,“ pečlivě si Toshia přeměřil pohledem a zamračil se.
„Není má, je Shiina,“ usmála jsem se, poklepala mu na rameno, když se viditelně uklidnil a vešla dovnitř.

Toshio Toppu

Toshio zoskočil dole a v tichosti nasledoval Ayame po schodoch až k dverám.,, Tssss, že Shiina návšteva." napadlo mu v duchu.,, Keď vie rozprávať, možno vie aj apor..." zastavil myšlienku.,, No počkaj keď sa dostane doslať do mojej mysle možno v nej dokáže aj čítať." napadlo mu.,, Kočička počuješ ma?" premýšľal a nasledoval Ayame dovnútra.

Shi kolem něj proběhla a plácla ho ocasem trochu silněji do nohy, což si mohl vysvětlit všelijak.
Pravdou bylo, že Shi ho neslyšela. Vlastně si ho nevšímala. Chtěla jediné a to se pořádně najíst.
„Prosím pane,“ pokynul mu majordom a vedl ho k salónku.
„Byl bys tak hodný a donesl nám dva čaje, Wilsone?“ usmála jsem se na starého muže.
„Čaj a sušenky, rozumím,“ lehce se uklonil a odešel.
Vzápětí se ve dveřích objevila Shiina hlava. V zubech svírala kovovou misku na žrádlo. Rozhlédla se po místnosti, než zase odběhla pryč.
„Posaďte se. Budete si přát ještě něco?“ podívala jsem se na Toshia se zvyhnutým obočím.

Toshio Toppu

,,Nie nie to úplne postačí, ja som sa už najedol po ceste." pokojne odpovedal.,, Ale ďakujem za opýtanie." odvetil hneď a prisadol si k stolu.,, Bežne pozývate členom vesnice alebo neznámych domov alebo som len výnimky?" spýtal sa zo zvedavosti.

Zvedla jsem obočí.
„A já vás pozvala? Nebyla to snad Shi?“ zeptala jsem se s letmým úšklebkem.
Posadila jsem se do svého oblíbeného křesla naproti krbu, ve kterém plápolal oheň.
Wilson mezitím přinesl čaj a sušenky a položil tác na stůl vedle Toshia.
Lehce se uklonil a vzápětí do místnosti napochodovalo několik lidí a podél stěny rozmístilo sedm misek, od největší po nejmenší. Následně do nich začali dávat cosi co u největší vypadalo jako syrové maso a u nejmenší jako žrádlo z konzervy pro kočky.
„Večeře!“ zakřičela jsem a po tom vydala zvuk, jenž se dal přirovnat něčemu mezi zamňoukáním a kočičím zasyčením.
Aby toho nebylo málo, v místnosti nastal naprostý shon. Dovnitř přiběhlo sedm koček, dle velikosti se srovnali u misek a začly jíst.
Lidé, kteří tam ještě před chvílí byli se někam vypařili a nechali tam mě, Toshia a kočky samotné.
„Mimochodem...nemá ten váš pejsek hlad?“

Toshio Toppu

,,Ale sakra čo to?" zaskočil sa v duchu keď zbadal ten nával kočiek, ktoré vleteli do miestnosti.,, No žeby ja som mal tak vytrénované pejskov to si nespomeniem kedy by niečo také urobili." napadlo mu.,, Ehm hladný?" pousmial sa nad jej otázkou.,, Tomu stačí spať a buzerovať ma, nič iné k prežitiu nepotrebuje." odpovedal s úsmevom.,, Ale ako pozerám medzi takou konkurenciou by tu dlho pokojná atmosféra neostala." dodal a trošku si odpil z čaju.

Zasmála jsem se.
„Buďte rád, nejsou tu všechny,“ poznamenala jsem s úsměvem, když v tu chvíli mi něco skočilo na klín.
To něco byla chundelatá bílá peršanka. Zatočila se mi na klíně do kolečka a máchala kolem sebe huňatým ocasem. Potom tiše zasyčela na Toshia, posadila se a začala si čistit packu.
„Ahoj Sharii, taky pěkné, že ses konečně ukázala,“ řekla jsem a v mém hlase zazněl zřetelný náznak sarkasmu.
Zamňoukala a kdyby mohla, měla by stejný tón jako já. Vytáhla drápky a zákeřně mi je zasekla do nohy.
„Ano, děkuji,“ zasyčela jsem. „Stále je na mě naštvaná, že jsem její kotě darovala Otokage, že broučku?“ podívala jsem se na vznešenou kočku pátravým výrazem.

Toshio Toppu

,,Jemine, tu si kočička užije viac srandy ako ja a nie len srandy očividne." napadlo mu v mysli keď sledoval celú túto situáciu.,, Ale keď si to tak vezmem aspoň neplzném ale na druhej strane tá sranda..." polemizoval neustále v mysli kým nezačul slovo Otokage.,, Faaakt?" spýtal sa konečne nahlas.,, Keď som bol naposledy na návšteve za Reinou žiadnu kočku ani kote som nevidel." odpovedal na jej reakciu.

„Řekněme, že drahá Reina má tendenci všechny kočky nějak...zničit,“ povzdechla jsem si a Sharii nespokojeně zamňoukala.
„Na poslední kočku, kterou měla, Deidara nejdřív vyklopil svůj oběd a následně chudinka skončila někde ve skále,“ zamračila jsem se. Reinin způsob, jak zachovat to, co je jí drahé se mi nikdy moc nezamlouval.
Občas - to znamená docela často - jsem pochybovala, že jsme byť z části jedné krve.
V tu chvíli ale na stůl vyskočila Kinjiki a hlasitě zamňoukala. Probodla Sharii pohledem a zatřásla hlavou.

Toshio Toppu

,,Jáj takže to všetko vysvetľuje." prikývol a ďalej ju počúval.,, Tak vidím, že ste obe úplne odlišné aspoň na prvý pohľad to tak skutočne vyzerá." dodal a otočil sa k čaju no vedľa neho bola kočka.,, Ach jaj." povzdychol si a snažil sa zachytiť jej pohľad. Strašne rád totiž vyhľadával dlhé pohľady či už u zvierat alebo ľudí.,, No čo kočičko aj ty vie rozprávať či len mňaukať?" spýtal sa jej potichu a snažil sa vyhľadať kontakt, ale zároveň si dal aj pozor aby na neho preto nezaútočila.

Kinjiki na něj upřela modré oči a posadila se. Potom tiše zamňoukala. Několikrát mrkla, než se znovu postavila a dlouhým obloukem přeskočila na opěradlo křesla, kde jsem teď seděla.
To mělo ovšem negativní vliv na Sharii, který zaprskala a poškrábala mi ruku.
Usykla jsem, ačkoliv to zase tolik nebolelo a vyndala zaseklé drápky ze své ruky.
„Nemůžete toho konečně nechat?“ zeptala jsem se obou koček. Ty však jenom uraženě otočily hlavy na stranu.
Skvěle.
„Běž si hrát támhle s pánem,“ řekla jsem peršance a položila ji na zem, za což jsem si vysloužila snad ještě uraženější pohled než předtím.
Zvedla jsem z křesla a posadila se před krb, doufaje, že najde vděčnější společnost. Ta na sebe nenechala dlouho čekat.
Na zátylku mne zašimraly vousky a vzápětí se u mne objevila bílo-šedivá hlava leoparda.
Opřel se mi velkýma tlapkama o nohy a já mu mohla pohodlně zabořit tvář do srsti.
A vždy věrný Tenshi stál s hlavou opřenou na mém rameni.

Toshio Toppu

,,Prisamveru, namojdušu, že tie kočky si tak užívajú ako ja už dávno nie." napadlo mu v duchu keď videl, že maličké kočky vystriedala za jednu veľkú.,, Teda ako ja nikdy by som aj povedal." poopravil sa mysli, už aj v tej sa poslednej dobe hádaj.,, Tsuchi radšej sa ani nezobúdzaj a ostaň kde jasné?" zašepkal do vnútorného vrecka.,,Kočička poooď sem." pokynul jej rukou.,, Kde Shii?" spýtal sa jej.

Kývla jsem hlavou k bílé tygřici, která naprosto nevnímala okolí, protože byla maximálně zabraná do trhání velkých kusů masa na menší kousky a jejich následné důsledné polykání.
„Radila bych nerušit,“ ušklíbla jsem se a dál hladila leoparda po srsti.

Kinjiki přeskočila z křesla zpět na stůl a jakoby závodila s Sharii, kdo tam bude dřív, i bílá peršanka se rozeběhla k Toshiovi.
V jedné chvíli se obě objevily u něj, každá u jedné ruky a vzájemně se na sebe mračily.

Toshio Toppu

,,Noooo len pomaličky slečny." zasmial sa keď zbadal ako sa obe k nemu ponáhľali.,, Okolo Toshinka je taký metrový kruh a ten sa nazýva neutrálne tuliace územie aby bolo jasný." prehovoril k obom naraz.,, Takže ak sa chcete hrať musíte byť hodnučké." upozornil ich.,, A nepĺznuť." dokončil v mysli.

Obě se na sebe podívaly, zatvářily se mírně ignorantsky k Toshiovým slovům, zaprskaly na sebe a pak se k němu přitiskly, každá z jedné strany.

Odtáhla jsem tvář od Tenshiho srsti a rozhlédla se po místnosti.
Nakonec jsem se širokým úsměvem natáhla pravou ruku, protože levou jsem měla stále přehozenou přes leopradův hřbet a několikrát stiskla dlaň v pěst.
Lev i jaguár, kteří se ještě před chvílí zaobírali jídlem, teď nadšeně přiběhli a přitulili se ke mě.

Toshio Toppu

,,Ach jaj vy ste ale prešibané." pousmial sa a chcel ich pohľadiť no zastavil sa.,, No ale počkať, môžem ich škrabkať za ušami ako u pejskov?" premýšľal v duchu aby ich náhodou neurazil.,, No tak nič vyskúšam." rozhodil sa a koncami svojich dlhých prstom začal škrabkať obidve jemne za ušami, ale pre istotu s tým po chvíli prestal a začal ich hľadiť po chrbte na srsti.,, Mäkkučké." usmial sa.

Obě kočky se k němu přitulily a začaly hlasitě vrnět, jakmile je začal hladit. I za ušima.
Shi mezitím dojedla a teď se začala rozhlížet. Když zjistila, že téměř všichni jsou nějak zadaní, uraženě si odfrkla, přešlápla na místě jako nervózní býk.
Nakonec hlasitě a nespokojeně zamňoukala jako hladové kotě, protože i to tygři umí, došla k Toshiovi, chvíli ho očuchávala a nakonec se zastavila před ním.
Zabodla mu čumák do hrudi. Co asi nečekal bylo to, že zuby chytla jeho plášť a škubla hlavou dozadu. Látka se roztrhla a spící štěně se vykutálelo Toshiovi do klína.
Shi spokojeně zavrněla, chytla štěně zuby za kůži za krkem, jako nosí matky svá mláďata a odběhla s ním na koberec uprostřed místnosti.
Tam ho položila a stočila se kolem něj do klubíčka.

Toshio Toppu

,,Čo to?" zaskočil sa Toshio keď zbadal Shii ako niečo robí.,, Ale nota nie.... ale no." snažil sa ju nejako zastaviť ale to už mala v tlame Fuchiho a odchádzala s ním.,, Ale Fuchi nenávidí kočky." povzdychol si.,, Ten ma zabije keď sa raz zobudí." dodal viac menej pre seba a dúfal, že sa nezobudí pretože by bol schopný sa pustiť do každého... v tom lepšom prípade. Tak radšej potichu sedel a hladil tie dve kočičky a pevne veril, že sa nezobudí.

Shi jako naschvál chtěla, aby se vzbudil.
Lehce do štěněte šťouchala čumákem. „Vzbuď se, růženko,“ snažila se ho vzbudit.
„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“ zeptala jsem se a tiše si povzdechla.
„Jestli tě kousne, bude to tvá chyba.“

Toshio Toppu

,,Tak na toto sa odmietam pozerať." povzdychol si Toshio a radšej odvrátil pohľad od Shii. Vedel totiž aký je Fuchi, síce bol starý no stále si zachoval svoje šteňacie správanie a bol dosť nepoučiteľný. Preto sa radšej venoval dvom kočičkám, ktoré pri sebe mal. Aspoň tie sa k nemu tak milo a zlato tiskli. Bolo to rozkošné.

,,Daj pokoj Toshio, spím." zaštekal ľudským hlasom potichu Fuchi a pretočil sa na druhý bok. Očividne si stále neuvedomoval situáciu a len pokračoval v činnosti, spánku.