Ruiny ulice

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 17:15

Veselý křik, spousta lidé, barevné domečky a spousty krámků...
Dneska by jste sotva našli obyvatelnou budovu. Všechno se rozpadlo, zapadalo prachem a všechna radost se pohroužila pod sutiny. Sem tam někdo vyděšeně přeběhne špinavou, troskami zasypanou ulici, ale dávný ryk by jste tu hledali jen stěží..

pro Kiwi Namikaze Mon 27 May - 17:17

Ticho, nebolo to nečakané no sama som si nevedela vysvetliť, prečo som stále očakávala ten hrejivý pocit, keď som tadeto volakedy kráčala. Možno by sa dostavil, keby tu boli nejaký ľudia, moźno by sa dostavil, keby že naozaj kráčam a nekrčím a neschovávam sa za každým rohom v strachu z toho, že sa na mňa bohvie odkiaľ vyrúti jednotka nunkeninov.. teda teraz už "celkom legálne zbavených hocijakých obvinení " ninjov. Dalo sa mi vôbec hovoriť ninjovia? Pred šiestimi rokmi sa mi do cesty postavil bývalý shinobi z konohy, na ktorom už na prvý pohľad nebolo všetko v poriadku. Bol ako zbláznený. Tie spomienky.. dym a oheň, krik.. zvuky boja. Nikdy som nečakala, že by sa svet mohol prepadnúť do takého chaosu, zúfalstva a .. všetkého možného. Nakoniec som usúdila, že ma predsa len nikto nesleduje a tak som si dovolila polaviť v ostražitosti. Poriadne som sa vystrela, rukami som sa zaprela o chrbát a taktiež som sa dosť ponaťahovala. Celý čas byť zalezená v nejakej skale,to nebolo pre mňa. Ako som pokračovala ďalej, tak som len z cesty odkopla nejaký väčší kameň, asi úlomok z nejakej budovy. Boli tu naozaj trosky. Ani som nevedela, čo hľadám. Pochybovala som aj, že by sa za tých šesť rokov v uliciach našla nejaká sladkosť ktorá by bola stále v záruke. Rukou som si prehrabla červené vlasy, zatiaľ čo s druhou som si zatiaľ trocha poupravila tmavohnedý dlhší plášť. Nemala som čelenku, nebolo to práve bezpečné, nosiť čelenku ak ste sa nenachádzali v úkryte.

pro Rokuro Uchiha Mon 27 May - 21:41

Na chrbte som mal batoh a na hlave masku. Bolo jasné, že som z Konohy. Dával som si pozor na každý pohyb v okolí. Mal som zrovna voľno, ale chcel som nejako pomôcť tu vonku to bolo trošku nebezpečné. Nukenini sa tu mohli pohybovať, síce len zriedka, ale táto možnosť sa nedala vyradiť.
Vyšiel som na ruiny domu. Moja malá pomoc spočívala v prehľadávaní ruín. Možno by som mohol niečo užitočné nájsť. Buď pre seba alebo pre niekoho. Pomaly som prechádzal po ruinách v dome. Nič som nezazrel, čo by som mohol zobrať. Pomalým krokom som sa presúval od ruiny k ruine a hľadal som niečo, čo by sa mi hodilo.
Všade boli len ruiny, nič viac nič menej. Pod ruinami som zatiaľ nič nezahliadol, až nakoniec sa mi podarilo niečo nájsť bola to malá lekárnička. Mohol by som ju dať do nemocnice. Zohol som sa a cez špáru v ruinách som natiahol ruku až k lekárničke, ale nedotiahol som. Bola príliš nízko. Nech som sa snažil akokoľvek, proste nešla vytiahnuť. Došli mi nervy a použil som mozog. Vytiahol som katanu z kraja som napichol lekárničku na katanu a vytiahol ju cez tu špáru. Párkrát mi to aj spadlo, ale nakoniec sa to podarilo. Víťazne som sa usmial a dal som si dole masku. Otvoril som lekárničku a bol tam obväz a niečo, čo som nepoznal. Ja som bol na medicínu anti-talent. Hodil som tú lekárničku do môjho malého batohu a hľadal som ďalej.
Došiel som k nejakému ex-obchodu. Celý bol tak na pol zrútený, akurát predná stena stála. Vošiel som do toho ,,Obchodu" a nič tam nebolo len prázdnota. Hľadal som niečo užitočné. pristúpil som k zhodeným regálom predo mnou a skrčil som nevypadalo, že by tam niečo bolo. Ale za pokus to stálo. Regále neboli moc veľké, ale ani malé. Mali dosť veľkú váhu, ale nič to nebolo pre väčšinu shinobi. Postavil som regál a čo som nezazrel.
Bingo!!!!!! Je to tam!
Pomyslel som si s rozžiarenými očami. Boli tam lízanky, tri lízanky. Hodil som si ich do batohu a celý natešený som si poskočil. Veselo som vykročil, tentokrát nie zas na také veselé miesto. Na hrbitov. Bol tam pochovaný Daichi, môj druhý akoby otec.

Presun

pro Kiwi Namikaze Mon 27 May - 22:13

Poriadne som si ponaťahovala ruky, až som sa nakoniec len pootočila stranou. V tom sa mi zazdalo, že mimo môjho zorného poľa niečo prebehlo.. teda .. bol to len šum ale, istota je gulomet. V momente tým smerom leteli tri senbony, ktoré sa však zabodly len do starej drevenej dosky.
"Myš?" Šepla som si skôr pre seba, keď som si všimla nejakého hlodavca ktorý predo mnou vyplašene utekal. S povzdychom som došla ka danému miestu a senbony som si znova schovala do brašničky. Vedela som, že by som sa znova mala vrátiť do tých blbých jaskýň a úkrytov no vôbec sa mi nechcelo. Nakoniec som si však len poupravila plášť a rozbehla som sa daným smerom.. znova som si dávala pozor na to, aby som sa vyhla nežiadúcej pozornosti.
(presun)

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 7:43

Zvykla jsem si chodit na místo, kde stávalo naše sídlo.
Bylo v tom cosi nostalgického, protože teď už se nedalo jít domů se stejným významem, jaký měl domov dřív. Sedla jsem si na jeden trám. Schovala jsem se tak před zraky světa. Trosky poskytovaly dokonalé útočiště.
Watasha wa hana ka...?
V duchu jsem si prozpěvovala tichou, melancholickou písničku. V tom tichu působila nepřirozeně. Nebyla jsem ale smutná, jelikož my to dáme do pořádku. Čekala jsem, jestli se tu neobjeví sestřička, tohle útočiště jsme měly rády obě. Trosky a trosky. Postapokalyptický jistým způsobem neuvěřitelně fascinující výjev. Schoulila jsem se pod trámem a zaklonila hlavu, abych viděla na nebe.
...ni oni ka? Kodomo...
Zarazila jsem se. Stále jsme byly děti, nic víc. Přestože jsme obě dávno byly dospělé, zbývalo mnoho zkušeností k objevení. Jako dospělé bysme přece nedělaly útočiště z rozbitého domova. Odhodila jsem stranou střep a vytáhla kunai. Vyřezávala jsem jím obrázky do trámu nad sebou. Znak klanu. Pár veršů. Za několik dní se stejně ztrouchnivělé dřevo rozpadne a po mém psaní zde nezbude jediná stopa.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 13:00

Zas som vyšiel von z tunelov. Všade boli len ruiny kedysi veľmi slávnych a živých ulíc.
Teraz to vypadalo skôr ako keby sa tadiaľto prehnala nejaká smršť, ktorá všetko zničila.
Bolo to tu dosť nebezpečné a prírodzene som si dával pozor. Môj zámer bol už úplne iný než predtým. Šiel som sa proste prejsť. Hokage ma ešte nepotrebovala. Ak by ma potrebovala, najskôr by ma hneď aj zavolala.
Všimol som si nejakú ženu. Bola schúlená pod nejakým trámom. Nevypadala zrovna ako nukeninka. Keď som kráčal smerom k nej, tak som si všimol aj znak Konohy. Uvoľnil som sa a už som nebol tak napätý. Keď som bol asi pár krokov od nej opýtal som sa jej.
"Všetko je v pohode?"
Moc som túto ženu nepoznal. Videl som ju len možno dva-trikrát.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 13:08

Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se na něj světle bílýma očima.
"Ah, zdravím," prohodila jsem a odhodila střep, který jsem předtím obracela v dlaních.
Tohle by se mi mohlo vymstít, kdyby tu byl někdo cizí.
Jeho maska mě naštěstí uklidnila. Ne, že bych mu věřila, mohlo to být jednoduché Henge.
Tohle bude legrace.
Neubránila jsem se úsměvu.
Teď se do tunelů rozhodně nevrátím, přece bych tam nezavedla nepřítele a opatrnosti není nikdy dost.
Samoty už jsem ale dost měla a společnost jsem tak uvítala.
"Samozřejmě, omlouvám se. Zamyslela jsem se a byla jsem neopatrná. Myslela jsem, že jsou tyhle trosky dostatečný úkryt."
Odhrnula jsem si pramen dlouhých, černých vlasů z čela a zamyšleně jsem si ho prohlédla.
"Myslela jsem, že už tu není k nalezení nic zajímavého," podotkla jsem.
Ale co jiného by tu dělal, než hledal důležité věci? Jen málo bláznů se tu schovává před světem tak jako já.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 13:22

"Ja zrovna nie som v službe, nemám zatiaľ žiadnu úlohu, tak sa mi nemusíš ospravedlňovať, že si sa zamyslela. Ale treba si dávať pozor, tu na povrchu to je celkom nebezpečné."
Povedal som a usmial sa pod maskou. Masku by som si nemával dávať dole, ale pravidla mi hovorili, že ak som v civile, že ju nemusím mať a vlastne, ak niečo nestrážim a podobne, tak som ako keby normálny jounin.
"Eh, zabudol som sa predstaviť. Ja som Rokuro a ty si?"
Opýtal som sa. Rozmýšľal som nad tým či si dať dole masku alebo nie. Predsa len som nebol v službe a Hokage zatiaľ odo mňa nič nepotrebovala. Ale radšej som si ju na tvári nechal.
Pozorne som si ju prehliadol. Nevypadala ako nukenin. Ale henge no jutsu ovládajú aj študenti z akadémie. Tým pádom som túto možnosť nevylúčil a presne preto som sa opýtal na jej meno.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 13:32

Nebezpečné...
"Vím," odvětila jsem. "Ale odmala se těžko bráním nostalgii."
Trochu mi nesedělo, že není ve službě a přesto zůstává v masce. Shinobi ale byli zvláštní a v téhle době se to často projevovalo mnohem víc. Mnoho z nich nechtělo, aby někdo znal jejich tvář, zvláště, neznali-li oni jeho.
"Watashi wa Shijin desu," představila jsem se. "Mladší dcera hlavní rodiny Hyuuga Ichizoku."
Po prodlouženém představení jsem se trochu posunula a ukázala naproti sobě. Přece jenom stát tu byl o něco horší nápad, než-li si sednout a skrýt se tak před zraky náhodných kolemjdoucích. Jak řekl, není tu bezpečno. Blízkosti neznámého jsem se nebála. Tak či tak to jistila možnost vypuštění Juukenu z celého těla a nikdo, kdo byl z Konohy a znal Hyuugy, by ji neriskoval.
"Vítej u mě doma," dodala jsem ještě a neurčitě naznačila, že tady stálo sídlo mého klanu.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 13:51

"Hyuuga Ichizoku. Klan, ktorý ma zázračné oči."
Povedal som s dôrazom na zázračné oči. Mal som tiež také zázračné oči, akurát trošku iné než má ona. Posadil som sa oproti nej. Vlastne prečo nie. Z jej ďalšej vety som pochopil, že tu stál jej domov.
Vlastne sídlo môjho klanu stálo taktiež neďaleko tohto.
"Na toto sídlo si veľmi dobre pamätám. Ja som býval neďaleko odtiaľto. "
Zrazu som si dal dole svoju masku z tváre. No proste som sa chcel poriadne nadýchnuť. Nie že by sa to cez masku nedalo, ale bez masky to bolo lepšie. Následne som si ju dal do plášťa.
"Je celkom až smutné, že ako dlho sme si to tu všetko budovali a teraz to tu je všetko také rozbité. Podľa môjho názoru by sme mali vyhnať všetkých nukeninov z okolia a rýchlo dať hradby a bránu do poriadku. Potom by sa nám lepšie bránilo. Časom by sme to tu všetk vybudovali.... zas. Ale my sa skrývame v tuneloch ako krysy. "
Povedal som svoj vlastný názor. Proste som to tak cítil, ale nakoniec som dodal.
"Aj keď je pravda, že nemáme materiály a dostatok ľudí na rekonštrukciu takej obrovskej brány. Táto situácia je dosť na nič. "
Nakoniec som sa usmial.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 14:09

"Zázračné oči, dar i prokletí," pousmála jsem se.
Pak jsem jen sledovala, jak si sundal masku a prohlédla si jeho tvář. Měli jsme podobně tmavé vlasy, ale oči vytvářely divoký, nečekaný kontrast.
"Když jsem byla Genin, hnali se někteří z nukeninů po očích mého klanu. Dva roky jsem strávila u ženy, kterou jsem brala jako tetu. Když jsem se pak vrátila domů, vše už spělo tam, kde jsme teď. Přesto to není tak špatné."
Trochu uvolněněji než doteď jsem se opřela o další z trámů.
"Myslím to tak, že přece nemůžeme obětovat životy všech, kteří zbyli, pro něco, co stále existuje. Koneckonců Konoha znamená Ohnivou vůli. A i když jsou tady trosky..."
Na chvíli jsem zmlkla a pokrčila rameny.
"Omlouvám se, beru to jinak. Má rodina je v pořádku a já ji chci chránit, ne nechat ji jít do předem prohraného boje. Možná jsem trochu pesimistka, i když nesnáším pohled na tu hrůzu a na to, jak se mi tradice a předchozí život ztrácí před očima, nechci zahodit to málo, co nám zbylo, dokud to není dostatečně silné, aby si to zvládlo minulost nejen vzít zpět, ale i udržet."

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 14:26

"To je v poriadku, predsa každý môže mať svoj názor. "
Poznamenal som trošku zamyslene, zrazu som sa vrátil k vete, ktorú povedala predtým.
"Oči, ktoré vlastníš sú naozaj cenné." Chvíľku som odmlčal a potom som dodal "asi tak ako tie moje. Možno ti došlo, že ja som z klanu Uchihov."
Uškrnul som sa. Dosť nezvyčajný jav som bol. Uchiha, ktorý sa nepridal na tú horšiu stranu. Ľudia o nás mali mienku, že to my sme tí zlí .
"No väčšina ľudí z môjho klanu odišla. Nasledovali tú zlú cestu. Ja som sa rozhodol, že moja cesta bude Konoha. Tak som sa rozhodol aj s bratom, ktorý je boh vie kde."
Poznamenal som s úsmevom. Teraz som sa snažil mať na tvári stále úsmev. Vykukol som von z týchto ruín či tu niekto nieje. Všetky zmysli som mal teraz na pozore. To sa mi už zafixovalo a každý pohyb som hneď registroval.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 14:41

Zvědavě jsem si ho znovu prohlédla.
Jistě, to mi mohlo dojít. Černé vlasy, černé oči.
"Máme-li tak zvláštní oči, pak jsme nadějí, že Konoha jednou znovu budu stát hrdá a pyšná na své děti."
Tím víc mě zajímal. Žádného jiného Uchihu jsem po "revoluci" nepotkala.
"Všichni z mého klanu zůstali," pokrčila jsem rameny. "Myslím, že teď sdílíme stejné ideály a to se mi líbí. Všichni, kteří zůstali, jsou svým způsobem stejní."
Líně jsem se protáhla a posadila jsem se trochu jinak, teď jsem se mu dívala přímo do očí. Milovala jsem tenhle styl sledování lidí. Podle očí jsem je posuzovala a ještě jsem neměla možnost "studovat" někoho s tak úžasně antracitově černýma očima.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 14:58

Vypočul som si ju. Ja som sa pozeral na ruiny. Sem-tam mi oči pristali na Shijin a potom som ďalej pozoroval okolie. Neustále som sedel v jednej polohe.
"To je pravda. Sme tu preto, aby sme budovali mier. Tentokrát už od samých základov. Ešte to bude dlhá a ťažká cesta."
Poznamenal som. Chcel som odznova vybudovať mier. Bol to môj cieľ, ktorého som sa nevzdal a ani nikdy nevzdám.
"Hm?"
Vydal som niečo ako vyzývavý zvuk k odpovedi, podnetom bolo neustále pozeranie sa mi do očí. Ja som sa jej potom tiež pozrel prenikavo do jej očí.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 15:07

"Snad to nevadí," pokrčila jsem rameny.
Očima jsem nikdy neuhýbala první. Když se mi přímo zadíval do mých, doslova jsem se rozzářila.
Tohle se mi páčí!
"Soudím lidi podle očí. Líbí se mi dívat se do tvých."
Temno, temno, temno!
Pohodila jsem vlasy, ofinka mi spadla do očí. Chytla mě zajímavá nálada.
Škoda, že tu není sestřička. Známe její názor na Uchihy.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 15:20

"Zaujímavý spôsob ako niekoho súdiť."
Povedal som a uškrnul som sa. Naďalej som sa jej díval do oči a náš očný kontakt som prerušil maximálne žmurknutím. Ale potom jej spadla ofina na oči a ja som vtedy uhol pohľad
Jej oči boli taktiež iné, šla z nich taká sila a svetlo. Aspoň tak sa mi to zdalo. Ale nejako podrobnejšie som sa nezamyslel nad jej očami.
*Veľmi zaujímavá žena. Síce ešte je dosť mladá, ale vypadá, že je dosť skúsená.
Následne som sa jej opýtal.
"Akú veľkú tu máš rodinu?"

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 16:36

Pokrčila jsem rameny.
"Hyuuga klan byl vždy velký, to prozrazuje už fakt, že se dělí na dvě větve, hlavní a vedlejší," pousmála jsem se. "Vedlejší je rozlehlá, hlavní je malá. Za svou rodinu považuji i své přátele, ale pokud počítám jen nejbližší pokrevní příbuzné, pak mám rodiče a starší sestru."
Rozmýšlela jsem se, zda se ho mám zeptat na to samé. Nakonec jsem to raději nechala být. Spousta lidí o někoho přišla a já nechtěla otázkou nějak ublížit.
"Co ti zůstalo?" Napadl mne jiný dotaz. "Myslím tím, co máš z Konohy nejhlouběji v srdci, kvůli čemu jsi zůstal?"

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 17:20

"Mne nezostalo nič. Možno brat, ale nemám istotu, že žije. A neviem ani kde je. Ale prečo som zostal? Najskôr to bolo mojim senseiom, mojím ujom a bratom a ešte nesmiem zabudnúť na mojich kolegov z týmu. Zostal som preto, lebo oni bojovali za to, aby sme to tu udržali. Takto, že som neopustil Konohu a stále sa ju snažím chrániť im to oplácam. Vždy ma podržali a vedeli mi pomôcť, teraz im to proste oplácam a snažím sa ich dlh splatiť. Každý z nich tu ešte niekoho má a tým, že stále sa snažím pomáhať Konohe, tak im to oplácam a mám z toho dobrý pocit."
Povedal som s úsmevom na perách. Bolo to jednoduché a logické vysvetlenie prečo som zostal. Nič ma tu nedržalo, v pohode som mohol odísť, ale cítil som svoje svedomie.
"A zostal som tu ešte aj preto, aby som nezahanbil môj klan. Nechcem aby sa o ňom v budúcnosti písalo, že to bol ten najhorší a najobávanejší klan. Klan Uchihov je síce temný, ale niektorí členovia našli svetlo. "
Stále som hovoril o sebe, a tak som sa opýtal ja jej.
To máš super, že máš sestru. Predpokladám, že je staršia. Nikdy som neznášal, ako si brat na mňa dovoľoval len preto, lebo bol starší. Aspoň som sa s ním riadne zasmial.
Uškrnul som sa a rukou som si prešiel pomedzi vlasy.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 17:27

Přikývla jsem.
"Zajímavé..." Možná to znělo jako chladná reakce, ale byla jsem při vyprávění nakloněná blíž k němu, zaujatá příběhem. "Jsi dobrý člověk. A to říká někdo, kdo byl vychován v klanu, který tvůj nemá příliš v lásce."
Fascinující, co všechno si odvodím z očí. Nic a přesto dostatek. Věřila jsem, že mi nelže a to mi stačilo.
Věřit Uchihům, sestřička by mi dala!
"Hai," kývla jsem. "Moje sestra je o rok starší. Kupodivu si nepamatuji, že by si na mě dovolovala, vždy jsem ji obdivovala a viděla jsem v ní vzor a ona mě spoustu věcí naučila."
Těžko říct, proč jsme měli takový vztah. Nedokázala jsem si ale představit, že bych sestru neměla.
"Vyrůstal jsi jen s bratrem?" Nakonec jsem otázce, která mi zněla v hlavě, neodolala.

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 17:41

"Uchihovia tiež nikdy nemuseli Hyuugov, ale ja a brat sme nikdy nerobili rozdieli. Pre mňa je každý len človek a len on sám si dokáže urobiť povesť dobrú alebo zlú. Všetko je to len o nás všetkých . "
Povedal som. Toto bola moja ideológia o ľuďoch nikdy som nepočúval reči ostatných.
"S bratom a jedným človekom menom Daichi. On si nás zobral na starosť. Ja som ho odjakživa prezýval Ujo Daichi. Nahrádzal mne a bratovi otca. S týmito dvoma ľuďmi som hlavne vyrástol. "
Povedal som, následne som sa poškrabal po hlave.
"Ale všetko je už minulosť. Ako mi hovorieval Daichi: spomienky nezabúdaj, ale na budúcnosť pozeraj."
Uškrnul som sa a potom som si ruky položil na zem. Stále som sedel a pozrel som sa smerom nahor.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 17:58

Zaujaly mě obzvláště poslední věty.
"Vzpomínky nezapomínej, na budoucnost se dívej... a přítomností žij."
Musela jsem se svému dodatku smát.
"Je zvláštní, jak je někdy těžké to dodržet a příliš se v jednom z období neutápět, mít je hezky vyváženě. Obzvláště potom, co se stalo s naší vesnicí."
Vstala jsem a oprášila jsem si rudo-černé kimono.
"Neprojdeme se? Vím, že to není zcela bezpečné, ale už se potřebuji alespoň trochu protáhnout, celý den jsem neměla nic na práci a to mě ničí."
Nervózně jsem pokrčila rameny.
"Nejsem workoholik!" podotkla jsem rychle. "...Možná trošku."

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 18:06

Ten dodatok, ktorý doplnila mi hovorieval aj Daichi, ale na ten som zabudol. Niekedy som pekne zabúdal a to ma vedelo vyviesť z miery.
"Ako som na to mohol zabudnúť, na ten dodatok. Ja tupelo! Aj to predsa k tomu hovoril."
Povedal som s úsmevom. Potom som sa postavil. Oprášil som si svoj čierny plášť.
"Z toho nič nerobenia v podzemí sa aj práca zapáči. No stáva sa. Bezpečné to síce nie je, ale nie sme žiadne B-éčka nie? "
Poznamenal som a pokrčil som ramenami.
"Tak a kam pôjdeme? "
Opýtal som sa a mierne som si natiahol ruky nad hlavu.

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 18:14

A-rank není takový rozdíl...
Rozpačitě jsem kývla.
"Budeme předstírat, že jsme zlí vlci a jdeme si pro Karkulku!" nadhodila jsem žertovně a líně jsem se protáhla.
"A co kdybychom si zatrénovali?"

pro Rokuro Uchiha Tue 28 May - 18:25

Pobavene som sa zasmial nad prirovnaním.
"Noooo, mne je to jedno, ale neviem, kde presne si chceš zatrénovať."
Poznamenal som a ruky som si dal voľne vedľa tela.
Nemali by sme zbytočne robiť hluk, aby sme neprilákali nejakých nukeninov a v tuneloch sa ťažko trénovalo.
Bol som zvedavý čo vymyslí. Potom som ešte dodal.
"No pri tréningu by sme hlavne nemali robiť nejaký veľký rámus."

pro Shijin Hyuuga Tue 28 May - 18:53

"Myslím, že když se na chvíli proběhneme po lese, nikdo nás od nukeninů neodliší a ti dělají rámus, jaký chtějí," povzdechla jsem. "Tady už nic víc zničit nemůžeme a v tréninkových prostorech u lesa, pokud se nepletu, také ne. A ani tam nenaděláme moc hluku, když nebudeme nic vyhazovat do vzduchu."
Nadhodila jsem pohled psích očí a nespouštěla jsem ho z něj.
"Prosím?"
Nemohla jsem odolat, potřebovala jsem se alespoň chvíli hýbat i za trochu riskování. Možná to bylo komické chování, vzhledem k tomu, že jsem byla Jounin, ale to on vědět nemohl. Bylo mi nedávno osmnáct a jelikož jsem drobná, měřím sotva 165/7 centimetrů, tak mě může tipovat i na nižší hodnost.

pro Sponsored content

Ruiny ulice

Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice

Re: Ruiny ulice