First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Teruki Tetsuo

Chtěl jsem zrovna říct Matirovi jeho nový trénink, ale objevila se tu najednou nějaká dívka. Pozdravila a představila se s tím, že patří do jejich týmu."Hmmm... no výborně, ale já tento tým zatím je zastupuji. Pravým senseiem je Akihiro Kazuki, ale ten teď není k na... teda někde něco řeší. Určitě ho také znáte, takže myslím, že nemusím nic říkat. Dokud se, ale nevrátí, tak vaším senseiem budu já. Tady Matiro už z něčím začal, takže si budeš muset trochu pohnout, aby si ho dohnala." Řekl jsem bez náznaku nějakých emocí."Nejprve si teda o tobě něco zjistíme...řekni mi znovu tvoje celé jméno, element, co zatím umíš, na co by si se chtěla specializovat a všemožné věci kolem toho. Třeba můžeš říct i něco o sobě a popřípadě tvůj sen nebo cíl. Tak šup, nemám na to celý den..." Dokončil jsem svou větu a čekal, co z ní vyleze.

"Tak si o tobě něco zjistíme....

Pozrel som sa na Akaime a hovoril som si v mysli , ze je to super , ze je v time ale tak isto som si hovoril , ze co teraz .

"Mé jméno je Akaime Minakami." mírně jsem se uklonila. "Ovládám Kekkei Genkai svého klanu, ale na Taijutsu z hloubi duše nenávidím. Mé Kekkei Genkai provází jisté prokletí. Je to daň za to, že bych dokázala oklamat i Byakugan." sarkasticky jsem se pousmála.
"Jako malá jsem se nemohla ani hnout... Mým snem i cílem je toto překonat a dokázat žít jako ostatní a zároveň naučit se mistrně ovládat svou vrozenou vlastnost." zamyslela jsem se.
"Svou podstatu neznám, ale ráda bych se učila, jak být senzibilem nebo medikem. Podobné techniky mne lákají."

Takze senzibilka hmm ta sa vzdy hodi . Povedal som si v mysli

Ja som ma Matiro Akasaky z klanu Akasaky vitam ta v time . Povedal som jej a pousmial sa.

Teruki Tetsuo

Jen jsem ji se zájmem poslouchal. Když domluvila, změřil jsem si jí svým pohledem."No.. tak... to by tedy šlo... myslím, že vaše spolupráce bude ještě zajímavá. S tvými schopnosti ti asi moc nepomůžu, protože v tom se moc nevyznám. To nechám, až na Akihira, ale... jinak myslím, že něco podniknout můžeme. Třeba asi zjistit tvůj element, protože předpokládám, že když si ho neřekla, tak ho také ještě neznáš. Ty teď pro začátek uděláš ze pár kliků... takový... hmm... 500? Říkám to snad správně, aby se někdo necítil ublížený..." Mrkl jsem jedním okem na Matira."Já mu teď musím zadat nějaký jiný trénink, mezitím, co ty budeš dělat tady ten a pak dalších, takže.... dej se do toho..." Potom jsem se otočil na Matira."Takže... tebe teď nejprve naučíme nějakou obranou vodní techniku... No... Třeba Suiton: Suijinheki. Je docela účinná a hodí se do každé situace..." Zašátral jsem v kapsi a hodil mu svitek."Nejprve si o ní něco přečti a já zatím udělám něco s tvou kolegyní. Pak ti ukážu víc..." Otočil jsem se zpátky na Akaime, abych zjistil, jak na tom je.

S hrůzou v očích jsem ho sledovala.
"Ale... Já..." sklopila jsem pohled k zemi a klesla na zem. Opřela jsem se dlaněmi o zem, vlasy mi spadaly do hlíny, ale příliš jsem se o to teď nezajímala. Dál než ke stovce jsem se nikdy nedostala. Možná to pro ninju nebylo dobré, ale moje maximum byla sedmdesátka. Vždy jsem byla fyzicky slabá a vypracovat se k tomuhle mne stálo všechno úsilí i rodinu.
"Hai, sensei." dodala jsem prostě místo odmlouvání, ruku dala za záda a u druhé pokrčila loket než jsem se dostala až k zemi.
Jeden, dva... Cítila jsem, jak se dostáám do obvyklého režimu cvičení.
Devět... Dvanáct... V těle se mi rozproudil adrenalin. Člověk by neřekl, jak jsou kliky náročné.
Dvacet tři.... Čtyřicet osm... Velmi pomalu se mi začínal zrychlovat dech. Už jsem nepřemýšlela nad ničím, co by mohlo ohrozit soustředění.
Šedesát... Teď už mi srdce běželo až moc rychle. Křečovitě jsem zavřela oči a cvičila dál. Po chvíli na mne mohli poznat, že se mi třesou ruce, následně celé tělo.
Sedmdesát jedna... Zarazila jsem se. Sedmdesát jedna...
Násilím jsem se přinutila udělat ještě jeden klik...
Sedmdesát dv... neudržela jsem se a těžce dopadla na zem.

Teruki Tetsuo

Jen jsem ji sledoval a když po 72 kliku a ani neúplném spadla na zem, jen jsem s povzdechem zakroutil hlavou."Vidím, že na tom nejsi s fyzičkou nejlépe. Ach jo... jelikož si neudělala ani čtvrtinu z toho, co jsem ti zadal, budeš dělat dřepy. Měl bych ti jich napálit o hodně víc, než tvému spolu studentovi, ale vidím, že by si to asi nejspíš nedala, takže jich uděláš jenom 800 a měla by si začít... tak šup..." Nemohl jsem se ani k ní chovat jako v rukavičkách. Přeci jednou byla Kunoichi a věděla jsem, že to nebude mít do budoucna lehký a já ji na to musel připravit.

S dřepy to dopadalo podobně jako s kliky. Po sto padesáti jsem si připadala jako ve snu. Moje tělo už pracovalo jen automaticky.
Sto padesát jedna... Sto padesát dva....
Celá jsem se třásla. Oči jsem měla vytřeštěné.
Sto padesát tři... Nějakou chvíli už jsem téměř nedýchala.
Přivřela jsem oči a když jsem je znovu otevřela rudě zářily.
Sto padesát čtyři... svoji chakru, teď v podobě rudého prášku pro jakékoli oči vyjma byakuganu neviditelného, jsem ji poslala směrem k němu. Cítil se malátně.
Sto padesát pět... nadechla jsem se a můj tep se dál zvyšoval.
Mísila jsem jeho chakru se svojí. Musel se teď cítit stejně jako já.
Jako člověk, který nebude mít šanci kdykoli víc zvládnout. Ne kvůli mému klanu.
Srdce jemu i mě divoce tlouklo. Moje chakra v jeho hrudi dělala své. Byla jsem na dně svých možností a on se cítil stejně. Klesla jsem na kolena a vzápětí úplně na zem. Přitom jsem sebou několikrát trhla jako v jakémsi divném záchvatu. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem se hnout a oči mi červeně žhnuly.

Zobral som si svitok a podisiel som trochu dalej . Cvicil som si Suiton : Suijinheki a zvladal som to celkom s prehladom potom som videl co sa deje s timi dvomi tak som k nim pribehol a trochu som oblial vodov Akaime nech sa prebudi s toho tranzu v ktorom je . Si v poriadku povedal som jej a dal som ju do sedu.

Teruki Tetsuo

Pozorně jsem ji sledoval a někdy se očkem podíval na Matira. Když v tom jsem se začal cítit nějak divně. Jako bych ty dřepy dělal s ní a stejně jako ona už nemohl. Neměla zrovna velkou výdrž a já to teď cítil na vlastní kůži. Byl to opravdu zvláštní pocit a můj tep i dech se zrychloval postupně spolu s ní. Už jsem také dál nemohl a to jsem přitom nic, ale vůbec nic nedělal, jen stál, což už taky nebyla úplná pravda, protože se mi kolena začali podlamovat.
Když se pak sesypala a začala sebou házet, tak já dopadl na jedno koleno a taky to se mnou trochu cukalo. Bylo to velmi nepříjemné a já nemohl popadnout dech. I když jsem se stále držel, připadalo mi to jako bych měl brzy zkolabovat a ona na tom taky nebyla zrovna nejlíp. Chtěl jsem jí nějak pomoct nebo něco říct, ale nemohl jsem. Nohy mě prostě neposlouchali a já mohl jen dál vše nečině sledovat a také to na vlastní kůži pociťovat.

Slyšela jsem Matira, ale v hlavě mi cukalo.
"Sensei!" prudce jsem od sebe chlapce odstrčila a soustředila se na svou chakru. Přitáhla jsem ji zpátky k sobě. Prudce jsem trhla hlavou, vlasy jako kdyby mi ovládl nějaký nepochopitelný vítr, i když ve skutečnosti nefoukal žádný. Pár vteřin mi tančily okolo obličeje a já se pak skácela. Prudce jsem vydechovala a třásla se, ale on už naštěstí nic necítil.
Co... Co jsem to provedla? Já... Mu chtěla ublížit?

Zadivil som sa ze co jej je ked ma odstrcila asi uz bola v pohode tak som priskocil k senseiovi a spital sa ho zi je v pohode.

Teruki Tetsuo

Najednou vše ustalo a já cítil, že se mě moje síla zase vrací do původní podoby. Sakra... já věděl, že nemám souhlasit s tím, že budu trénovat Akihirovi studenty... co se týká jeho, to je katastrofa... ach jo... Doufám, že se brzo vrátí... Všiml jsem si Matira a jen jsem k němu kývl."Jo... jsem v pohodě..." Z obtíží jsem vstal a došel k Akaime... dřepl jsem si k ní a pořádně si ji prohlédl."Kurňa holka, co to bylo? A jsi v pořádku?" Zeptal jsem se zase tím neutrálním tónem.

Podisiel som dalej a zacal som si znova skusat svitok.

S velkými obtížemi jsem se přestávala třást.
"Pro...Promiňte... Chtěla jsem jen, abyste věděl..." do očí se mi nahrnuly slzy a padaly do prachu.
"Jak se cítím. Celé roky jsem byla sama a musela jsem to sama zvládnout. Fyzickou námahu. Lidé z mého klanu se mnohdy nepohnout. Jediný krok se stává tak bolestivým, jak jste viděl..." teď už jsem se slzy ani nesnažila zastavit.
"Za množství chakry, kterou můžeme vypustit z těla a třeba i přemístit do někoho jiného, pročež jste cítil mé pocity.... Za to je vysoká daň." bouchla jsem pěstí do země. Oči mi pořád rudě zářily. To, že právě z té rudé skapávaly slzy mohlo být děsivé.
"Já zatraceně... Já nemůžu! Jsem slabá! Nemůžu...." další slova se ztratila ve vzlycích.

Teruki Tetsuo

Poslouchal jsem ji a na tváři mi zůstával stále ten stejný neutrální pohled. Sakra Akihiro! Do prdele proč tu teď nejsi?! Víš, že já na toto nejsem! Horší citové dřevo si nemohl vybrat, fakt... Povzdechl jsme si a stále ji sledoval a nebylo to zrovna uklidňující, ale spíš mě z ní mrazilo."Kdyby si mi to řekla hned, nedával bych ti takový trénink. Tohle si neměla vynechat..." Začínalo mě jí být i líto, ale vážně tohle pro mě nebylo. Ani jsem nevěděl, co říct..."A neomlouvej se. Pláčem nic nevyřešíš a pokud chceš mluvit o slabosti, měla by si vidět teď to, co si dokázala... Hlavně se uklidni nebo se stane ještě něco..." Někomu by připadalo jako bych byl hodně necitlivý, ale já za to nemohl. Patřil jsem k Oininum a emoce nebo city pro nás byli neznámé slova. Akihiro mi důvěřoval, protože věděl, že je dokážu připravit Fyzicky, ale i psychicky na cestu shinobi, ale v tomto sjem jim nemohl pomoct, to ne...

Zhluboka jsem dýchala a snažila se přestat.
"Já nikdy nepláču... Tohle je jen... Něco mi spadlo do oko." postavila jsem se a otřela si slzy do rukávu.
Baka... Slíbila jsem si, že nebudu plakat...
Když jsem spustila ruku podél těla, mé oči byly zase normální. Dokonce jsem se pousmála.
"Yosh! Sensei... Co máme v plánu? "

Teruki Tetsuo

Jen jsem se taky malinko pousmál a také vstal. Byl jsem rád, že už je aspoň všechno v klidu, i když jsem se stále cítil trochu nesvůj, protože jsem jí nijak nemohl pomoct. No... to je teď už jedno... Oba dva jsem projel očima."No... takže... nechcete si třeba teď někam zajít? Myslím, že malá pauza by vám neuškodila, co říkáte?"

Priskocil sem a zeptal se : A kam chcete jit sensei ??

"He he.." pohodila jsem vlasy a jsem sklonila hlavu. Doteď jsem zase vypadala vesele.
"Pokud už skončil trénink, tak asi půjdu hledat... Tak asi půjdu."

Preco by si mala ist predsa mozes ist niekam s nami . Povedal som s usmevom

Teruki Tetsuo

Jen jsem se na ni tak podíval."A kam by si šla? Jen pojď s námi. Můžeme si zajít někam na jídlo..." A zároveň jsem se podíval i na Matira a jakoby odpovídal na jeho otázku.

"Já... Ale to bych přišla až pozdě." naprázdno jsem polkla.
"Musím si ještě sehnat bydlení." šla jsem s pravdou ven.

Teruki Tetsuo

"Hm..." Zamyslel jsem se. Šáhnul jsem do kapsy a vytáhl klíčky, který jsem jí hodil."Toto je byt vašeho senseie Akihira. Tam můžeš teď zůstat. Jemu to vadit nebude a navíc, teď je pryč a místa tam mám dost... A opravdu si nemusíš dělat starosti, že se mu to nebude líbit, protože řekl, že můžu využít všechno podle libosti, takže si ty klíče vezmi a o bydlení máš postaráno, ano?" Malinko jsem se usmál a čekal...