First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Tak a teraz mozeme ist na ramen . Povedal som a usmial sa.

"Uhmm... Arigato..." uvolněně jsem se pousmála a klíče strčila do tašky.
Už to vidím.... Jak se budu po návštěvě koupelny procházet po bytě a on se vrátí...
Trochu jsem při té představě zčervenala, ale snad to nebylo vidět.

Teruki Tetsuo

Jen jsem se znovu pousmál a protáhl se."Takže... jdeme..."
A vyrazil jsem směrem k nejbližší restauraci.
(přesun)

Nasledoval sem senseie ( presun)

Nejistě jsem kráčela za nimi.

(Přesun)

Prisiel som k jazeru a pozeral som sa na jeho hladinu asi 20 minut potom ma napadlo ze by som mohol nieco podniknut a zacal som si nieco skusat s chakrou vlastne som si chcel vytvorit nieco ako vlastnu techniku skusal som to stale do okola a dokonca som vedel aj akoby mala vyzerat takze som sa snazil koncentrovat svoju chakru do ruk a vytvorit z nej gulovu predmet a celkom sa mi to darilo tak som to robil stale dookola.

Po niekolkatich minutach som dokazal spravit tvar ktori som chcel a nazval som tu to techniku Suiton: Sakageki . Uz len ju upravit do dokonalosti lebo teraz znici vsetko vratane mna ked ju neupravim . Povedal som a zacal som ju vypilovat do dokonalosti celu noc.

Došla jsem k jezeru, klukovi, který zde trénoval jsem nevěnovala pozornost a popošla více do jeho středu. Poskládala jsem pečetě a zdvihla ruku nad hlavu. Zformovalo se nad ní vodní kolo. Pak z něj začala tryskat vařící voda, která tvořila hlavu příšery. V okamžiku jsem z ní mohla začít střílet střeli. Taky jsem na nic nečekala a začala si cvičit jejich přesnost.

Rano som skoncil trening a vybral som sa za senseiom.

Trénovala jsem opět až dlouho do noci, dokud jsem si nebyla skutečně jistá, že jsem tohle jutsu dotáhla nejdál, jak to šlo. Pak jsem si jenom lehla na břeh a dívala se na hvězdy, až jsem po chvíli usnula.

Předemnou najednou stála Lizzy. Měla celé krvavé oblečení, od rány na boku. Rány způsobené Samehadou. Usmívala se na mě. Potom se beze slova otočila a začala odcházet. Volala jsem za ní. Křičela, ať se Lizzy-sensei vrátí ale ona se ani neotočila. Pak mě zezadu chytli nějaké tmavé a slizké ruce. Snažila jsem se bránit, ale bylo jich strašně moc. Začali mě jakoby trhat zevnitř...

Probudil mě vlastní křik. Jakmile jsem zjistila kde jsem, okamžitě jsem vypálila do sedu. Zhluboka jsem dýchala a dívala se na nehybnou hladinu. Po chvíli jsem se uklidnila. Otřela jsem si pot z čela. Né, že bych od té události neměla noční můry, ale většinou jsem ani nespala a když, tak to bylo naprostým vyčerpáním, takže se ke mě neměli jak dostat. Teď to bylo jinak.

Miko Yuki
Podišiel som na toto miesto kde som mal v pláne ísť trénovať rozhliadol som sa okolo seba a nevidel som až tak blízko u seba nikoho kto by mohol prekážať .
Preto som prešiel na jazero a tam som sa začal perchádzal potom som vytvoril pečate voda sa zdvihla do kužeľa a zmrzla to bolo to vezenie potom som to skúsil ešte pár krát nakoniec som sa rozhodol že skúsim zmraziť celé jazero .
Priložil som naňho ruky a ono začlo sa stávať celé z ľadu .
Mal som v pláne trénovať tam aj keď by to niekomu vadilo že som to zamrazil nikto mi nemal prečo vynadať aspoň som si to myslel .

Po nějaké době jsem se zvedla ze břehu. Na jezeře se usídlil nějaký kluk, který ho celé zmrazil. Nahnula jsem hlavu na stranu. Potřebovala jsem ještě trénovat, ale vodu z jezera jsem využít jak bylo vidno nemohla. Nakonec jsem se rozhodla zamířit do tréninkových oblastí. Tam, co jsem věděla poslední dobou nikdo z Kiri moc nechodil, mým účelům tedy prospívali víc a aspoň jsem měla možnost se procvičit v práci s bandážemi.
(přesun)

Po nějaké době jsem se zvedla ze břehu. Na jezeře se usídlil nějaký kluk, který ho celé zmrazil. Nahnula jsem hlavu na stranu. Potřebovala jsem ještě trénovat, ale vodu z jezera jsem využít jak bylo vidno nemohla. Nakonec jsem se rozhodla zamířit do tréninkových oblastí. Tam, co jsem věděla poslední dobou nikdo z Kiri moc nechodil, mým účelům tedy prospívali víc a aspoň jsem měla možnost se procvičit v práci s bandážemi.
(přesun)

Mikio Yuki

Po dlhšom tréningu na klzisku som zistil že všetko čo som si už precvičil a preto som narušil ľad aby sa čo najjjednoduchšie roztopil ,
Potom netrvalo dlho a pobral som sa preč .
(presun)

Po hladani senseia som prisiel naspät a trenoval som moju techniku a priviedol som ju do dokonalosti . Teraz roztrha vsetko v jej dosahu . Povedal som si v mysli a pokracoval som sam pre seba . Tak idem este cvicit .

Po dlouhé době jsem se opět vrátil k jezeru. Kde jsem byl a co jsem dělal nikoho zajímat nemusí.
Mé srdce již necítilo žádné emoce, ztratil jsem poslední členku našeho rodu. Hitomi Yamada, bývalá Mizukage. Neodsuzoval jsem ji, když se stala nukeninem. Určitě proto měla svůj pádný důvod. Udělala pro tento svět hodně, stala se jen obětí uspořádání světa, který nese jen plody nenávisti.
Kéž bych mohl své stáří nějak efektivně využít. Pomyslel jsem si a sedl si k jezeru. Mávl jsem k němu rukou a povrch začal tuhnout.

Došla jsem až k jezeru a plyně pokračovala přes něj. Že je něco v nepořádku mi došlo, až když mi mírně podjela noha. Zarazila jsem se a rozhlédla se kolem. Jezero bylo zamrzlé. Ještě jednou jsem se rozhlédla, až jsem našla pravděpodobného tvořitele. Šla jsem na to jednoduchou vylučovací metodou. Došla jsem, nebo spíš teď už doklouzala až k němu.
Promiňte, ale vy jste z klanu Yamada? naklonila jsem hlavu na stranu. Myslela jsem si, že minulá mizukage byla poslední. Tedy až do teď. Na pomyslném to do listu mi přibyla položka 'Pořádně prostudovat záznami'.

"Poslední člen klanu Yamada, ctěná slečno," rozvalil jsem se na zemi.

Připadám si jako ohrožený druh. Je to hrůza, být zde poslední. Mé staré, bolestí zničené a uzavřené srdce už ani necítilo žádnou bolest.

Naklonila jsem hlavu na stranu. Znělo to na jednu stranu strašně a na druhou celkem dobře.
A to se tu tady jen tak povalujete? Člověk by řekl, že vás Mizukage zapřáhne, ikdyž s jejím přístupem jeden nikdy neví.Nebo se jí snad taky nelíbí vaše názory a postoje? málem jsem se ušklíbla... bylo to opravdu těsné.

"Mizukage, která ani nedovolila důstojně pohřbít zde mou neteř? K čertu s ní!" odplivl jsem si rozhořčeně na povrch jezera.

"Chci ji donést sem, kam patří.." uvědomil jsem si, že jsem řekl něco neslušného, tak jsem na chvíli sklapl. Sledoval povrch ledu a pak se podíval na dívku.

"Co se tak vyptáváte, slečno?"

Zamyšleně jsem se na něj podívala.
No, taky nejsem řekněme... zrovna skalním přívržencem Mizukage. Tedy, spíš ona zrovna nemusí mě. Vlastně je tu jedna možnost, která umožňuje schopným shinobi dál hájit zájmy vesnice, aniž by byli pod velením mizukage.
Na jeho otázku jsem schválně nijak neodpověděla. Jako odpověď by se dalo vlastně považovat nejspíš i to, co jsem řekla. Čekala jsem, jestli se chytí.

"ROOT ale už zanikl. Před propuknutím války, už přestal existovat."
Trochu jsem se zamračil. Opravdu bych se měl k nim přidat?

"Ale abych pravdu řekl, z ní to dobře."

Na mé tváři se objevil lehký úsměv.
Jsou organizace, které ve skutečnosti nikdy úplně nezaniknou, je se můžou na chvíli stáhnout do ústraní. Ale stejně jako fénix jenom čekají, až povstanou z popela. Takže, co na to říkáte?

"Je vám jasné, že jsem v důchodu?" vstal jsem a trochu se pousmál.

"Můžeme jít?" tleskl jsem a led na jezeru praskl.

Pokrčila jsem rameny.
Já zase oficiálně propuštěná. A co z toho? Kdo nechce hledá důvod, kdo chce hledá způsob.
Rozešla jsem se směrem k sídlu ROOTu a počítala s tím, že mě bude následovat.
(přesun)