First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

než se rozešel zastavila jsem ho chycením jemně za ruku

"To určitě je šťaslivec, každý kdo je se mnou je šťastlivec." řekla jsem tajemně a pozvedla k jeho obličeji druhou ruku a foukla přes ní z ní se rozprchl k jeho obličeji zeleno růžový vzduch jen jsem čekala kdy začne fungovat

Něco na mě foukla, ale maska zatím fungovala, ale i přes ni jsem se cítil nějaký nesvůj. Hlava se mě začala trochu točit, ale zatím se to dalo snést. Budeš muset brzo něco podniknout...zdá se, že ta maska nefunguje, tak jak by měla...toto mi, ale taky někoho připomíná...kde já ji už viděl... Pořád jsem se, ale v hlavě vracel K Lizz."J-já...už vážně m-musím jít..." Vyškubl jsem se a trochu rychleji zamířil od ní. Jednou rukou jsem se chytil za hlavu. Jen to vydrž a nezpanikař...

pousmála jsem se a podvědomě jsem mu skrystalizovala nohy takže ho to zastavilo došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno

"Neber mě jako svého nepřítele spíš přítele, který ti může pomoct od tvého trápení." řekla jsem sladkým hlasem a jemně mu stáhla masku a znovu mu do obličeji foukla plyn

Nemohl jsem se hýbat. Ani jsem se nebránil, když mě stáhla masku."Já...já...ne-nemůžu...já..." V hlavě mě čím dál tím víc hučelo a já jsem přestával vnímat. Její hlas byl tak okouzlující a mě to k ní stále víc táhlo. Mozek říkal ne, ale tělo dělalo něco jiného. M-mysli na Lizz...odolej tomu...u-už vím, k-kdo to je...t-to to dělala jen jedna o-soba...Reina..."V-vážně m-musím j-jít..." Vůbec jsem se, ale nesnažil dostat pryč. Jen jsem tam tak stál. Pořád jsem se snažil odolávat. Hlavně se tomu ne-nepoddej...

"Opravdu musíš?" víc sem se k němu přiblížila že mohl cítit blízkost mích rtů u těch jeho, stále jsem se mu dívala do očí a bavila se tím jak podléhá

Všechno se se mnou točilo. Teď jsem viděl jen ji. Táhlo mě to blíž a blíž. Nemohl jsem skoro už ani dýchat. Cítil jsme její vůni, byla tak blízko. Zapíral jsem, co jsem jen mohl."Ne-nemůžu...Lizzy...já..." Mluvení bylo pro mě nehorázně obtížné. Přes masku jsem se jí díval do očí. Utápěl jsem se v nich. Už jsem nemohl, ale nechtěl jsem se vzdá, nemohl jsem, už kvůli Lizz. To ne-nesmím...

"Lizy to určitě pochopí." pohladila jsem o po tváři a ještě malilinkato jsem uvolnila plynu a zrušila krystali na jeho nohou

"Nešel bys se mnou na výlet?" zamrkala jsem a dál ho sváděla pohledem

Když uvolnila krystaly, udělal jsem krok k ní. Byli jsem opravdu blízko."Na-na vý-výlet? T-to...já..." Už jsem nemohl dál. Měl jsem jí plnou hlavu...pořád se tam drala ta vzpomínka na Lizz...stále se ještě udržovala...na náš první polibek...on úplného ovládnutí mě dělil jen krůček, ale já se té skulinky držel jako klíště. Pořád jsem se ještě udržoval, ale už mi bylo jasný, že když jsem k ní se přiblížil bez mého vědomí, že jsem hodně v průšvihu. Pořád jsem se toho stébla držel... L-lizz...její vlasy...líce...jemné rty, které chutnají po malinách...neudělej jí tu radost...

stála jsem nehnutě věděla jsem že je už můj

"Ty a já. Malý výlet." řekla jsem svůdněji a čekala kdy se přestane vzpírat "Měl by ses uvolnit připadáš mi nějaký napjatý to kvůli mě?" zatvářila jsem se jako andílek

Viděl jsem jen ji. Nic jiného jsem nevnímal. Přiblížil jsem se až úplně k ní. Díval jsem se jí do očí. Stál jsem v těsné blízkosti a nemohl se pohnout. Čelem jsme se skoro dotýkali a já cítil blízkost jejích rtů a tu její omamnou vůni. Stačilo jen malé pohnutí dopředu, ale já jsem pořád nedokázal udělat ten poslední krůček. Vzpíral jsem se seč jsem mohl. Byl jsem jak v tranzu. Jen stát bylo to poslední, co jsem ještě dokázal a co mě drželo ještě trochu při vědomí, i když to bylo velmi těžké."Malý výlet..." Opakoval jsem, ale nehnul jsem ani prstem na ruce.

Celý den jsem bloumala po vesnici a přemýšlela, jestli jsem opravdu neměla jít s Daisukem. Zabloudila jsem až sem a všimla jsem si Akihira s nějakou ženou.
Zdravím, Akihiro, jak jsi to oblečený?
Pak jsem se obrátila na neznámou.
Ehm, dobrý den.

"Ano proletíme se, hm?" čekala jsem na něj položila jsem mu ruku na rameno, ale pak se mírně otočila na neznámého

"Dobrý, ehm nechci být nezdvořilá, ale máme rande a tak trochu nám ho kazíš. Půjdeme Akihiro?" usmála jsem se zase na Akihira

Vyvalila jsem oči.
A-akihiro? A co Lizzy? A zrovna teď, když se jí stalo to co se stalo!
Nemohla jsem tomu uvěřit.

"A-ano...p-půjdeme..." Ani jsem se na Roko neotočil. Byl jsem už úplně mimo. Jen jsem se nechal Reinou vést pryč a snažil se být u ní, co nejblíže.

"Tak v tom případě tu Lizy pozdravuj." ušklíbla jsem se vzala Akihira za ruku a šla k drakovi který se stačil zviditelnit

"Letíme k nám Dagu." oznámila jsem

šla jsem taky k drakovi a nasedla na něj a čekala na toho kluka a jen fascinovaně sledovala Reinu
"To bylo slušné." ocenila jsem jí

Akihiro! Copak jsi se zbláznil? Tohle s tou pečetí rozhodně nezvládne! Teď už jsem křičela.

Poslušně jsem šel za ní. Nasedl jsem na draka hned za ní a čekal. Moje oči byli jak bez života a můj pohled úplně bez duše. Měla mě v moci.

pousmála jsem se

"Díky ale tohle byla brnkačka říkala jsem ti to." Dag vzlétl a letěl pryč (přesun všichni)

Zůstala jsem tam jen zaraženě stát.Pochvíli jsem si zdrceně sedla.
To není možné, já musím být prokletá.

Celou dobu jsem seděla na břehu a přemýšlela. Ani jsem nespala, jen jsem si probírala tu smršť hrozných událostí posledních dnů. Nakonec jsem se zvedla a s povzdechem jsem se vydala ke kanceláři Mizukage.
Říct jí to musím.
(přesun)

Prišiel som k jazeru Kiri lahol si na zem a len tak sa nehal unášať pocitmy,premýšlal som nad novou Mizukage nad Rokou nad všetkým.
Na tvári sa mi vznietil celkom mili usmev "hm naša cesta všetkych ešte len začína dohvie ako sa dostaneme daleko Mizukage a Roka"
Zavrel som oči a nad ničim dalej nerozmyšlal nespal som len som bol ticho a nehal sa viseť tmou.

Stála jsem přímo před vodou a připravovala se na slavný trénink. Koncentrace chakry. Pomalu jsem začala chakru soustředit do nohy a stoupla si na hladinu vody. To samé jsem poté udělala druhou nohou a když to vypadalo, že už mi to konečně jde, silně jsem vydechla. Udělala jsem pár krůčků a stále se držela. "Yattaaaa!!!!" Zapískala jsem, vyskočila do vzduchu a spadla do vody. Vyplavala jsem zpět na břeh a zlověstně zavrčela. Znovu jsem si stoupla na hladinu vody a tentokrát už se neradovala. Začala jsem se procházet po obvodu jezera, poté jsem se dokonce rozeběhla. Najednou jsem uviděla na břehu ležet nějakého chlapce. Vyskočila jsem do vzduchu a dopadla na zem. Chvíli jsem ho zkoumala ze stoje a poté si k němu sedla. Byla jsem asi 5 centimetrů od jeho hlavy. Chvíli jsem ho takhle pozorovala a poté ho začala šťouchat prstem do ramene.

Skoro celu noc som premýšlal či bolo vobec dobré výsť na povrch či ma nečaká nejake nebezpečenstvo ako shinobiho.
Nad ránom sa mi podarilo nejako zaspať a zobudil som sa pomerne dosť neskoro čo nebolo umna zvikom ale radšej pospať než potom byť celí den mimo.
Započul som ako niekdo chodí po vode teda ak to tak bolo niekdo ku mne skočil no nenamahal som sa otvoriť oči načo si kaziť tmu pod ktorou som bol od večera.
Jemne mi začala štukať do ramena no stále som sa nehýbal a len sa pohli moje usta"želáš si niečo?"prehovoril som na nu no dalej som ležal nehibne so zatvoreními očami.

Ještě stále se nic nedělo. Zamračila jsem se a šťouchání nechala. Chvíli jsem seděla a dívala se na něj, jak měl krásnou tvář, když najednou promluvil. Zuřivě jsem zavřískala a odskočila. Schovala jsem se za strom a vyděšeně si dala ruce na hruď.