First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Na viděnou, dívala jsem se za nimi, dokud neodešli. Pak jsem naklonila hlavu na stranu.
Ta byla snad ještě podivnější, než ten kluk včera. Konec konců taky tady byla s ním.
Zvedla jsem se.
No tak, dost bylo nic nedělání, jdu se zeptat Mizukage, jestli mě bude přiřazovat do týmu, nebo to bude jako do teď.
(přesun)

Opať som prišiel k vode porozhliadol som sa a ked tu nikdo nebol s pokojnym výrazom som si lahol na zem byvral špáratko aby som sa nezadrhol.
Ako som ležal rozmýšlal som o Roke a jej Samehadovi v hlave som si hovoril čo všetko o nom viem,dalej o Sayuri a tej jej divnej flaute s ktorej ide krásny zvuk no zároven je to zbran o novej Mizukage neni to ako ta stará ale každy sme iní a určite si človek zvikne na povahu toho druhého a ked nie no to už som radšej nedomýšlal potreboval som si oddýchnuť kedže som nevedel čo ma zajtra zase čaká poztreboavl som aby si telo a aj hlava oddýchli zavrel som oči a pomali som zaspával.

Zobudil som sa celkom skoro ráno mysel som mal usporiadanu a telo oddýchnuté.Celí den som pobehal po Kiri najprv kde by som sa mohol umyť dalej kde by som sa najedol a skumal som okoloie a snažil sa v hlave vytvoriť si vlastnu mapku Kiri.Neuvedomil som si ako ten čas ubehol vyzeralo to že ešte nič v skutku sa nedeje no neprekážalo mi to.Prišiel som opať k jazeru a začal premýšlať."Hmm takže element nevime aký mám trénovať s niekim to by asi zatial nebol ešte dobrí nápad no nič pojdem sa sdokonaliť v čom je asi moja slabina.S vrecka som vytiahol 2 kunaie a ocelové lanká to boli jediné zbrane čo som mal a nebiť Mzukage nemám ani to.Pevne som uviazal Kunaie na lanká s jedne strany a s druhej som si priviazal na každu ruku jeden a kunaie som držal v ruke.
Obzrel som sa či tam nikdo nieje naštastie nie a pustil som sa do toho.Vyzliekol som si dole kabátik čo som mal.rád som trénoval ked som mal holu hrud cítil som tak ako su moje doskoky vačšia a možno aj po udéroch by sa moja koža stala odolnejiša.Kabátik som si položil pri vode,a pomali som kráčal do vody na ktorej som stál chvílu som mal pochyby no len som sa pousmial a pokračoval trocha dalej od brehu.Spravil som pečať a predomonu sa spravil klon.Ake je to zaujmavé pozerať sa na samého seba.Povedal som klonovi aby mi ukázala ako som na tom s rýchlostou a reflexami,po chvíle pozorovania som zistil že rýchlosť no radšej som s ak tomu nevyjadroval ale reflexi boli pozoruhodné no aj tak som musle trénovať ja a niem pozerať sa na svoj takzavaný hologram. .Vrátil som sa na vodu a začal trénovať celkom to bo zvláštne na vode trénovať ale bol to tréning ako sa povie 2 v jednom.Skušal som si výkopi a rukami udierať pomerne do vzduchu potom som hodil rukami a kunaie sa rozbehli vpred sekol som rukami a oni sa otočili spať bolo to ako keby na mna leteli rýchli superi chcel som to urobiť tachšie tak som sa na vodu urobil ako keby stojku no bol som len na jedne ruke v tom aj dráhu zmenili no ako leteli jeden som odkopol do vzduchu a druhý chytil volnou rukou aten vo vzduchu sa opať vracial dole a ja som stále menil figuri a prehadzoval ich smeri a takto to išlo až do neurčita.

(normální bunshin je nehmotný, je to jen iluze, nemůžeš s ním bojova.)

(Podívej se do oznámení do Pomoci a rady...je to poslední oznámení...tam na to je už jeden upozorněný ... stane se... )

(dobre stačí raz povedať)

(Já to tak nemyslel xD...já jen, kdyby si nevěděl, tak se tam můžeš podívat. Je to tam trochu vypsané...jen proto )

Došla jsem na kraj jezera a počkala až dojde i on. Když se Akihiro dostatečně přiblížil tak jsem na něj kývla.
Tak co, kde ten tvůj tajemný neznámí je?

Jen jsem se pousmál. Všiml jsem si tu nějakého kluka a tak jsem kývl, abychom šli na druhý břeh.
Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se tam dostali."Jen mi musíš něco slíbit. Vše, co ti řeknu a nebo ukážu, si necháš jen pro sebe. Pro náš klan je to hrozně důležitý a já budu taky z jedním tréninkem potřebovat pomoc. Nikdy jsem ty dva před ostatníma neukázal, tak je to docela důležitý." Upřímně jsem se jí zahleděl do očí.

Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem pomalu přikývla.
Dobře.
To co mi řekl znělo opravdu velmi vážně.

Jen jsem přikývl a trochu odstoupil."Měl jsem hromadu mistrů, kteří mě postupně ve všem učili. Jako princ rodu Kazuki jsem měl mít to nejlepší vzdělání, které šlo, ale stalo se to, co se stalo. Musel jsem se naučit žít jinak, naučit se prodírat tím to nelidským světem. V tom mě pomohli moji dva nejváženější senseiové, za které bych s radostí položil život..." Kousl jsem se do prstu a poskládal pár pečetí."Teď ti ukážu jednoho z nich..."
Kuchiose no Jutsu!"

"Kurushimi!"

Před ní se v oblaku vynořil asi 5 metrový drak, který se jen tak majestátně postavil."Představuji ti Kurushimiho-sensei!"

Vytřeštila jsem oči.
Jajn! Pak jsem si vzpoměla na pravidla slušného chování.
Ehm, těší mě, Roka Hoozuki, mírně jsem se uklonila.

Drak ze začal rozhlížet a pak mu pohled spočinul na té dívce. Šlo vidět, že není zrovna nadšený, ale i on stále dbal na společenském vychování a trochu poklonil hlavou. Potom se otočil na Akihira."Proč si mě přivolal Rengoku. Víš, že já s tímto nesouhlasím a měl by sis najít dost dobrý důvod!" Silně a hromově pronesl a přitom si stále zachovával svou hrdost. Autorita z něj jen čišela. Tvrdě zabodl svůj zvláštní meč tvrdě do země, kousek od Roko, kde se odtud vytvořili dlouhé a hluboké praskliny.Zdravím...Kurushimi-sensei..." Jedním kolenem jsem poklek a hlubose sklonil hlavu."Omlouvám se vám, že vás vyrušuji, ale potřeboval bych vaší pomoct..." Jen jsem očkem zabloudil k Roko a naznačil ji, ať chvíli počká.

Trošku jsem nadskočila, když vedle mě zabodl svůj meč a instinktivně jsem šáhla po Samehadě. Hned jsem jí ale zase pustila. Všimla jsem si Akihirova pohledu a snažila se uklidnit, ikdyž mi to v přítomnosti pěti metrového draka dost dobře nešlo.
Ach bože, proč musí být všichni draci, které Akihiro vyvolá tak nerudní?

Jen si zkřížil tlapy na hrudi."Moc dobře víš, že já s tebou nemám podepsanou smlouvu a nemusím tě vůbec poslouchat a nebo ti nějak pomáhat. A navíc si mě bez dovolení vyrušil Rengoku a takovou urážku vůči mistrovi by si žák neměl dovolit!" Jen se tak odfrkl. Já se jen postavil a podíval se do jeho ledových očí."Ano to vím...a mohl by jste mi přestat říkat Rengoku? Už dávno jim nejsem...už dávno nemůžu být považován za očistec a tou to zkouškou jsem prošel velmi dávno...urážíte jen ostatní z dlouhé linie klanu, který tím museli taky projít..." Jen zavrčel."Nějak si moc vyskakuješ...chlapče..." Stiskl jílec meče. Já se mu pořád díval do tváře."Ne...jen jsem upřímný..." Kurushimi ho jen z vrchu sledoval, ale mlčel. Zase jsem se jen ohlédl na Roko a naznačil ji, že ještě chvilinku. Potřeboval jsem ještě chvíli, abych ho konečně přemluvil.
(Promiň...máma xD )

Zvedla jsem oči v sloup a dřepla si, ale tak, abych mohla kdykoliv uhnout.
A taky jsou všichni pořádně paličatí.
( v poho, u mě to bude dneska podobné xD)

(Něco jsem řešil z Tascherem xD)
Po chvíli jsem zase promluvil."Potřeboval bych, aby jste mi pomohl z výcvikem tady Roko..." Podíval jsem se na ni a usmál."Proč bych měl někomu jinému pomáhat a zrovna jí..." Zase si uraženě odfrkl."Protože jsem to řekl..." Drak najednou prudce vytáhl meč a sekl s ním skoro nezahlédnutelně po mé hlavě. Já jen zůstal stát. Čepel se zastavila kousek od mé hlavy a vítr, který rozvířila mi trochu pocuchal vlasy."Bacha na jazyk...Kazuki..." Zavrčel. Já jen podzvedl k němu hlavu a trochu si povzdechl. Myslel jsem, že na to nedojde..."Když mě pomůžeš...tvůj dluh, vůči našemu rodu, bude smazán..." Kurushimi jen podzvedl obočí."Ty by si se pro ni zřekl mého dluhu? Proto, abych ji pomohl, tak využil tady toto jen kvůli ní?" Já se stále díval do jeho očí."Ano...dal jsem jedné dívce slib a ten taky hodlám splnit..." Drak jen odtáhl meč a trochu se sklonil."Mám tvé slovo? Tvé slovo prince a zástupce svého klanu, že tímto můj dluh, vůči vám, bude smazán?" Kývl jsem a on se znovu jen narovnal."Tak dobře..." Zabodl zpátky meč do země tam kde byl a otočil se na Roko."Ty, pojď blíž!" Ukázal na ni prstem. Já se na ni pomalu podíval a úsměvem a mimickým pobídnutím ji naznačil, ať jde a nemá strach.

Sledovala jsem ten rozhovor.
Dluh? Princ klanu? Akihiro, zajímalo by mě kolik toho o tobě ještě nevím.
Najednou mě oba vyzvali, ať jdu blíž. Jeden slovy, druhý očima. Vstala jsem a pomalu jsem došla blíž. Zaklonila jsem hlavu, abych mu viděla do obličeje.
Ano? nevěděla jsem, co mám čekat.

Kurushimi se k ní je sklonil a začal ji očuchávat."Hmm..." Byla jeho jediná odpověď."Musím si to trochu promyslet..." Vytáhnul meč a odstoupil a kus dál, kde se posadil. Já zatím došel k Roko."Hned ti vše trochu objasním, ale nejprve musíš položit samehadu. Na to ji teď nebudeš potřebovat..." Řekl jsem trochu tišším hlasem.

Podívala jsem se na něj a překvapeně zamrkala.
No ... dobře, řekla jsem pochvíli a šla jsem Samehadu opřít o nedaleký strom. Vrátila jsem se zpátky k němu.
Takže?

Jen jsem ji ukázal ať se posadí a pak se také posadil."Padlo tu pár věcí, o kterých by si asi ráda věděla mnohem víc, ale...ale teď na to zrovna není vhodná chvíli...když budeš někdy chtít, tobě já to rád vysvětlím, ale teď k němu..." Naznačil jsem hlavou k drakovi."Toto jeden z těch dvou mistrů...Kurushimi-sensei...Je to velmi mocný a silný drak a není radno si s ním zahrávat. Je jen málo dalších draků, kteří si na něj troufnou. Já si to dovolil kvůli...kvůli jedné velmi staré záležitosti, ale to je jedno." Viděl jsem jí na očích, že by o něm ráda věděl něco víc."Jeho minulost není moc známá a upřímně není slušné se v ní někomu hrabat, když on sám nechce." Dlouze jsem se nadechl a vydechl."Většina draků, které znám, umí ovládat jeden nebo dva živly. Maximálně tři. Také je to omezeno jejím původem. Ano, i když jsou ledový draci, tak můžou ovládat i něco, co s tím moc nesouvisí, důvody jsou různé: Jiný vývoj vajíčky, jiný partner, který nepatří do jejich hiearchie . Většinou teda platí ten druhý důvod. Draci se taky různě můžou specializovat a je to podobné jako u normálních shinobi. Kurushimi je jedna z mála velkých vyjímek. On ovládá 4 elementy: Suiton, Doton, Fuuton a Raiton a samozřejmě Hyuuton, který se tvoří spojením vody a vzduchu a má ho většina sněžných draků. Možná by mohl ovládat i poslední, ale vůči Katonu má hluboký odpor...Je to zajímavé, proř to takhle je, ale jak říkám, nikdo se mu v minulosti nevrtá. Také je jeho specialita zbraňový bojový styl a ovládání živlů i v těch nejnepřijatelnějších situací a navíc ještě je velmi v dobrý ve využívání čakry a jejich způsobech. Proto by ti mohl jako málo kdo, velmi pomoct v tvém tréninku..." Vydýchl jsem se a podíval jsem se jí do očí."A ještě bych mohl přidat něco k tomu me..." Chtěl jsem ji říct o té jeho zbrani, ale to už se k nám pomalu blížil jeho stín. Jen jsem na Roko kývl a chvíli ještě u ní zůstával, aby se mohla vyjádřit, než se k nám Kurushimi dostane...ještě teprve domýšlel a byla chvilka času.

Snažila jsem se v rychlosti zpracovat ten příval informací a něco mu odpovědět.
Díky, že toho pro mě tolik děláš, bylo nakonec ale to jediné, na co jsem se zmohla. Pak už jsem jen vzhlédla nahoru k

Jen jsem se pousmál a ještě šeptl."Není zač..." Potom jsem jen vstal a trochu odstoupil. Kurushimi zatím došel až k Roko a z hora na ni pohlédl."Vstávej!" Řekl trochu vyšším hlasem a podíval se jí do očí."Co je důležitější...srdce nebo mysl..." Zeptal se ji a jen se zase tak hrdě a majestátně postavil.

Rychle jsem vstala a trochu jsem se zamračila nad tou jeho otázkou. Nejraději bych mu odpověděla, že jsou stejně důležité obě - mysl i srdce. Připadalo mi nemožné mezi nimi vybrat. Po delší době, kterou jsem věnovala přemýšlení ze mě nakonec stejně vypadlo.
Já, myslím, že srdce i mysl jsou stejně důležité.
(chvíli tu nebudu, jdu do sprchy )

Jen se taky zamyslel."Takže...když by tvoje milovaná osoba stála na kraji útesu a jen ty by si ji mohla zachránit a na druhém by zase naopak stále člověk, který by dokázal zachránit tisíce životů...dala by si přednost zdravé mysli...nebo svému srdci?" Znovu se ji tak ze zaujetím zeptal. Já jen stál a vše bedlivě sledoval.