First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Po chvíli bloudění jsem došel k jezeru. V dáli jsem zpozoroval nějaké obrysy lidí, ale já byl na druhé straně, tak jsem neměl vůbec tušení kdo to je. Tak, snad se mi ho podaří najít a pak ho nějak přesvědčit. Nebude to lehké. Přešel jsem blíž k vodě a začal se do ní jen tak dívat a po chvíli i chodit kolem břehu, mohlo to vypadat pro některé celkem komicky.
Po dlouhém chození kolem vody a dívání se do ní jsem si beznadějně sedl na břeh a díval se zase jen tak do vody. Může ho najít jen ten, kdo ho chce najít? Ale já ho chci najít, potom co se stalo zase v Konoze, musím se víc snažit. Díval jsem se až na úplné dno vody a zdálo se mi, že se tam něco blýskne. Bylo to fakt moc hluboko. Asi si musím sáhnout na úplné dno. Usmál jsem se a radši aktivoval Mizu no jikuukan. Pak jsem dále neotálel a skočil do vody.
Po dlouhém plavání na dno jsem byl už skoro bez kyslíku, ale ještě jsem se nevzdával a plaval dále za tým předmětem. Po chvíli už jsem mu byl na dotek, tak jsem po něm sáhl. Najednou mnou projela obrovská síla a hlas, který mi jasně říkal, že není moc rád. Kdo se opovažuje, mě zase rušit, když si chci odpočinout, po tom co se stalo?! Byl jsem celkem otřesený a nezmohl se ani na jednu myšlenku, když v tom mnou projel ten samý hlas. Ušetřím ti to vysvětlování. Jsi tu, aby jsi mě získal. Co? Teď už jsem se mu, ale snažil taky odpovědět. Ano, je to tak. A nevzdám se, dokud si tě nezískám na svoji stranu, i kdybych tu měj přijít za týden, měsíc nebo třeba rok. V hlavě následoval mohutný smích a potom další hlasy. Jsi odvážný, ale na jednu stranu i tak trochu blázen. Smích trochu zesílil, ale pak ustál. Jakmile jsi se mě dotkl, tak jsem si tě celého přečetl. Suitonová podstava, což se mi líbí, ale Konoha to mi de trochu proti srsti, ale po tom co jsem musel být u Tsukiko tak myslím, že Konoha je proti tomu zlatá. Trochu se mi líbíš, libí se mi i to, že mě tu ještě posloucháš, i když už pomalu nemáš ani kyslík. V hlavě nastal opět smích a pak další hlas. Myslím, že ti tu šanci dám, ale řekni mi proč jsi si vybral zrovna mě a ne moje bratry, hmm? Neměl jsem moc času přemýšlet, tak jsem řekl první co mě napadlo. Už jen protože se specializuji na vodu a pak jestli je nějaká šance, tak chci přivést zpět svého bratra a zároveň před ním ochránit svoje blízké. Chvíli nastal klid, ale pak mnou projel další nával hlasu. Myslím, že to zatím jako důvod pro mě stačí, ale pamatuj na jedno! Aby jsi mě ovládl na nejvyšší úrovni, budeš si mě muset získat více. Zkusím to s tebou, ale nečekej, že to se mnou bude lehké. Nastal obrovský smích, až mi z toho začalo pískat v uších. Potom se kámen zmenšil a zformuloval se tak, aby mi sedl na přívěsek na krku. Děkuji, pane. Lehce jsem se usmál a začal plavat opravdu rychle navrch na břeh.
Jakmile jsem doplaval na břeh, lehl jsem si na zelenou trávu a začal vykašlávat vodu, co jsem po cestě spolykal. Potom jsem se otočil na záda a díval se jen tak do nebe, myšlenkami někde jinde.
(Kdyby někdo nevěděl o co go, tak jedná se o kámen vody :-))

Zaraženě jsem se podívala do země. Kdyby myšlení vydávalo zvuk asi by tam v tu chvíli byl opravdu hluk. Snažila jsem se přijít na to, co bych udělala, ale vůbec jsem na to nemohla přijít. Moje myšlenky se najednou začali chovat tak trochu, jako když někdo použije definici kruhem. Prostě jsem se točila v kruhu nerozhodnosti. Bezradně jsem vrtěla hlavou.
Já nevím. Nedokážu na to přijít. Jak bych to měla asi zatraceně vědět?
Mluvila jsem s pohledem stále upřeným do země sama se sebou. Byla jsem tak zabraná do snahy vyřešit tu otázku, že jsem úplně vypustila svoje okolí.

Jen se na ni tak jakoby z úsměvem podíval."Čekal jsem to...ale aspoň vím, že to má cenu tě něco naučit, ale je to jen na tobě..." Zvedl meč a jen tak sním třískl o zem."Zítra se plně vrhneme na tvůj trénink a už nebudeme dále nic řešit. Dnes je už pozdě a nemá cenu něco začínat, ale ty stále hledej odpověď na mou otázku..." Kývl na mě a já přišel blíž a jen se také na Roko usmál. Věděl jsem, že to nebude mít lehké, ale slíbil jsem Lizz, že ji na vše připravím a já to hodlal splnit.

Trochu jsem sebou trhla, když bouchnul tím svým obřím mečem do země. Vytrhlo mě to ze zamyšlení.
Hai, jen jsem zamyšleně přitakala na jeho další slova.
Arigato, ještě jsem po chvíli dodala.

Dotrénoval som na vode ako okolo mna prešla Roka ešte s nejakým chalanom som trénoval no o nejaku chvílu na to mi došla chakra a enerigia musel som si oddýchnuť.Prešiel som na breh a od unavy a vyčerpania som si lahol na zem bolelo ma celé telo"ah jo dneska som si nevedel asi povedať kedy dosť no čo už zajtra si dám pauzu"Načahoval som sa pre bluzičku ale ako som ju zachytil do ruky len osm pocítil v nej pychnutie,tak osm ju radšej nehal tak a bez nejakých dalších myšlienok som zavrel oči a zaspal.

Jen se znovu trochu poklonil a najednou ve velkém "puf" a oblaku dýmu, zmizel. Já se jen na to místo chvíli díval a potom se otočil na Roko."Tak to, co jsme potřeboval máme..." Usmál jsem se."Dnes sice už víc nestihneme, ale zítra určitě ano...takže...můžeme vyrazit?" Zeptal jsem se.

Podívala jsem se na nějg
A... ehm... jistě, došla jsem pro Samehadu opřenou o strom. Byla jsem ráda, že jí mám zase u sebe. Došla jsem zpátky k Akihirovi.
Já... potřebuji přemýšlet, tak trochu hodně duchen nepřítomná jsem zamířila domů.

Já jsem jen kývl a vydal se za ní.
(přesun - oba)

Pomalu jsem se zvedl a kráčel pryč od jezera.(přesun)

Dobehla som sem a bola som rada že aspoň toto miesto sa skoro vôbec nezmenilo.
"nechápem čo sa to tu deje,kde to vôbec som?toto nieje Kirigakure" hovorila som si sama pre seba.

Objavil som sa tu cítil som tu niečo iné a aj kyuubi akosi vybroval .
Nevedel som prečo chcel som to zistiť no v tom som videl v diali jedno dievča tak som k nemu pomaly šiel .

Rokubi sa tiež nejako necítil dobre keď ucítil iného bijuu.
"Yuuki,daj si pozor .." povedal mi a já som sa otočila.
"A ty si?"

Kráčal som s rukami vo vrecku cez jazero aj ked som to nedával na javo v hlave som mal milion myšlienok a otázok ako som kráčal zbadal som akési dievča chcel som ísť za nou no zbadal som že ma niekdo predbehol pozorne som na neho zaostril že by Uzumaki Naruto začal som k ním kráčať bližšie ale trocha pomalším tempom ako vždy.

"Umm ja som Naruto a čo ty ?
Akože sa voláš ?"
Povedal som a usmial som sa .
"Teba som tu inak akosi predtým nezacítil ... ty si vážne odtiaľto ?"

Já som Yuuki Kuran,žijem tu už dlho ale nepamätám si že to tu takto bolo,čo sa stalo z Kirigakure?čo si pamätám tak som bola v Konohe aj z Lizzy!"poviem úplne zmetene

"Tak to zasa ja neviem .
Viem len že tu panujú nepokoje a v tom cítim umm že je tu niekto asi ako ja ."
To som povedal trochu viac potichu .
"Takže ty nevieš čo sa ti stalo ?
No tak nebolo to v čase vojny ?"

"čo viem tak Kiri,Konoha,Suna bola spojená kvôli Akatsuki ktorý ide po jinchuuriky." poviem úprimne.

"Je prekvapivé že žijem,ako viem Akatsuki chytali jinchuuriky....povedz dlho som spala?" opýtam sa."Kde je Hitomi?"

"A čo Lizzy?ona sa stala jedna z generálok v boji proti Kumo a Akatsuki" znova vystrašene pozriem

Aspoň že mi ostal Rokubi,ten ma len tak neopustí však" usmejem sa
"Budem tu stále dokiaľ budeš živá"poviem mi a já si sadnem na zem."Ako dlho už nieje tá vojna?"

"Myslím že tak okolo 2 rokou ?"
Povedal som isto .
Pozrel som potom k nej .
"Takže keď si povedala Rokubi takže to znamená že si Jinchuuriki však ?"

"áno,a aj ty budeš lebo je rokubi nejaky divný a povedal aby som si dala pozor!"poviem milo."dva roky?to....aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!"kričala som z plnej sily