First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

,,A-asi ano...V pořádku, Tsochikage-sama...nějak to zvládnu. Arigatou." pousmála jsem se.
,,Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu!" vytvořila jsem ještě jednoho draka. Ten předtím nezmizel, takže tu byli dva. Tak to jdeme zkusit.. Poskládala jsem pečetě.
,,Hyouton: Souryuu Boufuusetsu!" ti dva draci proti Manzouovi vylétli. V letu se proplétali, čímž vznikl obrovský vír, kterému se nedá jen tak vyhnout.

Nic z toho se nestalo, protože se aktivovala paralyzační pečeť, která Mizukage bránila v jakémkoliv pohybu.
(gif pečeť)
"Ukončíme to!!!" poskládal jsem pečetě.
"Raiton: Gian!" technika mířila na Tsuchikageho.

Same Hozuki
Kso! Vyhli se tomu a já mám maximálně na skladě ještě 2 jutsu. A s tím, jak plýtvám chakrou to bude tak jedna. Do háje.
Poskládal jsem pečetě.
"Suiton: Suiben!"

Na Mikomi se řítil vodní bič, posílen mou chakrou. Pokoušel jsem se Mikomi spoutat, obmotal jsem jí nohy, ale tu techniku udržím jen málo minut, pokud chci si ještě udržet chakru. ANo, ta technika má velkou nevýhodu. Žere chakru a sám ji moc dlouho neudržím.

Kiri
Zvládnu poslední spršku lávy. Víc, ne.
Vyplivl jsem před sebe lávu, z ní utvaroval velké střely a poslala je ve velké rychlosti a sledu za sebou na Shijin. Doufal jsem, že ji aspoň jedna trefí. Znovu jsem uskočil dál.
Musím si držet jistý odstup, jako Hyuuga je určitě skvělá v boji na blízko a má chakra na minimu.

Díky byakuganu jsem viděla něco zajímavého. Hm... v tom biči je čakra. Bič se mnou smýkl a já ležela na zemi. No, jakž takž se mi povedlo se posadit. Rukou jsem uchopila ten bič a využila čakru v něm umístěnou. Díky ní jsem mohla svůj juuken vést přímo na Sameho.
"Tak si pojď vnitřně zakrvácet."

Tss, mám chakru na techniku B, ale už nebudem môcť bojovať.
"Fūton: Atsugai!"

Použil som fuuton, aby sa technika obrátila na Manzoua. Padol som na kolená a rýchlejšie dýchal.
To je koniec mojej chakry. Niečo si musím nechať aj pre život.

Střely z lávy? Jak myslíš.
Byly dost velké, takže pro mne nebyl problém se jim vyhnout. Jedna mne škrábla do ramene, ale jelikož mi po něm ještě přebíhalo příjemné mrazení lékařské chakry, neměla téměř žádný účinek.
Sledovala jsem ho Byakuuganem.
Už nemá příliš chakry a já zase několikrát použila Fuuton, za chvíli to ukončíme...
"A teď má nová technika." ušklíbla jsem se.
"Karasu no ukeire tsubasa!" vykřikla jsem a z dlaně se mi zvedla chakrová vrána.
Těsně před ním se ale odlišila od ostatních, zarazila ve vzduchu, zvětšila a objala ho svými křídly.

(Viz. https://nsgoon.forumczech.com/t951-hari-no-ame-karasu-no-ukeire-tsubasa?highlight=karasu )

Co se to děje?! Ksoo! Silou vůle jsem se pokoušela přimět se, abych se pohla, ale..Nešlo to..
,,Ksooo!" zakřičela. Tak bezmocná, když viděla, že použil techniku na Tsuchikageho.
,,Iie!" Musím..... Cítila jsem, jak mě pálí krk. MUSÍM! Hromadila se ve mě čakra. Obrovské množství čakry, přičemž se mi značky začaly rozlézat po těle a oči narbaly chrpově modrou barvu!
,,Kyaaah!" čakra, jakoby ve mně vybuchla a já se konečně mohla hýbat. Značky jsem mezitím měla už po celém těle. Díky Kuchiyose se mi v ruce objevila kosa. Jednou rukou jsem složila pečeŤ na Shunshin a přemístila se před Manzoua a sekla kosou do ramene a do nohy. Ruka mu celá zledovatěla, stejně tak noha. Házela jsem na nej jeden krvelačný pohled za druhým.

"Nenechám tě!!" do ruky mi skočil kunai.
"Myslíš si, že mi ublížíš?" probodl jsem jí plíce.
"Ještě mám poslední možnost se znovu zformovat ve vodu." ušlíbl jsem se a sípal.

Kiri
Jakmile jsem odskočil od Shijin, zaktivoval jsem své poslední eso v rukávu. Byl jsem bez chakry, čekal jsem jen na to, až si mě technika Shijin vezme. Strhnul jsem si masku a pak mě pohltila ona vrána. Za Vás Manzou-sama! A v tu chvíli, co se tak stalo a ona se mne dotkla všechny výbušné lístky, co jsem měl na čele, a po celém těle najednou vybouchli! BUM!
Způsobilo to obrovský výbuch, který mířil na Shijin, protože u něj byla nejblíže.
Same Hozuki
Juuken do mě udeřil, ale proměnil jsem se na vodu, čímž neměl žádný účinek. Pro Mikomi to vypadalo tak, že jsem mohl být po smrti. Z vody, co po mě zůstala se najednou vytvořil vodní drak, mířil na Mikomi a těsně před ní se rozprskl na vodu, čímž jí voda pocákala a dostala se i pod ní. Okamžitě jsem se znovu objevil z vody vedle ní a použil na Mikomi vodní vězení.
"Suiton: Suirō no Jutsu"

Nemohla se vyhnout, protože to nemohla ani čekat. Proběhlo to v obrovském sledu událostí a ona byla uvězněna ve vodním vězení. Věděl
jsem, že to dlouho neudržím, ale musel jsem něco udělat. Kiri byl mrtvý a já nesměl zahálet. Volnou rukou jsem si strhl masku a začal se šíleně usmívat. "ZASTAVTE SE NEBO JI TEĎ A NA MÍSTĚ UTOPÍM!"
Tohle byl můj triumf!

Výbuch pohltila má chakrová vrána a já vydechla.
To Jutsu by ho nezabilo, to způsobil on těmi výbušnými lístky...
Pak jsem zalapala po dechu.
A kruci...
"Pusť ji..." zavrčela jsem a sevřela ruce v pěst.
Zároveň jsem si uvědomila Manzoua až příliš blízko Mizukage-sama a Tsuchikageho-sama bez chakry.
Tohle je... Nejhorší možný konec.

Vyjekla jsem bolestí a vyplivla krev.
,,I kdybych měla zemřít, vy půjdete se mnou, Manzou!" během svých slov jsem jednou rukou složila pečeť.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu!" vykřikla jsem a jeho tělo zamrzalo. Dostávalo se celé do ledu. Ve druhé ruce jsem svírala kosu. Ještě ani jeho tělo nezamrzlo celé, pouze do půlky, kde měl srdce a já se rozmáchla a jednou ranou jsem sekla. Celá část, která byla v ledu, co se rozpadla na kousky. Obličej i tělo mi potřísnila jeho krev a já padla na kolena a zrychleně dýchala.

Jen tak tak jsem se stačila nadechnout. Dobře, hlavně klid, nepanikařit... Šetřit vzduch. Byakuganem jsem sledovala vodní stěnu. Měla by mít také nějakou slabinu, kterou stačí poškodit... Za pokus nic nedám. Sebrala jsem zbytky své čakry a zaútočila na místo, které se mi zdálo nejslabší.

ZVedla jsem hlavu. To ne! Mikomi!
Sesbírala jsem čakru, abych složila ještě pečetě.
,,Hyouton: Kouri deisuku no jutsu." šeptla jsem. Vedle mě se objevily dva neviditelné disky, které jsem poslala na Anbu. Disk ho sekl do ruky, což ho donutilo pustit vězení. Protože Mikomi použila svou techniku, byla z vězení pryč rychle. Druhý disk ho sekl do nohy.

Je v bezpečí...
Oddechla jsem si a pak k němu zvedla oči.
"Nikdy... Nikdy jsi neměl šahat na moji sestru." zavrčela jsem a rozběhla se proti němu.
"Kaze Ken: One hyaku ni hachi sutorouku!" vykřikla jsem a udeřila ho postupně 128 údery do celého těla svou větrnou pěstí. Tedy Juukenem i Fuutonem naráz. Způsobila jsem mu vnitřní krvácení a zastavila tok posledních zbytků chakry.

Když jsem začínal cítit led, tak jsem soustředil všechnu svou čakru a nastavil pečetící techniku, která se aktivuje po mé smrti.
To má být..Konec? Konec, velkého Shinobi ukrytého v temnotě. Jakmile jsem umřel, země se začala třást a mé tělo vytvářelo jakési epicentrum malé černé díry. Začalo do sebe nepatrně vtahovat nejdříve prach, vzduch a kousky ledu.

Same Hozuki
Měl jsem příliš málo chakry a činnost Mikomi narušila veškerý povrch vězení, které se hned na to roztříštilo a má chakra byla pryč, čímž byla volná. Padl jsem čelem na zem. Znamená to snad.. Konec člena klanu Hozuki? Zdá se, že ano. Omlouvám se Manzou-sama.. Nezvládl jsem splnit slib.. Tak-tak jsem zvedl hlavu.
"Věděl jsem, že.. Nemám podceňovat..klan Hyuuga.." I s touhle větou jsem ztratil vědomí z nedostatku chakry. Mé tělo se rozpustilo na vodu a vsáklo se do země - zemřel jsem.
Navěky s Kiri.

Podceňovat klan Hyuuga... Na to teď není čas. Jakmile jsem viděla, že Manzou začíná jakési opravdu obludné jutsu, bylo mi jasné, že musíme vypadnout. Setřela jsem krev z jednoho svého zranění.
"Kuchyiose no jutsu!" pro jistotu jsem přivolala orly dva. Na prvního jsem naskočila já a vzala sebou Shijin. Druhý orel čekal až na něj naskočí ti zbývající.

Trochu jsem se uklidnila, když jsem si vybila vztek.
A dokonce mi něco z chakry zbylo. Můžu ji použít na léčení, určitě ho bude potřeba.
"Arigato." šeptla jsem, když jsem si uvědomila, že už nestojím na pevné zemi.

K mému tělu se začala napojovat voda. Vše se do mého těla začalo vsakovat. Nejdříve pomalu a pak rychle.

Bola som neďaleko. Nepohla som ani prstom, len som sa pozerala ako Manzou zomiera. Majster ... nie, otec ... odpustíš mi niekedy? Mal si ma niekedy rád? Dovolil by si mi nastúpiť na tvoje miesto? Okolo sa vytvárala akoby čierna diera. Prišla som k mŕtvemu ANBU ktorý sa akoby vpíjal do zeme a vzala som si jeho masku. Svoju som odhodila. Nová veliteľka Root hmm? Zamrmlem si pre seba.

Vše začalo naplno.

Co?! Nečekala jsem, než to vtáhne i mě. Díky pečeti, která stále nemizela, se mi plíce začaly uzdravovat. Setřela jsem si vytékající prmínek krve a vyskočila na pútes, na kterém byl Tsuchikage.
,,Tsuchikage-dono, musíme pryč." jednu jeho ruku jsem si dala kolem ramen a chytla ho kolem pasu. Hýbat se mohl, takže jsme seskočili na zem a hned na to nasedli na orla, kterého nám přistavila Mikomi. Ještě než jsme odletěli, všimla jsem si Yuuki.
,,Yuuki, pojď!" zakřičela jsem na ni.

Pozrela som sa na Hitomi. H-A-I ... Mizukage-sama. Poviem, zruším Saaha a skočím k nim na orla.

Ufff... teď se nám tu začnou kochat malebnou krajinou...
"Dobře, padáme odsud." pravila jsem a se svým orlem jsme se vznesli do výšky. Naštěstí jsou orli jedni z nejrychlejších letců a tak jsme byli brzo mimo dosah techniky. Druhý orel nás v závěsu následoval. Z velké výšky jsme mohli sledovat následky té techniky.