First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Pekne som si stála na vode a rozmýšľala som ako a čo mám robiť,tak som si aspoň svoju chakru išla precvičiť výrením vody pod sebou,kvapky mi pekne prskali na tvár a na celé telo,bolo to osviežujúce v takom trocha zimnom počasí

O cvílu bolesť prestala postavil som sa na nohy ešte chvílu som čakal či to náhodou nepríde znova,ked sa tak nestalo použil som techniku preblesknutia a zobrazil sa pred nou no torchu dalej aby na man nezautočila alebo čo ukázal som na nu prstom a pozrel vážným výrazom."Talent má každý aj verím v to a viem to a chcem ti s ním pomocť".

Keď sa len tak ukázal ľakla som sa a prestala som sústreďovať chakru do nohou a za chvíľu ma nebolo,v okamžiku som bola pod vodou iba vlasy a tvár mi bola vidieť.Vyzerala som dosť naštvaná ale nakoniec som sa znova sústredila a nejako som sa dostala na hladinu.

"Ah toto nikam nevedie len tu strácam drahocený čas"kráčal som naspať na sucho a pozeral som sa na okolo.

(Omlouvám se Roko, že píšu až teď, ale měl jsem toho moc...)
Podzvedl jsem hlavu a podíval se na Roko."Ahoj Roko...co máš za problém? Rád ti pomohu, jestli to bude v mých silách a když budeš chtít, náš trénink můžeme dokončit kdykoliv..." Hezky jsem se na ni usmál.

Povzdechla jsem si.
No, problém je, že teď musím dávat pozor na ni, kývla jsem hlavou k Yuuki, která právě vylézala z vody tak, aby si toho nevšimla. Přece jenom byla dost průbojná a já jí nehodlala schválně dráždit.
(pohoda x))

Postavil som sa na nohy chcel som ísť k Roke a niečo jej povedať lenže nebolo vela času ak inokedy sa to dozvieš snad už ale nebude neskoro tak sa zatial drž Roka-chan ešte raz som sa na nu pozrel a usmial sa v tom som zmyzol.
(presun)

Jen jsem se postavil a znovu se pěkně usmál."To vůbec nevadí...můžeš kdykoliv dojít, když budeš mít čas a já ti pomohu...no...a stejně nemůžu být oficiálně tvůj sensei, protože nejsem jounin..." Teď jsem si troch povzdechl, ale stále se snažil být pohodě."Víš...neměl jsem teď moc času a stalo se hodně věcí...a taky jsem na chvíli zase odešel...nevím, jestli bych se jim vůbec mohl stát...jestli jsem vůbec dost silný...já...chtěl jsem zajít za Mizukage, ale asi to nemá vůbec cenu..." Znovu jsem se posadil. Docela mě to trápilo, ale nejen tady toto, ale i něco mnohem horšího."Musel bych splnit misi třídy S a...co kdybych dostal za úkol chytit nebo zabít Lizz...to...to bych neudělal..." Toto bych opravdu nezvládl.

Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
Je to tak těžké a ona to ještě k tomu dělá o tolik těžší, předtím měla jen Kibi, ale teď... smutně jsem zavrtěla hlavou.

Podíval jsem se na ni."Já vím...nevím, co mám dělat...nemůžu ji zradit a taky kdyby se zjistilo že...chtěl bych ti pomoct, jak nejvíc mohu, ale...ale prostě nemůžu...a já si stejně nezasloužím být jouninem...Daisuke to sám říkal..." Jen jsem se chytil za hlavu oběma rukama a podepřel si ji."Co mám dělat..."

Podívala jsem se na něj, bolelo mě ho takhle vidět, ale nemohla jsem s tím nic dělat.
Já nevím, nevím co mám dělat sama, jak bych mohla vědět, co máš dělat ty?

Přišla jsem k jezeru. Viděla jsem tam Roko a ještě jednoho ninku, kterého jsem spatřila u domu Yamada. Pomalým krokem jsem šla k nim. Doufala jsem, že je nebudu rušit. Podívala jsem se na ně.
"Zítra, což je pátek, má být setkání Kagů v Oblačné. Chci aby jsi tam šel se mnou, jako doprovod."
Při těch posledních slovech jsem se podívala na Akihira.
"A doufám Roko, že to tu zvládneš, jako jsi to už udělala."

(Zase rodiče...omlouvám se...já se už fakt trefím xD...)
Když jsem uviděl Mizukage-sama, tak jsem se postavil a mírně se uklonil."Zdravím Mizukage-sama..vůbec nerušíte...jen...jen jsem trochu rozjímal..." Potom jsem jen překvapeně zvedl obočí."J-já?...No...určitě vás rád doprovodím, ale...ale určitě by tu byl i někdo schopnější...a...a ještě mě moc neznáte...teda skoro vůbec...jen...jen aby jste si vybrala dobře a mohla se tak cítit v bezpečí..." Dokončil jsem to nakonec. Opravdu jsem byl rád, že řekla zrovna mě, ale já sám o sobě mě jisté pochybnosti. Hlavně díky nedávným záležitostem.

Podívala jsem se na ní a přikývla.
Pokusím se to tady nějak zvládnout.

"Víc sebevědomí! Zítra ráno tě budu čekat u brány!"
Otočila jsem se.
"Počítám s tebou Roko."
Odcházela jsem. Chtěla jsem si odpočinout.
-přesun-

"Hai..." Stačil jsem ještě odpovědět a znovu se uklonit. Pak už jsem tam jen stál a díval se, jak odchází. Potom jsem se jen podíval na Roko takovým tím výrazem, jestli v tom náhodou nemá prsty. Doprovázet Mizukage...důvěra...to, co se za poslední dobu stalo, nenaznačuje tomu, že by mě měl někdo důvěřovat...sakra...

Celou noc jsem seděl u jezera a nad vším přemýšlel. Bylo toho za poslední dobu moc a já se potřeboval uklidnit. Ani jsem si neuvědomil, že už je ráno a slunce pomalu vylézá na obzor. Uvědomil jsem si, že mám dělat doprovod Mizukage a tak jsem se rychle zvedl a naházel na sebe svou výbavu. Všechno jsem nosil u sebe a tak jsem si ani nemusel zajít do bytu. Hned jsem vyrazil směrem k bráně...
(přesun)

Přišla jsem sem a s úsměvem pozorovala hladinu. Právě jsem dokončila první část chuninských zkoušek a byla jsem trochu napjatá, jak to dopadne. Převážnou část včerejška jsem strávila v kanceláři Mizukage, kde jsem zařizovala nějaké rutiní záležitosti. Nedalo se říct, že bych z toho byla vyloženě nadšená, ale aspoň jsem nemusela myslet na věci, které se stali v poslední době. Posadila jsem se na břeh a dívala se do jezera. Dlouhou dobu jsem neviděla Yuuki. Doufala jsem, že neudělala někde nějakou hloupost, ikdyž o tom bych se asi doslechla.

Nakoniec som sa teda rozhodol že pojdem za ním aj tak nemám čo stratiť postavil som sa a pomali som sa vybral na tréningové pole.
(presun)

Po nějaké době jsem se zvedla.
No nic, možná bych si mohla jít trochu zatrénovat a pak se podívám do kanceláře, jestli někdo něco nepotřebuje.
Zamířila jsem do tréninkových místností.
(přesun)

Přišla jsem k jezeru. Rozbalila jsem svitek s meči. Kibi jsem znovu zapečetila do svitku. Nechala jsem svitek ležet vedle mě.
A teď ten svitek bezpečně schovat, aby ho znovu nikdo neukradl.
Chvíli jsem přemýšlela. Pak mě napadla skvělá myšlenka. Pousmála jsem se.
Zatím se mi nepodařilo ji přivolat. Když jsem to zkoušela naposledy, tak jsem skončila u ní.
Kousla jsem se do prstu. Začala jsem dělat pečetě. Ruce jsem přitiskla k zemi.
"Kuchiyose no Jutsu!"
Dým se rozplynul, ale v místech, kde jsem se dotkla země nic nebylo.
Kruci!
Jako posledně i teď se mi nepodařilo ji přivolat. Povzdechla jsem si. Vzala jsem svitek s meči a pomalu jsem odcházela. Při došlapu na zem jsem se rozplynula v oblak dýmu.
-přesun-

V obláčku kouře jsem se znovu objevila u jezera. Naštěstí jsem neskončila ve vodě.
To se musí pořád hádat? A to jejich Shirio-chan! Jak já tohle nesnáším!! Proč ji nemůžu přivolat. Podepsanou smlouvu mám a nepodařilo se mi ji sem dostat! Kruci! Kdyby jsem ji nutně potřebovala, tak jsem v háji!
Kdybych měla svou náladu předělat do zvuků, tak bych asi vrčela, spíš bych vydávala ty zvuky jako Hydra.
Sedla jsem si na břeh. Pořád na mě působil ten oblak mlhy. Byla jsem ospalá, ale ne zas tolik, jako tam.
Chvíli tu setrvám a až to přejde, tak se vrátím do kanceláře.

Nukenin

S úsměvem na tváři jsem se sem doloudal.
Krásná vesnice, vážně, sice se strašně změnila, ale pořád je krásná.
Pohlédl jsem na jezero.
No, aspoň tohle zůstalo úplně stejné. A taky mlha, ušklíbl jsem se.
No, Suna to sice není, ale... můj pohled doputoval ke známé tváři.
Alé 3500 ryo na obzoru. Fajn, chtěl jsem to sice udělat obráceně, ale vypadá to, že si zajdu nejdřív pro výplatu.
Pomalým krokem jsem se přiblížil k té ženě, nebylo kam spěchat.
Madam? Předpokládám, že už máte to, co jste chtěla.

Když promluvil, s námahou jsem otevřela oči, které jsem měla zavřené. Přemohl mě spánek. Podívala jsem se na něj.
"Ále, náš pán z putiku."
Pořád jsem seděla. Myslím, že bych nevstala. Nebo vstala, ale musela bych se opřít a přemáhat se abych neusnula.
"Ano mám. A pokud dobře předpokládám, tak ty jsi jdeš pro tu odměnu, co?"

Nukenin

Áno, správně, přišel jsem se vám trochu připomenout, ušklíbl jsem se.
Sice bych proti ní neměl skoro žádnou šanci, ale vypadá to, nemá ani páru, že jí místo mě odrovnala ta malá holka.
Vypadalo to, že je unavená, ale to mě opravdu nijak netížilo. Čím víc unavená, tím menší pravděpodobnost nějakého podrazu.