First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Pustil jsem jí bez jakýchkoliv slov, poté jsem odešel do opuštěné jeskyně vedle jezera

Trhla jsem sebou a když mě pustil, zavrávorala jsem a padla na kolena. Sledovala jsem ho očima a pociťovala tolik pocitů najednou..Strach, překvapení, lítost..Do očí mi vyhrkly slzy, ale ven jsem je nepustila. Prostě jsem klečela na zemi a dívala se na směr, kudy odešel.

Zašel jsem do nejhlubší jeskyně celého komplexu, kde jsem měl již připravený svůj tajný úkryt před okolím, rozdělal jsem oheň a zapálil pochodně.
Následně jsem se posadil na provizorní lehátko před oheň a díval se do plamenů

Po chvíli jsem se a zvedla a pomalu odcházela pryč. V hlavě jsem měla docela zmatek. Opravdu jsem měla strach, přičemž jsem se snažila být klidná. Nepomyslela bych si, že by se to někdy stalo..Zamířila jsem domů.

Došel jsem k jezeru a posadil se před svou jeskyni.
mohlo bejt o problém míň .. spojenec-nespojenec .. až někoho s pečetí zabije, nikdo na to ohledy brát nebude ... ztráta času nechávat ho naživu

Celou noc jsem nespal a přemýšlel o tom, co se stalo v kanceláři.
Ráno jsem se vydal zpět do sídla.

Usadil jsem se u své jeskyně při jezeře
Na cestu se vydám až zítra .. hledat mě snad nezačnou dnes .. škoda jen, že nemám společnost

Zahalen v plášti jsem se vydal k bráně kirigakure, kterou jsem se rozeběhl pryč přičemž jsem si pomohl shunshinem abych nebyl spozorován a namířil si to rovnou do suny.

Seděl jsem u jezera Kiri a pozoroval tu nádhernou křišťálovou hladinu. Celou noc jsem nespal. Včerejším dnem jsem dovršil 18 let a moje čakra byla taky kompletní. Stal jsem se dospělým."Hodně štěstí Akihiro. Už si dospělí muž." Povzdychl jsem si. Docela mě mrzelo, že si nikdo nevzpomněl, ale věděl jsem jaká byla situace. Tak co, vždyť jsou to jen blbý 18náctiny...hehe... Jen tak smutně jsme se zadíval do země a znovu si povzdechl.

Pořád jsem seděl u jezera a snažil se meditovat. V tom se předním objevil oblak prachu a najednou předním stál Reiki, malý červený dráček."Už o tobě ví! Zjistil, kde si! Oioki-dono je viděl!" Prudce jsem se postavil."Cože? Jak? Sakra..." Zrovna, když jsem v tomto stavu...já věděl, že mě nakonec má minulost dožene.... "Víš co máš dělat Reiki?" Ten jen kývl a před ním se objevilo v oblaku prachu nějaká výbava. Byla moje... Tak se vrátíme do starých časů... Rychle jsem se převlékl a naházel na sebe výbavu. Nukeninskou pásku jsem si uvázal kolem paže a Kiri čelenku dal do kapsy.Nesmí vědět, že jsem se tady usadil a nebo našel někoho blízkého..."Tak a může to začít..." Přes obličej jsem si přetáhl šátek, který sloužil zároveň jako ochrana před všelijakými plyny a výpary. Snad už jsem to nezapomněl....nesmím Kiri ohrozit...

drak kroužil nad vesnicí pro jistotu jsem použila chameleona aby nás nikdo neviděl a přistáli kousek od velkého jezera. než jsem seskočila rohlížela se kolem

seděla jsem za Reinou
"Mám pocit že je to támhleten." ukážu prstem na postavu skoro na druhém konci jezera.

"Ty máš pocit? Já myslela že to víš." vražedně jsem se na ní podívala a pomalu si sundavala masku

"Vím." rychle jsem přitakala a seskočila z draka čímž jsem se zase zviditelnila

seskočila jsem z Daga a ten zůstal stále neviditelný upravila jsem si vlasy a pohlédla na něj

"Docela fešák....to bude hračka." řekla jsem rázně a vyšla k němu

Ucítil jsem přítomnost někoho jiného. Ohlédl jsem se a uviděl nějakou dívku. A je to tu...nakonec jsem nestačil uniknout...nevím jestli se jim v tomto stavu dokážu postavit...sakra...musím to nějak zkusit... Otočil jsem se na ni. Jen jsem si ji bedlivě prohlížel. V tom se tam objevila další. Ta mi je nějak povědomá...někoho mi připomíná...

dojdu k němu a pár metrů se od něj zastavím

"Ahoj ty jsi Akihiro?" mrknu na něj s úsměvem

držela jsem se zpět a nechala to na Reině ví co dělá

Jen se tak usměji."Žádného Akihira neznám..." Poupravil jsem si trochu masku na obličeji."Ale, jestli potřebujete z něčím pomoct, rád vám pomůžu..." Choval jsem se klidně a přátelsky, ale stále jsem přemýšlel, koho mi tak připomíná.

mile jsem se usmála a o krok ustoupím k němu

"No jistě....potřebuju od tebe pomoc.... chtěla bych ty informace, které vlastníš." řeknu svůdnějším hlasem a opět o krok dojdu k němu

Je chytřejší, než jsem si myslel..."Nevím o čem mluvíš...žádné informace u sebe nemám..." Znovu jsem se usmál, ale o 2 kroky nenápadně ustoupil.

"Jsi tu dlouho v Kiri?" zeptala jsem se jinak a začala ho pomalu obcházet přitom jsem z něj nezpouštěla zrak

Něco dělá, ale nevím, co...aspoň, že mám tu masku... Hlavě jsem pořád myslel na Lizz."Chvilinku...jen jsem se tu zastavil, když jsem procházel...docela mě to tu zajímalo a tak jsem se tu jen porozhlédl..." Pokrčil jsem rameny a díl klidně stál, ale stále ji sledoval.

zastavila jsem se opravdu jen kousek za ním,

"Také jsem se přišla jen podívat.....koho hledám je pro mě velmi velmi důležitý." šeptla jsem

Jen jsem na sucho polkl. Mám z ní husí kůži...jen buď v klidu a stále mysli na Lizz...uvolni se... Pomalu jsem vydechl."No ten koho hledáš je určitě veliký šťastlivec, ale asi ti nemůžu pomoct..." Otočil jsem se na ni a usmál se."Já teď už musím..." Rozešel jsem se opačným směrem, než byla ona k blízkému lesu, ale pořád ji očkem bedlivě sledoval, kdyby náhodou chtěla něco udělat. Ať to výjde...