First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

přiskočil jsem k ní a pomalu se k ní zezadu přiblížil
"a co kdyby se o tom Dai dozvěděl .. co ?" zašeptal jsem

Nějakou dobu jsem o jeho přítomnosti věděla, ale..prostě jsem se jí nenechala rušit. Znovu jsem si do ruky nabrala vodu a postavila se. Čirou tekutinu jsem si rozlila od ramene dolů, abych smyla zbytek krve, díky které jsem krále přivolala.
,,Co by se měl dozvědět?" odpověděla jsem na otázku otázkou.

"pohádku o tom jak těhule poskakuje v boji" pousmál jsem se
Himi, Himi, ty těhule šílená..

,,Nevydržím v klidu..Podle něj bych měla sedět doma a plést dupačky." odfoukla jsem si vlasy z čela a otočila se čelem k němu.
,,Jenže jsem až moc hyperaktivní." zakřenila jsem se.

"tak tě přívážeme k židli, budem tě krmit a dávat ti pít, občas tě pustíme na sluníčko a takhle to bude dokud neporodíš, když nejsi schopná zůstat v klidu !" řekl jsem nahněvaně

,,Nezačínej i ty!" zamračila jsem se. ,,Zvládla jsem válku, proč bych nezvládla jednoduchý trénink?" našpulila jsem uraženě rty.

"protože jsi těhotná, už to, že jsme tě pustili do války byla hloupost ! měl jsem tě zamknout doma a zabetonovat okna!" povzdechl jsem si
"ode dneška si na tebe dam větší pozor"

Zvdychla jsem i já. ,,Jsem těhotná, ne nemohoucí..Vůbec nemáte představu, co všechno matka musí zvládat v těhotenství.." Jo, to já taky ještě ne.. ,,a ještě k tomu musím zvládat post Kage, takže zvládnu i trénink." pousmála jsem se vítězně.

"jakoby si ty představu měla.. i já jsem přečetl o těhotenství víc než ty" nahodil jsem úšklebek
"a post kage ... myslím, že Lizzy tě zastoupila celkem obstojně .. předtím tě zastupoval Dai a bylo to taky v pořádku, může to vzít za tebe"

Usmála jsem se. ,,Vidíš to strašně jednoduše, Daisuke..Nemohu jen tak předávat post. Dokud můžu něco dělat, využiju toho. Až se přes břicho ani nepohnu, pak se usadíém do křesla a budu plést malé ponoštičky a botičky pro dítě, slibuji." položila jsem jednu ruku na srdce a druhou zvedla do vzduchu, skrčila prsty a dva nechala vztyčené.

"něco mi říká, že tenhle slib nedodržíš .. znam tě, nedokážeš sedět a plést" pousmál jsem se
"a omlouvám se ti za včerejšek .. nechtěl jsem být nepříjemný"

,,Nevěříš mi?" vyplázla jsem jazyk a naklonila jsem hlavu na stranu. ,,A v pořádku, nic se nestalo." pousmála jsem se.

"no néže nevěřim, spíše mám raději fakta než sliby" pousmál jsem se
"ale nezbývá mi nic jiného"

,,Správně, nic jiného ti nezbývá." cvrnkla jsem ho do čela a po vodě se rozešla zpátky ke břehu, kde jsem si opět natáhla na ruku rukáv a posadila se do trávy.

Posadil jsem se k ní a podíval se na její jizvu na ruce od kuchiyose.
Položil jsem jí mou ruku na tu její a na krátkou chvíli se nám ruce rozzářili, poté jsem dal ruku pryč a jizvička byla fuč ^^.
"co se tu dělo, když jsem tu nebyl ?"

Překvapeně jsem zamrkala se dívala se, jak jizvička mizí.
,,Medical jutsu? Sugoi.." pousmála jsem se.
,,A co se tu dělo? Všichni, všechny vesnice jsme se přesunuli do Konohy, odkud se řídila válka. Mezitím Reina zničila tři vesnice-Sunu, Iwu a...Kiri.." zaťala jsem ruku v pěst. ,,Pak byly boje.." vzdychla jsem. ,,Ale zabila jsem Manzoua, toho staříka z ROOTu." zakřenila jsem se.

"o hrozbu méně .. kdo měl ten blbej nápad všechny lidi poslat do konohy. .. jak jinak než hokage, že ?" ušklíbl jsem se a podíval se na ní

Přikývla jsem. ,,Ale jsem šťastná, že to udělal. Takhle zemřelo několik Anbu..obětovali se pro vesnici, zatímco všichni obyvatelé jsou v pořádku." usmála jsem se. ,,Vlastně zemřeli jako hrdinové." zahleděla jsem se na modré nebe, po kterém pluly bílí beránci.

"kdyby jste neposlouchali hokageho nemusel zemřít nikdo .. stejně nás konoha všechny jednou zabije" podíval jsem se do země a hrál si s trsem trávy

,,To si nemyslím." namítla jsem. Víc jsem k tomu neřekla, nechtěla jsem se dohadovat. Položila jsem si ruku na bříško a dál sledovala oblohu a usmívala se!^^

Posunul jsem se před ní abych jí koukal přímo do očí.
Ten její sladký úsměv .. neodolatelné rty .. neovladatelné touhy..
Naklonil jsem se v mírném poblouznění k ní

Usmála jsem se a položila mu dlaň na tvář..
,,Daisuke..víš, že to nejde." pousmála jsem se.

"myslíš ? já bych řekl, že to jde, koukej .." naklonil jsem se ještě blíž a něžně jí políbil

Zčervenaly mi tváře a oči jsem měla dokořán otevřené překvapením. Po pár vteřinách jsem se vzpamatovala a od jeho rtů se odtrhla. Uhnula jsem pohledem.
,,Gomen, nemůžu, Daisuke." šeptla jsem.

Stále jsem se jí díval do tváře.
"nemůžeš ? a kdo to zakazuje ? zákon ? ne .. tuďíž za sebe rozhoduješ sama, a jen ty můžeš co chceš"