First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Sledovala som jeho rany a pri niektorých ma striaslo.. sama som raz skončila na tri týždne na intenzívnej starostlivosti a to iba kvôli mojej vlastnej hlúposti.. proste som to prehnala z jednou technikou.. po tom čo si ľahol do trávy som len sledovala vodu.. keď mi navrhol kúpanie tak som sa na chvíľku zamyslela no nakoniec som sa len usmiala a prikývla som.. išla by som.. voda by mala byť v poho.. zaškerila som sa po čom som sa len postavila a začala som si dávať dole bundu..

Usmál jsem se a čekal až bude připravená. Voda mi připadala jako domov...jen jak jsem se jí dotkl cítil jsem, že je to můj živel a určitě koupání miluji nadevše. Podíval jsem se vzhůru do nebe.

O chvíľu som už znova bola iba v spodnom prádle pri čom som sa mierne ponaťahovala a zapozerala som sa smer Akihiro.. len som išla takým pomalším krokom smer jazero, pomaly som vstúpila do vody a išla som ďalej, stúpanie hĺbky vody bolo celkom také "normálne" a ja som o chvíľku bola po stehná vo vode.. po tom som len hodila na Akihira taký letmý pohľad s očarujúcim úsmevom..

Se zájmem jsem ji sledoval. Nemohl jsem z ní otrhnout oči. Když se pak na mě tak svůdně usmála už jsem neodolal a šel k ní pomalu do vody. Moje tělo na tu teplotu nebylo ještě zvyklí a tak se mi napínali těle po celém trupu, jak mnou projel studivý pocit ze změny teploty. Došel jsem až k ní a zářivě se na ni usmál. Rány trošičku štípali, ale to jen proto, že se po dlouhé době dostali do kontaktu z vodou.

Opätovala som mu úsmev pri čom som bola očarená jeho očami, jeho tvárou a tak.. uhm.. ideme hlbšie? zaškerila som sa takým roztomilým spôsobom páč som sa potrebovala rozhýbať a začínala mi byť mierne zima.. aj tak to bolo také divné.. po dlhom čase sa normálne v jazere kúpať.. už si ani nepamätám kedy som to naposledy robila..

Souhlasně jsem kývl a pomalinku se vydával hlouběji do jezera a mizel pod vodou. Nakonec mi trčela už jen hlava a já se na vodě natáhl na záda."Jdeš za mnou?" Zeptal jsem se ji takovým dětským tónem a udělal na ni psí oči.

Hai hai.. zasmiala som sa pri čom som opatrne spravila pár krokov dopredu.. otvorila som ústa pri čom som mierne sikla od toho aká bola voda studená, nad ďalším krokom som mierne začala váhať a dalo sa povedať že balansujem na jednej nohe.. teraz som bola vo vode asi po pás a stále som tak híkala a podobne od teploty tej vody páč mi malinké vlnky sem tam ošlahli brucho a podobne čo ma hrozne studilo..

Viděl jsem ji, jak s tou vodou zápasí a tak jsem doplaval až k ní. Postavil jsem se a přitiskli si ji k tělu. Mohla na chvíli ucítit tu studenou vodu na mě, ale hned ji začalo zahřívat moje tělo. Zároveň se tou vodou mohla trochu osvěžit. Ruky jsem měl obmotaný kolem jejího krku a pasu. Pomalu jsem začal couvat do vody a postupovat dál."Jsem tu s tebou..." Šeptl ji do ucha.

Ruky som mala úplne pri sebe a keď sa predo mňa postavil tak som len zakývala hlavou na nesúhlas a začala som sa mierne smiať.. po tom ma však chytila a ja som pomaly vykríkla od toho aký bol studený... od tej vody.. normálne som sa až roztriasla.. po tom som však ním len nechala unášať ďalej do vody.. hlbšie a hlbšie.. t..t..ty chceš aby som dostala infarkt že?. .zaškerila som sa na neho no myslela som to skôr ako srandu páč som ten mierny šok z ľadovej vody už rozdýchala.. teraz som sa o neho viac menej oprela .. bola som menšia než on no keďže ma držal a boli sme vo vode tak som bola s hlavou na jeho úrovni, nohami som však už nedočiahla na zem zatiaľ čo on ešte hej..

Tiskl jsem ji k sobě a zahříval svým tělem. Pousmál jsem se."Na infarkt to nevypadá." Zasmál se a postupoval dál. Překvapivě pořád došáhl, protože se to teď nějak nesnižovalo.

Uhm.. teraz už nie.. usmiala som sa a len som sa ním nechala unášať vo vode, svojimi svetlo modrými až azúrovými očami som hľadela do jeho zelených, znova som sa v ňom stratila.. poslednú dobu sa mi to stávalo nejak často .. ruky som pritom mala pritisknuté tak pri sebe pri čom som s nimi držala Akihirove plecia aby som neskĺzla do vody.. nie že som nevedela plávať ale len som sa chcela unášať spolu s ním..

Pořád jsem ji držel, i když jsem neměl písek pod nohama. Lehl jsem si trochu jakoby na záda a nechal se nadnášel vodou. Lizz jsem měl položenou na sobě a jednou rukou ji hladil po zádech. Proud si nás unášel, jak chtěl.

Teraz som na ňom v podstate ležala. .teda takmer.. stále som bola tak našikmo.. hlavou som sa opierala o jeho hruď, mala som privreté oči a vychutnávala som si jeho blízkosť.. ten pocit bezpečia, uvoľnenosti, a podobne..

Byli jsme už docela daleko od břehu, ale mě to vůbec nevadilo. Jemně jsem ji jednou rukou pořád hladil záda a zároveň si ji přidržoval a druhou si hrál v jejich vlasech. Bylo mi s ní dobře a její blízkost mě uklidňovala."Takové plavání se mi líbí." Šeptl ji do ucha a pousmál se.

Voda ma už vôbec nechladila.. alebo som to aspoň nevnímala.. keď mi šepol do uchá tie slová tak som sa len pousmiala a mierne som sa zahmírila.. Uhm.. ako nafukovačka si naozaj vynikajúci.. vyplazila som na neho jazyk a znova som si len položila hlavu na neho ... nechcela som sa moc hýbať že by sme sa neprevrátili

Zašklebil jsem se."Tak nafukovačka jo? Dávej bacha, aby se ta nafukovačky nepíchla." Ušklíbl jsem se."to by si nechtěla, že ne?" Usmál jsem se.

Niee .. keby si sa píchnul kto by mi zahrieval postel? spýtala som sa s hrôzou v hlase no bolo to myslené zo srandy.. len som ho tak na vode objala a mierne som sa natiahla k nemu po čom som ho pobozkala .. uhm.. n..nechcem byť nejaká.. etoo.. ale.. začína mi byť mierna zima. .zaškerila som sa na Akihira.. vo vode sme už boli niekoľko hodín a ja som mala zmodralé pery a mierne som sa drkotala..

Pousmál se nad její vtipnou narážkou. Nechal se políbit a pořád tam jen tak i s Lizzy ležel. Když pak viděl, že jí je zima a i sama to přiznal, přitáhl si ji, co nejblíž k tělu."To abychom teda už šli..." Pošeptali ji a místo, aby plaval zpátky pomalu se postavil na vodě i Lizz v náručí. Vracel se středním tempem zpátky na břeh a přitom se na ni usmíval a snažil ji zahřívat. Když pak došli až k břehu pobral všechny věci a strčil je do vnitřní kapse od kabátu a vybavená si pověsil na sebe. Lizz pak do černého kabátu pečlivě zabalil a zase si ji přitiskl, co nejvíce k tělu. Takhle se s ní vydal zpátky. Skákal docela rychle, ale tak, aby měla pořád pohodlí. Mezitím na něm voda usychala, jak ho ofoukával chladnější větřík."Za chvíli tam budeme." Hřejivě se na ni usmál.
(přesun)

Udýchaný jsem doběhl k jezeru a tam padl do tváře. V hlavě se mi všechno míchalo dohromady a já jsem se srovnával s tím novým zjištěním...potřeboval jsem si všechno pořádně promyslet a srovnat, ale vůbec mi to nešlo. Najednou jsem vstal a rychlím tempem doběhl do prostřed jezera. Kousl jsem se do prstu a bouchl do hladiny. Kuchiyose no Jutsu - Technika přivolání -

-Mizuchi!-

Voda vystříkla a galony vody se vyvalili na břeh. Drak se objevil pod vodou v jezeře. trčela mu z vody jen čtvrt těla."Tak co je nov..." Skočil jsem mu na tlamu a zadíval jsem se mu do očí."Proč si mi neřekl, že jsem nukenin! Jak si mě mohl nechat si myslet, že jsem normální ninja! Jak si mě mohl nechat, abych se jim stal!! Nebo ty si úplně stejný?! Proč?!!!" Začal jsem na něj řvát. Zoufale jsem dopadl na kolena a chytil se oběma rukama za hlavu. Mizuchi se na mě díval a byl z toho trochu vedle."Aki...."

Drak se na něj podíval tak lítostně."Já jsem ti to nemohl říct...vždyť to moc dobře víš a ani teď ti o tom nemůžu víc povědět...promiň..." Vzhlédl jsem k němu a zadíval se do jeho oka, které bylo skoro velké jako já..."Já vím...omlouvám se...jen jsem z toho teď trochu...jak to říct...zmatený..." Povzdechl si a lehl si na jeho tlamě."Já akorát teď nevím, co dělat..nebo, co se mnou bude...a co Lizz.." Mizuchi položil hlavu na hladinu."A ona to někomu řekla? Nebo spíš, kdo ti to řekl?" Zakýval jsem hlavou asi, že ne..."No vidíš...tak co by si dělal...jestli to tajila na své vlastní nebezpečí jen kvůli tobě a tomu, aby se to ostatní nedozvěděli, myslíš, že to teď někomu řekne? Mám tě ráda a proto to udělala..". Podíval jsem se na něj."Myslíš? I potom všem? I když ví, kdo jsem?" Pokýval hlavou."Já nemyslím...já to vím, protože kdyby ji to vadilo, tak to netají a ihned tě někomu předá..." Usmál jsem se."Ale i tak, chci zjisti, co jsem vůbec zač...i když mě pak určitě zavřou nebo popraví...pokud jsem nukenin, tak si to zasloužím a alespoň bude o jednoho takového jako já méně." Než stačil Mizuchi cokoliv říct, nechal jsem ho zmizet. Dopadl jsem ještě na rozbouřenou hladinu a rozběhl jsem se směr zpátky hlavní budova.
(přesun)

Náhodně jsem jako tréninkové místo zkusila jezero. JAk jsem si myslela, nově a uměle vytvořené jezero. Pousmála jsem se.
,,Tak přece jenom jsem ho neztratila." protáhla jsem se. Odložila jsem si katanu a kosu nechala zmizet, aby mě nic nezatěžovalo. Na sobě jsem měla krátké, pohodlné kimono, ve kterém jsem ráda trénovala. Vysoké oblíbené černé kozačky do půli stehen. Čelenku Kiri uvázanou kolem pasu, na krku přívesek od strýce, na rukách prstýnky od Daie i Kina. Vlasy volně rozpuštěně. Stáhla jsem si jeden rozšířený rukáv a odhalila tím pečetě na ruce.
,,Yosh, tak se jde na věc." kousla jsem se silně do rtu, ze kterého mi stekl pramínek. V krvi jsem si namočila prst a přejela jím přes pečetě.
,,Kuchiyose no Jutsu!" křikla jsem a kolem se utvořila hustá mlha, která se hned rozplynula. Na vodě se objevil Král lastur.
,,Konnichi wa, Kami-sama." poklonila jsem se mu.
,,Zdravím, Mizukage. Co potřebuješ?" zahromoval.
Narovnala jsem se. ,,Trénovat vaše útoky." odvětila jsem.
,,Dobře, tak si vyskoč nahoru." pobídl mě. Přikývla jsem a rozběhla se po vodě. Odrazila jsem se a dvěma skoky jsem se dostala na jeho hřbet.

oběvil jsem se poblíž Himi na stromě a pozoroval její trénink
sakra co jsem to prováděl .. doufám, že mou omluvu přijme povzdechl jsem si a nadále ji sledoval

,,Ještě než začnem, položím ti otázku."
,,Hai?" hodila jsem si vlasy dozadu.
,,Proč sis vybrala mě?" zeptal se.
,,Jste Král. Jeden z nejsilnějších tvorů. Navíc vodní, přesně pro mě." odpověděla jsem bez zaváhání.
,,Nemám tolik útoků a jsem omezený, to snad víš." namítl.
,,Hai. Skoro všechny mé útoky jsou omezené, ale zatím jsem si vystačila. Slyšela jsem o vás jednou a byla jsem uchvácena." pousmála jsem se.
,,Dobře tedy..Začneme s tréninkem." setřásl mě ze sebe a já padala dolů.
,,Co?" zamrkala jsem a soustředila čakru, abych dopadla na nohy. Jen co se tak stalo, už jsem musela uhýbat před jeho útokem.
,,Rabaiben?"
,,Správně!" vyšlehl proti mě své jazyky, které šlehaly jako bič. Úspěšně jsem se vyhýbala.
,,Myslela jsem, že budu trénovat s vámi, ne že vy budete můj sensei." zamračila jsem se a znovu uskočila před jedním z jazyků.

Natáhl jsem se znuděně na větvi
tohle bude na dlouho .. nudné ..
pozoroval jsem jejich pohyby
král nám nějak zestárnul .. je nějakej pomalej .. chudák ..

,,Alespoň se protáhneš, moje milá." vyfoukl ze sebe vzduch, čímž se mohl na vodě pohybovat, aby byl blíž ke mě a vystřelil ze sebe ostny, které mířily do všech stran.
,,Raibasou." šeptla jsem a sledovala ostny. Utvořila jsem kolem sebe ledovou kopuli. Když jsem byla mimo nebezpeční, luskla jsem prsty a led zmizel.
,,Já bych spíš měla být v klidu, než tu poskakovat. Štěstí, že to neví Dai." ušklíbla jsem se a posadila na vodu.
,,Genjutsu vyzkoušet nechceš?" zeptal se posměšně.
,,Ne, děkuji. Na tenhle útok se těším nejvíc, ale chci si ho vyzkoušet na někom, kdo si ho zaslouží, takže s ním počkám." usmála jsem se medově.
,,Takže je to vše?" schoval jazyky zase do ulity.
,,Hai, arigatou gozasimasu." postavila jsem se a poklonila se a král zmizel. Vložila jsem ruku do vody a setřela si zaschlý pramínek krve ze rtu.