Útes poblíž kraje lesa

First topic message reminder :

Útes kam chodí pouze zločinci a sebevrazi. Velmi poetické místo.

Viděl jsem to sharinganem, tak jsem uskočil co nejvíce do boku. Sakra, začíná to být těžší a těžší. Přichystal jsem si pečetě, ale neútočil, jen jsem čekal na další jeho tah.

Vlna energie na mě letěla a já neměl šanci stihnout uskočit. Nezbývalo mi nic jiného než čekat, co se stane.

Když jsem viděla ten oheň, rozklepala jsem se, ale zároveň jsem se zděsila, proč Allii jen stojí a zírá. Musím to překonat ale zároveň... nemám na to... Není čas ale zaváhat, jde o život. Roztřesenýma nohama jsem skočila přímo před něj. Měla jsem v hlavě ještě mnoho dalších myšlenek ale všechno se odehrálo během vteřiny, i když mi to připadalo jako věčnost.

"Hakkeshō Kaiten!"



Bylo mi v ten moment jedno co se mnou bude.

Pohled na jeho pečetě mě zamrazil.
Proč jen mi připadá, že tohle nebude hezké?
Zahlédla jsem jen, jak Alii nehybně stojí, Mikomi před ním a pak ta neuvěřitelná vlna energie. Vlastně mi bylo jedno, co to je, ale nezdálo se mi, že by to kaiten mohl vydržet. Cítila jsem, jak jsem ztuhla. Zvedla jsem roztřesené ruce a zběsile začala skládat pečetě. Probleskla jsem se kousek od sestry.

"Fuuton: Atsugai!" vykřikla jsem a vítr narazil do sloupu rozšiřující energie a já měla co dělat, abych zůstala stát. Měla jsem pocit, že ten žár nevydržím.
No jistě, vítr posiluje oheň... Ale byla to jediná možnost jak se to pokusit odklonit. Trochu jsem zavrávorala, ale zůstala stát. Zdálo se mi, že se proud energie o něco odklonil od těch dvou. A to bylo asi tak jediné, na čem mi doopravdy záleželo. Můj Atsugai pomalu ale jistě slábnul.

Pocítil jsem větší množství čakry.
Sakra, tohle bude tuhé. Jako mé kořínky. prohrábl jsem si vlasy a dál se řítil k místu. Uviděl jsem, jak se na ně řítí oheň.
"Doton: Doryuu heki!"
Když Shijinin fuuton přestal působit a oheň se dál řítil vpřed, tak jsem vyplivl bahno, které vytvořilo velkou zeď, dost silnou, aby zastavil řítící se proud. Po výbuchu jsem se objevil před nimi s děsivým úsměvem.

Přimhouřil jsem oči.

"A ty jsi kdo? Další krysa z Listové. začal jsem uvolňovat další čakru. Jiongu dráty se začaly spojovat a mé tělo měnit.



"Taky se vašemu počtu přizpůsobím." zasmál jsem se, když jsem dokončil přeměnu. Samehadu jsem měl stále na zádech.

,,Sasuke? Dobré, že jsi přišel." Podíval jsem se na Kakuza. Nechutné. Pečetě jsem měl už připravené, tak jsem na něho poslal jutsu.

Shijin s Mikomi ode mě útoky odvrátili, chvíli jsem zíral a pak zaklepal hlavou. Přiskočil Sasuke. Co tu dělá tenhle úchyl, no co... Hodit se bude. Kývl jsem na něj a čekal, co udělají ostatní.

Vyřízeně jsem dopadla na zem. Ne že by mi dal jeden Kaiten tolik zabrat, ale ohně se bojím pořád. Nechápu kde se ve mně vzala ta odvaha postavit se mu. Srdce mi bušilo až v krku a cítila jsem se rozklepaná jako rosol. Tupě jsem zírala před sebe a snažila se uklidnit.



Hmmm... Sasuke? Díky bohu...

Stála jsem, ale třásla se a nedokázala jsem se pohnout.
Dýchala jsem přerývavě. Dlaně mě pálily jako kdyby se přes můj vítr nějak oheň dostal až ke mě. Zkusila jsem je přiložit k sobě, abych se pustila do dalších pečetí, ale jen jsem sykla bolestí a měla co dělat, aby mi z očí nezačaly téct slzy.

Ksó... Tiše jsem zaklela a vypustila z dlaní léčivou chakru. Vzhledem k tomu, že jsem je měla trochu spálené, to nebylo zrovna příjemné. Jemně jsem zkousla spodní ret a snažila se nevzlykat jako malá.

Můj Fuuton stejně selhal. Kdyby se tu neobjevil Sasuke tak... Bysme byli mrtví.Zadívala jsem se na něj a pokusila se o úsměv.
Jo... Až tohle skončí budeme mu muset poděkovat...
Ušklíbla jsem se. No... Chtěla jsem říct: pokud ještě budeme mít možnost. Pořád nás ten... Hmm... Člověk... může zabít...

"Já jsem Konoha Jounin z klanu Sarutobi. Příjmení Sarutobi jméno Sasuke! Zapamatuj si to!!!" vykřikl jsem na Kakuzu a udělal pečeť.
Otočil jsem se na splečníky.
"Zkombinujeme své techniky."

Seitovo jutsu protlo mé tělo. Já jsem odskočil zpět a z Jiongu se dostali vpřed tři masky.
"Hmm, Sarutobi, jo? Tak si sežer tohle!"

"Fuuton: Atsugai!"

"Katon: Zukkoku!"

"Raiton: Gian!"

Přiskočil jsem k Alliimu, Mikomi a Shijin. ,,Alli a Shijin vy jste medici. Tak se polečte. A pak použijte ty útoky. Vím, že to stojí hodně síly, ale teď to musíme zvládnout." Usmál jsem na ně a probleskl se za Kakuzem. Utvořil jsem pečetě. V ruce jsem držel Chidori a ruku jsem namířil přímo na něho. (nějak takhle)

(Přeskočím pořadí,sry)
Jutsu do mě narazily a já jsem se proměnil v bahno.

Doufám, že Seito včas uskočí! Objevil jsem kousek za Kakuzu.
"Doton: Doryuu Taiga!"

"Teď uvidíš legendární Kombo!"

"Shijin, když tak mi dej vědět, kdyby bylo potřeba mé léčení," pověděl jsem s úsměvem.
Heh..
Jakmile se objevilo pod Kakuzem bahno, začalo ho posouvat ke mě. Rychle jsem se rozběhl a udeřil ho přímou ranou do obličeje. "Úsměv!"
Kakuzu jsem odmrštil směrem k Mikomi.

"Kso..ty parchante." Sledoval jsem Seita jak mě prorazil zezadu Chidori.
Trefil jedno moje srdce, bolest prostoupila mé tělo, chtěl jsem ho dráty omotat a rozmačkat, ale pode mnou se pohnula zem. Letěl jsem po bahně a pak mě trefil Allii.
Tvář se mi rozpadla a všude byly dráty.

Ta technika. Sandaime Hokage!?

Měl jsem ochromené tělo, musel jsem počkat, až mi pomůže třetí srdce.

Rychle jsem vyskočil, jak jsem viděl to bahno. Ještě jednou a dost. Utvořil jsem pečetě. ,,Suiton: Kōka Suijin." Letěl jsem přímo na Kakuza.

(Tak pořadí už je stejně zpřeházené... Tedy vlastně už asi není XD )

Ovládla jsem třas a jen kývla.
Mé zranění se už zdály v pořádku, mohla jsem se dokonce hýbat.
Sledovala jsem boj a pak jsem znovu ztuhla, když Allii našeho soupeře poslal směrem k Mikomi. Ksó...

Pomocí Shunshin jsem se probleskla kus před ní.
Léčení bude muset počkat.
Pečetě k Shunshin mi ale stačili, cítila jsem, jak mi z rány na pravé ruce zase stéká krev. K čertu s tím.
V levé ruce se mi pak vytvořilo chakrové ostří. Napřáhla jsem se, roztočila a pustila. Meč z chakry, jehož účinek se rovnal 128 úderům, letěl přímo na něj.

Dobře ty, Allii.
"Doton: Doryuudan!" Vše se událo ve strašně rychlém sledu událostí.

"Karyuudan!"

To si..dělají srandu!?
Nejdřív mě zasáhlo vodní kopí, vodu pošpinila krev z mého srdce. Pak mnou prošla Katana z čakry, a navíc zablokovala čakra body. Poté mě Sasukeho doton to katon kombo zasáhlo a zničilo další srdce.
Ležel jsem na zemi, rozpláclý a neschopný pohybu.

"Zabili mě...děcka z Konohy." zase... Samehada se od mých zad odplazila a snažila se mi předat svou čakru.
Tak přece jen není k ničemu.

Dopadl jsem vedle jeho těla. Měl jsem ještě trochu síly. ,,Já to říkal. Historie se opakuje." Hodil jsem na něho ironický úsměv. Všiml jsem si Samehady, tak jsem ji radši rychle odkopl pryč.

Začínala jsem propadat histerii. Zavinil to meč, který se mu beze všeho snqažilo zachránit život. Ksó, mám toho už dost...

Odrazila jsem se od země a přiskočila blíž. Těsně jsem se vyhnula meči a dopadla na zem vedle jeho těla.
"Hakkeshou Kaiten!" vykřikla jsem a poslední chakru vložila do Jutsu, které ho odmrštilo dál od nás skoro na kraj útesu. Ještě malý kousek...

S tupým pohledem jsem sledovala ten cirkus okolo a nevěřila svým očím.

Sakra... nedokázala jsem se ani hnout, kvůli tomu pitomému ohni...

Vyškrábala jsem se na nohy a s nedůvěřivým pohledem sledovala Samehadu.

Ono... to žije vlastní život?

"Ohnivá vůle ochraňuje naši vesnici a ohnivá vůle porazila i tebe. Jak sám říkáš, dvakrát." nadechl jsem se a vydechl. Uchopil jsem Enmu.

Byla jsem v pokušení svést se na zem, ale nějakým způsobem jsem odolala.
Pohledem jsem zkontrolovala ostatní jako kdybych mohla něco udělat.
Pak jsem zamířila k Mikomi a na zem dopadla teprve vedle ní.
"Ně...Nějaká zranění?" zeptala jsem se zatímco jsem zelenou chakrou léčila ránu na své pravé ruce.