Útes poblíž kraje lesa

Útes kam chodí pouze zločinci a sebevrazi. Velmi poetické místo.

Procházel jsem se lesem a užíval si to ticho a božský klid. Aniž bych si uvědomil jak, dostal jsem se k nějakému útesu. Zvědavě jsem kráčel k jeho kraji a bylo mi naprosto jedno, že mi vítr ničí účes.

Líně jsem se otočil a usmál se. Jak jsem čekal. Nemusel jsem ho hledat. Našel si mě sám.

"Takový koloušek by se neměl toulat samotný. Mohlo by se mu něco stát." úchylně jsem se usmál a mrknul na něj.

Zamyšleně jsem zakýval hlavou. Ano, slyšel jsem o tom. Jakmile začali umírat jeden po druhém, bylo mi jasné kdo to má asi na svědomí. Jen co zemřel Nori, měl jsem v podstatě jasno v tom co se děje. Mé domněnky se potvrdily.

"Pokud chceš zabít každého, kdo byl namočený do případu Sayuri, měl bys začít u sebe. Víš, rád ti s tím pomůžu." ušklíbl jsem se.

Takovýho zoufalce vyřidím snadno. Naprosto ho znemožním...

Zatvářil jsem se takovým tím stylem - ale notak, to ti nežeru.

"Sayuri mi bylo líto. Kdyby to bylo v mých silách, zachránil bych ji. To co jsem dělal bylo kvůli penězům, které jsem stejně nikdy neviděl. Nikoho jsem do ničeho nenamáčel. A narozdíl od tebe, bych nikdy nikoho pro peníze nezabil. Je to ubohé. A ještě ty tvé výmluvy. Trápí tě svědomí? Myslíš si, že pokud nás všechny zlikviduješ uleví se ti? Omyl brouku!" z kapsy jsem vylovil cosi s růžovou mašlí. Začal jsem si s tím pohazovat.

"Škoda že jsme nepřátelé. Radši bych s takovým fešákem dělal jiné rošťárny." znovu jsem na něj mrknul a měl v očích plamínky. Náhle mi ta věc vypadla z ruky.

"Uáááááááááá!!!!!!!! Bouchne tooooo!!!!!" zařval jsem a začal zdrhat. Bomba obsahovala slušnou dávku jedu.

Zatraceně... mám byakugan, vidím vlastně všechno, ale pohybuje se tak rychle, že nevidím ani šmouhu...

"Musím říct, že kdybys nebyl tak blbý a neplácal pitomosti, mohl jsi být dobrý řečník." neodpustil jsem si jedovatou poznámku.

Ani na chvíli jsem nepolevil pozornost a čekal na sebemenší známku průvanu nebo zvuk, který by mi napověděl, kde se ten magor nachází. Nedovolil jsem si ani mrknout, i když jsem pochyboval, že mi mé oči v tomhle nějak pomůžou.

Vynoril som sa pri ňom zozadu.
Nejavil som už žiadne známky ľudskej bytosti. Útočil som chaotickými pohybmi, človek by si na prvý pohľad pomyslel, že už ani neovládam svoje telo. Chystal som sa to s ním pomaly a bolestivo ukončiť.
Úžasné! Konečne to vidím na vlastné oči, tak toto je tvoj štýl zabíjania! Vybral som dokonale, v tomto stave nás nikto nezastaví!

Za mnou... Vážně blbec, myslí si že ho nevidím? Courá se, protože mě podceňuje? Měl jsem pocit, že téměř slyším jak mi odtikávají poslední sekundy života.

Mysli! Mysli Toro ty debile!

Začal jsem skládat pečetě a zaboha si nedokázal vizualizovat nic pěkného. Mysli na pěknou ženskou! Mysli na pěknou ženskou! Brunetka třeba! Jo... Aaaaaaaaaach gome! Nevzpomněl jsem si na žádnou jinou! Odpusť...

"Oiroke no jutsu!" pravil jsem a náhle byl zahalený bílým kouřem. Když se rozplynul, stála před Tsuyoshim nahá dívka, nápadně podobná... Mikomi.

Mikomi, promiň, promiň, promiň....

Teraz to príde!
Moje pomalé pohyby sa rázom zmenili na prudký ťah s úmyslom to brutálne ukončiť. Katana sa však zastavila predčasne. Prestal som sa hýbať a so záujmom si prezeral úžasne tvarované telo.

Trochu překvapeně jsem zamrkal svýma dlouhýma řasama a usmál se. Je můj! Dostal jsem ho!

"Tsuyoshi jsem celá žhavá." zatvářil jsem se nejvíc nadrženě jak se dalo a prohrábl si krásné tmavě hnědé vlasy.

Tohle odrovnalo zatím každého...

Na niečo také ti v tomto zabijáckom móde neskočí, zastavil sa iba preto, aby si vychutnal tvoje posledné sekundy života, že?
Môj pohľad však nasvedčoval niečo iné. Rázom som pred Torom pokľakol a so širokým úsmevom na tvári prehovoril.
"Je mi jedno, že si chlap! Žiadam ťa o ruku!"
Nieeeeeeeeee!!! *zvíjal sa sklamaný démon v agónii*.

V ten moment jsem okamžitě zapomněl, že kdy byl nějaký souboj. Sklonil jsem se k Tsuyoshimu a upřeně se mu díval do očí. Je to hajzl... ale rajcovní hajzl!

"A já ti říkám ano!" pravil jsem a dřív než mohl nějak zareagovat ho políbil.

Tsuyoshi měl pohled nadrženého býka a přišlo mi to maximálně roztomilé. Sakra, měl bych toho využít a zaútočit dokud tak blbě čumí....

Ale na druhou stranu...

Měl bych to udělat!

Jenže... oops sakra... Dělám to tak nerad... Jemně jsem ho pohladil po tváři a přejel mu ke krku. Smutně jsem se pousmál a chystal se do něj zabodnout jehly, které jsem vytvářel ve své dlani.

Jak tragický osud...

No tak, hádam takto neskončíš?!
Bude to nádherná smrť!
*Démon začal uvažovať za mňa.*
Tsuyoshi, aha! Zabudol si premeniť spodok!
Čože?! Spamätal som sa a bravúrnou rýchlosťou, akú som snáď ešte ani nepredviedol, som sa presunul ďaleko zaňho.
Ty klamár naničhodný!
Inak to už naozaj nešlo.

A sakra.... Zatvářil jsem se jak debil a dal se na útěk směrem od Tsuyoshiho. Potřeboval jsem ho zmást a získat pokud možno čas.

"Oumajgááááát!! Utečteee! Ženy a děti napřed!"


Za běhu jsem vytvořil dva kage bunshiny, zastavil se a otočil čelem k nepříteli. Teprve potom jsem si uvědomil, že už si můžu vrátit svou původní podobu. Udělal jsem to.

"Hups?" zazubil jsem se.

Výborne, nahoď sa do svojho killer-módu a pochytaj ich po jednom.
Nezáujem, za ten čas by mohol stihnúť zdrhnúť.
Tak čo urobíš?
Sundal som si obväzy z ľavej ruky, ktorá sa následkom toho škaredo rozhorela. Nešlo však o obyčajnú chakru.
Využijem to, že tento útes nie je natoľko obrovský, aby sa stačil vyhnúť mojej ultimátnej technike.
Za prvé, je to moja technika. Za druhé, na jej plné prevedenie budeš potrebovať môj plášť a o tom sme spolu už raz hovorili.

(Gomene, že vám do toho vstupuji..nemám ráda spamování, ale...Tohle si zaslouží potlesk..Bravo!!!^^ Yaoi do toho! *.*)

Ohoooo... Něco chystá. Mám pocit že by to nemuselo dopadnout dobře. Okem jsem si přeměřil vzdálenost. To by šlo. Trochu ho ofouknu a jak ztratí rovnováhu, jemně ho strčím do propasti. Nesmím mu dát sebemenší šanci na útok, jinak končím.



"Hakke Kuushou."

Objavil som sa až pri ňom a pomocou Iaida ho škaredo atakoval.
Po dopade z klonov nič nezostalo. Oheň na mojej ruke sa neustále rozrastal.

Jejda... To bylo jediné nač jsem byl schopný pomyslet. Tak jsem na to zůstal sám. Vytvořil jsem ještě jeden klon, tak jsme tu byli dva.

Hmm, tímhle tempem zvládnu tak dvě tři jutsu a jsem bez čakry...

První Tora běžel přímo na Tsuyoshiho.



"Hakke Hasangeki! Sežer si to miláčku!"

Tora stojící vzadu skládal pečetě a měl něco za lubem.