Kancelář Tsuchikage

First topic message reminder :

Shodaime Tsuchikage - ??? Kamizuru
Nidaime Tsuchikage - Mū
Sandaime Tsuchikage - Ōnoki
Yondaime Tsuchikage - Kurotsuchi
Godaime Tsuchikage - Tony
Rokudaime Tsuchikage - Keiko Sitatsu
Nanadaime Tsuchikage - Nobuya
Hachidaime Tsuchikage - Midotsuchi
Kyūdaime Tsuchikage - Smortn

Vrátil jsem se,jak jsem slíbil... a zaťukal jsem: "Knock knock"

"Môžeš vstúpiť!" Povedal som v presvedčení, že je to Smortn.

a také že jsem vstoupil...

"Potrebuješ niečo?" Práca za stolom je únavná.

Zamyslel som sa. "Jednu by som pre teba mal, ale nie hneď. Spolupracoval by si s Konohou na chytení jedného nukenina. Pošlem správu Hokagemu a požiadam ho o pomoc. Súhlasíš?" Pripravil som si pero a papier.

Napísal som na papier správu pre Hokageho a poslal ju do Konohy. "Zatiaľ sa môžeš vrátiť k tréningu. Ak sem prídu ninjovia z Konohy dám ti vedieť."

Do kanceláře vletěl inkoustový pták a vletěl do stolu. Na stole se objevil mnou psaný vzkaz.

Spoiler:

Došla jsem ke kanceláři, Yuniiku po mém boku.
Jemně, ale tak aby to bylo slyšet, jsem zaklepala a čekala.
Má psí společnice znovu zívla a znovu tak odhalila ostré tesáky.
Povzdechla jsem a položila jí ruku v uklidňujícím gestu na hřbet, který jí končil někde nad mým pasem.

Otočil jsem se ke dveřím... pak jsem se tázavě otočil na Tsuchikageho

"Vstúpte!" Dnes už nikoho neočakávam. Misie som pridelil všetky.

Vešla jsem dovnitř. Yuniiku stála po mém boku, smaragdové oči tázavě upřené na mě.
Pravda, ještě jsem tu nebyla...
Jemně jsem kývla hlavou na znamení pozdravu.
"Mé jméno je Inuzuka Ashi a toto je má společnice Yuniiku." začala jsem formálním představením. "Poslal mne Hokage Skryté Listové vesnice kvůli spolupráci na dopadení nukenina Nawakiho Uchihy."

Otočil som sa na Smortna. "Asi by si sa jej mal predstaviť, Smortn." Potom som sa vrátil pohľadom na Ashi. "Mali by ste začať s pátraním v Kiri. Mizukage-sama o Nawakim dosť vie. Hovorila si, že si z klanu Inuzuka?" Otvoril som skrinku a vybral z nej zakrvavenú vestu jounina z našej dediny. "Táto vesta patrila ninjovi z našej dediny, ktorého Nawaki zabil. Možno na nej zachytíš nejakú pachovú stopu."

Kouknul jsem se na ní od paty k hlavě a řekl jsem si: "Žjó..." ... pak jsem řekl: "Dobrý den,já jsem Shiki Smortn... víc nepotřebujete vědět..." pak jsem se otočil na Midotsuchiho a hodil jsem na něj ukřivděný pohled a v hlavě jsem si ještě řekl: "Žjó..."

Jen jsem přikývla a zamyšleně jsem si od něj vestu zvala a spíš cítila než viděla, jak Yuniiku zvedla hlavu a nasála. Tiše zavrčela a odtáhla se. Nenáviděla pach krve. Stejně tak já, ale právě jím byla celá vesta cítit. Jen v pozadí dva slabé, ale citelné pachy. Jeden mi něco připomínal.
Takže tohle je Nawaki...
Poklekla jsem na zem a přidržela vestu blíž ke své společnici. Tiše jsem jí šeptala slova, na která byla naučená, tak aby nás nikdo neslyšel. A aby věděla, který pach má sledovat.

Když jsem se zvedla, vrátila jsem mu to.
"Ten pach už známe, koneckonců je to ninja z Konohy. Budeme si ho pamatovat."

Pak jsem se otočila k dalšímu ninjovi.
Takže tenhle se mnou půjde na misi? Hmm... Mnohem raději bych tu měla někoho, od koho vím, co čekat, ale budiž.
Zamyšleně si ho prohlížela.
"Těší mě." prohlásila jsem prostě a pak jsem se ušklíbla.
"Mé jméno i jméno mé společnice jste slyšel. Víc bych vám říct mohla, ale nechce se mi."
Otočila jsem se zpět na Tsuchikageho. "Kdy můžeme vyrazit?"

Nechápavo som sa pozrel na Smortna. "Niečo sa ti nepáči?" Zatiaľ čo som čakal na jeho odpoveď podal som obom signalizačnú svetlicu. "To je pre prípad, že by ste sa rozdelili. Misiu môžete ísť splniť hneď."

"Hai." kývla jsem a vzala si světlici, ale pohledem pořád zpytovala svého nového "kolegu" Nechtělo se mi čekat až odpoví na Tsuchikageho otázku. Popravdě ani jsem nechtěla znát odpověď a jen Yuniiku jemně hladila a doufala, že nezačne vrčet. Cítila jsem, jak je napjatá.
"Půjdeme?" zeptala jsem se ho a sama už v té chvíli stála ve dveřích.

"Ano,něco se mi nelíbí... ale nejspíš se s tím budu muset smířit..."
Pak jsem se otočil na Inuzuku a řekl jsem: "Pro dobro mého klanu a naší pověsti vám víc říct nemůžu... a popravdě, moc mě netěší, že s vámi budu spolupracovat, ale rozkaz je rozkaz..."
Pak jsem se otočil na Midotsuchiho a řekl jsem: "Slibuji vám že misi splním co nejdříve... " V hlavě: "Dlouho s ní stejně nechci být..."
Pak jsem se znovu otočil na Inuzuku a řekl jsem: "Jdeme!"
-> Hl.Brána

Yuniiku zavrčela a na mé tváři se objevil nečitelný výraz.
Nepřítomně jsem ji hladila v uklidňujícím gestu, ale mé úmysly mohly být dost jasné.
Grrr... Ještě slovo a zabiju ho...
Přimouřila jsem smaragdové oči a vydala se za ním.
"Brzy se uvidíme, Tsuchikage-sama. Ale..."
Trochu křečovitě jsem se usmála.
"Nemůžu vám zaručit, že on bude naživu."

Hned poté jsem vyrazila za ním.
(Přesun)

Zobral som si do rúk papier s diplomaciou. Asi by mi mal Raikage-dono povedať niečo o ich spojenectve. Musím mu dať predsa priestor na obhajobu. Papier som odložil a pripravil si pečate. "Doton Kage Bunshin!" V pracovni sa objavil môj klon a posadil sa do kresla. Nie je až také ťažké odhaliť, že to nie som ja. Ale nemám na výber. V dedine ma teraz nemá kto zastúpiť.
Zobral som si všetko potrebné pre prípad boja a cez tunely pod dedinou som odišiel do Kumo.
(Odchod.)

Prišli sme pred dvere a zaklopal som na ne.

Přišli jsme vedle nej a čekali jsme.

Prišiel som pred svoju kanceláriu a spozoroval dvoch ninjov v Akatsuki plášťoch. Hmm, Akatsuki majú plášť aj v modrej farbe?
"Čo potrebujete?" Spýtal som sa ninjov odomykajúc svoju pracovňu.