Obytná oblast Sunagakure

Aiko Naihi

,, Veď nie ale štýlu mám stokrát viac." vyplazí jazyk.,, Ale keby som sa nedívala nemohla by som si z vás robiť srandu a to by potom bola nuda pre vás aj pre mňa a to vám predsa nemôžem odoprieť." nahodí anjelský výraz až kým neodišiel vedľa.,, No určite ja ti nedám." zazubí sa.

Doskládal jsem věci a vyšel ven.
(Toto jsem měl na sobě)

"Tak stylu jo? No, když myslíš, ale zrovna nejlepší bych neřekl, že si....no takový průměr..." Ušklíbl jsem se a došel zpátky do kuchyně a v ledničce si začal vybírat nějaké to jídlo."A věř mi, že by mě to nevadilo, kdyby si do mě nevrtala..." Vytáhl jsem ještě zabalený tácek z Gyozou."A to bych po tobě nechtěl...mám rád zkušenější ženy." Vyplázl jsem na ni znova jazyk a začal jsem si dávat na talíř.

Aiko Naihi

,,Júúúúj ale ste vy ukecaný." žasla Aiko.,, Všade samé rečy ale k tréningu ste mi nepovedali ani len pol slova." povzdychla si a nespúšťala z neho pohľad.,, Jeden by si myslel, že vás v tej sprche aj niečo napadne." dodala znudene a zvedavo čakala čo z neho vypadne.

Pousmál jsem se."Ale podívejme se, jak nám slečínka rychle mění téma...zdá se, že to už je na ní moc a nebo prostě nemá slov co?" Zase jsem se ušklíbl a posadil se i z jídlem a láhví juice ke stolu. Z toho, co říkala jsem si nic moc nedělal a lépe řešeno to ignoroval, ale tu hru jsme mohli hrát oba a já se tím i docela bavil."A pár věcí mě napadlo, ale to nejde jen tak. Prvně musím zjistit, jak na tom jsi, co umíš a tak. Nejde prostě se na to najednou vrhnou a trénink, trénink, trénink. Taky si o tobě musím pár věcí zjistit, abych věděl, jak dál a co použít, rozumíš? Takže až se najím, tak se někam třeba přesuneme a pak se uvidí, ty antimodelko..." Znova jsem vyplázl jazyk a usmál se. Nebyla jediná, kdo dokázal někoho dost otravovat. Z chutí jsem se, ale do toho jídla pustil.

Aiko Naihi

,,Oooooo sensei chce hrať tvrdooo." usmeje sa Aiko spokojne.,, Takže vy by ste chceli vedieť čo dokážem?" usmiala sa.,, Možno raz keď vyrastiete." žmurkne a jemne k nemu natiahla ruku priamo nad tanier.,, Dobrú chuť." jemne zatriasla rukou a do taniera sa vysypal piesok.,, Nech vám chutí." zašepkala a naspäť stiahla ruku.

Jen jsem si znovu povzdechl a položil příbor. Podíval jsem se jí do očí."Až vyrostu? Tak o tom si děvče nechej jen zdát. To bych nejprve musel souhlasit a ti mi věř, že se nestane." Pak jsem se postavil a hned se objevil za ní."Děkuji a tobě mi prospěla koupel..." Udělal jsem pečeť a v mžiku se nad ní s formovala velká vodní koule. Pak jsem se jen pousmál a prostě jí pustil a rychle zmizel. Byl to fofr, jak jsem to udělal a ona v tu ránu byla celá mokrá a samozřejmě, že i ta její tykev. Voda se oni jen tak rozprskla. Já stál v kuchyni a nemohl zadržet smích."Heh...tak to jo...myslím, že je to hned lepší..." Vypadala jak česílko, když ty její vlasy měla teď ulízlé na hlavě a dále přilepené na těle. Bylo to fakt komické...

Aiko Naihi

,, Toto bolo neľudské." preblesklo jej hlavou.,, Ale tak sensei keď ste ma chceli vidieť v mokrom tričko stačilo povedať." usmiala sa.,, Veď ja viem prečo ste ma tak čakali." dodala a pohľadom našla jeho posteľ.,, Aká som ja unavená." dodala a pokojne si na tu posteľ ľahla a vyváľala sa v nej.

Usmál jsem se."To si moc věríš holčičko...tvůj vzhled to stejně nespraví..." Ušklíbl jsem se a došel až k ní."Myslíš, že tímto mě to oplatíš? Já tu jen přebývám, za to ti poděkují uklízečky..." Jen jsem ji tak sledoval a připadalo mi strašně zábavný, jak se snaží.

Aiko Naihi

,,Lenže upratovacia služba stojí strašne prachy a tak vám viac naúčtujú." pousjeme sa a nakoniec sa posadí.,, A naviac potrebovala som sa utrieť a toto bolo najvhodnejšie riešenie tohto problému." odpovedala trochu sa snažila upraviť si vlasy.

"Jak chceš..." Jen jsem zmizel a za chvíli se objevil. Něco jsem držel za zády."Když si chceš takhle hrát, tak já hrát budu s tebou..." a rukou za zády jsem mrštil proti ní. Byl to ten talíř, do kterého nasypala písek. Vše se rozletělo po celé posteli a teda samozřejmě, že i po ní. Písek z jídlem se na ní díky vodě nalepil a teď vypadala ještě hůř, než předtím. Hlavně, když se jí většina toho usídlila ve vlasech, které si upravovala."Tak, když už je to mokrý, tak ten zbytek mě nezabije ne? Jo a když o tom mluvíme, nechtěla by si další sprchu, potřebovala by si to..." Zase jsem se ušklíbl a toto mě už fakt dostalo. Mokrá, špinavá a plnou hlavu písku a taky toho jídla. Jen jsem stál u postele a nemohl prostě smích zadržet."Takovou čarodějnici jsem dlouho neviděl..." Zasmál jsem se.

Aiko Naihi

,,Aký ste dnes zlatučký." usmiala sa Aiko a postavila.,, Jedného človeka by to aj naštvalo ale..." nadýchla sa zrazu z jej tela začal opadať mokrý piesok.,, Pardon sensei ale vďaka. To brnenie ma už trochu obmedzovalo." dodala keď z nej všetka ta špina opadla a už bola celkom suchá.

Stále jsem před ní a díval se jí do očí."Není zač, ale pokud budeš dále provokovat udělám ti to znova..." Řekl jsem klidným, ale pravdivým tónem."Tak si dávej bacha holka..." Naklonil jsem se k ní a řekl tichým, ale výhružným hlasem.

Aiko Naihi

,, Ale keď to budete robiť neustále tak zomriete od hladu nemyslíte?" zasmiala sa AIko.,, Ale zase máte plno rečí mimo tému a žiaden tréning. Aj by som povedala, že to riadne flákae." dodá pokojne.,, Votraaas." zašepká.

Pořád jsem se na ni díval a ani o píď se nehnul."Já ti říkal, aby si neriskovala...měla by sis fakt dávat bacha..." Podle jejího mluvení msuela mít asi pochopitelně poslední slovo, ale pokud chtěla, abych ji pomáhal, tak se musela naučit trochu i chovat."Měla by si být opatrnější, jinak by se ti pak mohlo stát, že by ti někdo odmítl pomoct a to se ti brzy může stát..." Usmál jsem se a naschvál se pořád nehýbal."A jen tak mě nedonutíš ti pomoct, takže..." Ušklíbl jsem se.

Aiko Naihi

,,Héééééj?" usmiala sa.,, Len neviem ako vydržíte dlho takto stáť sensei." prehovorí pokojne.,, Ja spať nemusím ale vás to asi neminie ako tak pozerám. Ja si počkám ale ak chcete mať v tomto tréningu navrch muíte si to zaslúžiť a to sa dá jedine tréningom." podotkla.,, Tak nekecať a makať." zhrnula to.

Ignoroval jsem to, co říkala a jen dál stál."Víš co? Když teda chceš, abych ti pomohl, tak mě musíš poprosit..." Ušklíbl jsem se a čekal. Věděl jsem, že toto byl do jejího ega dost zásah a to jsem právě chtěl. Musel jsem ji aspoň trochu donutit, aby měla aspoň nějaké to vychování.

Aiko Naihi

,,Tak poprosiť?" zaskočila sa Aiko a zvesila hlavu. Hneď na to padla na kolená a začala objímať Akihirovi kolená.,, Prosím prosím prosím." prehovorila.,, Prosím Ero sensei trénujte ma vo všetkej vašej úchylnosti a exibicioznosti. Nechť vaše uteráky vždy ostanú suché a hlava plná nápadov na tréning." prehovorila a potichu sa na tom tak zabávala, že sa priam skoro dusila od smiechu.

Jen jsem si povzdechl."Bože...ty si komediant. S tebou ještě bude práce..." Zakroutil jsem jen hlavou a oči jsem zvrátil v sloup. Trochu jsem se odsunul, aby pustila mou nohu a rychle na sebe naházel vybavení a své dva meče na záda. Potom jsem jen vyšel z pokoje a došel ke dveřím."Tak jdem teda...pfff..." Zase jsme si povzdechl. Proč zrovna já...

Pufff najednou jsem objevil ve dveřích. (probleskl) Aki stál akorát kousek ode mě a za ním pro mě nějaké povědomá holka... Hoj Aki, jak se máš? Stavil jsem se na kus řeči... Usmál jsem se na něj a tu holku totálně ignoroval...

Jen jsem se pousmál na Taschera, který se tam právě objevil."Čauvec...jo v pohodě. Jen jsem tady měl nějaký řešení tady s tam tou..." Kývl jsem k ní a pak se zase už jen soustředil na něj."No tak co...jak dopadli zápasy? Musel jsem pak na chvíli zmizet a mrknou se za pořadateli jsem chtěl až teď, takže..." Usmál jsem se.

No, jak se to vezme řekl jsem trochu smutně... Spárovali nás na zápas s Roko a já ji v boji porazil, ale ona byla zraněna, spotřebovala veškerou chakru a na několik hodin upadla do bezvědomí. Potom se sice probudila, ale měla zraněnou plíci a tak jí budou muset pravděpodobně vzít na léčení do Sora no Kuni. Víc toho nevím... Podíval jsem se mu přímo do očí a tu holku pořád ignoroval...

Jen jsem trochu vyvalil oči."Vím, že vás spárovali, ale že se s jí něco stalo? To fakt ne...sakra to nemůžete dávat aspoň chvíli bacha, když u toho nejsem..." Zase jsem se otočil a sedl si zpátky ke stolu."A co Fu? Ten už má po zápase..." Zeptal jsem se starostlivě.

No, ten už je v pořádku, vím jen, že remizoval s nějakou dívkou. Problém byl, že se objevila jeho sestra a využila jeho rozpoložení. Napdla ho a možná by ho i zabila, kdyby se tam nenacházeli medici z Sora no Kuni. Teď už je zcela v pořádku a ráno ho dokonce propustili z nemocnice. Já jsem z těch zkoušek vyvázl jediný bez zranění... Což mě těší, ale i mrzí zároveň... Mezitím co jsem s ním mluvil jsem si taky sedl ke stolu a tu dívku dál ignoroval...

Jen jsem se zase na něj tak vyděšeně podíval."To si děláš srandu ne? Jak? A už po ní jdou nebo co? Vás vážně nikdo nemůže nechat bez dozoru..." Projel jsem si rukama vlasy a jen vzdychl."Aspoň, že se tam objevili ty lidi ze Soro. Musím jim pak poděkovat a vy by jste měli být opatrnější..." Podíval jsem se na tu dívku a pak zpátky na Taschera."Aspoň ty si tedy bez zranění, ale tohle mi sakra nedělejte..."

Nic bližšího o tom nevím, takže je to dost možné, ale opravdu nevím jestli po ní jdou. Fu byl z toho dost špatný, ale když jsem s ním promluvil podařilo se mi vrátit mu elán do života. A co se týká toho, že jsem nebyl zraněn, muselo to být asi holé štěstí, protože až tak moc své schopnosti nepřeceňuji... Odmlčel jsem se podíval jsem se krátce zkoumavě na tu dívku a potom jsem zase vrátil pohled k Akimu...